vztah dieta, rodicia a prarodicia

725
14.7.05 10:58

vztah dieta, rodicia a prarodicia

//Ahojte holky,

Ani vo sne by ma nenapadlo, ze si budem cez emimino pytat radu na moj problem, ale som velmi bezradna a neviem ako dalej. Som zvedava na vase nazory a rady a mozno sa mi ozve niektora z vas, ktora presla podobnym problemom ako ja a budem rada, ak sa so mnou podeli o to, ako dalej.

Mam dvoch synov, jeden bude mat o 2 mesiace 5 rokov a druhy o mesiac 1 rok. Problem mam s tym starsim 5 rocnym. Je z mojho prveho manzelstva, ked mal 2 roky, tak sme si nasli noveho tatika a snim rozbiehali nasu terajsiu rodinu. Lenze spolu sme zacinali za hranicami daleko od domova, tam sa nam narodil aj druhy syn, o ktoreho sme sa dokazali postarat a predtym sme sa dobre starali aj o toho prveho kym bol s nami. Situacia sa trosku skomplikovala a maly isiel domov, kde 10 mesiacov bol u mojich rodicov. Dievcata z podzimatiek alebo z letnich miminiek vedia ako som to znasala a prezivala, ale muselo to rozhodnutie padnut.Teraz sme vsetci pokope, ja, moj manzel a aj moji dvaja synovia, ale problem je so starsim, stale sa taha k mojim rodicom, ja som doma uz vyse 9 mesiacov a stale sa to nelepsi. Teraz nam nastavaju konflikty medzi mnou a manzelom, lebo chlapec je stale dole u babky. Byvame spolu, vlastne mame svoj dom ale je spojeny s domom rodicov, takze ti su stale nablizku. Viem, ze su oni tiez velmi naviazani ale my chceme byt rodina, komplet rodina so vsetkym co k tomu patri, a treba aj trosku pokricat a naucit dieta co ma vediet a jemu sa to velmi nepaci, lebo babka s dedkom okolo neho skacu a robia co si zela on, kupuju mu vsetko co si zmysli on a v tom je velky problem. Ako 4 rocny ma pocitac, playstation, izbu plnu hraciek, co sa nam zda, ze si to nevie vazit. Ked si nieco zmysli ze to chce, tak povieme, ze budu narodeniny a ze potom to dostane a ze nemoze dostavat hracky kazdy den a len tak za nic a on odpovie, ze aj tak mu to babka a dedko kupia. Doma mame navarene a na jedlo nam povie fuj a jedava dole a to podobne je aj so spanim. Ked je cely den s nami, je to zlaty chlapec, naozaj ale ked pride od babky a dedka, tak su problemy a nasilu ho musime tahat domov, pricom ma bije, facka atd.. Ked sa ho spytam, preco tu nechce byt, tak povie, ze sa mu tu nepaci, lebo stale po nom kricime, ale to nie je pravda, len chceme, aby sa vyzliekol, ulozil hracky.

Chceme ist s tymto problemom aj ku psychologicke a chceme radu ako dalej, len nechcem aby som musela robit nejake razne kroky a zakazovat dietatu ist k dedkovi a babke, ale zasa chcem aby sme my boli spolu a boli rodina tak ako to ma byt.

S byvalym ex som sa rozisla tesne pred jeho narodenim, dlho som bola sama a trapila som sa sama, bola som statna, ze som si nasla muza, ktoreho milujem a ktory miluje nas, len ma trapi, ze mi teraz nastali taketo problemy a chcem ich riesit. Doteraz sme mali krasny vztah bez problemov, ukazkovy, ale posledne tyzdne je to strasne a vacsina hadiek je kvoli malemu a rodicom. Minule mal moj manzel incident s mamkou a ta mu vykrádala, ze do vychovy maleho sa budu oni aj tak starat a ze jeho otec je prec. Tak viem, pochopit aj Roba, lebo on sa snazi a trapi a ona mu povie nieco také. Velmi chcem mat rodinu, kde je mamka, tatik a deticky a chcem aby to klapalo ale u nas sa to nedari, neviem co robim alebo robime zle, ale nie je nam to lahostajne a chceme tento problem vyriesit.

Uz teraz vsetkym za reakcie velmi pekne dakujem

Miska-Konkinka//

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

3417
14.7.05 11:43

Zkoušela jsi to probrat s dědou a babi? Je s nima řeč?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2114
14.7.05 11:55

Ahoj, tendle problem neni ojedinely. Skus se s rodici domluvit at mu nekupuji neustale hracky a v problemu ze nechce jit k vam, nechce u vas jist by te taky tvoji rodice meli podporit a rici mu ze ma delat to co mamka rika. Hold nekde to takhle nefunguje a v tom pripade mam jen jednu radu - „nebydlete pod jednou strechou“. Ja sice takovy problem nemam. Nase babi a dedove bydli daleko a s nasimi detmi se vidaji cca 5×/rok. Ale kdyz je maji u sebe na navsteve tak taky rozmazluji ale kdyz deti prehaneji tak padne i naky to placnuti od nich. Obcas prijedou a sou rozjiveny ale ja je hned srovnam a je klid. Mi kamosi maji decko (6let) od babi a dedy bydli cca 200 metru a vztahy a chovani decka je uplne stejne jako u tebe. Nikam s nim nemohou ani jet jaky je to rozmazleny „parchant“. Vypada to jako by uz rezignovali a v podstate to decko uz „neni jejich“. Kdykoli se tomu malymu zlibi rekne nakej „hnus“ flakne dverma a odejde, nekdy ani nic nerekne a pak rodice zjisti ze doma neni. Omlovam se za naka slova v uvozovkach ale nevedela sem jak to jinak napsat. Sany.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14
14.7.05 12:11

Ahoj Miska.

No neviem, tu je kazda rada tazka, pokial to niekto neskusil na vlastnej kozi. My nastastie mame obidve babky prec a som rada, pretoze neustale miesanie sa a ovplyvnovanie deti trebars uz iba inym pohladom na vychovu nez mas ty je strasne stresujuce.
Bohuzial nikdy nezabranis tomu, aby sa starsi syn stykal s prarodicmi. Pokial byvate kusok od seba s tvojou maminou, skus si diktovat podmienky ty a prinutit mamku, ked bude potrebne byt s detmi nech pride ona k vam a nie naopak. Maly bude mat pocit, ze je s babkou a ty budes spokojnejsia, ked ich budes mat na ociach a obcas budes moct i mamku napomenut, alebo usmernit. Hlavne si o tom s nou porozpravaj, ved ked vari nieco co malemu chuti, preco to nemoze varit aj u teba? a zvysok zobrat dedovi domou? Urcite musis zabranit tomu, aby maly chodieval k babke a dedkovi ako do utocistia, pretoze si je na stopro isty, ze tam zakazy a prikazy neexistuje. Budto omez navstevy u nich, ale budes mat vetsi stres, lebo sa mu budes musiet stale venovat, alebo nech ti mamka pomoze sposobom, ktorym som pisala.
Mozno to nie je spravne, ale ja by som to riesila asi radikalne, ved nemusis byt u neho oblubena, vlastna mama vzdycky nieco prikazuje a zakazuje, ale babicka to musi pochopit a podrzat ta a ked budete v tvojom dome pojde to lahsie.
Nechcem ta strasit, ale cim bude starsi, tym to bude horsie pokial sa jeho posluchanie nezmeni. Starym rodicom by som striktne zakazala kupovat drahe a zbytocne veci pokial by ste sa vopred o tom nedohodli.Sorry, ale ak chces niecoho dosiahnut musis byt v niecom nekompromisna.
Skus treba nastolit rozvrh co musi byt denne urobene, ved ty musis tiez varit a starat sa o nich, ocko musi tiez zarabat, nech vie ze nie vsetko je zadarmo.Deti potrebuju řád(sorry ale nespomeniem si na slovenske slovo), ved zachvilu pojde do skoly a tam to funguje presne tak.

Tak dufam, ze som ti trebars niecim napovedala.

Drzim palce a urcite napis ako to dopadlo a ako to chces riesit. :lol:

Dzana

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
212
14.7.05 18:50

Konkinko, tak to já bych nesnesla a odstěhovala bych se. Taky jsem nechtěla, aby mi vychovávali děti rodiče. U nás to bylo blbé, i když jsme s nimi nebydleli. Moje vysvětlování a domluva vůbec nezabíraly. Pomohlo až rok k nim nejet a nedat jim děti, teď už jsou opatrní. Ale bydlet s nimi - nemyslitelné, a už jsem se svého snu o velké třígenerační rodině vzdala, prioritní je manžel a děti. Občas mi připadá, že manžel a já jsme rodiče a naši rodiče jsou děti. Držím palce a nenech si zničit kvůli rodičům svoje manželství.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
14.7.05 20:19

Ahoj Konkinko,
asi to bude trvat delší dobu než se všechno srovná a bude to potřebovat spolupráci Vás všech (Tebe, manžela i prarodičů). Cestu, jak na to jít, by Vám asi nejlépe poradil ten psycholog.

Ale než k němu půjdete, zkus se opravdu domluvit s rodiči. Taky bydlíme s mými rodiči v jednom domě, ale máme svoji „bytovou jednotku“ i vchod a pokud se nechceme potkat, tak se nepotkáme. Ale pokud je např. čas oběda, prostě pošlou holky domů, že vaří maminka. I když sami už třeba mají navařeno. Dárky či nějaké drobnosti samozřejmě taky dostávají, ale nijak to nepřehánějí. Když se mi něco nelíbí, povím jim, že si nepřeju, aby jim to třeba dávali či dělali a oni moje přání respektují - každopádně do tohoto stavu to dojde málokdy. Jsme 4 sestry a tak to naši nikdy nepřeháněli, aby byli spravedliví ke všem. :) Asi je potřeba určit strikní podmínky hlavně pro Tvé rodiče a musíš je „donutit“, aby je dodržovali. Jsou přece jenom starší - myslím si, že by to mělo začít u nich a oni by to také měli pochopit snáze.

Nejsem psycholog, ale mám pocit, že Tvůj syn prochází nějakým obdobím vzdoru - nevím, jestli je to přirozený vývoj a nebo se prostě nakumulovalo větší množství faktorů, které to způsobily. Je možné, že k Vám chová nějakou zášt a chování Tvých rodičů mu jenom nahrává. Možná, že bere těch 10 měsíců odloučení jako nějakou křivdu ze Tvé strany - proto si na Vás vylívá svůj vztek a prarodiče jsou Ti nejlepší (přece u nich byl a měl tam útočiště). Každopádně to chce rozhovor na „všech frontách“ - nejprve s rodiči (měli by být soudní a pochopit Tě) a pak nějak nenásilně se synem (možná tady pomůže ten psycholog). Protože se synem to asi bude na delší dobu. Nedoporučuju u něj tlačit na pilu - protože se lehce „zasekne“ a nepohnete s ním.

Přeju pevné nervy a hodně trpělivosti a zdaru! :D
Pavla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
14.7.05 21:24

dítě okolo 3 let je velmi citlivé a samozřejmě přilne k tomu, s kým žije a kdo se o něj stará.Jestliže jste takhle malé dítě odložili k tvým rodičům, je samozřejmě je ho rodina babička a dědeček. Nemá smysl se zlobit na prarodiče nebo dítě, ti za nic nemůžou. Hodili se ti když jsi se potřebovala syna zbavit, tak ted nebud naštvaná, že je má rád. A co takhle nechat syna u nich už nastálo. LINET

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
14.7.05 21:59

Ahoj,

já něco obdobného řeším právě nyní. Kluk, 2 roky, u babči a dědy miliónový, vrátí se domů - řve, nechce nás, fackuje nás.
Děda s babčou tvrdí, že problém je v nás. Ani náznak sebereflexe. To my vše děláme špatně, a proto kluk vyžaduje jen je.
Teď bych měla napsat ono proslulé sprosté slovo, ale raději napíši:
HOUBY!
Už jim ho nedám. A co následovalo - hrozby (no to jsme zvědaví, jak to všechno zvládneš), prosby (ale no tak, snad se tolik nestalo), vydírání (hele, my se odstěhujeme někam daleko, zabalíme to tady a uvidíš …, no nemysli si, že „voni“ /tedy druzí prarodiče/ to zvládnou tak dobře, jako my) atd. atd.
Trvá to přes tři měsíce a kluka jsem nedala z ruky a už jim ho nedám, to si ho raději vezmu s sebou třeba i ke gynekologovi, nebo si zaplatím paní z agentury.
Víte mamky, ono je pravda, že člověk občas potřebuje píchnout, ale na druhou stranu, stojí ta pomoc za to? Jak jsem zjistila, řada věcí se dá zvládnout i bez prarodičů. Jaká je cena zdravého rozumu a svobody?

Prarodiče tady za pár let nebudou, jen si „užijí své“ a z dítěte bude mezitím rozmazlený, hysterický cvok.

Ahoj a pevné nervy

Evča

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
14.7.05 22:15

Někde tady je diskuse o tom, jak maminky nechtějí půjčovat svoje děti :roll: nikomu z rodiny a jak děti spaly mimo domov poprvé ve třech letech. Tvůj syn usínal 10 měsíců u babičky a dědečka, ráno když se vzbudil, zase tam byla babička a dědeček. Ty si myslíš, že je syn nevděčný a neváží si drahých hraček. Takhle malé dítě vubec nepotřebuje věci, kterými si ho chceš koupit. To, že tohle nechápeš ukazuje jaký máš k němu vztah. Potřebuje něčí lásku a jistotu a tu měl u babičky. On neutíká k babičce, on utíká domů. Nechápu důvod opustit malé dítě, jen těžká nemoc matky by v tomhle případě byla pochopitelná.Ale mít s novým partnerem nové dítě a starší odložit je pro mne neodpustitelné. Budeš li mu pobyt u babičky zakazovat nebo se odstěhuješ aby se s ní nevídal, způsobíš mu celoživotní trauma a váš vztah už ni
kdy nebude normální. Malvina

  • Nahlásit
  • Citovat
553
14.7.05 22:23

Milá Miško,
nedá mi nenapsat pár slov.
Bylo tu řečeno hodně rad, těžko přijít s nějakou jinou.
Rozhodně návštěvu psychologa doporučuji a to tím způsobem, aby se jí zúčastnili všichni, a to společně i zvlášť. Dokáže vám naprosto nezaujatým způsobem poradit. Vy jste při řešení všech kompromisů zaujati emocemi a svým úhlem pohledu na danou věc, on to vidí jinak a vaše úhly pohledu propojí. A to tady jde.
Já se určitě přimlouvám k rozhovoru s prarodiči a upřesnit si pravidla ve výchově i v soužití, pokud jste tak ještě neučinili. Ale nějak tuším, že ano, leč se záporným výsledkem.
I když toužíš po třígenerační rodině, soužití s tvým mužem je určitě nejdůležitější - on je opravdu momentálně důležitější než tví rodiče - a i přes všechny nesnáze, které zažíváte s přestěhováním, hledání práce a života v nové rodině, je potřeba zvážit, zda by opravdu nebylo lepší na nějaký čas od prarodičů odejít. Do doby, než Kiko přijme TVÁ pravidla výchovy.
Když si představím, co by vše mohlo nastat za pár let, až půjde Kiko do školy a malý Robko začne se starším bratrem komunikovat, radši nechci domýšlet, kam až by jejich hádky mohly zajít…a s věkem porostou.
Chápu tvé trápení, i tvé rozhodnutí svěřit chlapce na výchovu rodičům, ale obávám se, že to pouto je opravdu z jeho strany silnější k nim než k tobě.

Ale věřím v lepší zítřky, všechna rozbouřená moře jednou utichnou… ale kolik škod napáchají… těžko odhadovat. Stává se, že i žádné.

Posílám moc moc moc síly a držím palce, abyste to zdárně vyřešili!
Mia

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
15.7.05 07:47

Miško,
ještě jsem přemýšlela o Tvém případě.
Minulý týden jsem někde četla, že dítě se v průběhu cca prvních tří let života „upíná“ na nejbližší osobu (či více osob), aby si mohlo postupně začít uvědomovat samo sebe a vytvářet si vztah já x ty x oni a aby se postupně mohlo začít od nich „odlučovat“. Potřebuje být téměř v neustálém kontaktu s tímto „hlavním člověkem“, stejně tak jako potřebuje od svých cca 4 let být již v kontaktu se svými vrstevníky. Přirozený vývoj…

To mě přivedlo na myšlenku, že si třeba syn v době jeho delšího pobytu u prarodičů, vytvořil toto silné pouto právě k nim. V tom případě by to bylo ještě o moc těžší. Každopádně zkušený psycholog by vám měl umět pomoci.

Určitě to společně zvládnete!
Pavla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
342
15.7.05 12:11

Ahoj holky, mě se tohle také stalo, asi snad v mírnější formě. V jeho 4 letech jsem musela kvůli naší finanční situaci do práce na směny, ranní a odpol. Při ranní byl ve školce, pak doma. Další týden při odpol ho měla babi s dědou, od pondělí do pátku. První půlrok v pohodě (byl zvyklý u nich přespávat od 1.roku a maj se moc rádi, nemáme žádné problémy).Pak začal být doma „divný“, byl plačtivý nebo naopak vzteklý,občas se i v noci počůral, mysleli jsme že je to věkem nebo ze školky.
Po dalším půlroce už jsme na sebe jen řvali, protože babička tohle, babička tuto, tohle babička nedělá, tohle dělá líp - hlavně začal být strašně vybíravý v jídle - měl oblíbenou snad jen rajskou, řízky, krupicovou kaši a míchaný vajíčka a babička mu pro klid tohle vyvářela dokola.To jsem zjistila až později.Když jsme ho chtěli vzít domů, byl to řev.
Takže jsem musela nechat práce, jinak by jsme se doma úplně odcizili.
Na psychologa to tenkrát bylo, z dnešního pohledu, už je mu 8 let a ještě s tím občas bojujeme, už to nikdy nebylo jako dřív. Připadá mi že nám "to odložení! nikdy neodpustí.

Vím že je to trochu z jiného soudku, ale je to varování pro rodiče, pozor na to „delší hlídání“.
Oni děti v podstatě jen volají o pomoc.

Ája

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
15.7.05 12:17

Taky si myslím, že je to volání o pomoc - je zmatený a neví, jak z toho..... Valí se toho na něj moc. Prckům dává zabrat normální chod věcí kolem nich - natož, když je narušen nějakým silným zvratem.
Pavla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3152
15.7.05 13:02

Pro konkinku:
Situace to určitě není lehká pro nikoho ze zúčastněných, ale možná by hodně mohli pomoct tvoji rodiče - pokud jsou ovšem rozumní! Někdy mi připadá, že v některých rodinách jsou babička s dědou tak omezení, že by si na sebe nejradši vnouče upoutali a netušej, kolik lidí udělaj nešťastnými :(.
Náš syn bývá u babiček třeba jen na odpoledne a taky se mi občas stane, že ho odvážím s brekem. Prostě - prarodiče na něj mají čas, věnují se mu, jsou na něj dva, takže to není jako když já musím třeba vařit a malej si musí hrát sám. Takhle třeba babi vaří a děda s ním staví na písku a dítko je jak v ráji :). Naši nebo tchánovi si s ním ale vždycky sednou, vysvětlej mu, že zase přijede na návštěvu a že doma je u mamky s tátou, takže přece nebude brečet a tak a většinou to zabere.
Dětská dušička je hrozně citlivá a šrámy z dětství se už asi nikdy nezhojí. Asi bych zkusila toho psychologa, ale určitě to bude dlouhodobější záležitost.
Tak ať se vám to podaří vyřešit ve prospěch všech!
Ivča

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
725
15.7.05 14:36

DAKUJEM

Dakujem za reakcie, ratala som aj so zapornymi, musela som zostav v USA zo zdravotnych dovodov a tazko odsudzovat alebo kritizovat niekoho, ked nevie co vsetko je za tym, tie dievcata co ma poznaju, tak vedia co som prezivala a preco som to spravila a ze to nebolo lahke a mna ako matku poznaju, svoje deti milujem nadovsetko, velmi si vazim, to ze som matkou a to ze mam deti. Lebo viem, ako sa zije s pocitom, ze nikdy nebudem matkou, aj to som si vyskusala. To aby som mala tychto dvoch anjelikov ma stalo velmi vela sil a namahy a hlavne pri tom prvom, velmi vela som obetovala a dala pre zivot toho dietata. Tak k tomu len tolko..... ja som si dieta „neodlozila“ len preto, ze si chcem uzivat a zit zivot, to je velky omyl. Ale uz som povedala, bolo nieco za tym viac…

Na ostatne prispevky budem reagovat konkretnejsie, uz teraz dakujem… s manzelom si to vsetko prejdeme a tiez hladame cestu ako to vyriesit a vyriesit to tak, aby to bolo najlepsie pre vsetkych.

Miska

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama