Vzteklé batole - jak s ním pracovat?

6806
17.2.20 09:00

Vzteklé batole - jak s ním pracovat

Dobré ráno. Jdu si pro radu od zkušenějších matek. Mám dvě děti, starší holku (3,5), klukovi budou koncem března dva roky. A je v totálním odbobí vzdoru. Což o to, přirozené a potřebné. Jenže si moc nevím rady, jak ho naučit tu frustraci zpracovávat. Teď se vztekne fakt kvůli úplně všemu a pak 1.válí se po zemi, kope a řve nebo to napálí do dveří/zdi a pak řve ve stoje tam, 2. dělá na mě „nálety“ - rozběhne se a vrazí do mě a pak na mně visí (ale nic nechce, ani podat, ani chovat, ani nic) a u toho řve 3.donekonečna zkouší dělat zakázanou činnost. Převedení na něco jiného nefunuje. Mazlit nechce. Ignorovat moc nejde, protože pak přejde to těch náletů na mě. Zavřít někde - nefunguje, dosáhne na kliku, utíká zpátky za mnou a visí na mě (viz nálety), zamykat ho nechci. Nebo jo? Domluva - u dvouletého batolete, co samo ještě nemluví a docela rozumí, ale výchovné „každého někdy něco štve, tak si bouchni do polštáře..“ - prostě nepobírá, nemá šanci si představit, co mu to valím. Vím, že je to období a že přejde, jen nevím, jak ho co nejefektivněji a nejbezpečněji zvládnout. Starší to měla samozřejmě taky, ale asi 3 měsíce a slabší, tady bojujeme už skoro půl roku a pořád se to stupňuje. Když se zrovna nevzteká, je to strašně roztomilé, usměvavé, veselé, bezprecedentně šťastné a mazlivé dítě. Ze srandy o něm říkám, že je maniodepresivní, buď hrozně happy, nebo hrozně hysterickej.

Měl jste někdo dítě s podobnou povahou? Máte tip, jak to co nejlépe pro oba zvládat? Něco, co mě nenapadlo a stálo by za to zkusit, abychom ten další půlrok až rok odhaduju přežili?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

1358
17.2.20 09:06

Vydržet. Rozhodně nikde nezamykat a nebit. Vždy jsem se snažila synovi vše vysvětlit, když to nešlo a začal dělat třeba scénu v krámě, capla jsem ho a šli jsme s řevem domů. Vyroste z toho, jen je třeba mu důsledně dát najevo, že si věci nevyrve a že takhle to nepůjde. Syn měl tohle období cca půl roku :think: pak to přešlo. :kytka: pevné. nervy :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
306
17.2.20 09:34

Určitě nezamykat. Fyzickým potrestáním se také v tu chvíli nic nezmůže. Chápu že je to těžké ale musíš vydržet a být důsledná. Když ho chytne ten nějaký amok, zkus ho na něco nalákat (ne sladkosti!), zkus vymyslet nějaké zajímavé činnosti co můžete dělat doma - kup veliký arch papíru, dej ho na zem a kreslete po něm, patlejte něco z modelíny nebo keramické hlíny, kynetický písek,… nebo začni zpívat nějakou pohybovou písničku a ukazovat (hlava, ramena,. My dáme jednu ruku sem…) toho se děti většinou chytí. Zaskákejte si spolu, zadupejte, choďte v bobku jako kačenky atd. - (pohybem to taky vybije) Venku musíš být opravdu důsledná, popřípadě ho prostě vzít do ruky a odejít

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1537
17.2.20 09:36

Ja se snazim v prvni rade zajistit, aby dite neublizilo sobe ani nikomu jinemu (bouchani hlavou do zdi nebo kopani do me). Bit nesmi nikoho a nikdy. Hazet a nicit hracky take nedovoluji. Na zemi at se vali a vzteka. Do pokoje nezaviram, dite chce byt se mnou a ne se svymi emocemi samo. Kdyz je to mozne, pohladim a reknu, ze ho mam rada. Nabizim vhodnejsi reseni problemu (neefektivni, ale doufam, ze se mu to v hlave uklada). U nas to prislo cca v 18m a bylo to dost krusne. Trvalo to rok, pak se to zacalo zlepsovat. Asi hodne pomohlo, ze se rozmluvil a dokazal vse rict. No a kdyz chce delat neco nebezpecneho a stale se k tomu vraci (vbehnuti do silnice atd), tak nekompromisne chytam do podpazi a nebo si ho hazu pres rameno (pro nej nepohodlna poloha) a za jeho revu odchazim.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6073
17.2.20 09:51

A jinak je ok? Slyší na jméno, kouká do očí? Zvládá změny?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
12084
17.2.20 09:52

Jedinné co musíš je nezabít ho. A sama přežít.

Co se hodí je zajistit sama sobě co nejvíce odpočinku a čerpání sil (a přenechání dítka na čas někomu dalšímu). aby si zvládla nenaskočit na jeho emoce.

Už je dost velkej, už mu fakt bude prospívat, když budou trávit dostatek času jen s tátou, bez tvého laskavého dohledu a péče. Jasně že to ze začátku může drhnout a skřípat a že ty bys to zvládla snáze a elegantněji. Ale oni si potřebují poradit sami, jen s mužskou silou. Skvělá věc je speciální čas s tátou, sobota dopoledne - tatínek děcko vzbudí, nakrmí, obleče (i když třeba špatně) a vypadnou ven. S tebou se potkají až na oběd, který ty nevaříš. I kdyby to měl být třeba párek v rohlíku. V ideálním případě se ty během dopoledne budeš věnovat věcem, kterým chceš, ne které bys měla dělat.

Co dost pomáhá je vypozorovat za jakých podmínek je těmi emocemi, co s nimi ještě neumí zacházet zaplavován. Když je unavený, nevyspalý, přetažený, hladový, nudí se, je nevylítaný, snědl moc cukru? No a po dobu, než jeho mozek dozraje a pochopí, co jsou ty emoce zač a jak se s nima nenechat zaplavit se snažit uzpůsobit denní režim tak, aby si o fous snížila četnost a sílu zaplav.

Jinak moc pěkně sepsané základy jsou tady, od dlouholeté psycholožky a mnohonásobné babičky.

https://blog.linkabezpeci.cz/…jeho-rodicu/
https://blog.linkabezpeci.cz/…ekle-batole/
https://blog.linkabezpeci.cz/…u-potrebuje/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3z/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3p/
https://blog.linkabezpeci.cz/…-neposluchy/

A když to jo fakt nepůjde a nebude se dařit, tak se vždycky dá domluvit pár setkání v rámci videotréningu interakcí - což je pro tuhle situaci naprosto skvělý metoda.

http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1671
17.2.20 09:55

Naučit se eliminovat (jestli to jde) situace kdy k vzteku dochází. Zjistit příčinu vzteku. Jestli vznikne situace vzteku dítě zabezpečit ať si neublíží. Někomu stačí objetí někomu držet fyzickou silou a dítě neustále uklidňovat. Vyroste, hodně sil Vám přeji.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12303
17.2.20 10:00

Chce to vydržet.
Já nedávno táhla řvoucí přetaženou 2,5 letou dceru po ulici, válela se po zemi, lidi se zastavovali a cuceli, jak kdyby se něco dělo :roll: když se to stane, nekoukám na pravo na levo, dítě mám v podpaždí a jdu :)
Je to o nervy, ale musí se to vydržet. Mě když se vztekne malá, taky je schopná se rozběhnout proti dveřím a prásknout se do hlavy, snažím se uklidnit. Když je v opravdu brutálním afektu, opláchnu jí obličej vodou, aby se probrala a čekám až to trochu ustoupí, pak jí pochovám a povím co se stalo a je jak mílijus :nevim:

Ale rozhodně neudělám to, abych předešla vzteku, že jí to dám, neb udělám jak chce, to jsem dělala u první dcery, hlavně aby neřvala a dopadlo to tak, že se vztekala a vydupávala si ažbdo 4let, možná i déle. U druhé dcery neustoupím, max. najdu jiný komromis a je vidět, že to funguje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.2.20 10:06

Mám syna…18mes. Od roka se válí po zemi, kouše, bouchá, plácá a mlátí se do hlavy. Má znacne snížený práh bolesti. (Odbery, očkování, pády atd nebreci…vůbec) to už musí být fakt rána a spíš brečí z šoku. Je to období, že si uvědomuje svoje JÁ a neví jak stou zlostí naložit a vzteká se. Řešila jsem to s Dr. Ta mi řekla vydržet a usměrňovat.. já to mám horší… Pořádné plácnutí prez ruku nebo plácnutí prez plinu sním nic neudělá vůbec. Už to není tak hrozné ale furt to dělá. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
17.2.20 10:12

Vy máte období vzdoru, ale já to mám s dvouletou dcerou prakticky od narození je vztekla a umanuta. Když něco zakážu řev, když se rozhodne pro něco jiného řev, chce jinou bundu, vysvětlím, že ne, spustí řev. Obvykle sebou praští o zem, válí se a řve. Odsrkava se nohama, jede třeba přes celou místnost ke zdi, do které narazí a řve dal. Když je v tom afektu, tak co chytne do ruky, okamžitě letí a je jedno, jestli je to jogurt, hrnek s čajem nebo hračka. Nejde ji uklidnit. Zkoušela jsem všechno. Nadávat, být hodná. Kolikrát i chytla na zadek a nepomohlo nic. Jenom s věkem mi přijde, že frekvence vzteku klesá.
Jinak je to šikovná, usměvavá holčička, ale jejak rozdvojena osobnost. Někdy super, z toho řev bez důvodu. Mluví, je bez plinky, nají se sama, umí spoustu básniček, je komunikativní, ale to vztekani je děsné.

  • Nahlásit
  • Citovat
6806
17.2.20 10:14

@rena621 nemozne. V tuhle chvili ho stve temer vsechno a nahodne. Oloupu banan. Neoloupu banan. Nemuze si vzit na hrani nejakou moji vec. Musi si nechat ponozky, pac jdeme ven. Nenecham ho bezet samitnyhi do silnice… proste ty trigry bud nelze obejit, nebo jsou nepredvidatelne. :-/

@Jdani Nelze. To jde kdyz ma blbou naladu, ne kdyz ma hysterak. To proste nevnima a je uuuplne jedno, o co se snazim.

@Tarjei ano. Autisticke rysy nevykazuje zadne (nakolik dokazu posoudit). Podle meho je proste jen hodne emotivni a impulzivni a to obdobi vzdoru s nim hrozne mlati.

@lucynka25 jo, ja postupuju stejne (venku). Jen doma proste nemam kam pred tim utect. Prekracivat valejici se dite zvladnu ale to nabihani na me a viseni na me, aniz by po mne ale realne neco chtel, mi silene níci nervy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6806
17.2.20 10:18
@Anonymní píše:
Vy máte období vzdoru, ale já to mám s dvouletou dcerou prakticky od narození je vztekla a umanuta. Když něco zakážu řev, když se rozhodne pro něco jiného řev, chce jinou bundu, vysvětlím, že ne, spustí řev. Obvykle sebou praští o zem, válí se a řve. Odsrkava se nohama, jede třeba přes celou místnost ke zdi, do které narazí a řve dal. Když je v tom afektu, tak co chytne do ruky, okamžitě letí a je jedno, jestli je to jogurt, hrnek s čajem nebo hračka. Nejde ji uklidnit. Zkoušela jsem všechno. Nadávat, být hodná. Kolikrát i chytla na zadek a nepomohlo nic. Jenom s věkem mi přijde, že frekvence vzteku klesá.
Jinak je to šikovná, usměvavá holčička, ale jejak rozdvojena osobnost. Někdy super, z toho řev bez důvodu. Mluví, je bez plinky, nají se sama, umí spoustu básniček, je komunikativní, ale to vztekani je děsné.

Uplne jak pres kopirak moje dite! Akorat ne od narozeni, ale plizive cca od roka to zacalo nastupovat. Takhle sikovnej neni, ale jinak vyvoj v norme, nikde zadnej problem, jen ty sileny zachvaty. Ja verim, ze to s vekem prejde. Ale asi ho do ty doby prohodim oknem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12303
17.2.20 10:22

@sakota to mi dělla starší dcera, místo aby se třeba naštvala a zalezla si, tak na mě visela a břečela mi do obličeje, takové psychické vydírání, taky jsem nemíohla utéct a kolikrát to nedala a brečela. Soucítím s tebou, vydrž to, mě pak pomáhalo být mimo, zavřít oči, počítat si a uklidnit se, dýchat z hluboka a buďna mě koukala jak z jaracoto dělám, nebo to brzy přešlo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1671
17.2.20 10:24
@sakota píše:
@rena621 nemozne. V tuhle chvili ho stve temer vsechno a nahodne. Oloupu banan. Neoloupu banan. Nemuze si vzit na hrani nejakou moji vec. Musi si nechat ponozky, pac jdeme ven. Nenecham ho bezet samitnyhi do silnice… proste ty trigry bud nelze obejit, nebo jsou nepredvidatelne. :-/

@Jdani Nelze. To jde kdyz ma blbou naladu, ne kdyz ma hysterak. To proste nevnima a je uuuplne jedno, o co se snazim.

@Tarjei ano. Autisticke rysy nevykazuje zadne (nakolik dokazu posoudit). Podle meho je proste jen hodne emotivni a impulzivni a to obdobi vzdoru s nim hrozne mlati.

@lucynka25 jo, ja postupuju stejne (venku). Jen doma proste nemam kam pred tim utect. Prekracivat valejici se dite zvladnu ale to nabihani na me a viseni na me, aniz by po mne ale realne neco chtel, mi silene níci nervy.

Může to být i způsob komunikace a jestli je hodně vnímavé tak třeba naučit ho víc komunikovat. S mluvením by se to mohlo zlepšit. Jinak na běhání bez ručičky se mi osvědčilo nakreslit dítěti knížku jak to může dopadnout když mi nedá ruku. Teď len vylezeme ven a drží se jak klíště. Dají se koupit různé kartičky s obrazkama kde může dítě ukázat co chce a co se mu nelíbí. Nepřísluší mi říkat co je správné a co ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6806
17.2.20 10:27

@rena621 jop, to, že zatím moc nemluví, tomu dvakrát nepomáhá, to je fakt. On většinou za ruku chodí, ale občas mu právě hrábne a just musí jít sám a běžet pod auto… přijde mi, že je pořád hodně dětskej. Ne zaostalej nebo tak, ale prostě víc miminko než byla starší v jeho věku. Pokynům normálně rozumí, ale nevím, zda by pochopil analogii s knížkou… Stejně tak vysvětlování mi teď přijde jako zbytečnost, jednak proto, že v afektu nevnímá, jednak jsou to hodně abstraktní věci, o kterých si nejsem jistá, zda chápe. Ad správné a ne, to říkám málokdy a jen u zcela jednoznačných věcí, jinak rozlišuju na možné a nemožné, bez ohledu na správnost.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama