Vztah partnera k synovi

Anonymní
16.5.20 13:17

Vztah partnera k synovi

Zdravím, prosím o Váš názor na následující situaci, ideálně ty, které ji mají obdobnou. Mám syna, 10 let, otce nezná. Mám také partnera, cca 3 roky, z toho cca rok spolu bydlíme, na můj popud. On sám má 2 děti z předchozího vztahu, jedno dospělé, jedno v pubertě. To druhé neznám, prý mě nechce poznat (nezavinila jsem rozpad manželství, byli od sebe už 3 rok, když jsme se poznali). Celkem nám to klape, myslím. Syn ho má rád, rád vyhledává jeho společnost. Nemá problém jo někým vzít apod. Ale hlavně v posledních měsících slýchám vůči němu, že je moje povinnost, můj „broucek“, ať si to s ním řeším sama. Když se ho zeptal, zda by mu mohl říkat „tati“, odmítl. Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného. Prostě se od něj distsncuje.

Neočekávám od něj vůči němu žádné milosti. Syna si plně zabezpečím. V případě potřeby nastoupî moje rodina. Ale tohle mě od něj dost mrzí.

Jak to vidíte? Přeháním?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

4921
16.5.20 13:25

Chápu vás oba, tebe že by jsi chtěla pro syna tátu i jeho, že nedokáže nevlastním dítěti dělat tátu, že k němu nemá vztah. Já osobně bych nedokazala být mámou dítěti které není moje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3750
16.5.20 13:28
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím o Váš názor na následující situaci, ideálně ty, které ji mají obdobnou. Mám syna, 10 let, otce nezná. Mám také partnera, cca 3 roky, z toho cca rok spolu bydlíme, na můj popud. On sám má 2 děti z předchozího vztahu, jedno dospělé, jedno v pubertě. To druhé neznám, prý mě nechce poznat (nezavinila jsem rozpad manželství, byli od sebe už 3 rok, když jsme se poznali). Celkem nám to klape, myslím. Syn ho má rád, rád vyhledává jeho společnost. Nemá problém jo někým vzít apod. Ale hlavně v posledních měsících slýchám vůči němu, že je moje povinnost, můj „broucek“, ať si to s ním řeším sama. Když se ho zeptal, zda by mu mohl říkat „tati“, odmítl. Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného. Prostě se od něj distsncuje.

Neočekávám od něj vůči němu žádné milosti. Syna si plně zabezpečím. V případě potřeby nastoupî moje rodina. Ale tohle mě od něj dost mrzí.

Jak to vidíte? Přeháním?

No, to je těžký. Pak se třeba rozejdete a je blbý, aby mu syn říkal tati. To chápu. Kdybych byla s partnerem, měl děti a něco se mu stalo, tak se o ně postarám. Ty si syna zabezpeč a více bych se k tomuto tématu doma nevracela. Prostě to bude strejda.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27167
16.5.20 13:31
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím o Váš názor na následující situaci, ideálně ty, které ji mají obdobnou. Mám syna, 10 let, otce nezná. Mám také partnera, cca 3 roky, z toho cca rok spolu bydlíme, na můj popud. On sám má 2 děti z předchozího vztahu, jedno dospělé, jedno v pubertě. To druhé neznám, prý mě nechce poznat (nezavinila jsem rozpad manželství, byli od sebe už 3 rok, když jsme se poznali). Celkem nám to klape, myslím. Syn ho má rád, rád vyhledává jeho společnost. Nemá problém jo někým vzít apod. Ale hlavně v posledních měsících slýchám vůči němu, že je moje povinnost, můj „broucek“, ať si to s ním řeším sama. Když se ho zeptal, zda by mu mohl říkat „tati“, odmítl. Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného. Prostě se od něj distsncuje.

Neočekávám od něj vůči němu žádné milosti. Syna si plně zabezpečím. V případě potřeby nastoupî moje rodina. Ale tohle mě od něj dost mrzí.

Jak to vidíte? Přeháním?

Záleží, jak mu to řekl. Je cítit, že bys chtěla pro syna tátu a syn to z tebe asi cítí.

Není podle mě vhodné, aby se po roce vztahu syn „vnucoval“ tvému příteli, aby byl jeho táta.

To samé kladl otázky, jestli by vy se o něj chlap postaral.

Ty by ses snad starala o jeho děti?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8929
16.5.20 13:35

Tohle je vždycky těžký. Není to jeho syn, ale žije s vámi, a tyhle řeči o broučkovi, a o tom že si mám vše řešit sama, že mu řekne, že pokud by se s mámou něco stalo, tak se o něj nepostará, protože je pro něj nic atd, to by mi hodně vadilo. Nikdy člověk neví, co se stane, a kdyby se ti něco stalo, a musela bys třeba na pár dní do nemocnice, tak se o kluka nepostará? To už je snad lepší mít někoho jen na rande a šmitec. Že odmítnul, aby mu říkal tati, to bych pochopila, ale s vysvětlením, nejsem tvůj otec, tak mi tak říkat nemůžeš, ale říkej mi třeba strejdo, nebo jménem, to nechám na tobě. Vztah přece není o to, že očekáváš od druhého nějaké milosti, ale o tom, abys věděla, že se můžeš na partnera spolehnout, a nenechá tě na holičkách, až to budeš nejvíc potřebovat :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6845
16.5.20 13:39

Jo, přeháníš. Taky by ses postarala o jeho dítě, kdyby se mu něco stalo?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2322
16.5.20 13:53
@karkarka píše:
Jo, přeháníš. Taky by ses postarala o jeho dítě, kdyby se mu něco stalo?

Kdyz to ten druhy rekne takhle otevrene, tak to zni blbe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8384
16.5.20 14:11

Oslovování tati chápu, ale pokud ho bral a teď se najednou začíná více distancovat, spíš bych to viděla tak, že má celkově nějaký problém se vztahem.
Ono je jedna věc, že by na otázku, zda by se o něj postaral, když by se s tebou něco stalo, říct ne a do vysvětlit to, že to nejde, protože ze zákona by se o něj starali ostatní pokrevní příbuzní.
Nebo oslovení brouček a že se o něj máš starat sama.
Použít slovo brouček v tomto kontextu svědčí o tom, že on ho vidí jako to negativní, co u tebe je.
Jako takovou negativní vlastnost.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.5.20 14:17
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím o Váš názor na následující situaci, ideálně ty, které ji mají obdobnou. Mám syna, 10 let, otce nezná. Mám také partnera, cca 3 roky, z toho cca rok spolu bydlíme, na můj popud. On sám má 2 děti z předchozího vztahu, jedno dospělé, jedno v pubertě. To druhé neznám, prý mě nechce poznat (nezavinila jsem rozpad manželství, byli od sebe už 3 rok, když jsme se poznali). Celkem nám to klape, myslím. Syn ho má rád, rád vyhledává jeho společnost. Nemá problém jo někým vzít apod. Ale hlavně v posledních měsících slýchám vůči němu, že je moje povinnost, můj „broucek“, ať si to s ním řeším sama. Když se ho zeptal, zda by mu mohl říkat „tati“, odmítl. Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného. Prostě se od něj distsncuje.

Neočekávám od něj vůči němu žádné milosti. Syna si plně zabezpečím. V případě potřeby nastoupî moje rodina. Ale tohle mě od něj dost mrzí.

Jak to vidíte? Přeháním?

z meho pohledu neprehanis, chapu touhu syny po tatovi a nelibi se mi, jak se tvuj partner zachoval. bydlite spolu, vytvorili jste novou rodinu a partner se chova, jako by do ni nechtel patrit. ja jsem podruhe vdana, mam jedno dite, manzel dve, jejich maminka zemrela, kdyz byli jeste hodne male. manzelovy deti mi od zacatku rikali jmenem, moje dcera zacala asi po roce rikat manzelovi tato, i kdyz sveho biologickeho otce ma a roky jsme s nim zily. manzel ji vzdycky byl a je vic tatou nez jeji vlastni otec. a fakt by me mrzelo, kdyby ji to osloveni zakazal. stejne tak kdyby se jednomu z nas neco stalo, postaral by se o ni (tedy dokud na to mela vek, ted uz se stara sama) i kdyz jsem mela zazemi a zajistenou peci ve sve rodine. opacne i ja bych se postarala o jeho deti, pokud by se mnou chtely zustat a nechtely jit treba ke sve babicce nebo tete.

  • Nahlásit
  • Citovat
5470
16.5.20 14:22
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím o Váš názor na následující situaci, ideálně ty, které ji mají obdobnou. Mám syna, 10 let, otce nezná. Mám také partnera, cca 3 roky, z toho cca rok spolu bydlíme, na můj popud. On sám má 2 děti z předchozího vztahu, jedno dospělé, jedno v pubertě. To druhé neznám, prý mě nechce poznat (nezavinila jsem rozpad manželství, byli od sebe už 3 rok, když jsme se poznali). Celkem nám to klape, myslím. Syn ho má rád, rád vyhledává jeho společnost. Nemá problém jo někým vzít apod. Ale hlavně v posledních měsících slýchám vůči němu, že je moje povinnost, můj „broucek“, ať si to s ním řeším sama. Když se ho zeptal, zda by mu mohl říkat „tati“, odmítl. Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného. Prostě se od něj distsncuje.

Neočekávám od něj vůči němu žádné milosti. Syna si plně zabezpečím. V případě potřeby nastoupî moje rodina. Ale tohle mě od něj dost mrzí.

Jak to vidíte? Přeháním?

Já bych reakci tvého přítele nepřekousla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
500
16.5.20 14:31

Mně by to vadilo. Nemůže žít s tebou a zároveň brát tvého syna, který s vámi taky žije, jako cizí osobu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24820
16.5.20 14:50
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím o Váš názor na následující situaci, ideálně ty, které ji mají obdobnou. Mám syna, 10 let, otce nezná. Mám také partnera, cca 3 roky, z toho cca rok spolu bydlíme, na můj popud. On sám má 2 děti z předchozího vztahu, jedno dospělé, jedno v pubertě. To druhé neznám, prý mě nechce poznat (nezavinila jsem rozpad manželství, byli od sebe už 3 rok, když jsme se poznali). Celkem nám to klape, myslím. Syn ho má rád, rád vyhledává jeho společnost. Nemá problém jo někým vzít apod. Ale hlavně v posledních měsících slýchám vůči němu, že je moje povinnost, můj „broucek“, ať si to s ním řeším sama. Když se ho zeptal, zda by mu mohl říkat „tati“, odmítl. Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného. Prostě se od něj distsncuje.

Neočekávám od něj vůči němu žádné milosti. Syna si plně zabezpečím. V případě potřeby nastoupî moje rodina. Ale tohle mě od něj dost mrzí.

Jak to vidíte? Přeháním?

Tak jeho otec to není. Ale žijete spolu. Nějakou pomoc bych teda očekávala. Zvlášť jestli na něm syn visí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.5.20 16:27

Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného

To je hodně drsné, zvlášť vůči tomu dítěti. Že s ním nemá nic společného…?? Můj partner, který není otcem mých děti, by se postaral.. A stejně tak já o jeho děti, i když nejsem jejich matka. Vždyť spolu žijeme kus života.. Máme se rádi.

  • Nahlásit
  • Citovat
52839
16.5.20 16:44
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím o Váš názor na následující situaci, ideálně ty, které ji mají obdobnou. Mám syna, 10 let, otce nezná. Mám také partnera, cca 3 roky, z toho cca rok spolu bydlíme, na můj popud. On sám má 2 děti z předchozího vztahu, jedno dospělé, jedno v pubertě. To druhé neznám, prý mě nechce poznat (nezavinila jsem rozpad manželství, byli od sebe už 3 rok, když jsme se poznali). Celkem nám to klape, myslím. Syn ho má rád, rád vyhledává jeho společnost. Nemá problém jo někým vzít apod. Ale hlavně v posledních měsících slýchám vůči němu, že je moje povinnost, můj „broucek“, ať si to s ním řeším sama. Když se ho zeptal, zda by mu mohl říkat „tati“, odmítl. Když se ho zeptal, zda by se o něj postaral, kdyby se mi něco stalo, řekl mu, že ne, že s ním nemá nic společného. Prostě se od něj distsncuje.

Neočekávám od něj vůči němu žádné milosti. Syna si plně zabezpečím. V případě potřeby nastoupî moje rodina. Ale tohle mě od něj dost mrzí.

Jak to vidíte? Přeháním?

Podle mne ano, já to mám vůči partnerovu dítěti stejně. Naštěstí dotazy, jestli bych se o něj postarala ho ani nenapadne pokládat, to mi přijde trochu moc.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14898
16.5.20 17:49

Napíšu, jak je to u nás. Mám dceru 13 let a partnera, který s námi bydlí 5 let, předtím chození.
S dcerou mají super vztah, mazlí se spolu, blbnou, povídají si, ale i na ní umí houknout, když je potřeba, asi 2 x za celou dobu od něj dostala jednu na zadek. Teď je puberťačka, takže je to s ní náročnější, i z mojí strany, ale nic hroznyho zase.
Dcera ho oslovuje jménem, táta ji umřel, když jí bylo 5 let, pamatuje si ho mlhavě, takže pravdu samozřejmě ví. Nicméně i když ho sama od sebe oslovuje jménem, když o něm mluví před třetími osobami (kamarádi, ve škole, trenéři), tak o nás mluví jako o rodičích, o něm jako o tatovi atd. I do žákovský a školních dokumentu ho zapsala jako otce, když ve škole dělali stromový rodokmen, uvedla ho tam jako tátu, jeho rodičům říká babi a dědo atd. Když jsem se ho ptala, jestli mu to nevadí, že třeba kromě třídní ho všechny učitelky a kámošky mají za tátu, tak řekl, že ne, že je to v pořádku. Když jsme se bavili, kdyby se se mnou nedej Bože něco stalo, zda by ji chtěl vychovávat, řekl že pokud by to chtěla ona a neměli s tím problém mi příbuzní, tak ano.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama