Ahoj, vím, že některým to bude možná připadat, jako když jsem spadla
z větve na znak.
Nevím si rady co dál…?
Mám 7 let kamaráda, fakt dobrého, za kterého bych položila ruku do
ohně.
Jenže tu je menší vroubek, sama v sobě vím, že k němu chovám víc
citů než na první dojem může vypadat a někdo vyhodnotit.
Měla jsem 4 roky vztah, který neklapal… ale furt jsem se stýkala s tím
kamarádem, zapomněla jsem dodat, že ten kamarád mě má spíše jen do
postele a pak už se neozve.
Odešla jsem ze vztahu a myslela si, že to u něj něco změní, ale ani
o mě nezakopl.
Našla jsem si vztah, ve kterým vše klape tak, jak má, partner se mi ve všem
snaží pomoci… řekněme že jsem tedy kamaráda začala 5 měsíců
ignorovat tomu se to nelíbilo, a furt mi psal, že na něj na jediného si
neudělám ani chvilku.
Po 5 měsících jsem si ji udělala, a lituji toho do dnes, namotával mě a
skončil tam jako vždy. Na Nový rok mi volal o půl noci a brečel jak mě
miluje. Dnes jsme kamarádi co se baví, občas něco víc ale on vztah nechce.
Prý mě natolik miluje, že se bojí kdyby se to posralo, že by mě ztratil a
podle jeho slov to v životě nechce.
Snažím se zapomenout, přijdu si jako blázen, že to je jako špatný
vtip, že přeci každý by zapomněl do roka, ale proč já i po 7 letech
nedokážu dostat jeho z hlavy.
Děkuji.
a přesně tak to je, nic víc nic míň.
To, ze soustavne podvadis sve partnery s timhle
„kamaradem“ tomu jdes zcela jasne naproti.
Protože když se budeš chtít
odpoutat a zároveň se s ním pořád vídat, tak on tě „zapomenout“
nenechá, minimálně do tý doby, než se sám zamiluje někde jinde a rozhodne
se být věrný…
A jestli chceš mít spokojený vztah
s někým jiným, tak se s ním přestaň stýkat. Stejně tě používal jen
na to jedno.
