Vzdor a separační úzkost u tříleté dcery

Anonymní
23.9.21 13:18

Vzdor a separační úzkost u tříleté dcery

Dobrý den, zkusím se ještě zde poptat na zkušenosti Vás, než budu zvažovat návštěvu nějaké psychologické poradny.
Naše prvorozená dcera, 3,5 roku prochází někdy od dvou let pravděpodobně obdobím vzdoru, kdy si především vynucuje přítomnost maminky. Celé to ten rok a půl graduje… Já musím koupat, uspávat, chystat jídlo, vše. Když ji chce tatínek byť jen vytáhnout z auta, šílený řev do nepříčetnosti. Často se takto rozbrečí i kvůli návštěvě - i třeba babiček.., nebo když po ránu uvidí tatínka. Je mi schopna říct, že se jí tatínek nelíbí a že chce jenom mě a sestřičku (té je přes rok). Tradičně se často rozčílí i když jí něco nejde nebo jí mladší bere hračky - ale to bych řekla že tak nějak v normální míře. Především mi přijde v jejím věku šílená ta fixace na mě. Dříve neměla problém spávat u babičky, klidně si řekla po jedné noci že tam chce být celý víkend, a teď mě v přítomnosti jiných lidí nechce pustit ani na WC bez pláče. Já občas jezdím do práce na 2-3- hodinky - raději jede se mnou, než by si hrála s tatínkem/babičkami. Před dvěma týdny jsem strávila dvě hodiny u lékaře, a ona to doma prořvala, až se počůrala, že chce maminku, kopala a nenechala se pomalu ani převléknout, hlídal tatínek. Po těch dvou hodinách měla úplně vyřvaný hlas, pak se jí vrátila viróza…
Manžel se k ní odjakživa chová hezky, staral se vždy jak to šlo. Věnuje se jí mnohem aktivněji než já, blbne s nimi, vymýšlí hry Když má zrovna náladu, je s ním veselá, všechno v pohodě, ale běda bych se vzdálila - to vyjde tak v 1 pokusu z deseti. I když si s ním půl odpoledne hraje, tak padne doba koupání a pošle ho klidně pryč a zase jen máma. To stejné v noci. Mladší se ještě dost budí na kojení a když něco potřebuje starší, běhám mezi nimi - když by jí chtěl asistovat tatínek, tak scéna na celý dům. Nefunguje u ní žádné slibování. Miluje například bazén, zmrzlinu, ZOO… i kdyby jí tatínek slíbil tohle všechno naráz, ona raději bude se mnou třeba v té práci.
V červnu jsme chtěli zlehka zkoušet školku, ale bez úspěchu. Chodily jsme společně na hřiště a tak, ale pokus odejít nevyšel (vyděsila se teda jiné plačící holčičky, ale myslím že by to nevyšlo ani tak). Zůstala stát na chodbě, jakýkoli kontakt od ostatních odmítala (celkově nesnáší když ji cizí děti chtějí chytat za ruce - což se ve kolce samozřejmě snažily aby jí pomohly, nebo nedejbože aby ji chovala učitelka.. Děsí ji fyzický kontakt s cizími) Oba jsme s manželem trochu introverti, tak možná neumíme dceři správně pomoct se zařadit… Třeba na hřišti je takový tichý pozorovatel ostatních. Hraje si s dětmi mých kamarádek, ty jsou však dvouleté, tak tu komunikaci úplně nemá kde cvičit… Na cizí lidi nemluví, ani třeba na ty z rodiny, koho vidí méně často…
Všeobecně je dost tvrdohlavá.. Když jí bylo nějakých 20 měsíců tak začala chodit na nočník krásně. Nyní téměř pořád odmítá záchod a chce si ponechat ten nočník - ještě ideálně, abych ji svlékala, i když to umí sama (je schopná se pak počůrat nebo naopak hodinu neobléknout (možná ukazuje, že mě potřebuje stejně, jako mladší??)
Jinak je dcerka všeobecně hodně citlivá (vadí ji například zip u bundy, cedulky, skvrna na triku, nesnese novinky - jiná zubní pasta, kolikrát i přechod na dlouhý rukáv/jinou bundu) a taková neúplatná :mrgreen:… jinak je moc šikovná, od malinka například na „čtení“ knížek, na svůj věk moc hezky maluje, je opatrná - nikdy nám nikde nepadala, poslechla, držela se nás, miluje vodu a téměř sama už plave. A pokud je doma jen se mnou (nebo v dobrém rozpoložení i s manželem) tak pusu nezavře - slovní zásobu má výbornou a kolikrát si říkám, že se snad mezi slovy ani nenadechuje, jak pořád něco povídá. K mladší dceři má od narození krásný vztah, ale určitě si myslím že naše problémy s jejím narozením trochu souvisí - začalo to asi měsíc po jejím narození. Ale snažila jsem se vždy starší nepřehlížet, možná až moc jsem jí ustupovala… :think: Nebo nevím, kde děláme chybu.
Máte někdo s takovým chováním zkušenosti? Děkuji za reakce.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
35703
23.9.21 13:31

Já bych ji vyloženě do školky nenutila, když jsi doma a druhým a ona to moc nesnáší, ale občas bych se prostě vytratila a nechala ji jen s tatínkem. Neustupovala bych jí třeba s oblékáním. Syn taky dlouhou dobu upřednostňoval mě a pak se to zlomilo a může vše i tatínek.
Příští rok už bych ji do školky zkusila dát, aby se pocvičila v kontaktu s vrstevníky. Zvykne si i na fyzický kontakt. Možná nebude kontaktní nikdy, ale aspoň zjistí, jak na ni reaguje okolí a že není vždy po jejím. Může to být příchodem sourozence, ale taky nemusí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26489
23.9.21 13:36

Pokud chápe a rozumí úměrně svému věku, tak by si u mě slečna žádné koupání a jiné číčoviny jen od maminky nevyřvala. To bych jí jasně, láskyplně, ale důrazně vysvětlila, že maminka ji má ráda, ale není od toho, aby tancovala jen okolo malé princezny. A být v tom důsledná. Fungovat maximálně na slušné požádání, ale ne na vyřvávání.

A jasně si stanovit, kde se bude ustupovat, Dítě musí poznat a zažít, že být bez mámy, když je ta táta či jiná milující blízká osoba, není tragédie.
Jestli ječí do oněmění, protože je s tátou, tak bych si tam být otcem vedle ní sedla a klidně ji opakovaě nabízela společnou aktivity. Ale je to její boj, že si něco umanula. Rozhodně bych se jí nepodřizovala a nebrala ji s sebou do práce. Protože s tatínkem holčička evidentně objektivně netrpí, jen prostě umanutě něco chce. Až bude chtít hodinky s vodotryskem, tak co? Taky se jí budou všichni klidit z cesty?

Na změny a stresové situace ji dopředzu připravovat, mluvit o nich.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5975
23.9.21 13:38

S narozením miminka to souvisí 100% - ona má panický strach, že tě ztratí, že by mohla „o tebe přijít“.. navíc některé její úzkostné reakce a nutnost rituálů + nespolečenské jednání + odmítání dotyků cizích lidí mohou znamenat i nějakou poruchu autist. spektra (nestraším, jen bych požádala lékaře o vyšetření i tímto směrem).. určitě bych s tímhle kontaktovala pediatra a on nasměruje kam přesně dál.. tohle celé bych rozhodně nenechávala jen tak…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20070
23.9.21 13:42
@Anonymní píše:
Dobrý den, zkusím se ještě zde poptat na zkušenosti Vás, než budu zvažovat návštěvu nějaké psychologické poradny.
Naše prvorozená dcera, 3,5 roku prochází někdy od dvou let pravděpodobně obdobím vzdoru, kdy si především vynucuje přítomnost maminky. Celé to ten rok a půl graduje… Já musím koupat, uspávat, chystat jídlo, vše. Když ji chce tatínek byť jen vytáhnout z auta, šílený řev do nepříčetnosti. Často se takto rozbrečí i kvůli návštěvě - i třeba babiček.., nebo když po ránu uvidí tatínka. Je mi schopna říct, že se jí tatínek nelíbí a že chce jenom mě a sestřičku (té je přes rok). Tradičně se často rozčílí i když jí něco nejde nebo jí mladší bere hračky - ale to bych řekla že tak nějak v normální míře. Především mi přijde v jejím věku šílená ta fixace na mě. Dříve neměla problém spávat u babičky, klidně si řekla po jedné noci že tam chce být celý víkend, a teď mě v přítomnosti jiných lidí nechce pustit ani na WC bez pláče. Já občas jezdím do práce na 2-3- hodinky - raději jede se mnou, než by si hrála s tatínkem/babičkami. Před dvěma týdny jsem strávila dvě hodiny u lékaře, a ona to doma prořvala, až se počůrala, že chce maminku, kopala a nenechala se pomalu ani převléknout, hlídal tatínek. Po těch dvou hodinách měla úplně vyřvaný hlas, pak se jí vrátila viróza…
Manžel se k ní odjakživa chová hezky, staral se vždy jak to šlo. Věnuje se jí mnohem aktivněji než já, blbne s nimi, vymýšlí hry Když má zrovna náladu, je s ním veselá, všechno v pohodě, ale běda bych se vzdálila - to vyjde tak v 1 pokusu z deseti. I když si s ním půl odpoledne hraje, tak padne doba koupání a pošle ho klidně pryč a zase jen máma. To stejné v noci. Mladší se ještě dost budí na kojení a když něco potřebuje starší, běhám mezi nimi - když by jí chtěl asistovat tatínek, tak scéna na celý dům. Nefunguje u ní žádné slibování. Miluje například bazén, zmrzlinu, ZOO… i kdyby jí tatínek slíbil tohle všechno naráz, ona raději bude se mnou třeba v té práci.
V červnu jsme chtěli zlehka zkoušet školku, ale bez úspěchu. Chodily jsme společně na hřiště a tak, ale pokus odejít nevyšel (vyděsila se teda jiné plačící holčičky, ale myslím že by to nevyšlo ani tak). Zůstala stát na chodbě, jakýkoli kontakt od ostatních odmítala (celkově nesnáší když ji cizí děti chtějí chytat za ruce - což se ve kolce samozřejmě snažily aby jí pomohly, nebo nedejbože aby ji chovala učitelka.. Děsí ji fyzický kontakt s cizími) Oba jsme s manželem trochu introverti, tak možná neumíme dceři správně pomoct se zařadit… Třeba na hřišti je takový tichý pozorovatel ostatních. Hraje si s dětmi mých kamarádek, ty jsou však dvouleté, tak tu komunikaci úplně nemá kde cvičit… Na cizí lidi nemluví, ani třeba na ty z rodiny, koho vidí méně často…
Všeobecně je dost tvrdohlavá.. Když jí bylo nějakých 20 měsíců tak začala chodit na nočník krásně. Nyní téměř pořád odmítá záchod a chce si ponechat ten nočník - ještě ideálně, abych ji svlékala, i když to umí sama (je schopná se pak počůrat nebo naopak hodinu neobléknout (možná ukazuje, že mě potřebuje stejně, jako mladší??)
Jinak je dcerka všeobecně hodně citlivá (vadí ji například zip u bundy, cedulky, skvrna na triku, nesnese novinky - jiná zubní pasta, kolikrát i přechod na dlouhý rukáv/jinou bundu) a taková neúplatná :mrgreen:… jinak je moc šikovná, od malinka například na „čtení“ knížek, na svůj věk moc hezky maluje, je opatrná - nikdy nám nikde nepadala, poslechla, držela se nás, miluje vodu a téměř sama už plave. A pokud je doma jen se mnou (nebo v dobrém rozpoložení i s manželem) tak pusu nezavře - slovní zásobu má výbornou a kolikrát si říkám, že se snad mezi slovy ani nenadechuje, jak pořád něco povídá. K mladší dceři má od narození krásný vztah, ale určitě si myslím že naše problémy s jejím narozením trochu souvisí - začalo to asi měsíc po jejím narození. Ale snažila jsem se vždy starší nepřehlížet, možná až moc jsem jí ustupovala… :think: Nebo nevím, kde děláme chybu.
Máte někdo s takovým chováním zkušenosti? Děkuji za reakce.

75 procent je zakopanej pes v mladší sestře, ten příchod neustála. Psychologům já moc nevěřím, takže hodně mazlit a věnovat se starší dceři, vysvětlovat, ukazovat na příkladu (v knížce, televizi, plyšáci někdo jde do školky nebo je s tatínkem).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
159
23.9.21 13:57

Casove to odpovida prichodu mladsi sestry, nemuze proste jenom zarlit a bat se o tebe, aby te neztratila?
Samozrejme na to muzes jit pres silu a rict, ze proste ne, ze tatinek a basta, jak tu nekdo pise. Ale to ti asi vztah s dcerou nijak neupevni.
My resili s prichodem sourozence neco podobneho - starsi syn si zase vzal do hlavy, ze on ma tatinka a mladsi dcera ma maminku. A vsechno vyzaduje od tatinka. Neberu si to nijak osobne, nevycitam mu to. Mel i obdobi, kdy chtel, abych mu pomahala s oblekanim, jidlem atd. stejne jako mladsi segre - prislo mi to jako jeho prirozeny pozadavek na mou pozornost a nemela jsem problem mu vyhovet. Kdyz to neslo, tak musel chvilku pockat nebo to zvladnout sam. Vzdycky jsem se ale snazila byt laskava, mit svoje hranice, ale zbytecne se s nim nepretlacovat.
Mozna je to jenom obdobi, mozna bude mit radsi tatinka, ale neznamena to, ze by nemel rad me.
Kdyz tak moc vyzaduje tvoji pozornost, mas cas byt jen s ni? Ze by nekdo pohlidal mladsi?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15258
23.9.21 15:05

Dva zasadni prusvihy.

Cim vic rve, tim vic ji vyhovis. Cesta do pekel.
Pokud neco chce, at se nauci o to slusne pozadat.

A pak to, ze jste se ji snazili pri prichodu miminka vynahrazovat pozornost, delali co si preje, skakali podle ni.
Tohle vynahrazovani pozornosti vsechno jen zhorsuje, dite ziska pocit, ze je nejaky chudak, kteremu se ostatni musi prehnane venovat, a vsechno se tim nejak pokrivi.

Plus mam pocit, jakoby jste toho po ni chteli predcasne moc. Cim vic naroku a samostatnosti se po diteti v nizkem veku (treba rok a pul) chce, tim horsi to pak je, protoze dite nema naplnenou tu peci od mamy jako mimino a zacne ji vyzadovet zpetne, ve trech ctyrech letech i pozdeji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
465
23.9.21 15:21

Vypadá to na poruchu autistickeho spektra, nejspíš lehci. Příchod sourozence ji mohl zaktivovat? Co takhle dát jí najevo, že je starší, leccos zvládne, postupne ji zapojovat do různých činnosti a chválit, jak je zvláda. Dle popisu je holka šikovna a chytra. Snaž se, zakladatelko, taky eliminovat svoji úzkost, například obavy už předem z toho, že malá bude s někým jiným brečet apod. Děti to vycíti. Co takhle se na tatínka, babičku nebo na školku společně těšit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.9.21 15:23

Zakladatelko, placam se v necem podobnem. Nejstarsi dcera asi neustala prichod miminka (ted skoro 10mesicu). Musi se mnou dokonce spat v posteli. Jinak lrojeci celou noc.

Je ji 5 let a chodi teda do skolky (ake trvalo to pres rok, nez vubec zacala chtit). Ale je to s ni cim dal narocnejsi. Projde mi, ze dela naschvaly. Pritom mimco zboznuje a hezky se o nej „stara“.

Vse u nas muze jen mama a jesre se mnou v noci spi. A jak se vzdalim (jak usne), tak je do 30min vzhuru a jeci na cely dum, ze se sama boji (pritom spi s druhou sestrou).

K nekontaktnosti.. To ma prostredni dcera a je to proste povahovy rys. Taky nesnasi veci ke krku (zacne se davit) a neni moc na zmeny. Autismus bych v tom fakt nehledala..

  • Citovat
  • Nahlásit
44
23.9.21 17:37

@Lucie_Sx A jak bys po narození sourozence postupovala ty? Myslela jsem si, že věnovat se co nejvíce starší, aby se ujistila, že ji máme stále rádi, je ta správná cesta. Líbí se mi tvoje názory a brzy mě to čeká, tak mě zajímá, co si o tom myslíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15258
23.9.21 17:56
@Patifu píše:
@Lucie_Sx A jak bys po narození sourozence postupovala ty? Myslela jsem si, že věnovat se co nejvíce starší, aby se ujistila, že ji máme stále rádi, je ta správná cesta. Líbí se mi tvoje názory a brzy mě to čeká, tak mě zajímá, co si o tom myslíš.

Jestli mas moznost, precti si Sourozence bez rivality, je fakt skvela.
Osobne to beru tak, ze miminko je prirozena soucast rodiny a protoze je to nejslabsi kus, je potreba se o nej starat. A proste to tak je a vsichni to musi respektovat.
Starsi dite ma mit peci porad stejnou, stejnou vahu jeho starostem, stejne mazleni.
Pokud to zrovna nejde - tak to nejde, neda se nic delat, holt mimino neco akutne potrebuje.
Klidne si spolu „zanadavame“, jak je to narocny, ale proste musime. Az povyroste, bude to zase lepsi.
Takove to vynahrazovani byva na silu, v nervech, a upozornuje dite na to, ze o neco prichazi, ze miminem trpi, a taky to upevnuje jeho pozici jako stredobodu, pritom dite neni stredobod, je soucast.
Asi to neumim uplne presne popsat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
44
23.9.21 18:34

@Lucie_Sx Díky, mám tu knížku doma, ale myslela jsem, že ji uplatním až budou děti větší. Teď čtu Aha rodičovství sourozenci a z té jsem právě pochopila, že bych se měla maximálně věnovat starší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26489
23.9.21 18:59
@Patifu píše:
@Lucie_Sx Díky, mám tu knížku doma, ale myslela jsem, že ji uplatním až budou děti větší. Teď čtu Aha rodičovství sourozenci a z té jsem právě pochopila, že bych se měla maximálně věnovat starší.

Maximálně se věnovat je přesně to na silu, co píše @Lucie_Sx
A dítě dostane pocit, že je středobod všeho, a že ten sourozenec je vlastně špatně. Jako bys jako rodič měla pocit, že jsi příchodem sourozence udělala chybu, a tak mu to musíš vynahradit. Navíc při pocitech vinný řidiče často neznají hranice a věnování přechází v bezmezně rozmazlovani, nedůslednost a nevychovavani. Viz rozvedení rodiče, zejména otcove.
Ale sourozenec je jen další mozaika do rodiny, nový člen smecky. Který má taky nějaké potřeby. Někdy je to s ním na prd (třeba když rve), ale je nás a nebude to s ním naprd na furt.
Starší dítě by nemělo být odstrkované a převážně slyšet ať pocka, protože miminko…, ale ani protezovane.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
44
23.9.21 19:25

@Svistice Jj díky za připomenutí. S tím pocitem viny právě trochu bojuju a dneska jsem si uvědomila, jak už teď se snažím dceři maximálně věnovat a nedat na sobě nic znát, i když mám dva měsíce před porodem a někdy se cítím na nic a nechce se mi za ní furt lítat. Zrovna jsem si říkala, že se v tom necítím dobře a pak si přečtu diskuzi, asi osud :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15258
23.9.21 19:50
@Patifu píše:
@Svistice Jj díky za připomenutí. S tím pocitem viny právě trochu bojuju a dneska jsem si uvědomila, jak už teď se snažím dceři maximálně věnovat a nedat na sobě nic znát, i když mám dva měsíce před porodem a někdy se cítím na nic a nechce se mi za ní furt lítat. Zrovna jsem si říkala, že se v tom necítím dobře a pak si přečtu diskuzi, asi osud :D
:)
Je potreba to vybalancovat.
Byt opravdova. Je mi blbe, musim si lehnout.

K tomu venovani. Predstav si, ze v praci prijde velky projekt, a sef kolem tebe zacne skakat, nechces na kaficko? Zvladas to? Pojd, nacvakame to do pocitace spolu. Ten projekt je super, ze? Paradni prace.

Citis tu krec? A jak si budes pripadat jako blbec?

To prirovnani trochu kulha, ale chci ilustrovat tu neprirozenost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat