Vztekací záchvaty batolete- jak regovat

20108
8.11.09 19:32

Vztekací záchvaty batolete- jak regovat

Zdravím všechny…
Náš Tobík má necelých 29 měsíců, občas se vztekne a kvůli něčemu rozčílí (něco zrovna není po jeho, nebo něco chce apod.), ale zatím to nebylo nic hrozného, v podstatě byl relativně „hodný“.
Ovšem teď o víkendu předvedl dva totální hysteráky, třískal sebou na zem, kopal kolem sebe, ječel, snažil se bouchnout i mně 8-o Poprvé se odmítl jít koupat, podruhé si venku nechtěl nechat vysvětlit, že deštník opravdu potřebuju a nemůžu mu ho dát (měla jsem malou na břiše v šátku a on měl pláštěnku). Následovalo třísknutí o zem a řev… Tak jsem ho bafla pod křídlo a řekla jsem mu, že jdeme domů. Následoval řev ještě větší, snažil se mi vysmeknout, rafla jsme ho za bundu, nějak ho dotáhla domů, tam ho vyzula a zanechala svému osudu na chodbě… No děs běs, co tam předváděl, pořád ječel, že chce jít ven, tak jsem mu v klidu odpovídala že ven už nepůjdeme, domluvit se s ním samozřejmě nedalo, po každém „teď už ven nepůjdeme“ řval ještě víc, třískal sebou a kopal kolem sebe… Nevím jak dlouho to trvalo, uklidnil se až když přišel manžel.
A teď - je mi jasné, že ustoupit mu nemůžu, nenadávám mu, nebiju ho, v podstatě si ho nevšímám, dělám si svoje a čekám až ho to přejde. Jenže se bojím, že si to nějak špatně přebere, doteď se na mně mohl spolehnout, pomáhala jsem mu, foukala rozbité kolena a teď ho vláčím za bundu z venku a nechávám ho ječet…
Nemůže ho to nějak rozhodit? Otřást jeho jistotou (co jsem se mu snažila dát), že jsem tady pro něj a že se na mě může spolehnout?
Díky za názory, fakt nevím, jak správně reagovat a nechci mu ublížit…

Příspěvek upraven 08.11.09 v 20:49

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

1814
8.11.09 19:56

Novire - soucítím…
A postupovala bych stejně. Podle mne už nejde o „otřesení jistoty“ - prostě je ve věku, kdy si uvědomuje sám sebe a zkouší, kam až může. Je to nápor na nervy, ale musíš vydržet.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5018
8.11.09 20:11

U syna někdy zabralo pevné objetí , jenže na to musíš mít podmínky a volné ruce…A navíc to taky nepomůže vždycky. :roll:
Jinak je to normální projev období vzdoru, možná je to ještě maličko podpořené příchodem maličké ségry…podle mě to děláš správně, klobouk dolů, já měla jen syna a i tak mi někdy tekly nervy a dělala jednu botu za druhou (křičela, vyčítala…)Ale snažila jsem se dělat to co ty…vytrvat, zůstat v klidu, být poblíž a nedávat najevo, že mě jeho chování vytáčí, prostě celou scénu přečkat a poté dítě ubezpečit, že na naší lásce se nic nemění.Nejvíc životní jistoty a bezpečí si dítě utváří první rok života, teď už opravdu osahává hranice a emocionálně dozrává…
Jen za sebe dodám, že nejvíc se mi osvědčila prevence rizikových situací (ale to je samozřejmě s rezervou, těžko půjdeš do deště bez deštníku nebo přestaneš koupat, to je jasné, že to nejde :wink: )…
Přeju hodně sil a pevné nervy a věř, rychle to uteče a bude líp. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12980
8.11.09 20:56

Podle tvého příspěvku bych řekla, že máš skvělou povahu na to praktikovat ignoraci takovýchto záchvatů. zůstat jakoby ( vím že to moc nejde) ledově klidná. Dítě odnést domů, nechat ho jeho osudu, říct mu jen svůj názor a ten mu nevnucovat ani stokrát neopakovat.Nemusíš mít výčitky, že děláš něco špatně. On potřebuje maminku, ale né jen na mazlení a na bebíčka, ale i jako ukazatel hranic chování.Děti chtějí hlavně pozornost a pokud se jim při tomto chování nedostane pomalinku to začnou respektovat. Ty určitě vydržíš.
A jedna rada na závěr. pokud se dítě dostane do stavu, že jeho hysterák přesahuje meze a nevnímá již ani realitu - Studená sprcha to jistí. Oblíknutého a tak jak je, postavit do vany a pokropit. Je to efektivní a přístě stačí říct : Jdeme do koupelny??

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30293
8.11.09 21:14

Ahoj,Novire

myslí, si,že to děláš SPRÁVNĚ-dělám totéž(zatím tedy moc nemusím ,ale budu dělat) :mrgreen:
Jen jednu věc ještě dělám NAVÍC-dřepnu si,at se přizpůsobím jeho/její tvářiččce nebo aspon přiblížím k hlavě( ZÁMĚRNĚ NEPOUŽÍVÁM ‚SNÍŽÍM SE‘)a důrazně řeknu:

Já VÍM,že se ZLOBÍŠ a chceš jít VEN.
ANO-PŮJDEME VEN!!!!!!
Hned jak se napapáš a vyspinkáš,oblečeme si BOTY a tuhle BUNDU a ukážeš např.tátovi, jak krásně si umíš nasadit čepici......

Na tučně vytištěná slova dávám větší důraz…

Takhle napsané to vypadá dost ‚divně‘ , ale u nás to FUNGUJE-třeba bude i Tvůj chlapeček rád,že i když maminka nedělá ,co ON CHCE,tak ho aspon CHÁPE..... :-P

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1965
8.11.09 22:35

Ahoj,
vydrž, ono to přejde…nebo taky ne :mrgreen: Tvůj postup je myslím úplně OK, sama se snažím postupovat taky tak. Starší syn je vztekací odmala, bohužel po dnešku musím konstatovat, že ho to stále nepřešlo :dance: Mladší mu vzal skleněnku, odnesl si ji ke tchýni a Tomajs předvedl ukázkový hysterák - ječel, kopal, třískal kolem sebe i sám sebe…zavřela jsem ho v pokoji, nechala ho 10min řvát, intenzita řevu byla stále stejná. Pak jsem za ním přišla, jen se ho zeptala, jestli se chce potulit, chtěl, tak jsem si k němu lehla a byl klid.

Většinou, když ho nechávám samotného se někde vztekat, tak mu řeknu, že až bude chtít, ať za mnou přijde. Nebo přijdu já za ním. Když chce pokračovat v řevu, nechám ho, ale většinou nechce ;-)

Jo, musím se přiznat, že jsem si ho teda dneska běhěm těch cca 10min natočila na foťák :oops: :lol: Pak jsme si to spolu pouštěli a dost se u toho nasmáli.

Omlouvám se, že odpovídám, i když se nejedná o batole, ale s někým se to holt táhne dýl :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
867
8.11.09 23:15

Ahoj, mám to samé doma :lol: Tvůj přístup je výborný - já se o to snažím, ale ne vždy se mi podaří… :(
U nás je to tak, že se i zalkává a zapomíná dýchat. Také mi po tomhle šoku pomohlo to co mi řekla mamka - pověs ho hlavou dolů (na chvíli ho podržet hlavou dolů za nohy - na Chvilinku), nebo na něj stříkni trochu vody… Já to prý dělala taky a moje máma taky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20108
9.11.09 07:01

Dobré ráno :-)
Díky všem za názory…
JUDYCUM, pevné objetí znám, ale nepraktikuju :-) Nějak se na to necítím dělat to jen z patra. Nic jsem k tomu pořádně nečetla a taky máš pravdu v tom, že se to nedá dělat vždycky - zvlášť, když mám malou v šátku :roll: Předcházet rizikovám situacím se taky snažím, občas kvůli tomu s manželem používáme angličtinu - té zatím malej nerozumí :mrgreen:
LIZBETH (mimochodem, krásná přezdívka), skvělé povahy si nejsem vědoma :-) Zatím to předvedl jen 2×, tak to šlo, ale mít to doma několíkrát denně, nevím nevím :think:
FARSKA, o chápavý přístup se snažím, ale v tom jeho včerejším stavu opravdu nemělo smysl na něj mluvit :roll: Ale díky za nakopnutí s přiblížením na jeho úrověň…
FIFIKU, na potulení potom jsem zapomněla, díky :-)

Ještě mě tak napadlo, myslíte, že má smysl o tom s ním zpětně mluvit? Rozebrat tu situaci v klidu a zkusit navrhnour nějaké řešení pro příště? On ještě zas až tak moc nemluví, ale chápe hodně…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12980
9.11.09 10:57

Já už bych to dále po uklidnění nerozebírala, některé děti jsou schopné se rozknourat znovu a vydolovat sebelítost z ničeho..Jsou také stoporcentně přesvědčeni, že spravedlnost je na jejich straně a bylo jim i tak ubíženo, takže myslím, že přesvědčovat nemá smysl, jen uklidnovat, uklidnovat a hlavně vymýšlet opičky okolo aby ho to už ani nenapadlo. V tomhle věku se ještě dají nachytat na jakoukoli záminku..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Valia
9.11.09 12:01

čau,tak u nás pevné objetí ani ledová sprcha nepomohla nikdy,ještě víc dceru rozběsnila…
přesně tohle dělala ve 2 letech,všude ostuda,nikam jsem s ní ze strachu nechodila,ale vyrostla z toho,má ted 6 a je klidná a hodná,takže je možné,že tvůj chlapeček taky věkem „zmoudří“ a přejde ho to.
Držím palce a přeji pevné nervy-je to jen období vzdoru a zas bude líp,nebooooooj,ale vím,že je to těžké vydržet :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
5579
9.11.09 12:24

Tohle jsem si zazila s nejstarsim synem…
Nezavidim, ale myslim, ze nic spatne nedelas…
Vysvetlovani nezabiralo, zlobeni se na nej taky ne, vareka taky ne… proste jsem ho musela odvlict a doma zavrit do pokoje s tim, ze az se vyvzteka a bude z nej zase hodnej kluk muze prijit. A ani nevim kolikrat jsem ty dvere musela zamcit nebo drzet, aby neutekl.
Mela jsem z toho vzdycky hroznej pocit, zvlast treba na hristi, kde ostatni maminky rekly a ditko se sbalilo a slo a ja rekla 5× pekne, pak 5× trochu durazneji a pak kdyz se zacal vztekat ho lapla a odvlekla…

Ale Taju to nijak viditelne nepoznamenalo, jak pomalu nabiral rozum lepsilo se to. I kdyz i ted na nej obcas nejakej zachvat vzteku prijde (ted uz to ovsem neni 5× denne ale treba 1× do mesice). A porad pomaha zavrit nekam samotnyho a nechat vyvztekat. Nemluvit na nej, nevysvetlovat… az se sam uklidni tak teprve vysvetlovat

Preju pevny nervy :wink: a neboj bude lip :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5579
9.11.09 12:24

Jo a studena sprcha, klidne v obleceni taky obcas zabrala… ale jistejsi bylo nechat samotnyho vyvztekat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
272
9.11.09 17:15

ahoj novire, mám doma něco podobného a taky se snažím nereagovat a nechat vyvztekat, mám přesně obavy co ty. Naše dcera byla do svých dvou let sama jedináček, vše se točilo kolem ni, potom se narodil bráška, vše docela šlo, dokud byl v kočárku, teď když začal chodit, holce je 3,5 a klukovi 1,5 tak to začalo. Oba si vyžadují pozornost a ne vždy je tím pádem po jejím jako dosud. Holka začala na brášku být ošklivá, pak i na mně, babičku (ta už k nám snad ani nechce jezdit), snaží se mně dokonce uhodit, hází vztekle hračky kolem sebe, na jednoduché povely vůbec nereaguje, když ji řeknu jdi si umýt ruce máš na nich bacily, budeš nemocná, tak mi řekne nebudu ty budeš nemocná, to už se mnou lomcuje vztek, ale snažím se zůstat v klidu, někdy je to takhle celý den, myslím, že jí dělá dobře vše negovat. Po takovém dnu jsem totálně vyčerpaná. (v duchu si říkám že je to energetický upír), koupila jsem si knížku respektovat a být respektován, ale nějak ty rady se nám nedaří převést do praxe. Stále se utěšuju, že to bude věkem. Nejhorší je, když trvám na nějakém povelu, tak mi nakonce řekne s šíleným brekotem maminko nebuď na mně ošklivá, v tu chvíli si připadám jako neschopná matka a je mi do breku, stále se snažím řešit vše po dobrém domluvou. Omlouvám se za delší příspěvek ale potřebovala jsem se z toho vypsat :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12980
9.11.09 20:17

Jo ještě jsem si vzpoměla, že jeden čas, kdy dcera chytala nerva, jsem jí nakukala, že bulíček na posteli, je ten vztekací a do toho se může vyvztekat, bouchat, mlátit, křiček a mordovat..Bylo na ní vidět, že by chtěla maminku nakopnout nebo dupat a tohle jí docela odreagovalo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Lorna
14.4.10 19:50

záchvat

Můj syn se také takhle vzteká, už nevím co s ním. Dnes na nás přišla důchodkyně, která bydlí pod námi. Prý ještě jednou bude řvát a zavolá na mě policii. Jsem už zoufalá, prý zařídí, aby mi syna vzali.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama