Vzali jste si svojí životní lásku?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.07.19 22:50
Vzali jste si svojí životní lásku?

Jak to máte? Já bohužel tu svojí ne, nechtěl mne, chvíli jsme spolu sice byli, ale on to bral jako přátelství s výhodou, přijala jsem to a odešla jsem, ale trpěla jsem jako zvíře, ne sebelítostí, byla to Láska naprosto nezištná, byla bych jí schopná podřídit snad vše a dlouho ve mne byla otevřená rána…
I když už to mám vyřešené, vím a cítím, že jsem nikdy nikoho tak nemilovala, ani před tím, ani potom, a to jsem měla i letitý vztah. Teď mám nějakou dobu skvělého přítele, vše klape, ale mám vůči němu výčitky svědomí..neb mám pocit, že má rád víc a já nedokážu vyvinout takový cit, jako jsem dokázala kdysi (ale mám ho ráda opravdu moc). Jenže je mi ke třiceti a taky mě napadá, jestli si nevysnívám nějaký manon a neměla bych být ráda za to, co je…zažil jste to někdo?

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Russet
Neúnavná pisatelka 17057 příspěvků 09.07.19 22:51
@Anonymní píše:
Jak to máte? Já bohužel tu svojí ne, nechtěl mne, chvíli jsme spolu sice byli, ale on to bral jako přátelství s výhodou, přijala jsem to a odešla jsem, ale trpěla jsem jako zvíře, ne sebelítostí, byla to Láska naprosto nezištná, byla bych jí schopná podřídit snad vše a dlouho ve mne byla otevřená rána…
I když už to mám vyřešené, vím a cítím, že jsem nikdy nikoho tak nemilovala, ani před tím, ani potom, a to jsem měla i letitý vztah. Teď mám nějakou dobu skvělého přítele, vše klape, ale mám vůči němu výčitky svědomí..neb mám pocit, že má rád víc a já nedokážu vyvinout takový cit, jako jsem dokázala kdysi (ale mám ho ráda opravdu moc). Jenže je mi ke třiceti a taky mě napadá, jestli si nevysnívám nějaký manon a neměla bych být ráda za to, co je…zažil jste to někdo?

Nevzala. Ale jsem s ní přes 16 let.

zoidberg
Extra třída :D 13213 příspěvků 09.07.19 22:52

Nevzal a nevezmu. Nechci to pokazit.

pohledzdruhestrany
Echt Kelišová 9153 příspěvků 09.07.19 22:58

Může bejt životní láska jednostranná? Není to jen životní chiméra?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.07.19 23:00
@Anonymní píše:
Jak to máte? Já bohužel tu svojí ne, nechtěl mne, chvíli jsme spolu sice byli, ale on to bral jako přátelství s výhodou, přijala jsem to a odešla jsem, ale trpěla jsem jako zvíře, ne sebelítostí, byla to Láska naprosto nezištná, byla bych jí schopná podřídit snad vše a dlouho ve mne byla otevřená rána…
I když už to mám vyřešené, vím a cítím, že jsem nikdy nikoho tak nemilovala, ani před tím, ani potom, a to jsem měla i letitý vztah. Teď mám nějakou dobu skvělého přítele, vše klape, ale mám vůči němu výčitky svědomí..neb mám pocit, že má rád víc a já nedokážu vyvinout takový cit, jako jsem dokázala kdysi (ale mám ho ráda opravdu moc). Jenže je mi ke třiceti a taky mě napadá, jestli si nevysnívám nějaký manon a neměla bych být ráda za to, co je…zažil jste to někdo?

Mela jsem to podobne, nevzala (nechtel me a asi dobre, ze tak, nakonec si udelal dite s nejakou znamosti na jednu noc, s tou uz davno neni a co nevidet se uchlasta k smrti :think: ). Casem jsem potkala dalsi „zivotni lasku“, s nim mam tri deti, ale nebyla to ze zacatku takova pecka, spis jsem na to sla rozumove a vztah se vyviji v lepsi a lepsi. Radsi anonym :oops:.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.07.19 23:01

Tak první velká láska je naivní a často nejsilnější. Človek sd tomu druhému naprosto odevzdá. Pak se to pose*e a člověku spadnou růžové brýle. Na toho druhého se sebevědomý člověk buď zdrave naštve (v případě, že je za co), nebo se přes to prostě dostane, protože se nechce trapit do smrti. A další vztah, když už se člověk poučí, je jiný, člověk už se tolik neodevzdá. Nechá si kus sebe, aby to přežil s menšíma škodama, než minule. Já to tak mám. Nikoho nebudu milovat tak naivně a hluboce a bezpodminečně jako toho prvního, který si to zasloužil ze všech nejmíň. Ale manžela miluju i mozkem a nejenom srdcem, a to je pro spokojený život a rodinu důležitý.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.07.19 23:06

Jen bych uvedla na pravou míru, že tenhle můj osudový cit nebyla moje první láska.

Aduš8
Kelišová 5231 příspěvků 09.07.19 23:10

Vzala… Podle mě je osudová láska ten, s kým se rozhodnu strávit zbytek života a založit rodinu. Možná, kdybych si vzala svoji první velkou lásku, tak to bude dneska on. Ale naše cesty se rozešly, tak to tak prostě mělo být. Nejde o to, že byl první, ale o to, že to byl, vyjma mého manžela, jediný muž, se kterým bych si dokázala představit hezký život.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.07.19 23:20

Ano vzala. Byla to laska na prvni pohled. Byla jsem v ty dobe uz zasnoubena. Ale vedela jsem, ze takoveho potkam jen jednoho. S tehdejsim snoubencem jsem se do mesice rozesla a zrusila zasnuby (dnes teda diky bohu, pac nam to skripalo, ale nemela jsem vuli to ukoncit, takze muj dnesni manzel se objevil doslova na posledni chvili :-) ). Svoji lasku na prvni pohled jsem si za 4 roky vzala a dnes mame spolu 2 krasne zdrave deti a vztah je opravdu krasny a hluboky i dnes.

Uživatel je onlineKajuli
Ukecaná baba ;) 2187 příspěvků 09.07.19 23:21

To, co popisuješ je podle mne hlavně platonická láska. Spoustu vztahových věcí jsi s tím chlapem nezažila, takže do něj promítáš všechna svá očekávání a zařadila sis jej jako „životní lásku“.

Já si tu svou vzala a jsem za to každý den nesmírně vděčná

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.07.19 23:24

Nevzala a nevezmu, oba máme jiné partnery. Já ho měla víc než ráda, on mě ne. A jak známo, lásku si nelze vynutit. Prosím anonym. Děkuji

mrav
Vesmírná mluvilka 30050 příspěvků 09.07.19 23:32

Ano, vzal. Bohužel, už spolu nejsme - před necelými dvěma roky tragicky zahynula… :(

Michelle_M
Závislačka 2726 příspěvků 09.07.19 23:33

Myslím si, že miluješ / milovala jsi spíš svou představu o něm, o tom, jaký to s ním mohlo být. V podstatě ten vztah zůstal nenaplněný a to tě asi tak drásá. Nestačili jste dojít k takové té „každodennosti“ a proto si ho do velké míry idealizuješ. Já jsem si vzala muže, se kterým se sice neodehrávala taková bouře hormonů a emocí, ale už od začátku jsem prostě věděla, že to je ten pravý pro život. Nezahoď možná perspektivní vztah pro nějakou chiméru.

Martha03
Ukecaná baba ;) 1265 příspěvků 09.07.19 23:36

Souhlasím s názorem, že idealizace člověka s nímž si nezůstala nevíš jak by vám to fungovalo po letech, jakým by ti byl partnerem a oporou, tě možná omezuje realistickém náhledu na věc. Celou tu lásku bereš pouze z jednoho krátkodobého pohledu. Já si svou úplně první lásku nakonec vzala, ale až po hodně letech, nelituji. Zase na druhou stranu jsem realista a pokud by nám to nefungovalo nezůstali bychom spolu tak dlouho… Navíc první velká láska je prostě vždycky úplně jiná než ty ostatní, je vsepohlcujici, naivní a strašně slepá :D

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.07.19 23:37

X let jsem si myslela ze ne…ze toho „praveho“ jsem nechala jit…dnes muzu s hrdosti rict ze po tezkych zacatcich, prekonani vseho co jsme prozili spolu i bez sebe…(s neslavostnim sexem jsem se smirila :mrgreen: ) jsem si svoji zivotni lasku opravdu vzala a i temer se s ni rozvedla, posledni dva roky jsem o tom presvedcena, vim jiste ze i kdyby to krachlo uz nikoho v zivote nechci.Muj manzel bude pro me vzdycky ten ON…bez poblazneni, hormonu… :srdce: jsem rada ze jsem jsem nedala na sve afektivni chovani…a jestli me zklame…je to zivot…ale pak uz nikdo jinej nebude a radeji budu sama :dance:

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama