Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj,začala jsem si uvědomovat, že ve mně manžel vzbuzuje strach. Když slyším výtah a jeho pokašlávání na chodbě, když něco chce, tak mu vybírám a dávám nejlepší kousek, když chce jít do koupelny, tak i kdybych chtěla jít, tak mu dávám přednost a čekám… atd. Není to vždycky, ale dost často. Nebije mě, ale nadává, křičí. I děti se rozutečou, případně všichni děláme, že něco děláme. Pak to jakoby zkontroluje a jde si k PC nebo k televizi a je klid. Křičí a úkoluje. Kdo co má dělat a neudělal, teď hned. vykřičí se, zaúkoluje a pak je klid. Děti utíkají, já taky.
Otevře lednici, nadává, podívá se do obýváku nadává, prosím ho nekřič, řekne že musí, protože je tu nepořádek nebo nikdo nic nedělá. Nebylo to vždycky tak. je to horší v poslední době.
Nevím.
a co chceš slyšet?
Máš doma despotu. S takovým chlapem bych nebyla.
![]()
Tvůj manžel se nechová jako rovnocenný partner, ale jako „ředitel zeměkoule“ na inspekci. Tento stav asi nevznikl ze dne na den. Pokusila bych se s ním v klidu promluvit, a vysvětlit mu, že takové chování z jeho strany vůči tobě a dětem už nebudeš dále tolerovat. Pokud nebude komunikovat normálně, ale začne křičet, normálně se seber, a odejdi z místnosti. Doporučuji ti návštěvu solidního psychologa. Máš zřejmě problém se sebevědomím. Každý si vůči nám dovolí jenom tolik, kolik mu sami dovolíme.
Tak tohle bych asi dlouho nevydržela. Nemohla bych v takové dusné atmosféře žít. Zkoušela jsi mu své pocity a strach popsat. A co Ty a Tvé děti? Budou si do dospělosti odnášet, že táta byl tyran a diktátor… měla bys tomu učinit přítrž, už kvůli nim…
Já bych mu taky zakřičela - to už by se neprobral.
Na takový typy já jsem vysazená
![]()
A nemluvě o tom, co to dělá s dětmi…
Jednou na ně bude křičet jejich partner/partnerka a jim to bude připadat normální…
Promluv s ním - čím dříve, tím lépe.
Partner by v tobě neměl vzbuzovat strach, to asi víš. Děti by neměly vyrůstat v tomto, to asi víš. Teď jde o to, co s tím uděláš. Jestli je manžel trochu přístupný, doporučuju poradnu. Jestli není, doporučuju rozchod. Co uděláš je jen na tobě. Zkus se zeptat dětí jestli jsou takhle spokojené.
Ježíši, co to zas je??!!
Proboha, to je OTŘESNÝ PŘÍKLAD pro děti!! Zakladatelko, seber se a dělej s tím něco!!!
Děti potřebují matku, ne ustrašenou - s prominutím - husu!
Musíš si sama uvědomit, jestli chceš takhle žít. Já myslím, že takhle sis to manželství určitě nepředstavovala. Tvůj mynžel je sobec, terorizuje tebe i děti. Jediný, kdo s tím může něco udělat jsi TY. Zajdi si na sociálku a řekni jim, jak se chlap k vám chová. Zeptej se, jak postupovat v případě rozvodu. Co vím, tak jsou tam ty úřednice vstřícné a určitě ti poradí. Prosím, nevystavuj svoje děti takovému psychickému násilí. Určitě se ozvi, jak to pokračuje.
Všude bych vylepila takové ty malé, lepící papírky…100 papírků… a na každý z nich napsala NEKŘIČ A JDI SE LÉČIT…
Hodně štěstí v životě s takovým člověkem, bude horší..
V něčem podobném jsem vyrůstala s tím rozdílem, že mamka se uměla dost rázně ozvat. Takže táta po nás řval jen když mamka nebyla doma. Přišel z práce, rozrazil dveře pokoje a začal po nás všelijak štěkat. Vybíjel si na nás frustraci z práce. připadalo mi, že si snad cestou domů připravuje co nám řekne. Nikdy na nás nesáhl, ale ani nemusel. Zvládl nás zfackovat slovně. naši jsou rozvedení a s tátou nemáme moc dobré vztahy. Do dneška mám strach, když na mě někdo křičí. Nenech v tom ty děti vyrůstat. Zastaň se jich. Řešte to s partnerem, že takhle ne.
@Anonymní píše:
Ahoj,začala jsem si uvědomovat, že ve mně manžel vzbuzuje strach. Když slyším výtah a jeho pokašlávání na chodbě, když něco chce, tak mu vybírám a dávám nejlepší kousek, když chce jít do koupelny, tak i kdybych chtěla jít, tak mu dávám přednost a čekám… atd. Není to vždycky, ale dost často. Nebije mě, ale nadává, křičí. I děti se rozutečou, případně všichni děláme, že něco děláme. Pak to jakoby zkontroluje a jde si k PC nebo k televizi a je klid. Křičí a úkoluje. Kdo co má dělat a neudělal, teď hned. vykřičí se, zaúkoluje a pak je klid. Děti utíkají, já taky.
Otevře lednici, nadává, podívá se do obýváku nadává, prosím ho nekřič, řekne že musí, protože je tu nepořádek nebo nikdo nic nedělá. Nebylo to vždycky tak. je to horší v poslední době.
Nevím.
No máš doma despotu! Obávám se, že kdyby jsi mu ve všem neustupovala, byl by i násilník
S takovým chlapem chceš žít, děti aby žily v prostředí strachu?