jsi normální, neboj všechno se děje z nějakého důvodu …ono hlavně mnoho lidí, kamarádek neřekne úplné info o svých skvělých vztazích , které tak skvělé nejsou, toho pravého potkáš, jako kamarádka, ta hodila chlapy 4 roky po seznamkách, diskotékách a jednoho dne si řekla, kašlu na to, nemám na to nervy, smazala seznamky, přestala se chodit nakrucovat, začala dělat co jí opravdz baví a tam ho potkala …

Přijde mi to úplně normální někoho chtít. Začlo ti to jen chybět . Na každého po čase dojde. Jsme přecejenom společenský tvorové. Měl jsem to úplně stejně jednu dobu jako ty, že mi to začlo scházet. A když nám něco hodně v životě chybí, začneme hledat kompenzaci jinde - u tebe třeba začínající závistí, u někoho opovržením druhého pohlaví, vztekem, frustrací…
Jen je třeba si uvědomit, proč se tak děje a zkusit zapracovat na změně. Nenechat se tím pohltit bych řekl.
Těch důvodu může být vážně řada, proč ti nejde sehnat vztah a třeba tvým kamarádkám skvěle. Sama si napsala, že tvá kamarádka si je vždy uhnala sama - to je třeba jeden z důvodů, proč má vždy vztah. Vše je o povaze a přístupu.
Já jsem taky typ, co těžce dosáhne vztahu, ale mně jsou mé důvody zřejmé. Znáš i své, nebo ti přijde, že na to máš smůlu?

Příspěvek upraven 17.07.18 v 22:04

@Irenahlava díky dík za podporu. Takhle jsem k tomu přistupovala doposud. Neřešila to, pročistila si hlavu od minulosti, házela to celé za hlavu, věnovala se sobě, však on se nějaký chlap objeví. Jenže ono to u mně tak nějak nefunguje a právě mi to v poslední době dolezlo do palice 

@Detsa píše:
Přijde mi to úplně normální někoho chtít. Začlo ti to jen chybět . Na každého po čase dojde. Jsme přecejenom společenský tvorové. Měl jsem to úplně stejně jednu dobu jako ty, že mi to začlo scházet. A když nám něco hodně v životě chybí, začneme hledat kompenzaci jinde - u tebe třeba začínající závistí, u někoho opovržením druhého pohlaví, vztekem, frustrací…
Jen je třeba si uvědomit, proč se tak děje a zkusit zapracovat na změně. Nenechat se tím pohltit bych řekl.
Těch důvodu může být vážně řada, proč ti nejde sehnat vztah a třeba tvým kamarádkám skvěle. Sama si napsala, že tvá kamarádka si je vždy uhnala sama - to je třeba jeden z důvodů, proč má vždy vztah. Vše je o povaze a přístupu.
Já jsem taky typ, co těžce dosáhne vztahu, ale mně jsou mé důvody zřejmé. Znáš i své, nebo ti přijde, že na to máš smůlu?Příspěvek upraven 17.07.18 v 22:04

@rokris píše:

Díky, dám si to do nové vázy

nemáš zač, já čekala 6 let! a jak jsme se poznali? potřebovala jsem k práci brigádu, abych mohla na dovolenou - myslela jsem, že se zblázním, chybělo mi v neděli s někým koukat na film, sedět s někým v restauraci jinak, než se svobodnými kamarády a lít do sebe piva atd. bylo mi blbý odmítnout nabídku práce, aniž bych si je vyslechla - myslela jsem, že jsou to nějací podvodníci, ráno ještě držela telefon v ruce, že to zruším, šla jsem no a se mnou tam čekal prostě on na jiný pohovor, dali jsme řeč a dneska je to 7 let. opravdu nikdy nevíš, může být zítra za rohem , akorát dnes mi přijde horší, než před lety, že všichni čučí do telefonů, nikdo nikomu nepodrží dveře, nikdo se nerozhlíží …

@Detsa píše:
Díky, dám si to do nové vázy

Rádo se stalo. Hezky to máš napsaný.

@Irenahlava Huh, těch šest let mě děsí, to si ani nedokážu představit, už takhle mi ten skorem rok a půl přijde pro mladou holku až až. Ale jsem ráda, že Ti to vyšlo:)

@Detsa žel ty důvody jsem v sobě zatím nenašla. Ale spíš tomu nerozumím, doposud jsem byla bezstarostná, lidé mě mají rádi, ošklivá nejsem…znám ve svém okolí málo lidí, kteří by byli tak dlouho nezdaní, ale vetěinou za to může velká nadváha či velké charakterové nesrovnalosti (skrblictví, nastřelené požadavky na majetek a zajištění partnera, vzhled apod.)

@Anonymní píše:
Jdu si pro radu, jak na duševní očistu. Dostala jsem se do fáze, kam jsem nikdy dospět nechtěla - začala jsem mít splíny z toho, že jsem nezadaná a závidět těm, kteří zadaní jsou (resp. všichni okolo mně, kteří byli single jako já, se najednou začínají párovat). Já jsem od konce posledního vztahu dva a čtvrt roku, ještě po hranici dvou let jsem to brala dost sportovně a nijak jsem si nestěžovala, bavilo mě to (jsem sama bez dětí), nicméně pár týdnů nazpět mi to začalo vrtat v hlavě. Ačkoli běžně se sebevědomím problém nemám, to, že mi neskutečně dlouho trvá, než navážu nějaký normální vztah, mi zabere dost času a finálně mi to onu sebedůvěru podkopává. Ač mě lidé mají rádi a už několik kluků mi řeklo, že jsme krásná holka (ok, pro ně, modelka nejsem, ale i tak si myslím, že to má váhu). Pravda, sem tam o mně někdo projevil zájem, ale byli to kamarádi, kde nebyla jediná stopička přitažlivosti (a ne, nehledám druhého Brada Pitta).
Toto celé bylo dovršeno setkáním s jednou mojí kamarádkou po dost dlouhé době - také to není prvoplánová kráska, ale je fajn a s chlapama to umí, teď je sice v jendom přechozeném vztahu, ale ten kluk ji pořád i po letech dost miluje, do toho je další, který na ní trpí roky a vždycky si dokázala uhnat každého, kdo se jí líbil - já vím, že teď už uvažuji zkresleně a v afektu, ale proč někomu tohle jde na lusknutí prstů a někdo čeká děsně dlouho, i když je v pohodě, fajn, bezstarostný dobře, tento popis si sama těch posledních pár týdnů hatím). Nepotřebuji, aby mě kluci nadbíhali a dobývali, mně by stačil jeden jediný, který se mi bude líbit a já jemu, bude inteligentní a hodný - copak chci tak moc? Příležitosti mám, ale každý je se mno ve výsledku dobrý kamarád, i když je nezadaný.
Můj single stav asi nezměníte, nicméně rady, jak si pročistit hlavu a zase se hodit do pohody, bych uvítala! Bohužel, zaměstnaná jsem až moc…a pak jsem jednou po práci celý večer doma nebo od někud přijdu, padnu do postele a ty splíny jedou nanovo, akorát spánek pomáhá. Já nechci být zapšklá, chci to zase všechno brát, jak to je, užívat si svůj skvělej život a ostatním přát jejich štěstí! Jsem vůbec normální?

Vis problem nemusi byt v Tobe,ale mas proste smulu v zivote na chlapi. Je normalni touzit po vztahu. Na kazdeho smolare se jednou stesti nalepi. Drzim palce at to je co nejdriv. Nestracej nadeji.

I ten největší hlupák nebo ošklivec si najde tu druhou polovičku, co ho má ráda. Neni to o vašich vlastnostech nebo o kráse. Je to O ŠTĚSTÍ. Já na toho svého taky čekala pekne dlouho. Mela jsem oči opravdu otevřené…A nikde nebyl. Zkusila bych něco ve vasem životě změnit. Jit treba do nového fitka, koupit par sexy kousků do šatníku a vyrazit večer ven. Zkusit hory s novou partou lidí. Jinak mám volného bratrance, který taky čeká na tu pravou. Velký sportovec, hezky, chytrý, ale pro holky az moc velký dobrák. Možná by potreboval vyšší sebevědomí. Možná i vy…

@Anonymní píše:
@Irenahlava Huh, těch šest let mě děsí, to si ani nedokážu představit, už takhle mi ten skorem rok a půl přijde pro mladou holku až až. Ale jsem ráda, že Ti to vyšlo:)@Detsa žel ty důvody jsem v sobě zatím nenašla. Ale spíš tomu nerozumím, doposud jsem byla bezstarostná, lidé mě mají rádi, ošklivá nejsem…znám ve svém okolí málo lidí, kteří by byli tak dlouho nezdaní, ale vetěinou za to může velká nadváha či velké charakterové nesrovnalosti (skrblictví, nastřelené požadavky na majetek a zajištění partnera, vzhled apod.)

Z toho si nic nedelej. Sama vidis, ze nekdo ceka takovou dobu . Taky mám už pár let bez .
No a měla si nabídky, odmítla si nějaké muze ? Nebo i oni tebe ? Muzes mit velke pozadavky - zminujes majetek, zajisteni, vzhled … chces mit teda muze za vodou, hezkeho, hadam ze i hodneho, vyssiho ? Muzes si zkusit napsat sama nebo treba i nam tady, co by vlastne mel minimalne splnovat, přes co vlak nejede. Holky ti urcite reknou, jestli jim to prijde az moc nebo normální . Nebo se z tebe stane vždycky jen kamaradka ?
Ale chci rict, ze problem nemusi byt vubec v tobe. Nesmí se zapomínat na štěstí. To v tomhle hraje velkou roli. Zrovna vztahy se moc urychlit bohužel nedají .
Ale neztrácej naději, však to brzo přijde …