Začínající deprese

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
2.12.21 16:47

Zacinajici deprese

Ahoj,
rada bych se tady sverila, nedokazu to uz v sobe drzet. Poslednich 14 dni na sobe citim, ze nejsem tak uplne v pohode. V lete jsem se rozesla s pritelem po 5 letech a mela jsem radost z toho, ze me ceka neco noveho, neco lepsiho. Pocitovala jsem ulevu a radost. Ale ted, jakoby mi v hlave precvaklo a mam cerne myslenky. Prijedu z prace, jsem zavrena v pokoji a jen brecim, premyslim nad svym zivotem. Rikam si, ze muj zivot stoji za prd. Nemam z niceho radost, jsem bez nalady, nic me nebavi. V praci stres. Zadne sebevedomi nemam. Rikam si, ze si ani nikoho nenajdu, nikdo me nebude mit rad a budu jen sama. Kdyz uz si rikam, ze bych misto sezeni doma, mohla nekam jit, treba si zaplavat, projit se. Tak se najednou zaseknu a nejdu nikam. Jsem ze sebe uz nestasna, premyslela jsem, ze bych si koupila nejake prasky na depresi. Ale nevim jestli by mi to pomohlo. Uz nevim jak dal

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
744
2.12.21 17:41

Běžte se někam poradit. Začala bych s terapií.
Vaši situaci by bylo dobré rozebrat také s psychiatrem, jestli potřebujete léky…a vybrat vhodná psychofarmaka.

Doporučuji CDZ centrum duševního zdraví, které je určené pro úvodní krátkodobu pomoc. V CDZ je ambulantní psychiatr a psycholog.

Čekací doby k psychiatrům jsou často dlouhé (na měsíce) a někteří ani nepřijímají nové pacienty. Málokdo má rychlý termín pro nového „klienta“. Můžete si zajít někam na pohotovostní psychiatrii, kde pracují ambulatně.

Terapii je možné využít 1) bezplatně u klinického psychologa, který má smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, mají často plno a dlouhý pořadník 2) samoplátecky i anonymně 3) využít příspěvky pojišťoven na terapii u soukromých psychologů, vzp bude mít od ledna nový příspěvek na terapeutická sezení, čpzp přispívá 2500 na 5h do konce roku atd…

Prášky na depresi se nekupují. Jsou na recept od lékaře. V lékárně si koupíte bylinky na uklidnění, na spaní.

Jestli je váš stav špatný, psychiatr vám může dát doporučení do lázní namísto hospitalizace (lázně Jeseník, Karlova Studánka, Dolní Lipová).

Skupinová terapie se také doporučuje na tyto potíže. Buď docházkový stacionář na depky a úzkosti poblíž bydliště cca 3 týdenní anebo pobytový terapeutický program na klinice, léčebně 6 -8 týdnů.

Lázně a skupinová terapie probíhá na nemocenské.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.22 01:21

Ahoj, pokusím se oživit tuto diskuzi. Raději pod anonymem. Dnes jsem si uvědomila, že mám asi problém. Mám už to zhruba poslední rok a půl. Ráno obrovský problém se vstáváním. I když jdu spát v deset večer, nemůžu prostě ráno vstát a vstávám až úplně na poslední chvíli. Několikrát mi i bylo jedno, že zaspím na nějakou schůzku, že přijdu pozdě. Někdy mám i večer problém usnout, jako třeba dnes. Ležím v posteli od devíti a prostě neusnu. Někdy zase celý den ležím a jen spím. I když jsem neměla žádnou aktivitu. Nemůžu se do ničeho dokopat, jen to co je opravdu nutné. Mám i poslední dobou strach ze smrti, jak svojí, tak mých blízkých. Přidaly se k tomu i problémy s alkoholem, piju teda jen jeden den v týdnu, za to ale pořádně a neznám stopku, teď už to přerostlo nějakou únosnou mez a já nevím, co s tím. Prostě piju, abych úplně vypnula. Ale už je z toho i ostuda a je mi ještě stokrát hůř. Jak to řešit? Jdu teď na prevenci k doktorovi, mám to říct praktikovi? Mám i nějaký zdravotní problémy, myslím si že částečně vyvolaný psychikou. Prostě se zkrátka necítím ve svý kůži, není to záležitost měsíce, ale už třeba roku, až teď mi došlo, že mě to opravdu obtěžuje a omezuje i v práci. Jsou i světlý dny, kdy mám pocit že zvládnu všechno, ale většinou ta demotivace převažuje. Jsem nejradši sama, ale když mám pak fungovat v kolektivu, je to ještě horší. Jak to řešit? Efektivně a rychle, ideálně. Pomůže mi praktik? Je mi trapný se mu svěřit, hlavně i s tím pitím.. ale cítím, že už to musím řešit, nebo mě to velmi brzy zničí. Díky za rady.

  • Citovat
  • Nahlásit
82
31.1.22 09:10

Já myslím, že se má jít k obvoďákovi a požádat o odbornou pomoc :think: a není třeba se stydět, naopak pokud bude mít člověk aspoň trochu inteligence, bude cenit, že se snažíte něco se sebou dělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4920
31.1.22 15:04
@Anonymní píše:
Ahoj, pokusím se oživit tuto diskuzi. Raději pod anonymem. Dnes jsem si uvědomila, že mám asi problém. Mám už to zhruba poslední rok a půl. Ráno obrovský problém se vstáváním. I když jdu spát v deset večer, nemůžu prostě ráno vstát a vstávám až úplně na poslední chvíli. Několikrát mi i bylo jedno, že zaspím na nějakou schůzku, že přijdu pozdě. Někdy mám i večer problém usnout, jako třeba dnes. Ležím v posteli od devíti a prostě neusnu. Někdy zase celý den ležím a jen spím. I když jsem neměla žádnou aktivitu. Nemůžu se do ničeho dokopat, jen to co je opravdu nutné. Mám i poslední dobou strach ze smrti, jak svojí, tak mých blízkých. Přidaly se k tomu i problémy s alkoholem, piju teda jen jeden den v týdnu, za to ale pořádně a neznám stopku, teď už to přerostlo nějakou únosnou mez a já nevím, co s tím. Prostě piju, abych úplně vypnula. Ale už je z toho i ostuda a je mi ještě stokrát hůř. Jak to řešit? Jdu teď na prevenci k doktorovi, mám to říct praktikovi? Mám i nějaký zdravotní problémy, myslím si že částečně vyvolaný psychikou. Prostě se zkrátka necítím ve svý kůži, není to záležitost měsíce, ale už třeba roku, až teď mi došlo, že mě to opravdu obtěžuje a omezuje i v práci. Jsou i světlý dny, kdy mám pocit že zvládnu všechno, ale většinou ta demotivace převažuje. Jsem nejradši sama, ale když mám pak fungovat v kolektivu, je to ještě horší. Jak to řešit? Efektivně a rychle, ideálně. Pomůže mi praktik? Je mi trapný se mu svěřit, hlavně i s tím pitím.. ale cítím, že už to musím řešit, nebo mě to velmi brzy zničí. Díky za rady.

Ahoj, mám úplně to samé, co ty, kromě toho alkoholu. Taky ráno vůbec nemůžu vstávat, chodím spát brzy, některé noci hned usnu, jiné čučím do čtyř do rána. Určitě se svěř praktikovi, pokud máte dobrý vztah, je dobře věci řešit a neměl by tebou opovrhovat kvůli tomu, že se napiješ. Jinak pak bych zvážila pomoc psychologa (terapie) a psychiatra (ev. medikace - jsou i léky na depresi, které mohou aktivizovat, i když mně tedy nepomohly). Jinak by mohlo být fajn vyhledat nějakou adiktologickou ambulanci stran toho pití, nebo psychiatra, který má specializaci i v adiktologii, nebo třeba navštívit AA (anonymní alkoholici), ale to třeba až se ti trochu zlepší psychika. Držím moc palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.22 15:20
@Lollitka píše:
Ahoj, mám úplně to samé, co ty, kromě toho alkoholu. Taky ráno vůbec nemůžu vstávat, chodím spát brzy, některé noci hned usnu, jiné čučím do čtyř do rána. Určitě se svěř praktikovi, pokud máte dobrý vztah, je dobře věci řešit a neměl by tebou opovrhovat kvůli tomu, že se napiješ. Jinak pak bych zvážila pomoc psychologa (terapie) a psychiatra (ev. medikace - jsou i léky na depresi, které mohou aktivizovat, i když mně tedy nepomohly). Jinak by mohlo být fajn vyhledat nějakou adiktologickou ambulanci stran toho pití, nebo psychiatra, který má specializaci i v adiktologii, nebo třeba navštívit AA (anonymní alkoholici), ale to třeba až se ti trochu zlepší psychika. Držím moc palce.

Nad tou aditologickou ambulancí jsem taky přemýšlela. Ale nevím. Zcela upřímně se mi tam nechce. Já nemám problém nepít třeba měsíc, nebo nepít, když ostatní pijou. Ale když se to blbě sejde, tak prostě piju, dokud stojím na nohou, teď naposledy jsem se strašně opila a mám na nohou a rukou modřiny, okno. Dřív mě to zas tolik netrápilo, ale teď už jo. Popřemýšlim nad tím a uvidím, co řekne doktor. Takhle - ještě tak půl roku zpátky mě nikdy nenapadlo, že bych mohla někdy řešit psychický problémy, já, věčnej optimista. Ale už je toho moc a nedaří se mi to zvládnout samotný i přes to, že fakt moc chci. Akorát nevím, jak začít. Začnu asi u praktika a uvidím, co mi řekne. Díky za zprávu, i já tobě držím palce, ať je brzy líp :kytka: dnes jsem u rodičů, tak je mi trochu líp, ale jakmile jsem doma, tak na mě všechno padá, a pak jdu radši do práce, abych na to nemyslela, nebo do hospody s bandou alkokámošů, abych zapomněla, že nežiju tak, jak se ode mně očekává.

  • Citovat
  • Nahlásit
4920
31.1.22 15:26
@Anonymní píše:
Nad tou aditologickou ambulancí jsem taky přemýšlela. Ale nevím. Zcela upřímně se mi tam nechce. Já nemám problém nepít třeba měsíc, nebo nepít, když ostatní pijou. Ale když se to blbě sejde, tak prostě piju, dokud stojím na nohou, teď naposledy jsem se strašně opila a mám na nohou a rukou modřiny, okno. Dřív mě to zas tolik netrápilo, ale teď už jo. Popřemýšlim nad tím a uvidím, co řekne doktor. Takhle - ještě tak půl roku zpátky mě nikdy nenapadlo, že bych mohla někdy řešit psychický problémy, já, věčnej optimista. Ale už je toho moc a nedaří se mi to zvládnout samotný i přes to, že fakt moc chci. Akorát nevím, jak začít. Začnu asi u praktika a uvidím, co mi řekne. Díky za zprávu, i já tobě držím palce, ať je brzy líp :kytka: dnes jsem u rodičů, tak je mi trochu líp, ale jakmile jsem doma, tak na mě všechno padá, a pak jdu radši do práce, abych na to nemyslela, nebo do hospody s bandou alkokámošů, abych zapomněla, že nežiju tak, jak se ode mně očekává.

To tě chápu, tak určitě začni tím praktikem a uvidíš, co ti doporučí. Ale i když vydržíš déle nepít, tak když se pak někdy takhle opiješ, tak problém určitě máš, proto je super, že to chceš řešit. Praktik je taková první pomoc a uvidíš, kam tě pošle. Budu moc držet palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5680
31.1.22 15:28
@Anonymní píše:
Nad tou aditologickou ambulancí jsem taky přemýšlela. Ale nevím. Zcela upřímně se mi tam nechce. Já nemám problém nepít třeba měsíc, nebo nepít, když ostatní pijou. Ale když se to blbě sejde, tak prostě piju, dokud stojím na nohou, teď naposledy jsem se strašně opila a mám na nohou a rukou modřiny, okno. Dřív mě to zas tolik netrápilo, ale teď už jo. Popřemýšlim nad tím a uvidím, co řekne doktor. Takhle - ještě tak půl roku zpátky mě nikdy nenapadlo, že bych mohla někdy řešit psychický problémy, já, věčnej optimista. Ale už je toho moc a nedaří se mi to zvládnout samotný i přes to, že fakt moc chci. Akorát nevím, jak začít. Začnu asi u praktika a uvidím, co mi řekne. Díky za zprávu, i já tobě držím palce, ať je brzy líp :kytka: dnes jsem u rodičů, tak je mi trochu líp, ale jakmile jsem doma, tak na mě všechno padá, a pak jdu radši do práce, abych na to nemyslela, nebo do hospody s bandou alkokámošů, abych zapomněla, že nežiju tak, jak se ode mně očekává.

může to být i úzkost, ta právě způsobuje, že máš sklony k pití právě když se ti něco děje, na chvíli se ti sice uleví, ale potom je ti právě hůř, až efekt alkoholu pomine. A samozřejmě je to blbé i z hlediska závislosti. Určitě bych to s někým řešila, zkus toho praktika jak sama píšeš. Jinak úzkost se projevuje strachem z něčeho (nemusí to být ani reálný strach), prostě máš pocit, že se „stane něco špatného“. Můžeš se tak bát jak o sebe tak o své okolí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.22 15:40
@alejandra píše:
může to být i úzkost, ta právě způsobuje, že máš sklony k pití právě když se ti něco děje, na chvíli se ti sice uleví, ale potom je ti právě hůř, až efekt alkoholu pomine. A samozřejmě je to blbé i z hlediska závislosti. Určitě bych to s někým řešila, zkus toho praktika jak sama píšeš. Jinak úzkost se projevuje strachem z něčeho (nemusí to být ani reálný strach), prostě máš pocit, že se „stane něco špatného“. Můžeš se tak bát jak o sebe tak o své okolí.

Já právě o úzkostech hodně četla a nevyznám se v tom. Nemám strach, že by mě to paralyzovalo, mám ale strach ze smrti - vlastní, to kvůli zdr. problémům, někdy nemůžu usnout protože se bojím, že se neprobudím. No a pak z toho, že moji rodiče stárnou, bojím se, až tu nebudou, přitom to nejsou žádný starci nad hrobem. To je poslední dobou čím dál víc. Nebo že se s někým domluvím, ale už přemýšlím, že co když se cestou vybourám a tak. Je to hrozný, nikdy jsem to neměla, nebo takovou tu zdravou pokoru, ale posledni dobou to jsou vyloženě vtíravý myšlenky. Nevím jestli by to mohla být úzkost. Ale spíš mám pocit takový tý demotivace, nic nemá cenu. Celkem jsem si naložila, mám teď problémy se studiem, protože to prostě nejde. Nemůžu se soustředit, ani na učení, ani na filmy - když koukám sama, tak vůbec, když s přítelem, tak většinou v půlce usnu, pak se probudím, a nemůžu třeba do dvou spát. Je mi 30+, možná nějaká krize? Nevím. Ale jsem už fakt vyčerpaná. Ráno když vstávám, tak se už hrozně těším, až si zase půjdu lehnout. A někdy přijdu v pět z práce a nemám energii na nic, jen spát. A to je furt dokola, co je to za život? Nechci takhle žít.

  • Citovat
  • Nahlásit
5680
31.1.22 15:48
@Anonymní píše:
Já právě o úzkostech hodně četla a nevyznám se v tom. Nemám strach, že by mě to paralyzovalo, mám ale strach ze smrti - vlastní, to kvůli zdr. problémům, někdy nemůžu usnout protože se bojím, že se neprobudím. No a pak z toho, že moji rodiče stárnou, bojím se, až tu nebudou, přitom to nejsou žádný starci nad hrobem. To je poslední dobou čím dál víc. Nebo že se s někým domluvím, ale už přemýšlím, že co když se cestou vybourám a tak. Je to hrozný, nikdy jsem to neměla, nebo takovou tu zdravou pokoru, ale posledni dobou to jsou vyloženě vtíravý myšlenky. Nevím jestli by to mohla být úzkost. Ale spíš mám pocit takový tý demotivace, nic nemá cenu. Celkem jsem si naložila, mám teď problémy se studiem, protože to prostě nejde. Nemůžu se soustředit, ani na učení, ani na filmy - když koukám sama, tak vůbec, když s přítelem, tak většinou v půlce usnu, pak se probudím, a nemůžu třeba do dvou spát. Je mi 30+, možná nějaká krize? Nevím. Ale jsem už fakt vyčerpaná. Ráno když vstávám, tak se už hrozně těším, až si zase půjdu lehnout. A někdy přijdu v pět z práce a nemám energii na nic, jen spát. A to je furt dokola, co je to za život? Nechci takhle žít.

ano, myšlenky, co by se všechno mohlo stát, nemůžeš se soustředit… můžeš se vyhýbat některým věcem, které ti tu úzkost způsobují (takže je raději neuděláš, což ti ale nepomůže, protože ten „problém“ odkládáš a to ti způsobuje zase úzkost). Není to asi moc jednoduché definovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5680
31.1.22 15:50

Jsou to prostě vtíravé myšlenky, ketrých se nemůžeš zbavit a i když si uvědomuješ, že to, nad čím přemýšlíš je nereálné, nebo velmi málo reálné, tak ty myšlenky stejně nezaženeš. Je to všeobecně strach.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat