@Pistahufnagl píše:
Dobry den
Mam dvojčátka dva kluky
Sem na ne sama a tet maji tezke obdobi vzdoru
Uz si nevim rady
Chtela bych tady najit par rad co s tim
Dekuji Zdeňka

Ignorace, ignorace, ignorace a velká porce lásky.  

@tininas ani to nepomaha

Pevné dané hranice, co jim ještě projde a co uz ne. Ignorování a odvádění do jejich pokoje ať prudí tam. Když na tom byl extra výborně, tak chytnul i jednu přes zadek. Scény venku znamenaly okamžitý odchod nebo odnos směr domu.

@tininas ani to nepomaha @Tichošlápek
Jenze oni sou na mne dva
Ale urcite na vas dam
Je to vazne zahul
A ja je potrebuju zformovat
Uz je na case

@Pistahufnagl píše:
@tininas ani to nepomaha @Tichošlápek
Jenze oni sou na mne dva
Ale urcite na vas dam
Je to vazne zahul
A ja je potrebuju zformovat
Uz je na case

Na období vzdoru jsou všechny rady krátké. To se prostě musí vydržet. U nás nejvíc zabírá nechat dítě bejt, poslat do pokoje a potom dělat jakoby nic. Když už je situace extrémní, tak dostane jednu na zadek a je odnesena do pokoje.
Pevne nervy.

@Pistahufnagl Dopředu jim říkat, co se bude dít, jasná pravidla, nedělat jim u scén diváka a když záchvat přeroste do nezvládnutelné verze, odnést do bezpečí nebo od zdroje záchvatu. A u dvojčat i nějakou tu meditaci pro mamku, aby přežila tu nadílku vztekliny dvojmo Nejsou žádné rady, jak se tomu vyhnout, jen rady, jak přežít.

Ahoj. Jé, taky mám dvouletá dvojčátka a období vzdoru zažíváme Ale zatím dobrý. Ne, že by se nevztekaly, ale v normě a často rychle problém vyřešíme.
Nepíšeš, co konkrétně tě trápí, tak zkusím obecně napsat, co funguje u nás. Již několikrát zmíněný pevně stanovený režim a hranice - to vnímám jako základ a prý jsem nepříjemně důsledná A abych to vyvážila, jsou oblasti, kde s nimi diskutuji, nechám je rozhodovat a nehrotím prkotiny.
Tak se drž a pevné nervy 

U nas na dvouletaka zabira ignorace a ujisteni, ze mame dite radi. Kdyz to jiz nemohou me nervy vydrzet, tak nezaviram nebo neodnasim do jineho pokoje dite, ale sebe. Protoze nepracuji jen nervy toho ditete, ale i moje. A jiz mam vytipovane krizove situace, vetsinou to souvisi s unavou. Takze dusledne trvam na poobedovem spanku nebo alespon o pokusu o nej.

Ahoj. Hlanvně to chce pevné nervy. Ale vím - je to složité. Nastavovat pevné hranice, když se moc vztekají, nechat je se vyvztekat. Můžu tě uklidnit - skoro všude je to stejné. Taky jsem od jejích necelých dvou let s dcerkou sám a teď, když už má skoro tři, je to o něco lepší. 

U dcery dost pomáhá, když si může menší věci rozhodovat sama (v jakém tričku půjde ven, co si dá na chleba k snídani, jakou knížku před spaním apod.). Pak máme několik základních pravidel, která se prostě dodržovat musí a na těch trvám (třeba že hračky se uklízejí, v kolik hodin se jde spát apod.). Často se snažím to pravidlo připomínat, vysvětlovat proč je to důležité apod. Někdy je to masakr, ale často to funguje. Nejvíc u nás ale pomohlo nedávat sladkosti, najednou se tolik nevzteká a dá se s ní líp na ledasčem dohodnout.

S dvojčátky to bude nejspíš ještě 2× těžší, ale doporučila bych Nevýchovu.
Už tady ohldně vzteku bylo hodně diskuzí. Jestli neznáš Nevýchovu, tady jsem se pokusila shrnout základní body tak, jak ji chápu já (Nevýchova bývá často chápána docela různě). Najdeš je tady (nevím, jak udělat odkaz na jeden konkrétní příspěvek v diskuzi):
 https://www.emimino.cz/…rankovani/3/