Začátek deprese až skoro půl roku po porodu?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.11.18 18:11
Začátek deprese až skoro půl roku po porodu?

Ahoj holky, prosím hlavně ty, co mají zkušenost. Nejsem si jistá, zda se u mě nezačala projevovat „poporodní deprese“. Mám dítě, kterému je už půl roku, proto nevím, zda se o tuto nemoc vůbec jednat může. Teď k popisu mojí situace, již porod byl velmi problematický a několik týdnů po porodu by se dalo označit jako peklo, které nakonec částečně ukončilo zjištění, že je dítě alergik, má silný reflux a je pro ně nutné rehabilitovat. Kvůli těmto začátkům jsem na malé strašně opatrná a vše desetkrát kontroluji, např. zda jídlo které dávám jemu nebo sobě je opravdu v naprostém pořádku. S tím souvisí první problém, je mi nepříjemné někam chodit a pořád všem vysvětlovat, že já nesmím to a s malým se nesmí to a to. Další problém je v tom, že ač malé „prý až přehnaně“ tímto stylem opečovávám, jsou dny, kdy před jeho pláčem utíkám např. do koupelny a je nechám se klidně zajíkat pláčem a pak mu buď vynadám nebo ho láskyplně utěšuji. Při cvičení mám někdy takový pocit - „to máš za to všechno trápení s tebou, teď trp“, pak mě to samozřejmě mrzí, jindy zase pláču s ním, jindy jsem u toho zcela apatická. Někdy mám i ošklivé myšlenky o tom, že se jemu, mně nebo partnerovi něco stane a že to bude dobře. V neposlední řadě jsou zde problémy s partnerem, s tím se ustavičně jen hádáme, on na nás po porodu kašlal a dost si dělal, co chtěl, pil, jezdil po výletech a doma byl jen velmi málo a to mi nadával za to, jak vypadám, za nepořádek a stěžoval si, že nemá sex a že on na nás musí vydělávat a nic za to. Pak začal mít těžké období, což přede mnou zamlčel - vyhodili ho z práce, onemocněla mu máma (to jsem jediné věděla). On to začal zase řešit alkoholem, ale to naštěstí velmi brzy přešlo (asi za týden/dva). Práci si našel, vyřešil všechny nepříjemnosti způsobené ztrátou původního místa a maminka se začala léčit. Až v té chvíli mi vše řekl a čekal ode mně pochvalu, jak všechno vyřešil sám, ale já to tak necítím, takto závažné věci se přece nemohou zatajovat a řešit za zády, nedokážu v sobě najít žádnou lítost ani pochopení, i když bych moc chtěla, mám ho moc ráda. Takže se zase jen hádáme a jeho řešení je opět to, vyhýbat se pobytu doma, s malým se max jednou denně „pomuchlá“, je mu jedno, jak co zvládám. Mám stále myšlenky, že by se mu mohlo (mělo) něco stát, pak mě to mrzí. V neposlední řadě, nic nezvládám, nezvládám uklidit, jen s těží navařím, vyperu, vyžehlím. A mám ze všeho silný pocit vyhoření, že jsem prostě k ničemu a nic nedokážu. Jedná se o poporodní depresi, i když všechny tyto popsané stavy se dostavili až tak před cca 1-2 měsíci? Nemůže mít partner také poporodní deprese, ještě zhoršené nelehkou situací?

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.11.18 18:12

Ještě doplním, že mi padají vlasy, drolí se zuby, jsem unavená a trpím migrénami

Girlanda
Stálice 77 příspěvků 02.11.18 18:19

Je úplně jedno, jestli poporodní nebo jiná, chce to terapii. Jestli nemáte nablízku nikoho, s kým byste to doteď ventilovala, zkuste místní psychoterapeu­tické/psycholo­gické středisko, zavolejte a rovnou se objednejte někam. Tyhle stavy jsou na chvilku možné, ale u vás je toho víc a není to jen pár týdnů po porodu. Je lepší zajít sama včas, než se nechat v osmi měsících dítěte odvézt sanitkou na psychiatrii jako kamarádka - porod hrozný, dítě velmi komplikované, ale složilo ji všechno dohromady, ne laktační psychóza.

Verurizeckova
Zasloužilá kecalka 968 příspěvků 02.11.18 18:49

U mě se těžká poporodni deprese projevila prakticky ihned po porodu, zhroutila jsem se a skončila u psychiatra a teď se už 4 měsíce lecim a malého miluju a najednou mi přijde, ze všechno co jsem prožívala v období tmy, bylo strašně zbytecne, ze jsem se hrozně trápila… u mě to teda dopadlo tak, ze jsem chtěla skočit z okna, protože jsem si připadala jako naprosto neschopna matka a s každou slzou malého jsem si připadala hůř a hůř. I když manžel mi byl oporou, pořad mě chválil, tak jsem si připadala strašně neschopna… no je to za mnou. Doporucuju opravdu co nejrychleji řešit s odborníky, už po třech týdnech mi bylo výrazně lépe a teď se cítím skvěle, držím palce!

Girlanda
Stálice 77 příspěvků 10.11.18 00:31

povedlo se něco domluvit? držím palce!

Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Smutné výročí Jana Tuny: Před 10 lety dostal „na budku“ po cestě z baru

To je pech! Jan Tuna (45), který tvrdí, že ho na firemním večírku v pražském... číst dále >

Alkohol? Ne! Olympijský vítěz z Nagana Jiří Dopita je vážně nemocný

Někteří si mysleli, že má problém s alkoholem. Omyl! Olympijského vítěze z... číst dále >

Články z Ona Dnes

Na plastiku jsem šla kvůli šikaně, říká kdysi obézní žena

Annie McManisová (25) z Nového Zélandu od mala zažívala kvůli obezitě šikanu.... číst dále >

Žena se po porodu dva týdny mazlila s předčasně narozenou mrtvou dcerou

Emma Woodhouseová musela podstoupit akutní císařský řez kvůli poškozené... číst dále >