Vyrovnání se s prodělanou interupcí

5
5.2.20 17:58

Vyrovnání s prodělanou interupcí

Ahoj,
chtěla bych se svěřit se svým trápením. Před rokem a pár měsíci jsem prodělala interupci. V té době mi bylo 19 a s přítelem jsme spolu byli asi dva a půl roku. Přesto jsme se po dlouhém uvažování rozhodli pro interupci. Nevím nad čím jsem v té době přemýšlela, ale prostě jsem si řekla něco v tom smyslu, že to není zas tak velká věc. Že to dítě můžeme mít později prostě. Až nedávno mi došlo, že to dítě v tom břiše nečeká, jestli si ho matka nechá nebo ho odmítne. Už tam prostě je a čeká lásku svých rodičů. Byli jsme s přítelem hrozně sobečtí a ja se s tím teď neumím vyrovnat. Ze začátku jsem byla v pořádku a brala to jako hotovou věc. Jenže už jsem ve věku, kdy se kolem mě rodí spousta miminek a hodně žen je kolem mě těhotných. A mě to postupem času dostihlo. Je mi čím dál tím hůř a poslední dobou už doopravdy nevím co si se sebou mám počít. Vím, že jsem udělala obrovskou chybu a ta se nedá napravit. Vím jen, že si svých budoucích dětí budu ještě o to víc vážit. Ale nechci si těmito svými stavy zničit vztah a hlavně zničit sebe. S přítelem jsme spolu ohromně šťastní a ja jsem vděčná za to, že ho mám. Vím že spolu budeme šťastná rodina, ale nejprve se potřebuju vyrovnat s tímto. Potřebuji vědět, že se k tomu vysněnému životu alespoň přibližuji.
Budu moc ráda za každou radu nebo jakoukoliv diskuzi.
Děkuji

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

1644
5.2.20 18:05

Připrav se že tě tady spíš začnou kritizovat. :? Každopádně už se stalo a vrátit to nejde :( je pár center na které by ses mohla obrátit aspoň by ses svěřila atd. Slova útěchy na tohle nejsou, musíš počkat až to víc vstrebas. Jestli chceš napiš soukromou zprávu :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1986
5.2.20 18:09

Pomůže ti jen další těhotenství..
ale nedělej to jen kvůli tomu a svému traumatu..
zařiďte si domov, zázemí, finance a pak směle do toho :kytka:
hlavně je blbost se trápit něčím, co už nikdy a nijak nezměníš… musíš jít dál a udělat tlustou čáru.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.2.20 18:10

@Vis018 myslim ze se na to zapomenout neda, clovek si to sebou ponese naporad. Taky jsme dali s tehdy jeste ne manzelem pryc miminko. Nejspis to byl podobny scenar, oba studenti bez jakehokoliv zazemi, penez… Manzel to tehdy uzavrel hned, ale ja jsem z toho nestastna da se rict doted, clovek to uz nikdy nevrati. Chaba utecha je, ze bychom tomu miminku nemeli co nabidnout, nasi rodice se tehdy jednoznacne vyslovili pro interupci, pokud ne, s nicim by nam nepomohli. Mame spolu uz jedno dite a druhe cekame, ale ja porad myslim na to ze by mel s nami byt jeste jeden clovicek :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
5.2.20 18:13

@Vis018 Ahojky, to je mi moc lito :( Ja v 11tt samovolne potratila…Mimco bylo chtene a planovane a presto se stalo…Bylo to tezke, ale vyrovnala jsem se s tim asi za tyden sama v sobe…Nema smysl zit tim co neni a nebude a uz vubec je nesmysl zit minulosti…Verim, ze to bylo rozhodnuti tezke, ale ber to tak, co jste v te dobe treba mohli miminku nabidnout za zivot? V 19 letech sotva dodelas skolu, potrebujes se zapracovat, nabrat trosku zkusenosti, zajistit se materialne i financne a pak privest na svet miminko, o ktere se muzes 8o plne postarat a doprat mu vse, co potrebuje :srdce: Ta dusicka se na Tebe nezlobi, urcite jste k tomu meli rozumne duvody a ta dusicka na Tebe ceka a az prijde cas, tak se k Tobe vrati…Nechat se svazovat temito pocity Ti v nicem nepomuze…Snaz se v zivote vyhnout zbytecne negaci a trapeni, miminko bude chtit veselou, vyrovnanou a stastnou maminku…Myslim, ze co jste udelali je 100× lepsi, nez potom financne stradat, nemoci diteti doprat, muset byt zavisli na ostatnich…Nejsem zastance toho, mit detatko za kazdou cenu…S pritelem jste to ustali, milujete se, zaridite si zivot a poridite si krasnou rodinu…Zij tady a ted, raduj se z malickosti, nebyl vas cas a proto jste se rozhodli tak, jak jste se rozhodli…Nic se nestalo, ta dusicka Te miluje a milovat bude a budete bajecni rodice…Preji mnoho sil, nenic sebe, svuj vztah a svoji pritomnost… :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
4839
5.2.20 18:14
@Vis018 píše:
Ahoj,
chtěla bych se svěřit se svým trápením. Před rokem a pár měsíci jsem prodělala interupci. V té době mi bylo 19 a s přítelem jsme spolu byli asi dva a půl roku. Přesto jsme se po dlouhém uvažování rozhodli pro interupci. Nevím nad čím jsem v té době přemýšlela, ale prostě jsem si řekla něco v tom smyslu, že to není zas tak velká věc. Že to dítě můžeme mít později prostě. Až nedávno mi došlo, že to dítě v tom břiše nečeká, jestli si ho matka nechá nebo ho odmítne. Už tam prostě je a čeká lásku svých rodičů. Byli jsme s přítelem hrozně sobečtí a ja se s tím teď neumím vyrovnat. Ze začátku jsem byla v pořádku a brala to jako hotovou věc. Jenže už jsem ve věku, kdy se kolem mě rodí spousta miminek a hodně žen je kolem mě těhotných. A mě to postupem času dostihlo. Je mi čím dál tím hůř a poslední dobou už doopravdy nevím co si se sebou mám počít. Vím, že jsem udělala obrovskou chybu a ta se nedá napravit. Vím jen, že si svých budoucích dětí budu ještě o to víc vážit. Ale nechci si těmito svými stavy zničit vztah a hlavně zničit sebe. S přítelem jsme spolu ohromně šťastní a ja jsem vděčná za to, že ho mám. Vím že spolu budeme šťastná rodina, ale nejprve se potřebuju vyrovnat s tímto. Potřebuji vědět, že se k tomu vysněnému životu alespoň přibližuji.
Budu moc ráda za každou radu nebo jakoukoliv diskuzi.
Děkuji

Interrupci považuji za selhání matky a za hřích. Ale ty si uvědomuješ chybu a ráda by ses s tím vyrovnala. Nemá smysl se za to „bičovat“. Popros duši dítěte za odpuštění, odpusť i sobě a jdi dál a už tu chybu neopakuj. Nebe ti také odpustí. Doufám, že se teď do mě místní matky nepustí. Já si ale stojím za svým.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
113
5.2.20 18:27

A neplánovali jste s přítelem, že už je třeba ten správný čas na dítě? Myslím si, že těhotenství ti v tomhle hodně pomůže, ale až to oba budete chtít a budete na to připravení. Nemyslím si, že tě to celý život bude trápit. Moje mamka krátce na to co porodila mě šla taky na interrupci. V budoucnu pak měla ještě moje 3 mladší sestry. A nikdy si to nevyčítala ani na to nějak nevzpomíná. Ale ona má na to asi jiný pohled než spousta žen tady. Dokud je to jenom něco malinkého co nemá ručičky, nožičky a na ultrazvuku to nejde ani nějak vidět tak to za miminko nepovažuje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11755
5.2.20 18:30

@Enmamma Souhlasím s tebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.2.20 18:37

My s teď už manželem udělali to same :,( bylo nám 18, byli jsme spolu 2 roky.
Pak jsem měla hrozné trauma a za půl roku znovu otěhotněla, plánovaně. Jen to mi pomohlo. V necelých 20ti jsem měla dcerku. Ale na první miminko myslím pořád a prosím o odpuštění.

  • Nahlásit
  • Citovat
5.2.20 18:39

Ber v úvahu důvody, které tě k tomu vedly. Člověk má s odstupem času sklony si věci různě idealizovat, překrucovat, zapomínat na pohnutky, které ho k rozhodnutí vedly a které byly a jsou důležité. Je i tady na emimi spousta matek, které se rozhodly jinak než ty a trpce toho litují. Zkus si to tady najít, možná se ti uleví. Je to smutné, ale poučné čtení-ukáže ti druhou stranu problému-matky, které nejsou schopné dát dítěti lásku, které si vyčítají, že na interrupci nešly a dávají to “sežrat” dítěti. Odpusť si, jednala si dle nejlepšího vědomí a svědomí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14938
5.2.20 18:40

Ono s odstupem roku člověk vidí spoustu věcí jinak, ale tehdy jste se rozhodli podle situace, která byla, ne která je teď. Nemá smysl se tím užirat, nic to nezmění. Mít díte v 19 je podle mě kravina, rozhodně větší, než potrat a asi to tak mělo být, abys jednou, až přijde čas, mohla být lepší máma.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
778
5.2.20 18:40

Půl roku mezi nechtěným a plánovaným otěhotněním… to byla skoro interrupce z úleku, že? :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.2.20 18:52

Je mi to líto a myslím si, že ani další těhotenství to nemůže zahojit :( Doporučila bych ti kontaktovat hnutiprozivot, mají zkušenosti a třeba by ti pomohli trošku se s tím vypořádat…
Je to fakt smutné (a hlavně na celý život) a tyhle příspěvky by si měly přečíst uživatelky, co tady doporučují potrat na každém kroku… Drž se :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4644
5.2.20 18:53

No, musíš odpustit sama sobě. Dej si ten dar, abys mohla jít dál. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.2.20 18:54

Taky jsem byla na interrupcí, byla jsem mladá a blbá a stali se no. Když bylo po zákroku byla jsem nějak vyrovnaná nebo jak to nazvat, ale během týdne se mi rozjela tak šílená deprese a úzkost že jsem myslela že si půjdu hodit mašli. Tehdejší přítel se na mě vykašlal akorát mi dal peníze na zákrok, takže jsem byla na to vyrovnání úplně sama. Pomohl mi až čas se s tím vyrovnat nic jiného. A nebylo to hned, preslo me to asi az po roce a pul. Teď se s manželem snažíme o miminko už rok, ale nejde nám to. Je to nejspíš trest za to co jsem dopustila.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama