Vzdor a neposlušnost 3,5letého syna

5886
12.8.13 08:57

Vzdor a neposlušnost 3 a půl letého syna

Ahoj maminky.
Moc ráda bych znala váš názor.
Mám doma 2 chlapečky. 3 roky a 8 měsíců a 8 měsíců. Problémy jsou se starším.
Brášku miluje, pořád ho pusinkuje, nosí plínky a pomáhá mi… Hodně ho zapojuju, aby si nepřišel odstřčený.
Ovšem mám pocit, že je plný vzteku a strašně vzdoruje.
Nevím si s ním rady :nevim:
Pár příkladů:
Každé ráno je nejdříve snídaně, potom může dostat bonbonek…
Tak 4× v týdnu se šprajcne a s dost nabroušeným hlasem řekne, že chce bombonek. V klidu mu vysvětlím, že pravidla zná a že ví, že až po snídani.
Začne dělat ksichty a řvát „ale já chci“. Vydrží to klidně 10 minut. Je našpulenej a čím víc si ho nevšímám, tím víc řve. Pak celý den odsekává a je nepříjemnej.
Jedeme k babičce, kam se třeba od rána těší, až bude jezdit na odrážedle, nebo se koupat v bazénku. Sedíme v autě, přijíždíme k babičce a on z ničeho nic našpulí pusu a šprajcne se, že nikam nepůjde. Z auta ho prostě nejde dostat ani heverem. Dokáže takto v autě sedět 2 hodiny a nevyleze :nevim: Když ho to přestane bavit a vyleze, dává všem okolo najevo, jak je nabručenej a ani nepozdraví. Babička v dobré vůli nabízí bumbání, bazének…akorát se setká s odmítnutím hodně naštvaným hlasem :-(
Vůbec, ale vůbec se v něm nevyznáme.
5× v týdnu se k dětem chová hezky, chce si hrát atd… 2× v týdnu je na ně tak ošklivý, že děti ho už prokoukli a nechtějí si s ním hrát.
Už půl roku se ho snažíme naučit počítat do 5. Dodnes to neumí. Rád kouká na Mickeyho, kde se často počítá atd. Prostě tak vzdoruje, že z něho nedostaneme ani 1, 2 :,( :,(
Přišli jsme na to, že cokoli po něm chceme (krom pomoci s bráškou) tak odmítá udělat. Jakmile něco chceme, je zle a neudělá to ani náhodou.
Vyzkoušeli jsme snad všechny praktiky před ignoraci, domlouvání, i plácnutí přes zadek.
Párkrát se taky stane, že večer odmítá jít spát, i když už padá na pusu únavou. Odmítá si lehnout do postele a to jen proto, protože to chceme. A tak prostě paličák usne na zemi.
Strašně se vždy těší na nějaký výlet. Když už se jede, dokáže ho tak znepříjemnit, že už se nám s ním nikam nechce. Začne před lidmi ukazovat ty svoje ksichty, aby každý viděl, jak to umí a vzodorvat nahlas ALE JÁ CHCI…
Někdy mi je z toho opravdu už do breku :nevim: Trvá to už víc, jak půl roku a je to horší a horší.
Musím ale říct, že máme daná pravidla a neustupujeme. To, co se řekne platí!! I když je z toho situace o které se tu zmiňuju.
Naopak to zase máme zavedené tak, že když je hodný a poslouchá, nebo pomáhá, pustíme mu pohádky, může si vybrat nějaký mlsek atd.
Jak tedy na něho?
Je to jen malý výcuc…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

4331
12.8.13 09:17

Ahojky!
Přifařím se k Tobě, snad se nebudeš zlobit. Mám doma taky 3leťáka a i když to u nás není tak do extrému (tím myslím v porovnání s vámi), malej se taky umí pěkně vztekat. Ale myslím, že to zřejmě k tomuhle věku patří a je dobře, že mají kluci daná pravidla a my neustoupíme.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24460
12.8.13 09:30

Je pěkně důsledný, jako vy :mrgreen:
Myslím, že to může být nějaká rekce na sourozence, i když se vzdor neprojevuje přímo proti miminu (netříská ho autíčkem po hlavě), ale ventiluje to takhle…
Plus obyčejný vzdor, co se objeví i bez sourozence.

Zkoušeli jste takové to
Já vím, že se zlobíš, protože chceš bonbonek a já ti ho nechci dát, ale přece pravidlo je…, pojď honem sníst snídani ať ti ho můžu dát."

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6392
12.8.13 09:41

Taky jsme meli doma vzteklouny, ted je to lepsi, jsou uz starsi. U obou plati doted, ze kdyz se zaseknou, ze treba nebudou jist, tak nic nepomuze, ani vyprask, ani trest. Nam pomuze je v te chvili nechat a ignorovat..samozrejme, ne v pripadech, kdy neco nici, nebo nekoho mlati, tam se musi zasahnout. Dcerunka se taky vzdy vztekala, ze nechce jit tudy, nechce jit pesky apod..poradili mi, davat obcas na vyber, aby mela pocit, ze to nejsou jenom prikazy. Treba chces jit pesky, nebo na kole apod. Zase se jedna o veci, ktere nejsou az tak dulezite pro rodice a detem to da pocit, ze neco ovlivnuji. Je to boj, ale s vekem to snad bude lepsi. Synacek ted ale dosel do jineho stadia, uz se tolik nevzteka, ale dela veci tajne. Minule jsem nasla prazdny kelimek od jogurtu v supliku :mrgreen:

Příspěvek upraven 12.08.13 v 09:43

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.8.13 09:41

@Janča1212 Máme to podobně. Píši anonymně, protože se za to trochu stydím. Snažím se po dobrém, po zlém, domluvou. Zkoušela jsem i to „já vím, že se zlobíš, že…, ale…“. Ale u nás to nefunguje. Např. nenasnídá se, vzteká se, že snídat nebude, že už nemůže. Na výletě se vzteká, že má strašný hlad, že už to nevydrží. Zajedeme s ní tedy na jídlo, objednáme jí, co chce a ona se šprajcne, že jíst nebude. Nemotivuje jí ani to, když vidí, jak se ostatní stejně staré děti ládují. Je ufňukaná a já jsem z toho už unavená. Moc se omlouvám, že místo rady si vylívám srdce i já v tvé diskusi.

  • Nahlásit
  • Citovat
6392
12.8.13 09:44

Jeste nam tu radili, abychom pri trestani, nebo vytce vzdy vysvetlili, proc nam to vadi. Treba
Nelibi se mi, ze jsi neco udelala, protoze..
Ten duvod je pry dulezity.
U me dcery to teda moc nefunguje, ale mozna to u jinych deti funguje. Syn je starsi, tam se uz da diskutovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13872
12.8.13 09:46

Bonbonek bych zrušila úplně. Víc škody než užitku, jestli kvůli tomu dělá takový cirkus. Svého času jsem takhle zrušila dětem televizi. Bonbonky můžou, ale není to za odměnu. Dostanou je jen tak. Snažím se nepěstovat v dětech pocit, že musí dostat úplatek, aby se chovaly slušně.

V autě bych ho nechala. Ani bych nemrkla, nechala bych ho, ať si tam sedí, když chce, má (malé) právo si taky o svém čase rozhodnout a když to není nebezpečné, ať si tam je. Už vidím, jak bude celý nadšený sedět dvě hodiny v tmavé garáži sám v autě. Nebude. Baví ho to divadlo, co kolem něj děláte, to je celý.

Počítání bych taky zrušila a věnovala se tomu, co ho baví.

Jediné, na čem bych trvala, je to spaní.

Naopak to zase máme zavedené tak, že když je hodný a poslouchá, nebo pomáhá, pustíme mu pohádky, může si vybrat nějaký mlsek atd.
a tohle bych zrušila úplně, vím, že spousta lidí vychovává tímhle způsobem, ale to já moc neuznávám. Nemůžeme v dětech přece pěstovat pocit, že mají být hodný protože za to něco dostanou. Mají být přece hodný, protože doma na sebe hodní jsme a máme se rádi. Tečka, stačí. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6392
12.8.13 09:47
@Anonymní píše:
@Janča1212 Máme to podobně. Píši anonymně, protože se za to trochu stydím. Snažím se po dobrém, po zlém, domluvou. Zkoušela jsem i to „já vím, že se zlobíš, že…, ale…“. Ale u nás to nefunguje. Např. nenasnídá se, vzteká se, že snídat nebude, že už nemůže. Na výletě se vzteká, že má strašný hlad, že už to nevydrží. Zajedeme s ní tedy na jídlo, objednáme jí, co chce a ona se šprajcne, že jíst nebude. Nemotivuje jí ani to, když vidí, jak se ostatní stejně staré děti ládují. Je ufňukaná a já jsem z toho už unavená. Moc se omlouvám, že místo rady si vylívám srdce i já v tvé diskusi.

Neni se za co stydet, vzdyt je to boj. Nektere deti jsou palicatejsi, nez jine. Tchan mi minule vytknul, ze nas dcerunka neposloucha. Ano, jeho dcera poslouchala vzdy, nikdy se snad nevztekala a nikomu neublizovala. Doted je velmi klidna. Hodne dela povaha.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6392
12.8.13 09:52

Dobre pry jeste je, venovat detem pozornost prave ve chvili, kdyz jsou hodne, hezky si hrajou a nezlobi a slovne je ohodnotit a pozitivne motivovat. To je pry jeste lepsi, nez trestani v pripade, ze zlobi. Potom nebudou vyzadovat pozornost negativnim zpusobem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31603
12.8.13 09:57

Zrušila bych bonbonek po snídani úplně, některým dětem zkrátka těšení se na něco neprospívá, nemají dost trpělivosti na to se těšit. Šprajcování já chci/nechci znám taky, nenechávám ho dělat co chce, pokud by nechtěl z auta vylézt, tak bych ho vytáhla, klidně se řevem. Přijde mi, že děti v období vzdoru potřebují, aby tam bylo proti čemu vzdorovat, pokud jejich vzdoru člověk vyhoví, tak jsou stejně protivné, protože jejich podvědomým cílem nebylo zůstat sedět v autě, ale aby jim bylo ukázáno, že se zkrátka vystupuje a basta. Nabízení pitíčka a bazénku mi přijde taky jako nepostavení hranic, podbízení se, za bazén by dítě mělo být šťastný jak blecha a ne se do něj nechat ukecávat a podle toho s ním jednám. Ještě abych se doprošovala, aby milostivě díťátko vlezlo do bazénečku :twisted:
On teda se třeba jednorázově vyřve, když neustoupím, ale přijde mi, že je to tak jako že si to odbude a pak je klid, kdežto když je dítě protivné, protože mu bylo vyhověno, tak mu to vydrží dlouhodobě a je z toho takový ten stav „všechno špatně“, kdy bude ječet, i když nabídneš všechny pochoutky na světě a nejoblínější činosti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25486
12.8.13 10:08

Ahoj no tak myslím, že u vás se střetli dva faktory…klasické období vzteku cca kolem tří let a narození sourozence…taky třeba nemá rád autority (jako náš starší…ten rozkazy vůbec nebere…je třeba se s nim domluvit jinak…což má ostatně po mě :lol:)…jak na něj, ale musíte přijít vy dva s tvym mužem, s tim ti nikdo v diskuzi nepomůže…můžeme ti max.tak napsat náš úhel pohledu naše zkušenosti, ale každej člověk je originál už odmalinka, každý má jinou povahu a tím pádem i na každého platí něco jiného…

když to ale vezmu z toho co si psala, tak naprosto souhlasim s @rozumbrada …on si tímto vynucuje pozornost i když negativní…náš starší tohle chvíli dělal po narození mladšího a to jsou od sebe 7 let, což mělo výhodu v tom, že když sme mu to všechno vysvětlili, tak to líp pobral než kdyby byl mladší…ale stejně má občas výstřelky typu, že se chová jako malej dvoulet´ák, když je mu 9…ale to stačí ho jen upozornit, at´se chová úměrně k svýmu věku a nedělá ze sebe šaška…

p. s. prostě nejde o nic jiného než o nastavení hranic a jejich dodržování a pokud by byl napruženej tak bych se mu nepodbízela, at´si je nabručenej třeba celej den…jeho problém. sám zjistí, že tudy cesta nevede :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20386
12.8.13 10:20

@Janča1212 Jani, berusko, u nas je to sem tam taky tak…

Ale u nas plati, ze co reknu, to udelas. I kdyby za sileneho revu.

par prikladu:

1 nechce vylezt z auta (pravidlo) - vyvlecu ho nasilim a necham no stat rvouciho na bezpecnem miste, az se vyrve a prijde se omluvit.

2 chce bonbonek bez snidane - dam snidani na stolecek, 2× reknu, ze jestli nebude jist, tak nejenomze nebude bonbonek, ale nebude ani snidane a kdyz rev pokracuje, seberu snidani, nedostane bonbon, susenku NIC (krome piti) a dostane az svacinu. Pokud se situace opakuje, davam az obed (ten vetsinou sni, protoze uz ma hlad). Ale nic jineho NEDAM (a muze se doma valet po zemi jak chce).

3 chce neco, co mu v tu chvili dat nemuzu (kdyz pracuji, tak si zrovna chce hrozne hrat - treba kdyz mam mokre ruce od nadobi). Reknu 2×, ze kdyz vydrzi, tak si budeme hrat, az dodelam. Nasleduje strasny rev, vztekani (ne vzdy, ale sem tam). Utru ruce, vezmu za ruku, odvedu do pokojicku a necham vyrvat tam a reknu, ze az se vyrve, tak muze prijit.

A u nas jako strasak pusobi Hugo Boss (neptej se me proc, nevim, ale jakmile jdu „volat“ Hugo Bossovi, aby si pro nej prisel a udelal z nej vonavku, tak se zklidni nebo nastane takovy ten „nestastny“ plac a ujistovani, ze uz bude hodny)… ;) (moje mamca se totiz zblaznila do vuni).

Takze tak to asi funguje u nas… ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1174
12.8.13 10:25

Já bych rovněž zrušila bonbonky a různé odměny za to, že se chová dobře. To, že se chová pěkně, by nemělo být bráno jako nějaká výjimečnost, za kterou je odměněn. Dobře by se měl chovat stále (i když je jasné, že je to sci-fi) a odměnou by mu mělo být, že se mu věnujete, hrajete si s ním atd. Naopak, když se nechová pěkně, tak mu to říct a pokud nepomáhá domluva ani nic jiného, tak chytnout za ruku, odvést na chodbu a sdělit mu, že jeho chování není přípustné a až se bude chtít chovat lépe, tak že může přijít, jinak zůstane na chodbě (a nebo v pokojíku, to je jedno). A pak, ve chvíli, kdy se vrátí do místnosti, tak dělat, jako by se nic nestalo a už se k tomu nevracet (pokud se tedy chování neopakuje). Nám se to vcelku osvědčilo u synovce, když jsme s přítelem bydleli u jeho rodičů a on tam často byl. Někdy byl opravdu na roztržení, ale bylo to opravdu jen tím, že chtěl pozornost za každou cenu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12757
12.8.13 10:25
@pelikan21 píše:
@Janča1212 Jani, berusko, u nas je to sem tam taky tak…

Ale u nas plati, ze co reknu, to udelas. I kdyby za sileneho revu.

par prikladu:

1 nechce vylezt z auta (pravidlo) - vyvlecu ho nasilim a necham no stat rvouciho na bezpecnem miste, az se vyrve a prijde se omluvit.

2 chce bonbonek bez snidane - dam snidani na stolecek, 2× reknu, ze jestli nebude jist, tak nejenomze nebude bonbonek, ale nebude ani snidane a kdyz rev pokracuje, seberu snidani, nedostane bonbon, susenku NIC (krome piti) a dostane az svacinu. Pokud se situace opakuje, davam az obed (ten vetsinou sni, protoze uz ma hlad). Ale nic jineho NEDAM (a muze se doma valet po zemi jak chce).

3 chce neco, co mu v tu chvili dat nemuzu (kdyz pracuji, tak si zrovna chce hrozne hrat - treba kdyz mam mokre ruce od nadobi). Reknu 2×, ze kdyz vydrzi, tak si budeme hrat, az dodelam. Nasleduje strasny rev, vztekani (ne vzdy, ale sem tam). Utru ruce, vezmu za ruku, odvedu do pokojicku a necham vyrvat tam a reknu, ze az se vyrve, tak muze prijit.

A u nas jako strasak pusobi Hugo Boss (neptej se me proc, nevim, ale jakmile jdu „volat“ Hugo Bossovi, aby si pro nej prisel a udelal z nej vonavku, tak se zklidni nebo nastane takovy ten „nestastny“ plac a ujistovani, ze uz bude hodny)… ;) (moje mamca se totiz zblaznila do vuni).

Takze tak to asi funguje u nas… ;)
:palec:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1174
12.8.13 10:29

@pelikan21 Taky bych to tak praktikovala. Někdy to domlouvání prostě k ničemu není a musí následovat rázný krok a hlavně důslednost. Důležité ale je, aby se nepolevilo. Když se nepoleví, má to úspěch. Chce to ale pevné nervy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama