Vztah s týraným člověkem

471
14.1.21 21:47

Vztah s tyranym clovekem

Máte tady někdo partnera, který byl v dětství tyrany?

Můj přítel si zažil v dětství hodně. Matka alkoholik, otčím tyran, starší sourozenci na drogách…

Může někdo s takovou průpravou vůbec normálně žít?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
14.1.21 22:05

Nemůže. Takový byl můj ex. Máma alkoholička, která nikdy nepracovala, táta alkoholik a agresor. Starší brácha prodával drogy, mladší je bral a byl trestaný. Můj ex byl v jádru strašně hodný člověk, bohužel, jeho šrámy se projevily, když se opil. Nedokázal se ovládat a ubližoval(fyzicky i psychicky) všem kolem sebe. Samozřejmě se to na něm projevovalo i v normálním životě, byl na mě strašně upnutý, neuměl být chvíli sám a strašně žárlil. Neměl žádné sebevědomí. Vydržela jsem to skoro pět let, pak jsem ale nemohla dál.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
14880
14.1.21 22:22

Ano samozřejmě - naopak, pokud se mu podaří se s tím srovnat, tak za sebou má příběh, sílu a zkušenosti které jsou hodně unikátní a mohou se spoustou věcí pomoci.

Ale - nechceš se zamotat do toho že namíst partnerky budeš dělat pseudoterapeutku a budeš se ho snažit „zachránit“. To je past a nefunguje to. Respetkive umí to dodat zajímavou vrstvu při zamilovanosti, ale jen co tato opadne tak to fakt nebývá dobré.

Obecně to jen málo kdy jde bez toho aby to člověk zkusil s odbornou pomocí překonat. Protože nejpozději když si člověk pořídí děti, tak v době kdy byl týraný se ty odsunuté neléčené rány znovuotvírají a všechno se komplikuje.

Projděte alespoń společně alespoń tuhle knížku je docela praktická.

https://www.kosmas.cz/…uma-a-pamet/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.1.21 22:35

Bývalý byl despota a narcis, jeho otec taky despota, děda prý taky.

Bohužel se tam podle mě promítne i to, že jeho matka se nechala otcem a pak i otčímem týrat, takže v očích bývalého byla slabá, nevážil si jí, vlastně jí za to opovrhoval.
Pak ve vztahu se choval jako despota, jako by mě chtěl vyzkoušet, jestli se nechám. Když ano (začalo to opravdu velmi plíživě, neměla jsem šanci si všimnout, co se děje), začal mnou opovrhovat stejně, jako kdysi matkou.
Možná kdyby byl s nějakou semetrikou, která by ho srovnala, tak by to šlo, ale nevím nevím, on by si takovou zase nenašel a možná ani taková by ho nechtěla, protože je to ve své podstatě vlastně slaboch.

Anonym - osobní.

  • Citovat
  • Nahlásit
252
14.1.21 22:43

Můj první přítel měl za sebou něco na takový styl (tyran otčím, z domu odešel v 15-ti). Byla jsem s ním tři roky, rozešli jsme se normálně životním vývojem (odjela jsem na výšku, první láska vyprchala…), doteď máme dobré vztahy a pokud vím, je dobrý partner i táta. To, jak to bude s tvým přítelem, ti nikdo nepoví. Nemusí to být špatné a může, tak je to ale s každým. Tady bych ale byla opatrnější a měla víc oči na stopkách. A taky je důležité, jak se ke své minulosti staví, zda je třeba ochotný o tom otevřeně mluvit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.1.21 23:17

Povím ti můj příběh. Musela jsem se dostat z okolností a vlivu těch kdo mi ublížili co nejdál. Trvalo několik let, než jsem se jakž takž sesbírala a byla schopná začít něco měnit-sebe měnit, své postoje, názory na lidi kolem, odhadovat své možnosti a soustředit se na podstatné věci, které mě nevyčerpávaly a neubližovaly mým nejbližším. Nevím, jak dlouho by to trvalo s odbornou pomocí, asi kratší dobu. Tvůj partner nejdříve musí chtít ven z vlivu své rodiny a chtít změnit svůj život, který do té doby stál za h…
Já si nepřipouštěla, že potřebuju odbornou pomoc. Zpětně bych, mít k někomu důvěru, asi psychoterapii raději absolvovala.

Anonym, osobní informace.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.1.21 23:19

Napíšu o sobě jak jsem žila já.
Otec voják přísný, matka celkem hodná.
Otec bohužel vážně onemocněl a skončil na vozíčku jeho přísnost se změnila na tyrana. Bil mě, urážel sprostě, kopal mě. Začal bít i mamku. Po dlouhém procesu s léčbou se opět postavil na nohy a začalo větší peklo. Když byl na vozíku, tak bylo kam utéct. Stal se nesvéprávným a nemohl kousnout, že nebude chodít do práce. Dělal si zaměstnance z nás doma.Mama služka a já podržkoště :(
Na jeho příkazy neexistovala odpověď za odpověď nastal trest. Matka se mě nikdy nezastala a nechtěla ho ani dát do ústavu.
Byla jsem strašně bitá od 8 do 15 let.
Zanechalo to na mě následky takové, že jsem měla vadu řeči a tiky. Mám do dneška problém s vyjadřováním.
Nakonec se naši rozvedli.
Já matce neodpustim, že pro ni byli důležitější prachy za péči než dětství a zdraví svého dítěte. Znovu se vdala a její manžel je alkoholik, který na ni řve.
Já mám svou rodinu a nikdy, Nikdy bych jim neublížila. Mám problém věřit někomu protože mě máma zradila. Měla mě chránit a to neudělala. Takže to možná bude tím, že nejsem chlap, ale tím že jsem žila s tyranem tak neznamená, že budu to samé. Záleží na člověku jakym směrem se rozhodne jít. Pro mě je to odstrašující případ! Díky našim si nevěřím, mám nízké sebevědomí.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.1.21 23:34

Podle mého názoru je to o přístupu jedince, který buď přebere vzorec chování z dětství, nebo naopak nedopustí, aby se s jeho dětmi a ženou takto zacházelo. Je to dost individuální, ale pokud ty rány minulosti má v sobě vyřešené, není se čeho bát. Pokud je to ale hlubšího charakteru a on se s tím nesrovnal, může to mít následky. Někdo z tohoto prostředí vyroste silnější, jiný ne. Jde o to do jaké míry ho to ovlivňuje, jestli je schopen si to připustit a pracovat na tom a jestli bude mít vedle sebe oporu v případě, kdyby se mu něco z minulosti vracelo, také zda je v kontaktu s předchozí rodinou a v té tyranii někdo nepokračuje. Je tam hodně otazníků, ale přirovnala bych to k týranému zvířeti, buď už lidem nevěří a nejde daleko pro kousnutí, nebo je naopak vděčný za každé pohlazení a váží si nové rodiny natolik, že by pro ní dýchal a rány se časem zhojí. Pokud ale začne pít nebo fetovat, šance na zotavení psychických ran se rapidně snižuje.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.1.21 00:10

Uvedu dva příklady ze své rodiny, první člověk- otec alkoholik a kuřák, asi i sáhl na manželku ale má děti byl v jádru věci hodný. Jeho syn o kterém mluvím nerad o dětství mluví a nerad se vrací zpátky, má těžký odpor ke kouření, alkohol úplně normálně a žije v celku normálně. Druhý příklad v dětství byl od otce hodně bit za každou blbost, teď přijde mi jakoby si to vše chtěl vynahrazovat drahými věcmi které ho přivedli do hodně problémů ale je to i o vrozených vlastnostech toho člověka, nemyslím si že každý kdo v dětství zažil násilí nemůže vést normální život.

  • Citovat
  • Nahlásit
15.1.21 07:05

Dá se s tím normálně žít, pokud partner chce. Ale vyžaduje to obrovské úsilí a trpělivost a pochopení okolí. A to pochopení je asi to nejtěžší, protože chování týraného je dost často nepochopitelné. Okolí má pocit, že stačí to zlé hodit za hlavu, zapomenout atd. Ale pravdou to není.

Tvůj muž potřebuje psychoterapeutickou péči. V některých případech je nutná i medikace, aspoň pro začátek. A k tomu tvou podporu a ujištění, že je milován za všech okolností.

Nevím, jaké vzorce tvůj partner převzal (někdo pak sám týrá svou rodinu) a nebo má deprese, pokusy o sebevraždu, sebepoškozování, nízké sebevědomí atd. Klidně si vygoogli syndrom CAN…následky.

Já si tím prošla a vlastně procházím. Žiju normální život, ale až po mnohaleté psychoterapii a biofeedbacku. Pomohlo mi (a k tomu jsem v terapii přirozeně došla sama) odpuštění a také to, že násilník se změnil. Teď je medikován a je to fajn děda, kterého vnoučata milují. Samozřejmě jsou dny, kdy mě přepadne smutek - že jsem neměla normální rodinu, jak mi to chybělo a jak je potřebuji, ale už to nejde vrátit, ale takový smutek jak přijde, tak zas odejde druhý den.

V terapii jsem vše zpracovala, pochopila, smířila se… před ní to bylo peklo. Byla jsem zlá na okolí, protože jsem pochybovala sama o sobě, nevěřila si a kopala kolem sebe. Vyhýbala se lidem, přišla o mnoho přátel. Pak jsem plakala, že všem ubližuji, řezala se jehlou a chtěla skočit od vlak. Byla jsem špatná matka, manželka, dcera - naši se vzali, protože mě čekali - a já si dávala za vinu veškeré zlé věci. A jo, ty tendence mám dodnes, i zpochybňování vlastního úspěchu, ale už je to jen ve formě myšlenky, která prolítne hlavou a já si řeknu, že to tak není, protože…

Pokud tě ovšem týrá, měl by být diagnostikován, medikován hned a k tomu pak terapie. Teda pokud ty jsi rozhodnutá s ním zůstat. Určitě ale jeho dětství není omluvou pro jeho chování. Pokud jsi v ohrožení, prostě uteč!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
471
15.1.21 08:14

Já už tímhle prochazim podruhé. Ex byl napůl rom, po mamince. Jejich otec mlátil jak ji, tak děti. Dvě byli světlé, tem nedržoval, dva kluky, tmavé mlátil o to víc. Začlo to nadavanim a skončilo fyzickým násilím. Trvalo čtyři roky, než jsem se z toho pekla dostala.

U současného je to trochu jiné. Tady byla hlavní tyran matka, která si vždy přizvala nějakého tatínka, se kterým si rovnou i udělala mimco :zed:. Ani ne v pěti letech šel x km lesem za matkou di hospody, asi v 7 mu otčím prorazil pohrabacem lebku… Starší brachove ho brali na tekno party od 8 let, ve 12 mu sestra dala pervitin… Tři sourozenci jsou v pohodě i když ségra ty děti taky mrska, jak bata cvičky :roll:. Dva brachove jsou na ulici, z výkonu do výkonu… ale vím, že s nima má to pouto silné.
Při hádce na mě vybalil takové nadávky, které jsem slyšela jen od ex… :( Šáhnul by na mě jen jednou, v tom mám jasno. Ale občas mám pocit, že provokuje, abych ho uhodila… i ex ho prý kopala atd. Co znám jeho bráchu, ten si taky vždycky vybíral mrchy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.1.21 08:20

Ano a jsem zářným příkladem. Naši mne mlátili, hlavně otec. Dodnes když manžel zvýší hlas třeba na syna, tak se krčím, protože můj mozek mi dává v reflexu najevo vyhnout se ráně. Já jsem to zpracovala, poučila se a ted v dospelosti šla k psychoterapeutovi kvůli něčemu jinému. Samozřejmě jsme probírali dětství a potvrdil mi, že mne to naopak posílilo. Chtela jsem totiz kvuli tomu ne-zázemí být soběstačná a najít si muže, co není tyran. Vystudovala jsem 3 VŠ, manžel by syna nikdy neuhodil, natož já. Máme se fajn :srdce: Pokud partner nemá vše zpracované, měl by na tom začít pracovat a navštěvovat psychologa nebo psychoterapeuta. Ja jsem teda abstinent, ale i kdybych pila, nechovám se jinak, max víc unaveně :D

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.1.21 19:23
@Jagwa píše:
Já už tímhle prochazim podruhé. Ex byl napůl rom, po mamince. Jejich otec mlátil jak ji, tak děti. Dvě byli světlé, tem nedržoval, dva kluky, tmavé mlátil o to víc. Začlo to nadavanim a skončilo fyzickým násilím. Trvalo čtyři roky, než jsem se z toho pekla dostala.U současného je to trochu jiné. Tady byla hlavní tyran matka, která si vždy přizvala nějakého tatínka, se kterým si rovnou i udělala mimco :zed:. Ani ne v pěti letech šel x km lesem za matkou di hospody, asi v 7 mu otčím prorazil pohrabacem lebku… Starší brachove ho brali na tekno party od 8 let, ve 12 mu sestra dala pervitin… Tři sourozenci jsou v pohodě i když ségra ty děti taky mrska, jak bata cvičky :roll:. Dva brachove jsou na ulici, z výkonu do výkonu… ale vím, že s nima má to pouto silné.
Při hádce na mě vybalil takové nadávky, které jsem slyšela jen od ex… :( Šáhnul by na mě jen jednou, v tom mám jasno. Ale občas mám pocit, že provokuje, abych ho uhodila… i ex ho prý kopala atd. Co znám jeho bráchu, ten si taky vždycky vybíral mrchy.

Pokud dotyčný sám od sebe nechce svou situaci změnit - a začít by měl nějakou psychoterapií, tak nikdy, nikdy nepátrej po příčinách, proč se tak chová. Je to v tu chvíli totiž naprosto jedno.
Jediné řešení pro tebe je rozchod. Jednoznačně.
A pátrat po tom, proč si ty sama vyhledáváš takové typy.

  • Citovat
  • Nahlásit
471
15.1.21 19:59
@Anonymní píše:
Pokud dotyčný sám od sebe nechce svou situaci změnit - a začít by měl nějakou psychoterapií, tak nikdy, nikdy nepátrej po příčinách, proč se tak chová. Je to v tu chvíli totiž naprosto jedno.
Jediné řešení pro tebe je rozchod. Jednoznačně.
A pátrat po tom, proč si ty sama vyhledáváš takové typy.

Současný mi krom peprnějších slov nic neprovedl. A on tak mluví o všech. Sice se mi to nelíbí, ale důvod k rozchodu to není.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat