Vztah - společně překonané překážky

Anonymní
5.11.19 15:34

vztah - společně překonané překážky

Holky, zajímalo by mě, jaký na to máte pohled. Mně přijde ujeté, když někdo zahodí vztah kvůli znamení zvěrokruhu, jiné představě o ideální dovolené, zapomenutým narozeninám apod., ale i třeba když se objeví první větší krize po letech. Viz spousta diskuzí tady, mimo jiné. Na druhou stranu nechci někoho odsuzovat, každý má priority a potřeby jiné a než třeba ztratit roky života a úsilí… Zažily jsme si něco, co vás s partnerem stmelilo? Nebo jste se se naopak za každou cenu snažily a spálily? Nebo to vůbec nemáte zapotřebí a radši rovnou hledáte „o dům dál“?

Osobně mám takovou zkušenost, že nám okolí vůbec nepřálo a v lepším případě si mysleli, že časem dostaneme rozum (v té době 2 mladé holky, ještě školačky), k tomu máme i dost rozdílné povahy a tak nějak jiný pohled na život, ale společně jsme to zvládly. A nejen, že se to nakonec s rodinou atd. srovnalo, ale ohromě si teď našeho vztahu vážíme. Dokonce jsem za ty komplikace i ráda, myslím si, že nám to pomohlo uvědomit si, co je důležité a naučit se na tom společně pracovat, podpořit se a podržet se navzájem. I když zrovna přijde něco vážnějšího (nemoc, ztráta blízkého…). Mám sestřenku v podobném věku a ta randění a vztahy bere jako něco, v čem se jednou zázračně sám od sebe objeví „ten pravý“. První potíže = konec. Ale pak se lituje, že nemá s kým prožívat a plánovat společné vánoce, svatbu, rodinu, stavbu domku…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6052
5.11.19 16:04

Zažili jsme toho spolu hodně, máme mnoho společného. Neřeším druhé, už jen proto, že nemůžeš vědět, co k tomu rozhodnutí člověka vedlo. Harmonický vztah zvenčí může být totální peklo uvnitř. A taky mi do toho nic není :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6253
5.11.19 16:08

Já. I když jsem byla zamilovaná idealistická romantička, vždycky, do vztahu a manželství jsem šla s vědomím, že ne vždy bude vše růžové a jednoduché a že dlouhodobý vztah, který má být na celý život, bude hlavně dřina, kompromisy, práce sama se sebou a podobně. A je to tak. Nějaké krize, hádky, životní kotrmelce. Zatím se držíme, teď zrovna jednou takovou krizí procházíme a bojuju. On svým způsobem také. A oba víme, že i když teď je to sakra náročné, tak nechceme a nemůžeme zahodit 10 společných let jen proto, že teď zrovna je to pár let náročný. Taky nechci nikoho odsuzovat, ale rozchodům pro každou prkotinu nerozumím a jsem vlastně ráda, že já to tak nemám.

A tobě držím palce. Jen tak dál!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.11.19 16:17

@sakota Tak to myslím máme nastavené podobně. Děkuji a také moc držím palce, ať krizi překonáte. Je to tak, to všechno krásné stojí i spoustu práce.

  • Nahlásit
  • Citovat
54
5.11.19 16:18

Jsme spolu 12. let. Prošli jsme si mnoha těžkými obdobími… zejména můj těžký úraz, teď už tři roky stavíme.. Byly a budou těžké chvíle, kdy si člověk řekne, že to nemá zapotřebí, ale pak si vzpomene, že to za ten boj stojí, že s tím druhým prožil tolik krásného, a nechce to jen tak ztratit. Miluji ho nade vše. Nyní prožívám druhou zamilovanost, troufám si říct, že mnohem mnohem silnější než kdykoliv předtím. A to právě proto, že už jsme spolu roky, sáhli jsme si spolu na dno a víme, co od sebe můžeme čekat. Nevím co by se muselo stát, aby to skončilo. A věřím, že si jednou v kostele před Bohem a před sebou řekneme.. dokud nás smrt nerozdělí.. :heart:️

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.11.19 16:26

No my jsme procházeli největšímy problémy hned ze začátku. Ex despota a agresor se nedokázal smířit s tím, že jsem mu zamávala a šla o dům dál. Vyvrocholilo to tím, že si na mě počkal a zmlátil mě jak žito, takže lítačky po policajtech a podobně. Pak jsem otěhotněla a přítelovi začala insolvence, naštěstí je dříč, nechal si jen minimum a měl do roka a půl splaceno. Já skoro do porodu v práci a naštěstí jsem měla i nějaké úspory, ale bylo to těžké. A teď když jsme se ze všeho vylízali, bum a jeho tatínek má rakovinu. Ale zvládáme všechno spolu. Máme přes to všechno absolutně harmonický vztah. Nikdy na sebe nekřičíme, nevyčítáme si, prostě prvně v životě mám štěstí na parťáka pro život.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
5.11.19 17:06

Též na to koukám podobně. S manželem jsme spolu od studentských let, už běží čtrnáctý rok a prožili jsme si toho hodně. Už od začátku, kdy chudák neměl na studium, protože rodiče byli v dluzích a on chodil po brigádách a ještě jim pomáhal, sám kolikrát neměl pomalu ani na jízdenku, natož na jídlo, tak jsem se s ním dělila a vařila jsem co nejlevněji, byly to kolikrát nervy to všechno zvládat, tak to odnášelo moje zdraví, to mě držel zase on. Po škole jsme chtěli rychle bydlet, tak jsme si koupili starý domeček, prozatimní bydlení u rodičů, neshody, každý měl jiný pohled na svět, náročná rekonstrukce, práce po nocích, manžel to odnesl neskutečnými bolestmi zad, na to konto měl ošklivý úraz oka, znovu záda, neschopnost pracovat, dluhy, utíkající zakázky v práci, kolotoč. Vše vrcholilo mou diagnózou neplodnosti a nervy z rodiny, která nechtěla přijmout fakt, že chceme adoptovat.
Ale celou dobu ač bylo sebehůř máme jeden druhého, v něm neskutečnou oporu a ač asi každý z nás někdy přemýšlel, jestli to má smysl pokračovat spolu dál, tak víme, že bez toho druhého by nám bylo hůř, že to všechno nás tak stmelilo a posílilo, zkrátka jsme spolu vyrostli a milujeme se snad víc jak kdykoliv předtím :) :srdce:
A aby to nebylo jen takové klišé, ano hádáme se, je to občas velká Itálie, nejsme ani jeden dokonalý :D

  • Nahlásit
  • Citovat
5.11.19 18:28

Pro oba první vztah - všichni nám prorokovali, že to nevydrží.
Sebevražda mého bratra a mé psychické potíže z toho plynoucí (ke všemu jsem ho našla)
Rakovina tchyně a dlouhá léta léčení, která skončila bohužel její smrtí (starala jsem se o ní hlavně já)
Moje plicní embolie a téměř smrt a zotavovani se
Verdikt lékařu, že asi neotehotnim (a pak jsme jim 2* vytreli zrak :mrgreen: :srdce:)
Převzetí mých poloviční h sourozencu do pěstounské péče a následně 3 roky pekla s jedním z nich, které skončily navracenim dítěte do péče jeho matky
Kompletní rekonstrukce bytu
Ote, který proti mě obrátil vlastní babičku, takže jsem ji skoro rok neviděla
Tchán, ktetemu už asi ke stareckym potížím přibyla starecka demence a zajišťování péče o něj
Dve riziková těhotenství (jedno ještě není u konce, 36 tt)

Překonali jsme několik krizí, xkrat jsme se na to mohli vykašlat ale vždy jsme to ustali a je jako pár silnější než předtím. Spolu už skoro 15 let

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11137
5.11.19 18:29

My jsme s manželem 16 let a prvních devět jsme se pořád rozcházeli a zase dávali dohromady. Postupem času jsme se naučili líp komunikovat, zapracovali jsme sami na sobě i na vztahu a prožili jsme opravdu krušný chvíle a průšvihy. Zjistili jsme, že nám je líp spolu než bez sebe. Byl to dlouhý proces, ale stál za to. Na dokonalý vztahy, kdy se dva potkají a žijí celý život pod duhou fakt nevěřím. Na vztahu je potřeba vždycky pracovat, nežijem v pohádce, ale v realitě a každý máme svoje mouchy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.11.19 19:48

Tak on je problem a problem. A vzdycky musi byt dva, co chteji. Pokud budes ve vztahu s alkoholikem, co se nehodla lecit, tak opravdu to nejlepsi, co muzes udelat, je rychle utect. :nevim:

Jsem s muzem 18 let, mame za sebou financne dost hubena studentska a post-studentska leta vcetne roku vztahu na dalku, rekonstruovali jsme byt, zazili dlouhodobou nemoc a smrt prarodicu a rodicu, narocne dite, problemy v praci a nasledne totalni vyhoreni, zdravotni problemy a operaci…

  • Nahlásit
  • Citovat
5.11.19 20:09

@sakota
Myslím, že v dlouhodobém vztahu nutně musí přijít krize (my si jich za15 let také pár odbyli, naposledy jsem měla já teď v létě asi tři měsíce). To není problém a není to nic špatného… Jako problém vnímám to, že hodně párů pak zahodí společný život a ani se nepokusí to překonat… A vám moc držím palce, abyste to zvládli :kytka:

@nikive
Já největší období zamilovanosti pomalu zažívala v období těhotenství s prvním a svatby… Občas je to jak na houpačce, ale i pod problémy je vždy to, že se máme rádi a chceme spolu být.

@Janli
Na dokonalý vztahy nevěřím, ty by byly bez práce… My zatím máme oba první vztah a zatím to držíme, ale rozhodně to není jen duha a jednorožci :mrgreen:

Ostatní anonymní včetně zakladatelky -
Za mě je potřeba o vztha bopjovat a pečovat o něj a neutíkat při prvních potížích. Přijde mi, že občas je přístup ke vztahům takový… nevím, jak to přesně pospat… konzumní? Prostě rozbije se telefon, nemá smysl orpavovat, bum, koupím novej… rozbije se vztah, nemás smysl opravovat, bum najdu někoho jinýho… a to je podle mě špatně…

K příkladu s alkoholikem - to je ale případ, kdy to jeden řešit nechce, pokud by chtěl a šel by se léčit atp. dala bych tomu šanci. Ale musí bvždy chtít oba. U alkoholika, co se odmítá změnit (a další podobné příklady) bych od něj také odešla… protože tu práci nemůžeš oddřít ty sama

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1134
5.11.19 20:13

Hele a ja mam zas opacny nazor. Jasne resit znameni zverokruhu je blbost, ale treba ta predstava o spolecne dovolene a volnem case je sakra dulezita. A sam jsem poznal, ze s nekteryma holkama si proste vubec nesednu, ze je to s nima strasna otrava a je to nebavi taky a nema z te dovce radost nikdo, tak k cemu to pak je. A podobne dalsi dulezite veci. Je hloupost, kdyz se sejdou rozdilni lidi a pak hledaji ve vsem kompromisy, jako k cemu jsou jedini 2 na svete, nebo co? :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.11.19 21:48

Já jsem z těch, co v krizi berou do zaječích. Vždycky si řeknu, že to nemám zapotřebí. A ve výsledku jsem sama ráda, jsem hrozný sobec a nechci se na nikoho ohlížet, ubíjí mě to. Potřebuju čas pro sebe, hodně času.
V posledním vztahu jsem si řekla, že tentokrát nezdrhnu. Měli jsme hodně krizí, přítel, než mě poznal, občas pil a pak se rval. Pak ho vyhodili z práce a asi měsíc byl doma, než si našel jinou. Pak jsem měnila práci já, abych nemusela dojíždět. Mojí babičce se vrátila leukémie a do pár měsíců byl konec, přítel hlídal moje děti a já trávila hodně času s babičkou. Po její smrti jsem se sesypala. Doma jsme se začali hádat a šli jsme od sebe, ovšem bylo nám tak smutno, že za týden jsme se k sobě zase vrátili. Syn je problémové dítě, každou chvíli jsem musela běhat do školy nebo do družiny. V nové práci mě povýšili, pak se rozjela šikana jako prase, dala jsem výpověď a čekala mě dvouměsíčka, ve které bych to dostala fakt sežrat. Opět jsme se jen hádali, na přítele prasklo, že měl založený profil na erotické seznamce, a to pro mě byla konečná. Jsme od sebe dva měsíce, je mi po něm šíleně smutno, chybí mi, ale samotné mi není zas tak hrozně.

  • Nahlásit
  • Citovat
5.11.19 21:54

@Jaholos
Určité společné zájmy jsou potřeba, o tom žádná, ale zase není nutné být naprosto ve všem stejní… My máme s manželem dost shody, ale neshodneme se ve všem…

Máme podobné názory na peníze, politiku, dovolené, výchovu dětí, máme společné některé koníčky (a některé zase děláme každý zvlášť). Neshodneme se na počtu dětí (chtěla bych třetí, manžel ne, ale samozřejmě to respektuju, koneckonců, asi jsem ovlivněná hormony z druhého těhotenství :mrgreen: ), takový to klasický mužský vs ženský uvažování - on nic nechce řešit a rozebírat a vše dusí v sobě… teď s dítětem a druhým an cestě se neshodneme třeba na té dovče - pro něj to není s dětmi dovolená, já to beru tak, že je to důležité pro rodinu… Sami jezdíme na víkendy párkrát do roka, ale dovolené chci jezdit společně…

Samozřejmě se někdy zhádáme jako psi kvůli konině, ale celkově myslím, že docela pasujeme… takž eneřešit každý drobný rozdíl, ale ty důležité věci by měly být podobné u obou…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama