Výčitky ze smrti blízkého

Taholkax
2
9.2.21 20:45

Výčitky ze smrti blízkého

Ahoj, umřel mi táta.

Měli jsme komplikovaný vztah, ale měli sme se rádi. Poslední dobou sem cítila, že se musím o tátovi dozvědět víc, že si s ním musím promluvit, aby věděl jak moc mi na něm záleží. Byla sem poslední komu věřil a kdo při něm stál. Ale v minulém roce jsem na něj neměla moc času. Vždy, když sem přijela chvátala sem domů.

S tátou jsme se pohádali kvůli blbosti a on odešel z domu. Spal v lese u ohně. Třetí noc co tam spal uhořel. Vím, že se večer předtím opil.

Strašně mě to bolí. A pořád si vyčítám, že sem tam měla jet a říct mu, ať jde domů. Věděla sem kam šel. Ale já byla naštvaná, na to, že zas pije. Za poslední dobu se stalo spoustu špatných věcí a už sem ztratila nervy…

Pořád si to vyčítám. Je to 3 měsíce.

Nechci lítostivé komentáře, ale potřebovala sem se z toho vypsat.

A zeptat se

Je tu někdo kdo má podobné trápení?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Tarjei
7434
9.2.21 20:50

By dospelej, svepravnej, jeho volba, jeho nasledky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 20:53

Mně se upila kamarádka. Nejvíc je mi líto, že jsem se s ní nestihla rozloučit. Ale věděla, co dělá nechtěla přestat pít a odmítla transplantaci jater. Ať má její duše konečně klid. :andel: Nevyčítej si to. Nemohlas tomu zabránit. :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
stinga
19394
9.2.21 20:54

@Taholkax ty nemůžeš za to, že odešel z domu a žil kdesi v lese - normální dospělý člověk takhle po hádce nefunguje

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
bedrunkav
6
9.2.21 21:11

Taky mi umřel tatínek. Taky v souvislosti s alkoholem, našli jsme ho doma den po smrti, trápí mě spousta věcí…to, že umiral sám a pak jsem našla i dopisy a poznámky, co si psal a to mě dostalo ještě víc. V životě se mu stalo hodně špatných věcí, semlelo ho to a zvolil si cestu sám. V posledních letech stradal víc a víc, hygiena nulová a kvůli synovi, který měl téměř nulovou imunitu, jsem se bála u něj nebo i on u nás, aby trávil čas.
I po jiných zkušenostech věřím na reinkarnaci a i na to, že vědomí „mrtvých“ nás může vnímat. V Boha jsem dříve věřila, vlaze, ale po tom, co se dělo v mém životě jsem začala opravdove věřit. Vše, co se mi stalo mi otevřelo oči. Ty se za tatínka modli a pros, aby našel klid. Mysli na něj jen s láskou a třeba se ještě v některém z vašich životů potkáte. NIC SE NÁM V ŽIVOTĚ NEDĚJE NAHODOU, VŠE MÁ PŘÍČINU. Hlavu vzhůru a přej mu klid a lásku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
DeeDee.518
1519
10.2.21 10:23

Stalo se mi to dvakrát. Jednou kamarádka spadla do drog a zdrogovaná potom uhořela ve squatu. A příbuzný byl alkoholik, který si nechtěl nechat pomoci a upil se. Také jsem si mohla říkat, že kdybych u sebe kamarádku držela pevněji, kdybych příbuzného držela pevněji a dotáhla je násilím někam na terapii, mohli tu být. Ale pravdou je, že oni si vybrali tohle. A největší moje snaha by nic nesvedla, když oni nechtěli. Takže ani v jednom případě jsem si to nekladla za vinu. Vždycky jsem si řekla, že pokud bych třeba já se zachovala jako oni, pak bych si za to mohla sama, oni by nenesli žádnou vinu. Takže to aplikuji i obráceně. Dospělý člověk o sobě rozhoduje sám. A to i když je zrovna na někoho naštvaný. Všichni si uvědomujeme, že můžeme umřít, pokud se budeme chovat rizikově. A všichni musíme respektovat, že to někteří budou pokoušet. Nedá se jim v tom zabránit a nemůžeme na sobě nést tíhu voleb někoho jiného. Tatínka jste k tomu nedohnala. Tatínek se rozhodl a nešťastná shoda okolností zapříčinila to, co se stalo. Bolí to určitě hodně a dlouho ještě bude. Ale časem dojdete ke smíření. Nebyla to vaše vina ani v nejmenším.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Taholkax
2
10.2.21 12:38

Dekuju za zprávy holky. S nikým o tom moc nemluvím, nikdo z rodiny s tátou neměl už moc vztah. Když o tom začnu mluvit, každý mě hned uklidňuje, ale nikdo mě nevyslechne. Ani se o to nesnážím, nerada působím někomu bolest. Pomohlo mi i to napsat a číst vaše odpovědi.

Moc mě to mrzí. Vím, ze tata čekal, ze pro nej přijdu. Vždycky sem ho našla. Umíral sám a s pocitem, ze i já sem ho opustila. Nezbývá než se s tím smířit, ale smíri se s tím člověk vůbec někdy?

Než umrel, přišla sem o práci a potratila sem. Tak sem neměla sílu ani pro sebe. Neměla sem na něj čas. A on mi asi měsíc před smrti řekl, už aby si ho bůh vzal k sobě. Taky mi jednou na to, ze se uvidíme, odpověděl, ze už to tak byt nemusí.

Zoufale volal po pozornosti a já byla sama, tak zlomena, ze už sem mu jí nemohla dát.

Každý den na něj mluvim a přeju mu klid, zapaluju svíčky…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Verisfejt
53
včera v 17:06

Ten začátek jako bych psala já, jsem jediná která při tátovi zůstala stát, když se s nim zbytek rodiny po rozvodu rodičů přestal stýkat a komunikovat.
Našli jsme k sobě opět z části cestu, vyčítal mi, že k němu nevozím vnoučata, měla jsem kvůli pití a jeho následného chování obavy.
Před pár měsíci mi začal pravidelně volat opilý, když šla jeho paní třeba se psem a on zůstal chvíli sám, pořad dokola stejné opilecke řeči, výčitky moji mamce, které taky neustále volal, křičel na mě, no klasické opilecké výlevy, přestala jsem zvedat telefon, měla jsem strach že je opilý a budu to poslouchat pořad znovu.
Teď leží na ARU s kovidem, stav je vážný a naděje téměř žádná, chodil pít s kolegou z práce od něj se nakazil.
Mám strašné výčitky svědomí, že jsem mu nezvedala telefon, že jsem s nim nebyla, a že už asi nikdy nebudu moct říct, že se nezlobim, že ho miluji a vždy to tak přes to všechno bylo :( mrzí mě, že se nikdy z rozpadem rodiny nevyrovnal i když ho způsobil… měla jsem být s ním

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Mohlo by vás zajímat