Začaly jste milovat své dítě až po porodu?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.09.18 11:57
Začaly jste milovat své dítě až po porodu?

Ahoj holky,

jsem ve 27. týdnu a nějak v sobě stále nemám tu radost a pocit štěstí z mimča. Otec dítěte nemá zájem, ale ani mi to nevadí, našla jsem si přítele, co se moc těší a bere ho za své. Jenomže já mám pořád strach… Bylo to neplánované, vždy jsem říkala, že děti mít nechci, nikdy jsem nenahlížela do kočárků, nikdy jsem se nad dětma nedojímala, spíš se jim vyhýbala. Je mi 28, přišlo to a důvod proč jsem si ho nechala byl hlavně ten, že mám problém s ovulací, před lety 2 interrupce a bylo by tedy riziko, že už bych pak plánované dítě mít nemohla. Tak jsem se rozhodla si ho nechat. Ale pořád mám strach, že ho nebudu mít ráda, děsí mě to. Sem tam se na to těším, ale většinou převládá pocit, že bych raději vrátila čas… Mám „něco“ v břiše, ale nemám k němu vztah:(( Četla jsem, že je časté, že se maminka zamiluje do svého dítěte až časem, až po porodu, někdy i později. Měla jste to některá taky tak?

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
Pipet
Generální žvanilka 24136 příspěvků 15.09.18 12:00

Jasně…
Své pocity vůči miminku zkoumej až tak po šestinedělí, opravdu.
Počkej, až se na tebe poprvé usměje :srdce:

xammy
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 15.09.18 12:01

Ano, u obou dětí. A to byly obě plánované.

Uživatel je onlinewarita
Echt Kelišová 8472 příspěvků 15.09.18 12:06

Ao, mela jsem to tak. Kdyz jsem porodila, cekala jsem naval lasky, tak jak se to slysi. Mala byla sladke miminko, ale naval lasky se nekonal. Diky bohu me varovala kamaradka, ze jsme si hodne podobne a ze ona to takto mela a laska prisla az nekdy na 2-3m, kdyz se maly zacal usmivat.

U mne to trvalo jeste dele a bylo to tim, ze moje miminko mi davalo extremne zabrat. Prvnich 9m jsem nejak protrpela a teprve pak zacala byt mala snesitelna a ted je to moje zlaticko. Ale prvnicho pul roku jsem jela ciste na pocit zodpovednosti, ze proste MUSIM.

Tohle je hodne individualni. Nicemene nebala bych se toho, ze sve dite nebudes mit rada vubec. To se myslim nestane. Tes se na miminko! :srdce:

babetka8
Povídálka 15 příspěvků 15.09.18 12:09

Moc Vám děkuju, číst to mi pomáhá a necítím se tolik jako ta zlá :srdce: :srdce:

IvaX
Ukecaná baba ;) 1890 příspěvků 15.09.18 12:10

Měla jsem obě děti císařem a ta okamžitá reakce lásky nebo jak to nazvat se nedostavila ani u jednoho ani po porodu, ale az později. Jen u druhého to bylo o něco lepší, jak už člověk ví do čeho jde. Taky jsem se jako bezdětná nezajímala o cizí děti a když už tak spíš ze slušnosti, ne že by mě to opravdu zajímalo.

Příspěvek upraven 15.09.18 v 12:16

lachtanice86
Kelišová 6658 příspěvků 15.09.18 12:16

Čekám první a plánované a ty návaly lásky k brichu které roste a hýbe se taky nemám.

Lex1
Zasloužilá kecalka 538 příspěvků 1 inzerát 15.09.18 12:18

Taky ano, zbožňovat jsem ji začala až kolem roku, kdy komunikuje. Teď když řekne mami, jsem dojatá pokaždé. Předtím to byla povinnost, dlouho mi nedocházelo, že jsem opravdu mámou. Pocit euforie po porodu jsem určitě neměla. To přijde neboj, u někoho hned, u někoho později.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.09.18 12:27
@Anonymní píše:
Ahoj holky,jsem ve 27. týdnu a nějak v sobě stále nemám tu radost a pocit štěstí z mimča. Otec dítěte nemá zájem, ale ani mi to nevadí, našla jsem si přítele, co se moc těší a bere ho za své. Jenomže já mám pořád strach… Bylo to neplánované, vždy jsem říkala, že děti mít nechci, nikdy jsem nenahlížela do kočárků, nikdy jsem se nad dětma nedojímala, spíš se jim vyhýbala. Je mi 28, přišlo to a důvod proč jsem si ho nechala byl hlavně ten, že mám problém s ovulací, před lety 2 interrupce a bylo by tedy riziko, že už bych pak plánované dítě mít nemohla. Tak jsem se rozhodla si ho nechat. Ale pořád mám strach, že ho nebudu mít ráda, děsí mě to. Sem tam se na to těším, ale většinou převládá pocit, že bych raději vrátila čas… Mám „něco“ v břiše, ale nemám k němu vztah:(( Četla jsem, že je časté, že se maminka zamiluje do svého dítěte až časem, až po porodu, někdy i později. Měla jste to některá taky tak?

Je to uplne normalni. Oba syny jsem zacala opravdu milovat az nejakou dobu po porodu. V brise jsem si tak nejak ani neuvedomovala, ze je to clovek.

PaníBovaryová
Závislačka 4224 příspěvků 15.09.18 12:30

musíte si na sebe zvyknout. Důležité je, že na to nejsi sama.

Ornwen
Závislačka 4696 příspěvků 15.09.18 12:57

Prvni tehotenstvi planovane, bez problemu, ale nijak jsem to neresila (jidlo, priprava, mluvit na bricho), rodila jsem driv a vztah k mimcu jsem nasla az nekdy po 2m. U druheho lepsi, asi ze jsem vedela do ceho jdu. Ze z toho to dite bude :oops: :)

azaleila
Kecalka 187 příspěvků 71 inzerátů 15.09.18 12:58

Sice malinko nerada, ale musím potvrdit… moje těhot bylo hodně chtěné, ale i tak jsem pořád neměla k miminku ten správný vztah, bylo to jiné v tom, že jsem se prostě bála si na ni zvyknout, aby se něco nepo… těhotenství je jedna etapa, pak je porodnice a pak společné soužití, které přeslo v parťáctví, co bych za nic nevyměnila… ale fakt to trvalo… nevím, zda je to, co cítíš normální, ale určitě to není neobvyklé… moje holčička se narodila císařem, do té doby jsem byla jen v nervu… pak mi to chvíli nedocházelo, ale od momentu, co jsem ji dostala je vše na 1* … takže se neboj, už to, že ses rozhodla si neplánované miminko nechat je dobré znamení toho, že k sobě najdete cestu… držím palce…

Russet
Extra třída :D 12207 příspěvků 15.09.18 13:00
@Anonymní píše:
Ahoj holky,jsem ve 27. týdnu a nějak v sobě stále nemám tu radost a pocit štěstí z mimča. Otec dítěte nemá zájem, ale ani mi to nevadí, našla jsem si přítele, co se moc těší a bere ho za své. Jenomže já mám pořád strach… Bylo to neplánované, vždy jsem říkala, že děti mít nechci, nikdy jsem nenahlížela do kočárků, nikdy jsem se nad dětma nedojímala, spíš se jim vyhýbala. Je mi 28, přišlo to a důvod proč jsem si ho nechala byl hlavně ten, že mám problém s ovulací, před lety 2 interrupce a bylo by tedy riziko, že už bych pak plánované dítě mít nemohla. Tak jsem se rozhodla si ho nechat. Ale pořád mám strach, že ho nebudu mít ráda, děsí mě to. Sem tam se na to těším, ale většinou převládá pocit, že bych raději vrátila čas… Mám „něco“ v břiše, ale nemám k němu vztah:(( Četla jsem, že je časté, že se maminka zamiluje do svého dítěte až časem, až po porodu, někdy i později. Měla jste to některá taky tak?

Víc než z pocitú v těhotenství bych byla vyřizená z toho, jaký zivot vedu. Od chlapa k chlapovi, dvě interrupce, třetí dítě neplánované…otec nejeví zájem…Ale jo, některé ženy se do ditěte zamilují až po porodu. Já jsem ho začala mít ráda hned, když jsem to dostala potvrzené od doktorky :nevim: A přitom jaem před tím do kočárů cizím taky nelezla a do 30 si nedovedla představit mít dítě.

babetka8
Povídálka 15 příspěvků 15.09.18 13:06
@Russet píše:
Víc než z pocitú v těhotenství bych byla vyřizená z toho, jaký zivot vedu. Od chlapa k chlapovi, dvě interrupce, třetí dítě neplánované…otec nejeví zájem…Ale jo, některé ženy se do ditěte zamilují až po porodu. Já jsem ho začala mít ráda hned, když jsem to dostala potvrzené od doktorky :nevim: A přitom jaem před tím do kočárů cizím taky nelezla a do 30 si nedovedla představit mít dítě.

Jaký život vedu… Jo, dřív jsem takový vedla. Interrupce když mi bylo 18, s přítelem jsem byla dva roky a dítě chtěl, ale když jsem s tim přišla, tak mi řekl „dítě nebo já“ a spoustu dalších takových věcí. Když jsem na interrupci šla, tak mi pak řekl, že jsem zabila naše dítě. Druhá interrupce byla nutná - nebylo srdíčko. Navíc mám agorafobii, panické ataky a nemám to uplně lehký… Teď se snažím dát život do kupy.

Russet
Extra třída :D 12207 příspěvků 15.09.18 13:16
@babetka8 píše:
Jaký život vedu… Jo, dřív jsem takový vedla. Interrupce když mi bylo 18, s přítelem jsem byla dva roky a dítě chtěl, ale když jsem s tim přišla, tak mi řekl „dítě nebo já“ a spoustu dalších takových věcí. Když jsem na interrupci šla, tak mi pak řekl, že jsem zabila naše dítě. Druhá interrupce byla nutná - nebylo srdíčko. Navíc mám agorafobii, panické ataky a nemám to uplně lehký… Teď se snažím dát život do kupy.

Tím, že k sobě natáhneš dalšího zoufalce, to nedáš do kupy. Hledáš otci dítě. Samozřejmě. Ale s největší pravděpodobností skončíš zase sama a ještě zoufalejší. Nejprve bych léčila sebe. Pak si hledala partnera pro život. Ne vycpávku.

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Co si uvařit na Vánoce, když se snažíte zhubnout?

Pokud jste pevně rozhodnutá, že letos o Vánocích se ručička váhy nehne směrem... číst dále >

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Články z Expres.cz

Hůlka se zapojil do kauzy ze StarDance: Asi se přihlásím do SuperStar!

Je fér, aby Jiří Dvořák (51) soutěžil v zábavné show StarDance? Jak Expres... číst dále >

Carmen Electra z Pobřežní hlídky: Téhle sexbombě že táhne na 50?

Zdá se, že elixír mládí existuje! Jak jinak vysvětlit to, že Carmen Electra... číst dále >

Články z Ona Dnes

Sexting provozuje každé desáté dítě, varuje odborník

Lidská sexualita není věcí veřejnou. To říká docent Kamil Kopecký z Centra... číst dále >

Čokoládové lanýže a další vánoční cukroví, které zvládnete bez trouby

V hnětení těsta a vykrajování hvězdiček a srdíček nenacházíte potěšení, ale... číst dále >