Vztah k cizím miminkům

2060
21.6.21 22:38

Vztah k cizím miminkům

Nikdy jsem nebyla na děti. Věděla jsem, že jednoho dne si je asi pořídím, protože tak se to dělá, ale nikdy mi netikaly hodiny. V těhotenství mi záleželo, aby bylo mimčo v pořádku, ale vůbec jsem necítila, že bych se na něj „těšila a nemohla se dočkat, až tu bude“, jak psaly jiné těhotné v naší skupince. Prostě ani ponětí, co je to mateřská láska.

Až druhý den po narození se ve mně zpustily hormony a do miminka se zamilovala a od té doby jsem z něj uplně hotová a pořád ho oňufávám atd.. Což jsem samozřejmě doufala, že příjde, abych mu byla schopná dát tolik lásky, kolik miminko potřebuje.

Ale co jsem nečekala a překvapilo mě, že se změnil i můj vztah k cizím miminkům. Když teď jdu do obchodu (bez dítěte) a slyším ve vedlejší uličce pobreknutí miminka, hned mě to nutí se jít na něj podívat a cítím „touhu po miminku“, což dřív absolutně nebylo, cizí děti mě nechávaly ledově chladnou.

Napadá mě, že je to možná proto, že jelikož se starám o vlastní miminko a kojím, tak to příroda zařídila tak, aby kdyby někde bylo nějaké opuštění miminko (třeba proto, že jeho matka zahynula), tak aby se ho jiná kojící matka ujala.

Máte/měly jste to tak taky? Vyčpí to časem nebo už od teď pořád budu očumovat lidem mimina? :lol:

A až bude moje dítě starší, rozšíří se toto i na starší děti nebo zůstane u miminek?

Aby bylo jasno, absolutně mě to netrápí, spíš mě to pobavilo a zajímá mě, jak to mají ostatní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9584
21.6.21 22:42

Jo mám to stejně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2060
21.6.21 22:51

Kojit cizí miminko jsem nikdy potřebu neměla :D, ale je fakt, že obecně jsem teď i vůči cizím dětem vnímavější, obzvlášť k těm, které jsou do věku mých dětí. S puberťáky si ještě rady úplně nevím :), ale u miminek, batolat a předškoláků jsem citlivější a shovívavější, než jsem byla :). Nicméně když u mě třeba kdysi byla na návštěvě kamarádka, která už měla školkové děti, a slyšela plakat mého kojence, prý jí začaly tvrdnout bradavky a měla potřebu jít krmit :D. Takže to asi bude normální :).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10881
21.6.21 22:51

Jo, měla jsem to stejně. Zaplať Pánbůh to ve chvíli, kdy se srovnaly hormony po odstavu, samo přešlo. Teď mi jsou cizí řvoucí děti protivné a mimina ukradená :lol: spíš občas lituji ty maminky :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7309
21.6.21 22:54
@PenelopaW píše:
Kojit cizí miminko jsem nikdy potřebu neměla :D, ale je fakt, že obecně jsem teď i vůči cizím dětem vnímavější, obzvlášť k těm, které jsou do věku mých dětí. S puberťáky si ještě rady úplně nevím :), ale u miminek, batolat a předškoláků jsem citlivější a shovívavější, než jsem byla :). Nicméně když u mě třeba kdysi byla na návštěvě kamarádka, která už měla školkové děti, a slyšela plakat mého kojence, prý jí začaly tvrdnout bradavky a měla potřebu jít krmit :D. Takže to asi bude normální :).

Ségra měla mlíko rok s půl po ukončení kojení, když slyšela řvát moje mimino, mliko ji začalo tect… :) :lol: Kojit cizí děti se mi hnusi. Mám doma šestiměsíční, a když vidím fotky novorozeňat, hned bych si udělala další, a další, a další. I přesto že mě mimina moc nebavěj :lol: ale ten pocit mít to malinkatý miminecko.. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.6.21 23:21

Já mám opačný problém. Mimina jsem nikdy moc nevyhledávala a nemám ráda ve své náruči cizí mimino.
Když moje dcera byla mimino, samozřejmě byla MOJE a možná jsem na ni byla až moc úzkostlivá. Jsem radši, že už běhá.
Batolata už mám radši víc, a nejraději mám děti kolem těch 4 let, dobře se s nini blbne a mluví.

Ale všichni se chlubí miminy, chtějí, ať je vezmu do náruče apod. Ale já nic necítím, pochválím je, ale do náruče nevezmu. A snažím se nebýt tam, kde je moc mimin, aby ostatní maminky nepoznaly, že se trochu přemáhám v tom chválení. :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2060
21.6.21 23:39
@mackA159 píše:
Ségra měla mlíko rok s půl po ukončení kojení, když slyšela řvát moje mimino, mliko ji začalo tect… :) :lol: Kojit cizí děti se mi hnusi. Mám doma šestiměsíční, a když vidím fotky novorozeňat, hned bych si udělala další, a další, a další. I přesto že mě mimina moc nebavěj :lol: ale ten pocit mít to malinkatý miminecko.. :srdce:

„hned bych si udělala další, a další, a další“ - tohoto se trochu děsím! Moje se narodilo už značně přenošené a přezrálé a do toho strašně rychle roste, takže rychle vyrůstá z té miminkovosti a je mi líto každého dne, který utekl, že je zase o den starší… a že pak budu chtít další miminka a budou mi „tikat hodiny“, které mi doposud nikdy netikaly, což bylo na jednu stranu trochu děsivé, ale i jednoduché a neotravující.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15274
21.6.21 23:56

Na děti jsem nikdy nebyla. Taky jsem se bala, jak to budu zvládat, ale je to jednoduchý, moje je jiný - hezčí, chytřejší a rozkošnější než ostatní :mrgreen: :mrgreen: Ostatní děti mi v podstatě nadale nic neříkají :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
233
22.6.21 00:26

Ne. Cizí jsou mně furt protivný :D

Jen už mám mnohem víc pochopení pro ty „nevychovaný spratky“ v MHD a podobně, protože sama bolestně vidím, že v určitým věku člověk prostě nic nevysvětlí…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22.6.21 01:51

Mně to preplo už v době těhotenství. :lol: ale souhlasím se vším zde napsanym, taky mám kamarádku, které se spouští mléko na každé pobreknuti každého miminka a to už 7 let nekoji.

A ten fakt, že se novorozenců už nebojím a že jsou nejroztomilejsi, nejvonavejsi, ňuňaví tvorečkové, ve mně vzbuzuje taky hrozné nutkání pořídit si dalšího. :lol: už chápu ty páry v okolí, kde mají věkový rozdíl třeba rok a půl. Ti prostě to maličké stvoření začne růst a ty to nechceš! :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3456
22.6.21 04:41

Já mám cizí děti furt nerada, některý intenzivně :mrgreen: ale mně trvalo než jsem našla cestu i k vlastní dceři, nic jako záplavy mateřský lásky se nekonalo. Ale já obecně moc na city nejsem :mrgreen: Teď čekám druhý, těhotenství beru jako nepříjemnou nutnost, na malou se docela těšim (hlavně jako že už nebudu těhotná) a na to budování vztahu se teda netěšim. Nenadělám nic, zas má tahle emocionální pařezovitost jiný výhody :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
794
22.6.21 06:08

Mela jsem to stejne a dokonce i muz! Driv nas deti nechavaly spis chladnymi. A ted se oba nad miminky rozplyvame. Jeste s prvorozenym jsem cizi deti zezacatku moc neresila. Ale co jsem starsi, tak bych miminka samou laskou sezrala :)

Kazdopadne od zacatku mam silnejsi ochranitelsky pud vuci vsem detem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2102
22.6.21 06:24

Já jsem tedy nekojila dlouho ani jednoho syna (pokaždé jen dva měsíce) a ten “strach” o cizí děti jsem měla od narození těch svých také a pořád mám :) ikdyž klukům je už 6 a 5 let :lol: Nemám tedy potřebu je kojit :mrgreen: ale když třeba nějaké vidím venku dělat něco nebezpečného (někam vysoko leze, běhá okolo silnice), děje se mu křivda, brečí a rodiče to ignorují (to třeba i ta miminka), … tak mám o něj strach a mám potřebu se ho zastat/utěšit ho/ochránit/.. Což samozřejmě nedělám, ale je mi ho prostě líto a třeba ještě večer si na něj vzpomenu :)
A to jsem původně také děti nijak zvlášť nechtěla, neměla jsme je ráda a ani ta těhotenství jsem nijak neuměla prožívat. Přišlo mi to takové nijaké, což naštěstí změnil porod :palec: Teď čekáme třetí a je to stejné :)
Tím jsem chtěla říct, že v tom nejsi sama :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2102
22.6.21 06:35

Jen tedy jedna odlišnost. Novorozenci se mi nijak zvlášť nelíbí (nelíbili se mi moc ani moji nebo si rozhodně nemyslím, že by bylo tohle období nejlepší a že jsou roztomilý, atd.), cizí už vůbec nee a to třeba ani ty děti. Jen mám potřebu je utěšovat když brečí a chránit, když mi přijde, že by se jim něco mohlo stát. Fajn období je až od těch cca. 4 let, kdy už je s nimi řec a sranda. Na to odbobí plínek, kojení, vození v kočáru se zas tak moc netěším :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1449
22.6.21 06:36
@Ba-stet píše:
Na děti jsem nikdy nebyla. Taky jsem se bala, jak to budu zvládat, ale je to jednoduchý, moje je jiný - hezčí, chytřejší a rozkošnější než ostatní :mrgreen: :mrgreen: Ostatní děti mi v podstatě nadale nic neříkají :oops:

Pod to se podepisu… :lol: :palec:
K tomuhle se hodi takovej ten zvast…,,S detmi je to jako s prdem…Svuj clovek nejak zvladne, ale ten cizi…" :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat