Vztah se starším mužem - pohádka, nebo ne?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.05.19 18:13
Vztah se starším mužem - pohádka, nebo ne?

Sem tam tady čtu diskuze, kde figuruje velký věkový rozdíl mezi partnery. Já bych chtěla popsat ten můj pohled, po těch letech a zkušenostech již „bez růžových brýlí“.
Já a můj manžel jsme spolu od roku 2000, tedy 19 let. Věkový rozdíl mezi námi je 27 let a mně bylo 18 když jsme spolu začali chodit. Moji rodiče to překvapivě vzali suprově, takže v tomhle se u nás žádný drama nekonalo. Táta na něj nešel ani s brokovnicí ani jsem neutíkala uraženě z domu, protože rodiče mojí lásku nechápou a nepřejou mi štěstí :lol: U manželových rodičů to tak slavný už nebylo. Jeho máma mě nikdy pořádně nezačala brát nikdy. S vnoučetem se to pak trochu zlepšilo, pro ní jsem prostě byla mladá, blbá holka, „druhá míza“ jejího syna, kvůli který rozbil rodinu (manžel s jeho ex řešili rozvod ještě předtím než jsme se poznali, ale to si nikdy nenechala vymluvit, vždycky musela mít pravdu :nevim:).
No po třech letech mě teda požádal o ruku a vzali jsme se. Okolí mi říkalo jak jsem se zbláznila a že za pár let budu mít doma starýho protivnýho dědka, co mě bude akorát peskovat, na nic se už nezmůže a já budu nešťastná. Ale já si do toho od nich nenechala kecat, vždyť přece náš vztah určitě nikdy nemůže být jiný než krásný jako teď. Vždyť mu není 80! Láska, vášeň, všechno to bylo úžasný. Rok po svatbě se nám narodila dcerka a já byla nejšťastnější holka na světě! Manžel se dočkal vytoužený holčičky a byl šťastnej jako blecha. To bylo manželovi 49. Dalších 12 to bylo skvělý, užívali jsme si dcerku, cestovali, manžel je úžasnej táta i manžel a já si říkala jakej mám dokonalej život.
A pak to přišlo. Z manžela se nestal žádný „dědula“, není z něj protivnej důchodce, je pořád stejnej a milujeme se stejně jako před lety. Ale zradilo nás zdraví. Manžel dostal infarkt a od té doby se toho nabaluje víc a já nevím jak to bude dál. Já najednou dostala hroznej strach. Strach z toho, že tu možná s dcerou budeme brzo samy. Manžel je moje spřízněná duše, nevím jak bych bez něj mohla existovat. Došlo mi, že jsem nikdy doopravdy nepomyslela na to, že nás ten věk vážně jednou dožene. Prostě jsem si to nepřipouštěla. Nedokážu si představit lepšího muže nebo tátu pro naši dceru, kdybych se měla rozhodnout znovu tak neudělám nic jinak. Ten náš život byl do tý doby vážně jako z pohádky. Dcera je statečná, ale vidím na ni jakej má o tátu strach a nevím jak by to zvládla kdyby se manželovi něco stalo. Ten strach o něj mě úplně ničí. Vím, že kdybych zůstala sama tak už si nikoho nenajdu, proč taky? Nebude to můj manžel, jemu se totiž nikdo nevyrovná.
Ani nevím proč to sem píšu, asi jsem to ze sebe potřebovala dostat ven a možná si popovídat s někým kdo zažil něco podobného, protože ten strach mě vážně ubíjí, i to že se trápí naše dcera.
Omlouvám se za délku, jestli to vůbec někdo budete číst.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Kelsey
Hvězda diskuse 45880 příspěvků 04.05.19 18:18

Vyhledala si Trolle pribeh v Bravu?

Paola21
Závislačka 4057 příspěvků 04.05.19 18:22

27 let rozdíl je vážně hodně, holt věkem zdravotních problémů přibývá. Ale pokud správně počítám, tak je manželovi teď něco přes 60 let? To se jistě dá ještě dohromady, na umírání je brzy. Co na to doktoři?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.05.19 18:26

Teď už se stejne nic nezmění. Musíte věřit modlit se a vidět stále pozitiva. Není to nerudny dědek a proste pokud bude dbát na své zdraví a nebude ve stresu a nebude kouřit, má šanci se dožít vysokého veku. Nic víc nic min. Pokud vám to klape netřeba dal nic teď řešit, snaz se odprostit od toho co by kdyby. Pokud dceri jinak stačí fyzicky - kolo atd tak mějte výlety, dělejte sport dle možnosti, procházky a buďte co nejvíc spolu. Záruka toho kdyby jsi měla muže o 1-5let staršího není žádná ze by vám to klapalo apod. Vydala ses touto cestou tak jdi dal. Jinak js ti rozumím, mam o deset let staršího manžela a jelikoz jsem ze zdravotnictví a on taky, moc dobre si uvědomujeme, ze tady nejsme na vždy. Moc ho miluji a nechci nikoho jiného už víc než deset let. Vážím si toho jaký je a jaký máme vztah. A modlím se ať tu jsme spolu co nejdéle. ono toto přichází i s věkem 30-35+, zacinas si uvědomovat ze nejsi nesmrtelná a ze nic není samozrejmost a když mas opravdu schopného milujícího partnera, neumíš si život bez něho představit. Je ti natolik blízký ze ho chceš mít stále vedle sebe.
Tak hodne zdraví a štěstí a společných chvil. :srdce: prosím anonym osobní info

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.05.19 18:27
@Kelsey píše:
Vyhledala si Trolle pribeh v Bravu?

Cože?

Uživatel je onlinewarita
Extra třída :D 10265 příspěvků 04.05.19 18:44
@Kelsey píše:
Vyhledala si Trolle pribeh v Bravu?

ale no tak, je tohle fakt nutne?

Na mne ten pribeh pusobi dost autenticky.

Zakladatelku, ja sla do opacneho extremu, muj manzel je o 11 let mladsi a z me perspektivy super. Je mi lito, ze mate doma starosti. Tak to holt chodi, zivot neni nekonecny a stari je blbec. Ale jak se rika, v dobrem i spatnem a osobne si nemyslim, ze zustanes navzdy sama, az tu tvuj manzel nebude. Chapu, ze te to ted boli a po tech letech si neumis predstavit zivot bez nej, ale jeste nepatris do stareho zeleza.

hanka.br.
Neúnavná pisatelka 19961 příspěvků 04.05.19 19:06

Nejsem příznivcem vztahů s velkým věkovým rozdílem, protože i když rozumím tomu, jak skvělý a úžasný dokáže být starší muž či žena, čas je tak strašně rychlý a neúprosný. Prožila jsem s manželem třicet let, stále ho vnímám jako na začátku našeho vztahu a jsem přešťastná, že nás čas dohání oba stejně. Kdyby on byl teď o dvacet let starší, vím jistě, že bychom byli každý úplně jinde. Je pravda, že každý krásný rok se počítá a 19 šťastných let je hodně - ale je to hodně? Je to jako nic. Na druhou stranu - kdo dokáže najít partnera, se kterým prožije takovou dobu v lásce a vzájemné úctě? Ničeho nelituj, ještě není konec. Ale rozumím tvému smutku.

kve-tinka
Kelišová 5002 příspěvků 3 inzeráty 04.05.19 19:16

Preju ti se manzel da brzo dohromady a prozijete spolu dalsich x let ;) ale za me, NEPREDSTAVITELNE!!! Prave ze sve pracovni pozice vidim, jak je to stari obcas na “pikacu” a ja mlada, prece nechci sve nejlepsi roky stravit peci o sveho muze. :nevim:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.05.19 19:20

Zakladatelko, tvůj příběh je dojemný a i když nejsem zastáncem vztahů s takto výrazně staršími muži ( představuji si max. 5let) a sama mám partnera mladšího (o 2 roky), tak vám fandim. Ale chci ti jen říct, že infarkt nemá žádnou souvislost s věkem, tak se tim nestresuk ani Ty, ani dcera. Můj tatinek na něj zemrel ve 40 letech, kdy mě bylo 16, naprosto zdravý člověk, sportovec, nekuřák. Takže si uzivejte, co máte a nepremyslejte, co by kdyby.
Jo a jinak, moje mamka taky už nikoho nechtěla a v 57 se podruhé vdala za super chlapa, který je téměř 100%kopií mého táty. A jsem za to moc ráda.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.05.19 19:21
@kve-tinka píše:
Preju ti se manzel da brzo dohromady a prozijete spolu dalsich x let ;) ale za me, NEPREDSTAVITELNE!!! Prave ze sve pracovni pozice vidim, jak je to stari obcas na “pikacu” a ja mlada, prece nechci sve nejlepsi roky stravit peci o sveho muze. :nevim:

To já se o něj klidně budu starat od rána do večera když to bude potřeba.

Eulalia
Kecalka 101 příspěvků 04.05.19 19:33
@Anonymní píše:
To já se o něj klidně budu starat od rána do večera když to bude potřeba.

Ak je to mozne, nestresuj sa. Mozno ten strach nechtene prenasas na dceru. Manzel sa tiez mozno zacne stresovat, ze vas tu manzel necha. Snaz sa uzivat zivota, hlavne, ked mas to stastie na super vztah.

kve-tinka
Kelišová 5002 příspěvků 3 inzeráty 04.05.19 19:45
@Anonymní píše:
To já se o něj klidně budu starat od rána do večera když to bude potřeba.

Ja vim, ze budes. :hug:
Jen ted nevim, doporucila by si takovy vztah sve dveri, kamaradce, ci holkam tady? :think:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.05.19 21:13
@kve-tinka píše:
Ja vim, ze budes. :hug:
Jen ted nevim, doporucila by si takovy vztah sve dveri, kamaradce, ci holkam tady? :think:

Já kdybych se měla rozhodnout znovu, tak se rozhodnu stejně. Jde o to, jaký je ten konkrétní vztah. Mně to za ty roky, kdy jsme spolu šťastní určitě stojí. Ikdyž to jednou bude strašná bolest a už to bez něj nikdy nebudu úplně já.

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1048 příspěvků 04.05.19 21:14

Možná je to rada na pár facek, ale zkus psychologa. Nebo prostě jen poradnu. Objektivně je to jak to je, jak jeho zdravotní stav, tak věkový rozdíl… Ruku na srdce, on neznamená, že manžel tu nebude do osmdesáti a tebe do roka a do dne, chraň bůh, nepřejede auto.
Ale prostě si myslím, že by bylo fajn to s někým probrat z různých úhlů a trošku se naučit pracovat s tím strachem. Vím co to je, mám chronicky nemocného tátu na prahu šedesátky… ale jednou z nejhorších věcí, co můžeš udělat, je ničit sebe, ostatní a ve finále i toho samotného člověka právě tím svým strachem.
Být tebou, snažila bych se naučit s tím pracovat. JE to strašně těžká životní situace, to ti řekne každý, kdo měl u někoho blízkého potenciálně život ohrožující diagnózu. Opravdu to nepodceňuj a pokud se s tím neumíš trošku srovnat sama, a nebylo by divu, zkus to s něčí pomocí. :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.05.19 21:34
@LAlezane píše:
Možná je to rada na pár facek, ale zkus psychologa. Nebo prostě jen poradnu. Objektivně je to jak to je, jak jeho zdravotní stav, tak věkový rozdíl… Ruku na srdce, on neznamená, že manžel tu nebude do osmdesáti a tebe do roka a do dne, chraň bůh, nepřejede auto.
Ale prostě si myslím, že by bylo fajn to s někým probrat z různých úhlů a trošku se naučit pracovat s tím strachem. Vím co to je, mám chronicky nemocného tátu na prahu šedesátky… ale jednou z nejhorších věcí, co můžeš udělat, je ničit sebe, ostatní a ve finále i toho samotného člověka právě tím svým strachem.
Být tebou, snažila bych se naučit s tím pracovat. JE to strašně těžká životní situace, to ti řekne každý, kdo měl u někoho blízkého potenciálně život ohrožující diagnózu. Opravdu to nepodceňuj a pokud se s tím neumíš trošku srovnat sama, a nebylo by divu, zkus to s něčí pomocí. :hug:

Já se snažím nedávat to na sobě moc znát, protože manžel se pak taky trápí. Tuhle jsme leželi, já měla hlavu položenou v jeho klíně, on mě hladil po vlasech. Bylo nám fajn a on najednou začal s tím, že mi akorát komplikuje život a kdybych si tenkrát našla někoho stejně starýho tak bych teď měla všechno jednodušší. Že teď akorát kvůli němu zůstaneme jednou samy :zed: A jak k tomu přijde ta naše holka. No já z toho byla úplně hotová, jak něco takovýho může vůbec říkat.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama