Vztah rodičů a dětí – na co sami vzpomínáte?

Anonymní
7.1.20 08:07

Vztah rodičů a dětí-na co vzpomínáte?

Ahoj,
chtěla jsem se Vás zeptat, na jaké situace vzpomínáte rádi ze svého dětství? Myslím tím, co jste podnikali s rodiči, co Vás činilo šťastnými?
Já se snažím s dcerou mít co nejpěknější vztah, ale ze svého dětství se nemám o co opřít. Já osobně ráda vzpomínám na dovolené samozřejmě, ale vím že mi vždy chybělo, aby mě mamka přišla večer pohladit, několikrát jsem ji o to prosila, protože jsem se bála, ale vždy jí to vydrželo tak dva dny :roll: :mrgreen:
Myslím tím takovéto blbosti.
Dcera třeba miluje, když jí vezmu do drogérie bez bráchu, jenom my, nebo právě to hlazení po vláskách večer, atd.
Děkuji, je to jen tak pro odlehčení, jinak je jí 7 let, mladšímu 4, ale ten je ještě takový, mazel malej, ale dcera se mi zdá, že se tak nějak oddaluje :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20663
7.1.20 08:24

To asi záleží i na povaze toho dítěte. Já třeba měla ráda, když mi večer někdo vyprávěl příběhy, ale to dělala spíš babička, rodiče na nás čas neměli a abych řekla pravdu, tak si navybavuju žádné takové pěkné drobnosti ve spojitosti s rodiči, neměla sem moc pěkné dětství a taky se to na vztahu s rodiči podepsalo. :think: ale na nějaké tulení a hlazení sem nebyla nikdy, nejsem moc kontaktní osoba. Nicméně si myslím, že je to i normální, že čím je dítě starší, tím víc se bude oddalovat, osamostatnovat, nebude se s mámou chtít neustále tulit a být ji za zadkem. Myslím, že je důležité udělat si sem tam čas výhradně na to jedno dítě. Druhé nechat v péči někoho jiného a mít chvilku čas jen na to jedno, vidím to u staršího syna že ačkoliv má malého brasku rád, tak je kolikrát takový nešťastný, když na něj musí všude čekat a dělit se o pozornost a jak je šťastný, když vyrazíme sami dva, byť třeba jenom na nákup :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9618
7.1.20 08:37

Tak já měla hrozně hezký dětství, hlavně díky mamce. Třeba jsme ještě s bráchou chodili na procházky do lesa stavět domky pro skřítky, mamka klidně vzala děti sousedů, všichni ji měli rádi. Pak je vzala k nám, taťka nám udělal takovej dřevěnej venkovní stolek, tam jsme si prostřeli a mamka nám donesla pudink. Nebo na Štědrej den ještě mamka doma dodělávala nějaké věci, tak my jsme šli s taťkou do lesa ozdobit stromečky zvířátkům. Pak mě hrozně bavilo si hrát s vystřihovanejma panenkama a oblíkat je, tak mi pořád kreslila další a další. Al bylo toho spousta. Každej večer nám četla a mě hrála divadlo před spanim s mojima plyšákama. Vydrželo nám to dlouho, i když už jsem byla starší, snad každej den jsme si spolu na chvilku sedli, dneska už není mezi námi, ale bylo to s ní skvělý :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
374
7.1.20 08:53

Zrovna před Vánoci, když jsem dělala cukroví, mi takových vzpomínek vyskočilo hodně :) Třeba jak jsme mamce pomáhaly se ségrama loupat mandle a cachtaly jsme si ruce v tý hnědý vodě z toho :mrgreen: Nebo jak jsme byly na hřišti a máma se houpala, měla strašně dlouhý, hnědý a nádherný vlasy který voněly meruňkovým šamponem a venku v tom větru to vonělo všude kolem ní :) a moje nejoblíbenější, jsou vzpomínky z nakupování knih :) Knihomol jsem jako jediná ze sester už od mala, tak to pro mě bylo vždycky kouzelný. Vůně knížek, klid, čas jen pro nás dvě :) Zajímavý je, že třeba z dovolených pěkný vzpomínky nemám, hodně jsem z našich cítila stres a tam se nejvíc i projevovala ta jejich neláska k sobě na vzájem. Na tátu žádný hezký vzpomínky ani nemám :nevim: Pro mě je kouzlo dětství ukrytý v drobnostech, vůních a obyčejných, ale hezkých chvílích :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
180
7.1.20 09:10

Když ještě žil táta, brával mě do dílny, kde pracoval se dřevem. Většinou vyráběl nějaký nábytek. Taky mě občas bral s sebou do práce, do autoškoly, kde mě občas posadil k trenažeru a to mě moc bavilo. Jezdívali jsme s rodiči a sourozenci různě na cesty, měli jsme obytnou ávii, tak jsme občas někde zastavili u rybníka na noc, jezdili za babičkou do Beskyd…tam jsem trávila nejraději prázdniny. Táta umřel, když mi bylo 5. Mamku to dost vzalo, ale zvládla všechno kolem nás na jedničku. Já byla věčně nemocná, mamka se mi každou návštěvu nemocnice snažila zpříjemnit nějakou dobrotou nebo knížkou, když mi bylo zle vyprávěla mi pohádky, které si vymýšlela spatra ( to se mi vždycky moc líbilo), před spaním mi zpívala a hrála na kytaru, ráda jsem ji pozorovala, když šila na šicím stroji, ráda jsem jí pomáhala s pečením, sourozenci byli o něco dost starší, tak se spíš zdržovali se svými protějšky, občas mě ségra vzala na rande nebo ke kamarádce, hodně jsme s mamkou chodili ven, na zahrádku pěstovat zeleninu a kytky, dále jsme jezdili za babi do Beskyd, kde jsem pro změnu měla zase kurzy vaření, mamka mi ukázala hodně z přírody, jsem jí za to všechno moc vděčná. Vzpomínám na své dětství jako na krásnou etapu života. A taky hodně ráda vzpomínám, když mě hlídávala babička z mamčiny strany, když jsem byla nemocná. To jsme si spolu vždycky krásně zazpívali :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
180
7.1.20 09:12
@NEITIRI píše:
Když ještě žil táta, brával mě do dílny, kde pracoval se dřevem. Většinou vyráběl nějaký nábytek. Taky mě občas bral s sebou do práce, do autoškoly, kde mě občas posadil k trenažeru a to mě moc bavilo. Jezdívali jsme s rodiči a sourozenci různě na cesty, měli jsme obytnou ávii, tak jsme občas někde zastavili u rybníka na noc, jezdili za babičkou do Beskyd…tam jsem trávila nejraději prázdniny. Táta umřel, když mi bylo 5. Mamku to dost vzalo, ale zvládla všechno kolem nás na jedničku. Já byla věčně nemocná, mamka se mi každou návštěvu nemocnice snažila zpříjemnit nějakou dobrotou nebo knížkou, když mi bylo zle vyprávěla mi pohádky, které si vymýšlela spatra ( to se mi vždycky moc líbilo), před spaním mi zpívala a hrála na kytaru, ráda jsem ji pozorovala, když šila na šicím stroji, ráda jsem jí pomáhala s pečením, sourozenci byli o něco dost starší, tak se spíš zdržovali se svými protějšky, občas mě ségra vzala na rande nebo ke kamarádce, hodně jsme s mamkou chodili ven, na zahrádku pěstovat zeleninu a kytky, dále jsme jezdili za babi do Beskyd, kde jsem pro změnu měla zase kurzy vaření, mamka mi ukázala hodně z přírody, jsem jí za to všechno moc vděčná. Vzpomínám na své dětství jako na krásnou etapu života. A taky hodně ráda vzpomínám, když mě hlídávala babička z mamčiny strany, když jsem byla nemocná. To jsme si spolu vždycky krásně zazpívali :)

a ještě ráda vzpomínám, jak jsme s mamkou hráli,, na cesty do neznáma¨ Spočívalo to v tom, že když byl zrovna všední den a nebylo moc času trajdat někam na výlet, tak jsme se vydali objevovat zákoutí dosud nepoznaných uliček a parků…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1186
7.1.20 09:39

No je toho spousta, vybavuju si spoustu okamžiků, zajímavé je, že především ty rodinné tedy s rodiči a bráchou. Třeba jak se naši učili lyžovat, zároveň s námi. Tehdy nebylo žádné supr vybavení, měli jsme šněrovací lyžáky a na lyžích řemínky, aby neujely. Brali nás na kolo, na vodu, na ryby, brusle, dovolené v Jugoslávii, koupili nám poníka… no prostě je toho milion, těch společných krásných okamžiků. Jsem ráda, ze mám z čeho čerpat při výchově svých dětí. Teď se rodiče věnují zase vnoučatům, snad ještě to zdraví jim vydrží. Přála bych všem dětem, aby se měly tak jako my s bráchou…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lalelale
7.1.20 11:35

Mí rodiče vůbec nefungovali, díkybohu ale byli prarodiče. Moc ráda vzpomínám na to, že mě všude brali s sebou. Na nákup, na výlet, na hřbitov, prostě všude. Když se nad tím zamyslim, prostě na rozdíl od rodičů byli ochotni se mnou trávit čas :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
7.1.20 13:41

Moc pěkné vzpomínky, děkuji Vám za ně:)

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat