Vydržet po rozchodu

727
30.5.16 19:42

vydržet po rozchodu

Ahoj holky (i kluci :-) )

mám situaci, kdy jsem se konečně rozešla s partnerem, byli jsme spolu přes rok, první dva měsíce super, výlet do země snů, pak se to zkazilo a další rok byl tragický. Pořád diskuse, vlastně hádky, jeho nasupené výrazy, vzbuzoval ve mne pocity viny a tak… prostě, důvodů bylo hromadu, dohromady jeden - cítila jsem se s ním jako naprosto nemožná neúspěšná nemocná… strach z budoucnosti enormní, on je v zoufalé ekonomické situaci vlastní vinou, já zvládla své pocity určité obavy a vlastně i lakomosti, přijala jsem vidinu toho, že ho budu podporovat a stát při něm… ale neumím přijmout vizi budoucnosti s věčně nasupeným posuzovatelem, který na druhou stranu mele pořád vznešené řeči o tom, jak mi ze sebe chce dát to poslední, co může, jak mi chce pomoci ukázat, čím si ničím život… no a teď podstata diskuse: JAK VYDRŽET??? nečíst srdceryvné zprávy o tom, že tedy už končí jeho život… že ví, že všechno, co jsem kdy řekla a napsala, byly jen nepravdy, kterým rád bláhově uvěřil… jak zvládnout ten sžíravý pocit selhání, že jsem ho odkopla, že jsem ho zklamala… vlastně na mne v poslední době jen nespokojeně koukal nebo nevrle vyjížděl, když jsem řídila, tak startoval kvůli každé vteřince, kterou mi trvalo rozjet se na zelenou… Asi vím, co dělat. Kamarádky, knížky, hezká procházka, teplá koupel, čajík… Vrátit se k zálibám, které jsem kvůli němu úplně vyblokovala. Psaní. Krásné fotky přírody z netu. Kafčo do postele. Jenom vás občas budu ráda číst, když ne slyšet, když mi začne lézt na mozek pocit viny. Já se nesmím vrátit. Ono by to zabilo mne i zničilo mé kluky. Díky za podporu, možná je nás tu takových víc, které potřebujeme podržet, abychom se nevracely do pekla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

3798
30.5.16 19:55
@maminazplzne píše:
Ahoj holky (i kluci :-) )mám situaci, kdy jsem se konečně rozešla s partnerem, byli jsme spolu přes rok, první dva měsíce super, výlet do země snů, pak se to zkazilo a další rok byl tragický. Pořád diskuse, vlastně hádky, jeho nasupené výrazy, vzbuzoval ve mne pocity viny a tak… prostě, důvodů bylo hromadu, dohromady jeden - cítila jsem se s ním jako naprosto nemožná neúspěšná nemocná… strach z budoucnosti enormní, on je v zoufalé ekonomické situaci vlastní vinou, já zvládla své pocity určité obavy a vlastně i lakomosti, přijala jsem vidinu toho, že ho budu podporovat a stát při něm… ale neumím přijmout vizi budoucnosti s věčně nasupeným posuzovatelem, který na druhou stranu mele pořád vznešené řeči o tom, jak mi ze sebe chce dát to poslední, co může, jak mi chce pomoci ukázat, čím si ničím život… no a teď podstata diskuse: JAK VYDRŽET??? nečíst srdceryvné zprávy o tom, že tedy už končí jeho život… že ví, že všechno, co jsem kdy řekla a napsala, byly jen nepravdy, kterým rád bláhově uvěřil… jak zvládnout ten sžíravý pocit selhání, že jsem ho odkopla, že jsem ho zklamala… vlastně na mne v poslední době jen nespokojeně koukal nebo nevrle vyjížděl, když jsem řídila, tak startoval kvůli každé vteřince, kterou mi trvalo rozjet se na zelenou… Asi vím, co dělat. Kamarádky, knížky, hezká procházka, teplá koupel, čajík… Vrátit se k zálibám, které jsem kvůli němu úplně vyblokovala. Psaní. Krásné fotky přírody z netu. Kafčo do postele. Jenom vás občas budu ráda číst, když ne slyšet, když mi začne lézt na mozek pocit viny. Já se nesmím vrátit. Ono by to zabilo mne i zničilo mé kluky. Díky za podporu, možná je nás tu takových víc, které potřebujeme podržet, abychom se nevracely do pekla.

No pokud o tom píšeš takhle tak to zase takové peklo nebylo. Jinak bys upalovala až by se ti za patama prášilo. Tím nechci říct, žes neudělala dobře. Prostě musíš vědět co chceš a být přesvědčená o správnosti tohoto kroku. Potom bude tato debata zbytečná. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
187
30.5.16 19:56

Uplne jednoduse, mysli jen a jen na sebe a dve deti, nikdo neni na svete dulezitejsi nez ty sama, on je/byl jen vysavac energie a koule na noze, bud rada ze jsi ho kopla do zadele, takovy budizknicemu vy nepotrebujete!!! Zadnou vinu na tom nemas

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
727
30.5.16 20:03

@Fofrník no, myslím, že vím, o jakém pekle píšu. Jen jsem to vzala hodně stručně a nevěnovala jsem se vůbec tomu, jak se choval k mému malému synkovi. Nemám sílu to znova procházet. Neuklizený míč mu před očima probodl kuchyňským nožem. atd… leč předtím jsem si jaksi sáhla na dno psychických sil a už nevěřila sama sobě. Dalo velkou práci se posbírat a znovu uvěřit tomu, že když cítím něco jako hodně přes čáru, tak to tak možná je. Upalovala jsem… zvrátil to vyhrožováním sebevraždou, kdy nakonec napsal, že tedy vypíná mobil a končí svůj život. Ráno, když jsem tuto zprávu přečetla, jsem se sesypala. Nakonec mne zaplavila šedivá prázdnota, nulové pocity, a jako robot jsem vyrazila do práce. Venku čekal on. Na mraze. Rozbrečela jsem se, sesypala, nenašla sílu zabránit mu v tom, aby mne sebral ze země a dovedl do bytu. Začali jsme mluvit… mluvili jsme přes dvě hodiny. Paralyzoval mne pocit, že nenajdu sílu ukončit to a udržet si to vědomí, že to on se rozhodne se zabít a ne já… Bylo to peklo. Ne malé. Kdyby bylo menší, byla bych z něj venku už dávno

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
727
30.5.16 20:07

@Denise13 díky. Ve světlých chvílích to vím. Pak přijde jakýsi propad a jsem na chvíli zpátky v té době, kdy mi hodiny a hodiny vykládal, proč a v čem je můj život totální omyl a neúspěch… a já místo toho, abych otevřela dveře a do oné části těla ho kopla, jsem si začala říkat, že přece to možná je pravda, když jinak by nevěnoval tolik úsilí a času tomu, aby „spravoval vše, čím mi všichni uškodili a nejvíc já“ :poblion: :poblion: Až jedné takové noci jsem řekla: Odejdi, já jdu spát. A odešla do ložnice, zamkla za sebou… Tím rozchodové martyrium ovšem teprve začalo. Trvalo půl roku, než jsme se ocitli za čárou. I pro něj to je vysvobození. Nebyl se mnou šťastný ani on. Nejsem pro něj budoucnost ani perspektiva. Nechtěl to vidět, slyšet, jen tlačil na to, abych změnila všechno tak, aby to aspoň trochu a chvíli fungovalo. Nejspíš do chvíle, než by mi selhalo zdraví a kleplo by mne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
187
30.5.16 20:10

Manipulator a vyderac, nemas zadnou povinnost s nim byt, trapne vyhrozovani sebevrazdou delaji jen uplni chudaci, takovyho cloveka si nemuzes snad uz nikdy ani vazit, ubohost, venuj se rademi naplno synovi a tady na toho vyderacskyho blba zapomen a utni veskery kontakt! Utnout kontakt je naprosty zaklad, bez toho to nedokazes a bude te furt otravovat, v krajnim pripade bych zasla i na policii, pokud vam neda pokoj

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
727
30.5.16 20:13

@Denise13 Ano, uťala jsem kontakt. Má tu sice ještě tričko, pantofle, brýle, pár léků a něco na převlečení, ale buď mu to už vůbec nebudu vracet (před časem jsme už byli „rozešlí“ a můj pokus vrátit mu nářadí skončil vztahovou recidivou), nebo po dloooouhé době mu dám věci v baráku na půdu, od té mám klíč, dám ho na mezipatře do skříňky, jemu jen suše napíšu, kde najde klíč od půdy a tam že má věci. A dám to na týden, kdy budu na dovče s kamarádkou a jejíma holčičkama

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20807
30.5.16 20:29

Když čtu ty jeho výlevy, tak mi stojí všechny chlupy… nesnáším chlapy, kteří mají tyhle kecy. Jak mu končí život a že ti chtěl dál ze sebe to nejlepší? Ty jsi prostě vadná a potřebuješ opravit? 8o :poblion:
Prostě utni kontakt, veškerý a zabav se. Nemáš si co vyčítat, je dobře, že jsi to udělala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30.5.16 20:38

@maminazplzne utni kontakt, vyměň telefonní číslo, vyměň zámek a nazdar.
Co ti po chlapovi, který se neumí ani zabít a vypisuje ti to do smssek.
Tááákový charakter.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
727
30.5.16 20:46

@hudečice @radkka dík… já vím. Ale asi sem zajdu napsat, když mi bude zle. Já vím, že je to po rozumné stránce přesně tak. Jenomže jsem psychicky nemocná, léčím se dlouhodobě s depresí, a někdy mne vede víc nemoc, než zdravý rozum, a v takových chvílích mám problém ustát to tak, aby bylo pro mne fér a dobře. Naštěstí tady šlo i o kluky, a hlavně kvůli nim jsem to dokázala utnout. Paradoxně taky kvůli malému jsem to na druhou stranu dlouho zvažovala, ex-přítel se hodně prckem zabýval, pořád o něm a jeho budoucnosti spekuloval uvažoval, hledal různé metody a kroužky a rozvoj.. ovšem ve finále to byly jen miliony rad a kritiky, prakticky mi pomohl asi 7×, kdy byli v divadýlku a několikrát na procházce. Za rok a půl. Pexeso si s ním zahrát odmítal, protože „on to zazdil - nebudu hrát pexeso s někým, kdo mne tu nechce!!!“ Tak se ovšem vztah s pětiletým - šestiletým zbojníkem nevybuduje. Samé požadavky a tresty a kritika… Život na hov…o…

Díky holky, musím vydržet. I ostatní, které se vymanily - vymaňují z něčeho podobného. Někdy si říkám, založit něco jako mají AA -anonymní alkoholici, skupinu, která se vzájemně podporuje, aby už nepodlehli :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30.5.16 20:48

@maminazplzne to zvládneš, neboj. Pomoc odborníka určitě využij.
Jinak když budeš mít svou hnusnou chvilku, napiš sem. Hodně ti to pomůže. A již nikdy nevypisuj magorovi!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
727
30.5.16 20:59

@hudečice dík, určo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27440
30.5.16 21:01

Nadechni se, hodne hodne se nadechni…chvili zadrz dech a pak ho naraz vydechni! Uuuuuuufffffff, citis tu ulevu, ze ses zbavila nekoho takovyho?! Hura!!! Tleskam! Tvuj zivot uz nebude tak cernecerny, i kdyz mas deprese. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
727
30.5.16 22:29

@suvik a víš, že přesně něco takového jsem dělala celý víkend, který jsme po jak dlouhé době zase strávili s prckem venku… když jsem si dala trochu do kupy psychiku a fyzický stav a vydržela jsem jít ven a pobýt tam. Povídali jsme si o rostlinách, zvířatech, vůbec přírodě… jéééééžiš to bylo fajn. Jakoby mne ten letní větřík úplně profoukával celou duši :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
78
31.5.16 09:34

Neni nad ten klid na dusi, co zenska bez chlapa ma :-). Aspon ja bych to tak brala. Ja jsem rozvedena, ty deti mam dve, pritel si se synem taky nerozumi, synovi je 8 let a nekdy, kdyz se s pritelem dohadujeme, tak si rikam, nebylo by mi bez toho chlapa lip? Jestli nejaky chlap za to rozcilovani a nervy stoji, kdyz pak z nich ve finale nic nemame, zbydou jen oci pro plac. Ja uz se blizim do te faze, ze pokud bychom se s pritelem rozesli, budu stastna a spokojena sama s detmi, hlavne bych mela klid a pohodu. Uz by mi zaaadnej chlap nechybel jako za mlada. Clovek jak starne, tak se meni i hodnoty v zivote. Neboj to odlouceni prekonas a bude lip, mas ditko, ktere tu pro tebe je, tak nejsi uplne sama a kdyby se nahodou objevil nekdo novy, tak na kaficko na pokec, vsak je z ceho vybirat, nastesti, tak priste uz zadneho druheho takoveho. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama