Reklama

Z dětství si nesu obrovské trauma. Jak se ho zbavit?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.17 00:26
Z dětství si nesu obrovské trauma. Jak se ho zbavit?

Hezký večer
Nejprve se chci omluvit, že sem diskuzi přidávám v takto pozdní hodinu (23:52) a moc nepočítám, že Vás tu bude ještě spousty lidí online, ale já už fakt nevím co s tím.
Nevím, jestli jít za psychologem, psychiatrem, terapeutem, apod, ale už se toho chci zbavit. To, co Vám zde chci napsat, je mé obrovské otevření a budu muset sáhnout do nejčernějších vzpomínek. Nechci aby mě tu každý litoval, ale jestliže vám můj problém bude připadat jako nicotná pitomost, prosím, nechte si své sprosté poznámky pro sebe.

Asi do svých sedmi let jsem měla normální dětství. Jen jsem se neustále divila, proč k nám jezdí každý půl rok jedna pani a nestále se mě ptá jak se mám, plus si něco zapisuje. Také k nám jezdila ještě jiná pani. Byla taková malá, kouřila jednu cigaretu za druhou a šíleně se klepala. Občas neudržela ani to kafe v ruce. Neměla jsem ji moc v lásce. Jednoho dne se to vše změnilo. Moje máma mi řekla, že není moje skutečná máma. Že moje skutečná máma je ta divně klepající se paní a ta druhá, co k nám jezdí, je sociální pracovnice. Najednou, z čista jasna, se mi zhroutil celý svět. Dojížděla k nám také moje pravá babička, která si mě pokaždé vzala do náručí a začala mi šeptat: Ti všichni tady tě nenávidí. Jen já, já tě miluji. Dělala nám ze života peklo. Soudila se s moji pěstounskou mámou, protože přišla na to, že když nejsem v její péči, přijde o dávky. Pořád u nás byla sociálka, pořád se na něco ptali. Nakonec,,babka" umřela a byl od soudů klid. Přestala k nám jezdit i moje biologická matka. Po této pravdě jsem se zavřela do sebe. Nechápala jsem jak mě mohla má biologická máma opustit a propadla jsem do depresí, které, dá se říci, trvají dodnes. Najednou rodina, kterou jsem vždy považovala za svou nebyla mou. Cítila jsem se tam strašně cize. Bylo to jako když jste v kině. Vy sedíte v sále, ale vaše rodina je na plátně. Můžete přijít až k tomu plátnu a dotknou se ho, ale nikdy nebudete součást toho filmu. Kdykoliv přišla řeč na mou biologickou matku, všechno se mi v těle sevřelo a já nebyla schopná o tom mluvit. Hlavně jsem strašně nechtěla o tom mluvit. Nechápala jsem členy rodiny, když si o mém původu a přede mnou povídali, jakoby se nechumelilo. Nesnášela jsem tyhle řeči. Když na to přišla řeč, okamžitě jsem mizela z místnosti. Hrozně mě zraňovalo, když na mě byla máma naštvaná a v záchvatu vzteku mi to vpálila. Strašně to bolelo. Bála jsem se otevřít svůj rodný list a nechtěla jsem, aby mi v něm kdokoliv listoval. Ty probrečené noci už ani nepočítám. Nesnášela jsem se a dávala si za vinu, že jsem asi jako malá udělala něco moc špatného, když si mě nenechala. Nikomu jsem se nikdy nemohla svěřit. Nemohla jsem o tom mluvit.
Asi to na mě bylo vidět, neměla jsem žádné sebevědomí apod, a tak mě máma dotáhla k nějaké ženské, která dělala kineziologii, aby mě z těch depek dostala. Přitom ani nevěděla příčinu. Ta léčitelka usoudila, že bych měla vědět pravdu, a tak máma začala vyprávět. O tom, kdo byla moje biologická máma a jak to všechno bylo. Horší zážitek jsem v životě nezažila. Nechtěla jsem tam být, nechtěla to poslouchat, chtěla jsem strašně moc utýct. Opravdu bych to srovnala s psychickým mučením.
Dnes je to lepší. Založila jsem si svou rodinu a konečně mám pocit, že někam patřím a dokonce už o tom dokáži i s manželem mluvit. Přes to všechno to ve mně zůstává. Hrozím se toho, kdo z cizích to zjistí. Hrozím se toho, kdo to zase začně probírat a chci se tohoto břemene zbavit. Ale jak můžu? Mám to napsané všude… V rodném listě, na matrice, v oddacím listě, prostě všude

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

Reakce:
 
Caitlyn
Kelišová 5791 příspěvků 12.02.17 01:38

Přijmout to a smířit se s tím a také odpustit…

 
enyf
Ukecaná baba ;) 1522 příspěvků 12.02.17 01:42

Návštěva u psychologa by asi byla na místě, zbytečně se trápíš. Na tom být z pěstounské rodiny přece není nic špatného. Nemůžeš za to, jaká byla tvoje biologická matka. A neznám nikoho, kdo by tě odsuzoval (nebo čeho se vlastně přesně bojíš), kdyby to o tobě zjistil. Pokud by to někdo někdy chtěl rozebírat, tak stačí říct, že o tom nechceš mluvit a normální člověk ti dá pokoj.

 
Alternativa
Kecalka 239 příspěvků 12.02.17 01:58

Nechápu co je špatného na tom, že tě vychoval někdo jiný. Ze svého velmi blízkého okolí se znám se dvěmi velmi podobnými lidmi (vychovanými pěstouny ) a naopak o tom otevřeně mluví. V obou případech jsou vděční. Ovšem pokud z toho máš psychické problémy, tak prostě vyhledej co nejdříve odborníka.

 
Alternativa
Kecalka 239 příspěvků 12.02.17 01:58

Vloženo 2×

 
Myssicka 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.17 02:20

Na tvem miste bych chodila k psychologovi, myslim, ze by se ti vzdy ulevilo. Nemela jsi to jednoduche a je zbytecne se tim dal trapit bez pomoci. Pokud jsi nezacala v puberte blbnout (napr. fetovat apod), coz asi ne, tak ses s tim poprala dobre a ted, jako dospela, to treba zvladnes zpracovat uplne. Nejdriv to v sobe „pochopis“ a cas ti pomuze to uz neresit. :kytka:

 
Hanka253
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 1 inzerát 12.02.17 02:24

Dítě nemůže za to, komu se narodí a zda je chtěné nebo nechtěné.. Není to tvoje vina..ale sama sebe o tom asi nepřesvědčíš - budeš muset k nějakému odborníkovi a tam ten zatuchlý hnůj vykydat..jinak se budeš trápit a je to velká škoda. Držím palce a jsem ráda, že máš muže, sekterým o tom mluvíš - fajn začátek pro budoucnost bez depresí a sebeobviňování :) Držím pakce

 
Aletheia
Kelišová 6284 příspěvků 12.02.17 02:28

Hodně lidí si nese svá traumata, jen čas člověka naučí jak s tím pracovat.
Nicméně u tebe bych to určitě viděla na DOBRÉHO PSYCHOTERAPEUTA. Ne psychiatr ten akorát narve prášky, ne psycholog, to je jednorázové. Psychoterapeut se ti bude věnovat dlouhodoběji, hlavně by ti mohl pomoc s tvým pocitem viny. Protože ten tam na to, aby ses tím mohla vyrovnat, být nemůže a psychoterapeut to s tebou probere. Protože přestože tohle s tebou půjde celý život, tak pocit vlastní viny není zdravý a nedovolí ti jít dál pokud ti ho někdo nepomůže odbourat ;)

Každý psychoterapeut má určitý směr kterým jde, určitě si vyber nějakého ze zkušeností s traumaty v dětství.

 
Aneta.Berg
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 12.02.17 03:29

Cítím z tebe, že tě ovládá pekelný stud až možná neopodstatněný pocit viny. Pokud si netroufneš projít psychoterapií nebo se ti nepodaří najít dobrého psychoterapeuta, tak na sobě musíš začít pracovat sama, jinak se toho nezbavíš. Chce se to postupně začít věnovat seberozvoji, který je postaven na cestě k sobě samému. Musíš se co nejvíce poznat, rozklíčovat z čeho ten tvůj stud/strach/vina pramení. Věřím tomu, že kdyby jsi ve svém okolí narazila na člověka, který si prošel něčím podobným, tak bys ho předci nikdy neodsoudila, nepovažovala bys ho za špatného, je to tak? Popřemýšlej, proč k sobě samotné přistupuješ takovým nelaskavým způsobem, když k druhému bys byla shovívavější. Skrze cestu seberozvoje nebo kvalitní psychoterapie (funguje i víra) se začneš mít skutečně ráda, přestaneš k sobě přistupovat tak kriticky a na konci odpustíš sobě i druhým. Toto odpuštění a s ním přicházející smíření funguje jako propustka ze spárů traumat, které tě nyní vězní a trápí. Pokud se takto daleko dostaneš, už nad tebou tvá traumata nebudou mít takovou moc jako nyní. Co ti budu povídat, je to cesta na dlouho, trnitá, ale čím dřív na ní nastoupíš tím dříve dojdeš do cíle. Život je krátký tak dlouho neváhej ;). Tímhle procesem si prochází každý, kdo se chce stát skutečně dospělým a vyrovnaným člověkem, takže si nemysli, že v tom jsi sama, spousta lidí má také svá trápení, jen nejsou natolik odvážní jako jsi ty a nedokážou se svěřit a hledat řešení - za to ti patří obrovský respekt, tvá odvaha a láska tvého manžela, to jsou tvé velké trumfy v této hře jménem život.

Doporučuji literaturu od psycholožky a socioložky Brené Brownové např.: „Dary nedokonalosti“ nebo „Síla zranitelnosti“ by ti mohly pomoci.

Držím palce!

 
Apocalypse
Ukecaná baba ;) 1555 příspěvků 12.02.17 06:07

Jak již bylo řečeno několikrát, být vychována v pěstounské rodině není nic špatného, žádná ostuda, a rozhodně ne něco, za co by sis mohla sama. Ale sama vím, že když v sobě tyto pocity má, žádné racionální rozmlouvání mu nepomůže. Já bych místo zdlouhavé psychoterapie doporučila terapii metodou RUŠ, mám s ní velmi dobré zkušenosti. V podstatě po jednom 4h sezení mohou být všechny tyto pocity pryč. Navždy.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.17 06:13

Děkuju moc za vaše podněty. Velice si toho vážím. Kolikrát jsem si říkala, proč se tak trápím? Vždyť jsem v rodině, kde mě mají rádi. Spousty dětí je v dětských domovech. A stejně na to pořád nemohu přijít.
Jednou jsem četla, že dětem, které jsou osvojené, se to musí vyprávět už od kojeneckého věku. Jako pohádka a ty děti to potom mnohem líp přijmou. Mně pohádku nikdy nikdo nevyprávěl a dozvěděla jsem se to nepřipravená a dosti náhle.
Vždy jsem byla outsider. Především na základce. Kvůli tomubjsem se také neměla nijak moc v lásce. Je toho jrozně moc.
Jednou jsem ji zkusila najít. Moji biologickou mámu. A taky jsem ji našla. Když jsem ji viděla, málem jsem se složila. Troska všech trosek. Vyfetovaná schizofrenička. Když jsem tam tak stála a koukala na ni, uvědomila jsem si, že udělala možná to nejlepší, co mohla. Takže jsem se ji snažila odpustit. Nešlo to…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.17 06:53
@Anonymní píše:
Děkuju moc za vaše podněty. Velice si toho vážím. Kolikrát jsem si říkala, proč se tak trápím? Vždyť jsem v rodině, kde mě mají rádi. Spousty dětí je v dětských domovech. A stejně na to pořád nemohu přijít.
Jednou jsem četla, že dětem, které jsou osvojené, se to musí vyprávět už od kojeneckého věku. Jako pohádka a ty děti to potom mnohem líp přijmou. Mně pohádku nikdy nikdo nevyprávěl a dozvěděla jsem se to nepřipravená a dosti náhle.
Vždy jsem byla outsider. Především na základce. Kvůli tomubjsem se také neměla nijak moc v lásce. Je toho jrozně moc.
Jednou jsem ji zkusila najít. Moji biologickou mámu. A taky jsem ji našla. Když jsem ji viděla, málem jsem se složila. Troska všech trosek. Vyfetovaná schizofrenička. Když jsem tam tak stála a koukala na ni, uvědomila jsem si, že udělala možná to nejlepší, co mohla. Takže jsem se ji snažila odpustit. Nešlo to…

Mám kamarádku a ta má v pěstounské péči holčičku, no dneska je to 17letá slečna. Chodí spolu k psychologovi, pomáhá to i té mojí kamarádce i její dceři. Je to opravdu složité, od ní vím, že není lehké přijmout jiné dítě, obzvlášť, máš-li vlastní. Chci Ti nabídnout pohled ze strany Tvojí pěstounské mámy. Když to mezi nimi skřípe, tak mi kamarádka říká: Víš, je to jiné, já jsem ji nekojila, nezažila si s ní tu blízkost. Mám ji ráda a mrzí mě, že jsme se nepohodly. Bývá z toho dost nešťastná. Přesto vím, že dceru má ráda :srdce: a udělá pro ni první poslední.
Osobně souhlasím s tím, cítíš vinu. Ale Ty jsi to, co se stalo, nijak ovlivnit nemohla :hug: Myslím, že návštěva odborníka je na místě.
Tvoje biologická máma měla nějaký důvod, proč Tě nemohla vychovat. Možná je opravdu schizofrenička nebo jsou jiné důvody. To je prý normální, že děti nechápou, proč je jejich vlastní máma odloží a někdy s tím mohou bojovat celý život.
Moc Ti přeji, aby sis tohle trauma nenesla dál, máš svou vlastní rodinu. To, že jsi byla vychována v pěstounské rodině není ostuda, je to možnost. Tvoje biol máma by Ti třeba nemohla dát to, co ta pěstounská.
Hodně štěstí :kytka:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.17 07:22
@Caitlyn píše:
Přijmout to a smířit se s tím a také odpustit…

Souhlasím s tím a hlavně s tím odpuštěním.
Měla jsem také nějaké problémy, přitom jsem si myslela, že vše je v pořádku a po „odpuštění“ mi bylo daleko lépe.
A také docela nedávno jsem byla naštvaná na jednu osobu, věděla jsem, že ona to nemohla moc ovlivnit, nicméně po odpuštění mi opět bylo lépe.

 
Ou
Závislačka 4995 příspěvků 12.02.17 08:44

Nejspolehlivější bude psychoterapie. Individuální, dlouhodobá, ideálně s někým, kdo se v oblasti náhradní rodičovské péče pohybuje.

On ten klasický přístup, kdy se dětem neříkalo, že žijí u někoho jiného, než kdo je porodil a neslo se to jako tajemství, co se pak nějak provalilo na duši těch dětí dělal velké škody.

To že najdete někoho, kdo bude jen pro vás, kdo vás nebude soudit, nebude vás nutit dělat něco co nechcete a budete si moci postupně otestovat, jestli mu můžete věřit, než se svěříte, tak to pomůže pročistit všechno to co se vám zatím hromadí v hlavě a může tam škodit.

Asi bych na vašem místě volila psychoterapeuta muže, aby vám v pocesu nepřipomínal ani biologickou, ani adoptivní matku.

Najděte ve vašem okolí organizci, která řeší tematiku náhradni rodičovské péče a zeptejte se jich, jestli by neměli kontakt na někoho, kdo by vám pomohl pročistit to co se ve vás děje. Není potřeba jim psát podrobnosti a klidně ten dotaz můžete poslat jen mailem a podepsat se cizím jménem.

Je mi jasné, že je těžké riskovat tu důvěru - ale v psychoterapii míru toho, jak se otevřete řídíte vy sama a taky to můžete kdykoliv ukončit bez jakýchkoliv následků ve zbytku života.

Případně napište sem, ti se na pomoc lidem ve vaší situaci specializují a budou vědět, jestli je někdo v okolí vašeho bydliště, na koho má smysl se obrátit.

http://www.sefam.org/cs/

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.17 08:53

@Ou moc děkuji. Určitě se jim ozvu

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Očkování a autismus - mýtus, který ohrožuje dětské zdraví

Očkovat, či neočkovat? Téma očkování dětí se stalo v dnešní době mezi rodiči... číst dále >

Jak jsme přežili krmení z láhve

Jmenuji se Laura a jsem máma. Jako by to bylo včera, když jsem se nestačila... číst dále >

Články z Expres.cz

Co bude Kristelová řešit na YouTube? Záhadnou věc, kterou nikdo nezná

Moderátorka Kateřina Kristelová se rozhodla začít natáčet videa na YouTube,... číst dále >

Třetí televizní škrt pro Leoše Mareše: Jak číst komplikace v jeho obsazení

Je to už třetí televizní projekt s Leošem Marešem v relativně krátké době,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Doktorka mi řekla, ať „to“ dám radši pryč, řekla matka zdravé holčičky

Některá maminka porod císařským řezem nechce, ale stejně to tak nakonec... číst dále >

V Praze nám můžou závidět, říká Šumavan Marek Ztracený

S partnerkou a synem žije v Železné Rudě. To je místo, kde Marek Ztracený... číst dále >


Reklama