Vztah na nic. Dá se to ještě nějak zachránit?

Fotoalbum (0)
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Anonymní

2.2.20 16:04

Vztah na nic

Ahoj všichni, bude mi 18 let a jsem na střední škole, mám přítele, který je na gymplu a je mu 18 let. Dali jsme se dohromady v létě a vše bylo fajn, jezdili jsme k sobě a viděli jsme se každou chvíli. Teď je to bohužel na nic, oba se musíme učit a nemáme na sebe vůbec čas a já začínám mít pocit že se začínám postupně odmilovavat, Už na něj tak často nemyslím a ani mi už nevadí jako dřív že se moc nevidíme. přítel to nějak neřeší, proste potřebuje mít na gymplu dobré známky. Dá se to ještě nějak zachránit?
Předem děkuji za odpovědi ❤️

Nahlásit
Citovat

Napsat příspěvek

Reakce:

Jessica4

942

2.2.20 16:17

Hele v tomhle věku je to normální. Já bych se určitě do žádného vztahu nenutila. Řekla bych že ani takový vztah není poslední. Pokud se chceš rozejít tak bych to udělala. Proč setrvávat ve vztahu který vlastně nechceš…

Nahlásit
Citovat
Zmínit

Anonymní

2.2.20 16:49

@Anonymní píše:
Ahoj všichni, bude mi 18 let a jsem na střední škole, mám přítele, který je na gymplu a je mu 18 let. Dali jsme se dohromady v létě a vše bylo fajn, jezdili jsme k sobě a viděli jsme se každou chvíli. Teď je to bohužel na nic, oba se musíme učit a nemáme na sebe vůbec čas a já začínám mít pocit že se začínám postupně odmilovavat, Už na něj tak často nemyslím a ani mi už nevadí jako dřív že se moc nevidíme. přítel to nějak neřeší, proste potřebuje mít na gymplu dobré známky. Dá se to ještě nějak zachránit?
Předem děkuji za odpovědi :heart:️

Co chceš zachraňovat? Jste na dobré cestě ke kvalitnímu vztahu. Máte se rádi, ale současně se věnujete svým povinnostem, které mají u zralých lidí pochopitelně přednost. Obvykle to tak je, někdy je na partnera času více, a někdy zase méně.

Nahlásit
Citovat

Anonymní

2.2.20 16:50

Dokážu pochopit, co cítíš. Já jsem o dost starší, ale také na mě má přítel čím dál méně času. Zpočátku jsem trpěla tím, že jsme spolu málo, bylo mi smutno atd. Jenže situace trvá už dlouho a já najednou zjištuju, že už mi to tolik nevadí. Také bohužel vnímám, jak se mezi námi vytrácí určitá blízkost. Já se mu před tím svěřovala skoro se vším, byl mi nejbližší…a najednou už tu potřebu nemám, raději si to někdy nechám pro sebe…máš pravdu…je to na prd…Své pocity a potřeby jsem se snažila několikrát sdělit, ale nic se nezměnilo. Říká, že mě miluje, jinou určitě nemá…jen mě asi nepotřebuje tak často jako já jeho…vím, že tohle z dlouhodobého hlediska k ničemu dobrému nepovede…