Zadaní milenci s dětmi... Co s tím?

Anonymní
16.3.21 15:56

Zadaní milenci s dětmi...co s tím?

Ani nevím kde začít. Jsem s partnerem pres 15 let, z toho 2 roky manželé. Děti máme 2, obě na druhém stupni. Vztah funkční ale dle mě buď jsem vyhořelá já nebo náš vztah. Mě přijde že 10 let jsem byla na vše sama (pak už jsem to vzdala a neřešila… nechtěla jsem se porat hádat),on vydělával (jeho slova, ja po mateřské taky ale on „vydělával“)… snažila jsem se ho podpořit a jediné co jsem chtěla je trochu pochopení (na můj 24/7 stav) a trávení spolecneho času, nebo min.bych čekala jeho podloru kdyz jsem byla nemocná… ale nic, nic, nic. Když jsem to chtela probrat tak jsme se jen hádali, ze je unavenej z prace atd. Na vše ostatní (krom nás) si ale čas udělal. Dokud byli děti malé a já na mateřské tak jsem si říkala ze bych odešla, ale pak z čeho bych žila (vše na mateřské fakt netáhnou) a kam bych šla… teď jsou děti větší a říkám si že jsem promarnila svou šanci… teď mě děti jen odsoudí, nepochopí to. Paradoxem všeho je že jsem nedávno někoho úplnou náhodou potkala, on je rozvedený ma 1 malé dítě, ale bohužel momentálně pritelkini se kterou žije. Prý si tak nějak zůstali. Od té doby se manžel (jako by to cítil) strašně snaží nám všem věnovat, ale já nevím jestli už není pro mě pozdě…je to krásné, ale nevim jestli už 1) o to vůbec stojím, 2) bude tam až ho budu potřebovat (nebo zase mě v tom nechá), 3) není na vše pozdě. I svatba byla spíše kvůli dětem. S milencem si rozumíme a sice se snažím být odtažitá a nad věcí (a to i on kvůli svým zkušenostem), stejně jsem do toho citově totálně spadla. Jsme spolu jen málo a relativně krátce ale i tak mi dává plnou pozornost což jsem potřebovala a po čem toužila celé ty roky od může. Navic mi říká přesné odpovědi (dává mi oporu) které bych čekala od sveho muže, od kterého se ale v tomto nedočkám…je jiné povahy. Rozumíme si. Já mu prý zase dávám pozornost/doteky/vášeň…ma asi odtažity vztah. Ale teď jsem v rozpacích. Nevím jak to mají muži, jestli milenka je jen jako záplata a na sex, nebo jestli mě bere či vůbec může mě brátvážně-ji? A už vůbec nevim co mám dělat? Nechci nikomu ublížit zbytečně, a zároveň nevím jestli chci milence nastálo, nebo on mě. Neznáme se natolik, bojím se otevřít pandořinu skříňku, a nechci aby po čase vášeň vyprsela a skončilo to stejně. Zatím je to hodně vášnivé, ale miluji tě si ještě neříkáme…myslím že na to jsme oba opatrní. Poznat se hlouběji vezme čas (mezitím ale z té situace asi zešílím). Cítím se jakobychom byli medicínou na své bolesti, ale každá nemoc se časem vyléčí…a nebo si vypestuji závislost a budu chtít víc a víc? No a do toho děti které mě jistě odsoudí (i udali) kdyby to ruplo. Je to pro mě poprvé a asi bych potřebovala zkušený názor nebo nadhled nekoho kdo by to měl podobně.

Zmatená a zatracená v lásce. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
30999
16.3.21 16:01
@Anonymní píše:
Ani nevím kde začít. Jsem s partnerem pres 15 let, z toho 2 roky manželé. Děti máme 2, obě na druhém stupni. Vztah funkční ale dle mě buď jsem vyhořelá já nebo náš vztah. Mě přijde že 10 let jsem byla na vše sama (pak už jsem to vzdala a neřešila… nechtěla jsem se porat hádat),on vydělával (jeho slova, ja po mateřské taky ale on „vydělával“)… snažila jsem se ho podpořit a jediné co jsem chtěla je trochu pochopení (na můj 24/7 stav) a trávení spolecneho času, nebo min.bych čekala jeho podloru kdyz jsem byla nemocná… ale nic, nic, nic. Když jsem to chtela probrat tak jsme se jen hádali, ze je unavenej z prace atd. Na vše ostatní (krom nás) si ale čas udělal. Dokud byli děti malé a já na mateřské tak jsem si říkala ze bych odešla, ale pak z čeho bych žila (vše na mateřské fakt netáhnou) a kam bych šla… teď jsou děti větší a říkám si že jsem promarnila svou šanci… teď mě děti jen odsoudí, nepochopí to. Paradoxem všeho je že jsem nedávno někoho úplnou náhodou potkala, on je rozvedený ma 1 malé dítě, ale bohužel momentálně pritelkini se kterou žije. Prý si tak nějak zůstali. Od té doby se manžel (jako by to cítil) strašně snaží nám všem věnovat, ale já nevím jestli už není pro mě pozdě…je to krásné, ale nevim jestli už 1) o to vůbec stojím, 2) bude tam až ho budu potřebovat (nebo zase mě v tom nechá), 3) není na vše pozdě. I svatba byla spíše kvůli dětem. S milencem si rozumíme a sice se snažím být odtažitá a nad věcí (a to i on kvůli svým zkušenostem), stejně jsem do toho citově totálně spadla. Jsme spolu jen málo a relativně krátce ale i tak mi dává plnou pozornost což jsem potřebovala a po čem toužila celé ty roky od může. Navic mi říká přesné odpovědi (dává mi oporu) které bych čekala od sveho muže, od kterého se ale v tomto nedočkám…je jiné povahy. Rozumíme si. Já mu prý zase dávám pozornost/doteky/vášeň…ma asi odtažity vztah. Ale teď jsem v rozpacích. Nevím jak to mají muži, jestli milenka je jen jako záplata a na sex, nebo jestli mě bere či vůbec může mě brátvážně-ji? A už vůbec nevim co mám dělat? Nechci nikomu ublížit zbytečně, a zároveň nevím jestli chci milence nastálo, nebo on mě. Neznáme se natolik, bojím se otevřít pandořinu skříňku, a nechci aby po čase vášeň vyprsela a skončilo to stejně. Zatím je to hodně vášnivé, ale miluji tě si ještě neříkáme…myslím že na to jsme oba opatrní. Poznat se hlouběji vezme čas (mezitím ale z té situace asi zešílím). Cítím se jakobychom byli medicínou na své bolesti, ale každá nemoc se časem vyléčí…a nebo si vypestuji závislost a budu chtít víc a víc? No a do toho děti které mě jistě odsoudí (i udali) kdyby to ruplo. Je to pro mě poprvé a asi bych potřebovala zkušený názor nebo nadhled nekoho kdo by to měl podobně.Zmatená a zatracená v lásce. :zed:

Já se obávám, že tohle „žena dává vášeň a muž pozornost a zájem“ je na začítku každého vztahu. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31333
16.3.21 16:02
@Anonymní píše:
Ani nevím kde začít. Jsem s partnerem pres 15 let, z toho 2 roky manželé. Děti máme 2, obě na druhém stupni. Vztah funkční ale dle mě buď jsem vyhořelá já nebo náš vztah. Mě přijde že 10 let jsem byla na vše sama (pak už jsem to vzdala a neřešila… nechtěla jsem se porat hádat),on vydělával (jeho slova, ja po mateřské taky ale on „vydělával“)… snažila jsem se ho podpořit a jediné co jsem chtěla je trochu pochopení (na můj 24/7 stav) a trávení spolecneho času, nebo min.bych čekala jeho podloru kdyz jsem byla nemocná… ale nic, nic, nic. Když jsem to chtela probrat tak jsme se jen hádali, ze je unavenej z prace atd. Na vše ostatní (krom nás) si ale čas udělal. Dokud byli děti malé a já na mateřské tak jsem si říkala ze bych odešla, ale pak z čeho bych žila (vše na mateřské fakt netáhnou) a kam bych šla… teď jsou děti větší a říkám si že jsem promarnila svou šanci… teď mě děti jen odsoudí, nepochopí to. Paradoxem všeho je že jsem nedávno někoho úplnou náhodou potkala, on je rozvedený ma 1 malé dítě, ale bohužel momentálně pritelkini se kterou žije. Prý si tak nějak zůstali. Od té doby se manžel (jako by to cítil) strašně snaží nám všem věnovat, ale já nevím jestli už není pro mě pozdě…je to krásné, ale nevim jestli už 1) o to vůbec stojím, 2) bude tam až ho budu potřebovat (nebo zase mě v tom nechá), 3) není na vše pozdě. I svatba byla spíše kvůli dětem. S milencem si rozumíme a sice se snažím být odtažitá a nad věcí (a to i on kvůli svým zkušenostem), stejně jsem do toho citově totálně spadla. Jsme spolu jen málo a relativně krátce ale i tak mi dává plnou pozornost což jsem potřebovala a po čem toužila celé ty roky od může. Navic mi říká přesné odpovědi (dává mi oporu) které bych čekala od sveho muže, od kterého se ale v tomto nedočkám…je jiné povahy. Rozumíme si. Já mu prý zase dávám pozornost/doteky/vášeň…ma asi odtažity vztah. Ale teď jsem v rozpacích. Nevím jak to mají muži, jestli milenka je jen jako záplata a na sex, nebo jestli mě bere či vůbec může mě brátvážně-ji? A už vůbec nevim co mám dělat? Nechci nikomu ublížit zbytečně, a zároveň nevím jestli chci milence nastálo, nebo on mě. Neznáme se natolik, bojím se otevřít pandořinu skříňku, a nechci aby po čase vášeň vyprsela a skončilo to stejně. Zatím je to hodně vášnivé, ale miluji tě si ještě neříkáme…myslím že na to jsme oba opatrní. Poznat se hlouběji vezme čas (mezitím ale z té situace asi zešílím). Cítím se jakobychom byli medicínou na své bolesti, ale každá nemoc se časem vyléčí…a nebo si vypestuji závislost a budu chtít víc a víc? No a do toho děti které mě jistě odsoudí (i udali) kdyby to ruplo. Je to pro mě poprvé a asi bych potřebovala zkušený názor nebo nadhled nekoho kdo by to měl podobně.Zmatená a zatracená v lásce. :zed:

Co znamená, že jste spolu „málo a krátce“?

Zatím ho vůbec neznáš, co prožíváš, je chemická bouře, takže pozor, abys nedělala nějaká unáhlená rozhodnutí a potom nelitovala.
Dát pozor, aby se doma na to nepřišlo, děti, jak píšeš, tomu nakloněné nebudou.

Nevěřila bych tomu, že je s přítelkyní proto, že si zůstali.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4007
16.3.21 16:08

Za 10 let s ním budeš tam, kde si teď. Když partneři na vztahu nepracují a jen ho nechávají volně plynout, tak vždycky dojde k tomu, že časem vyšumí, stane se rutinou plnou vzájemných obviňování, že jeden dělá málo a druhý moc. Nejsi spokojená s manželem? Řekni mu to, navrhni poradnu, promluvte si, odejdi. Ale nemaluj si tady, že si skončila v náručí milence jen proto, jaký je tvůj manžel, sama na tím neseš svůj podíl viny za to, jak dlouho si zavírala oči před tím, co je pro tebe důležité.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16084
16.3.21 16:31

Já bych využila toho, že se manžel chytnul za nos a snaží se váš vztah zlepšit. A na tom bych usilovně pracovala i já. Protože když se budete snažit oba, zajisté půjde o mnohem hlubší a lepší vztah, než to, co teď prožíváš vlivem hormonální bouře. Nemluvě vůbec o dětech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6642
16.3.21 16:32
@Anonymní píše:
Ani nevím kde začít. Jsem s partnerem pres 15 let, z toho 2 roky manželé. Děti máme 2, obě na druhém stupni. Vztah funkční ale dle mě buď jsem vyhořelá já nebo náš vztah. Mě přijde že 10 let jsem byla na vše sama (pak už jsem to vzdala a neřešila… nechtěla jsem se porat hádat),on vydělával (jeho slova, ja po mateřské taky ale on „vydělával“)… snažila jsem se ho podpořit a jediné co jsem chtěla je trochu pochopení (na můj 24/7 stav) a trávení spolecneho času, nebo min.bych čekala jeho podloru kdyz jsem byla nemocná… ale nic, nic, nic. Když jsem to chtela probrat tak jsme se jen hádali, ze je unavenej z prace atd. Na vše ostatní (krom nás) si ale čas udělal. Dokud byli děti malé a já na mateřské tak jsem si říkala ze bych odešla, ale pak z čeho bych žila (vše na mateřské fakt netáhnou) a kam bych šla… teď jsou děti větší a říkám si že jsem promarnila svou šanci… teď mě děti jen odsoudí, nepochopí to. Paradoxem všeho je že jsem nedávno někoho úplnou náhodou potkala, on je rozvedený ma 1 malé dítě, ale bohužel momentálně pritelkini se kterou žije. Prý si tak nějak zůstali. Od té doby se manžel (jako by to cítil) strašně snaží nám všem věnovat, ale já nevím jestli už není pro mě pozdě…je to krásné, ale nevim jestli už 1) o to vůbec stojím, 2) bude tam až ho budu potřebovat (nebo zase mě v tom nechá), 3) není na vše pozdě. I svatba byla spíše kvůli dětem. S milencem si rozumíme a sice se snažím být odtažitá a nad věcí (a to i on kvůli svým zkušenostem), stejně jsem do toho citově totálně spadla. Jsme spolu jen málo a relativně krátce ale i tak mi dává plnou pozornost což jsem potřebovala a po čem toužila celé ty roky od může. Navic mi říká přesné odpovědi (dává mi oporu) které bych čekala od sveho muže, od kterého se ale v tomto nedočkám…je jiné povahy. Rozumíme si. Já mu prý zase dávám pozornost/doteky/vášeň…ma asi odtažity vztah. Ale teď jsem v rozpacích. Nevím jak to mají muži, jestli milenka je jen jako záplata a na sex, nebo jestli mě bere či vůbec může mě brátvážně-ji? A už vůbec nevim co mám dělat? Nechci nikomu ublížit zbytečně, a zároveň nevím jestli chci milence nastálo, nebo on mě. Neznáme se natolik, bojím se otevřít pandořinu skříňku, a nechci aby po čase vášeň vyprsela a skončilo to stejně. Zatím je to hodně vášnivé, ale miluji tě si ještě neříkáme…myslím že na to jsme oba opatrní. Poznat se hlouběji vezme čas (mezitím ale z té situace asi zešílím). Cítím se jakobychom byli medicínou na své bolesti, ale každá nemoc se časem vyléčí…a nebo si vypestuji závislost a budu chtít víc a víc? No a do toho děti které mě jistě odsoudí (i udali) kdyby to ruplo. Je to pro mě poprvé a asi bych potřebovala zkušený názor nebo nadhled nekoho kdo by to měl podobně.Zmatená a zatracená v lásce. :zed:

Nebudu tě odsuzovat nebo tady nějak moralizovat. Poradím jediné, užívej si ty krásné chvíle, dej tomu čas a časem uvidíš. Doma zkus navrhnout poradnu apod. Samozřejmě se snažte aby na to nikdo nepřišel nebo aby vás vztah neměl pro nikoho žádné následky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5231
16.3.21 16:34

„Jsme spolu jen málo a relativně krátce ale i tak mi dává plnou pozornost“

Ne „i tak“, ale „právě proto“.

Hele, takových případů, jako je ten tvůj, už tu bylo tolik, ale stejně se z nich lidi nikdy nepoučí. Vztahy jsou sice komplikované, ale tohle zas tak komplikované není - s manželem už to zdaleka není tak žhavé jako na začátku, děti rostou, nic moc se neděje a je to asi celkem stereotyp. Do toho chlap, který je neokoukaný, snaží se, váš vztah není zatížený problémy všedního dne. Sama píšeš, že vztah s manželem je funkční, ale vedle milence na manželovi vidíš převážně to špatné (nezajímá se, nechápe tě, neřekne ti, co potřebuješ slyšet). Představa, že je takový milenec „lék“, je naprosto v rozporu s realitou.
Jinak jo, je docela dobře možné (a klidně bych řekla pravděpodobné), že tě milenec má jen na sex. Ostatně ten jeho přístup je taky učebnicový (přítelkyně na něj zbyla, nedává mu, co potřebuje - no ale proč s ní teda je, když nemá žádné závazky, na to ses ho neptala?)

Milenecký vztah podle mě může fungovat tehdy, když oba dokážou racionálně posoudit, na čem jsou, a jakékoli aktivity nad rámec kamarádství berou jen jako příležitostné zpestření. Takhle to ty evidentně nemáš a proto by nejrozumnější bylo vztah s milencem ukončit. Ale to ty teď stejně neuděláš, takže je to fuk. Můžeš jen doufat, že jediný, kdo tohle nakonec odskáče, budeš ty (nebo max. ještě tvůj milenec) - a ne tvůj manžel, jeho přítelkyně nebo dokonce vaše děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.3.21 16:35

My jsme spolu taky 15 let, taky jsem si prošla zamilovanosti, ale jen platonickou, taky mi došlo, jak moc mi chybí pozornost, že se partnerství vytrácí pod tíhou rodičovství. Mluvili jsme o tom doma, hledali znovu společné aktivity a naskočilo to tam, ten vztah s manželem je lepší. Ten objekt, do kterého jsem byla zamilovaná, mi vrtal v hlavě skoro dva roky, zamilovanost je opravdu jen chemie, která opadne, zákonitě musí opadnout. Takže radím využít toho, že manžel cítí „něco se děje“ a zkusit to doma oživit, najít společný koníček, činnost. Protože pro milence jsi nejspíš jen zpestření, stejně jako nyní on pro tebe, jako ano, je vám spolu hezky, ale na tom nic stavět nemůžeš, to je vždy na začátku.

  • Citovat
  • Nahlásit
5231
16.3.21 16:39
@unuděná píše:
Já bych využila toho, že se manžel chytnul za nos a snaží se váš vztah zlepšit. A na tom bych usilovně pracovala i já. Protože když se budete snažit oba, zajisté půjde o mnohem hlubší a lepší vztah, než to, co teď prožíváš vlivem hormonální bouře. Nemluvě vůbec o dětech.

Souhlas. Akorát se obávám, že jak je hotová z milence, mohl by se z manžela stát Superman, a stejně by to nestačilo…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
858
16.3.21 16:42

Prostě jsi zjistila, že se někdo může chovat dle tvých představ, ale manžel to není. Jenže s velkou pravděpodobností by se tenhle pán po 15 letech choval taky jinak. S milencem nemáš nic společného, jen ty chvilky. Možná byste si měli dát pauzu, zkusit to polepšit s manželem ( třeba i v poradně) a když to nepůjde, tak si aspoň budeš moci říct, žes pro to udělala všechno co šlo a pak se uvidí. Třeba si to milenec taky porovná doma anebo na tebe počká…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2229
16.3.21 16:56

Chápu Tě… Zatím nedělej radikální kroky, tajně si užívej milence a čas pak ukáže…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7685
16.3.21 17:05
@Beckyttine5 píše:
Chápu Tě… Zatím nedělej radikální kroky, tajně si užívej milence a čas pak ukáže…

Ty si ji ubytujes, az tu bude brecet, ze milenec zustal s tou „se kterou si zbyli“ a manzel ji poslal do obehu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.3.21 17:08
@blobfish píše:
„Jsme spolu jen málo a relativně krátce ale i tak mi dává plnou pozornost“

Ne „i tak“, ale „právě proto“.

Hele, takových případů, jako je ten tvůj, už tu bylo tolik, ale stejně se z nich lidi nikdy nepoučí. Vztahy jsou sice komplikované, ale tohle zas tak komplikované není - s manželem už to zdaleka není tak žhavé jako na začátku, děti rostou, nic moc se neděje a je to asi celkem stereotyp. Do toho chlap, který je neokoukaný, snaží se, váš vztah není zatížený problémy všedního dne. Sama píšeš, že vztah s manželem je funkční, ale vedle milence na manželovi vidíš převážně to špatné (nezajímá se, nechápe tě, neřekne ti, co potřebuješ slyšet). Představa, že je takový milenec „lék“, je naprosto v rozporu s realitou.
Jinak jo, je docela dobře možné (a klidně bych řekla pravděpodobné), že tě milenec má jen na sex. Ostatně ten jeho přístup je taky učebnicový (přítelkyně na něj zbyla, nedává mu, co potřebuje - no ale proč s ní teda je, když nemá žádné závazky, na to ses ho neptala?)

Milenecký vztah podle mě může fungovat tehdy, když oba dokážou racionálně posoudit, na čem jsou, a jakékoli aktivity nad rámec kamarádství berou jen jako příležitostné zpestření. Takhle to ty evidentně nemáš a proto by nejrozumnější bylo vztah s milencem ukončit. Ale to ty teď stejně neuděláš, takže je to fuk. Můžeš jen doufat, že jediný, kdo tohle nakonec odskáče, budeš ty (nebo max. ještě tvůj milenec) - a ne tvůj manžel, jeho přítelkyně nebo dokonce vaše děti.

No, oni si zůstali. Pak ona onemocněla rakovinou, on se o ni se vsim všudy dlouhodobe staral a ted je finančně vyčerpaný, proto asi stále spolu bydlí. Sám říká že si musí spoustu věcí pořešit. Ale jestli s ní chce zůstat jsem se takto neptala, asi dobrý poznatek. Zkusim se zeptat a moc dekuji za veškeré rady.

  • Citovat
  • Nahlásit
7685
16.3.21 17:10
@Anonymní píše:
No, oni si zůstali. Pak ona onemocněla rakovinou, on se o ni se vsim všudy dlouhodobe staral a ted je finančně vyčerpaný, proto asi stále spolu bydlí. Sám říká že si musí spoustu věcí pořešit. Ale jestli s ní chce zůstat jsem se takto neptala, asi dobrý poznatek. Zkusim se zeptat a moc dekuji za veškeré rady.

Aha, takze chlapek je insolventni a schovava se za pritelkyni s rakovinou. Tak jo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2925
16.3.21 17:17
@Anonymní píše:
No, oni si zůstali. Pak ona onemocněla rakovinou, on se o ni se vsim všudy dlouhodobe staral a ted je finančně vyčerpaný, proto asi stále spolu bydlí. Sám říká že si musí spoustu věcí pořešit. Ale jestli s ní chce zůstat jsem se takto neptala, asi dobrý poznatek. Zkusim se zeptat a moc dekuji za veškeré rady.

Já jakmile čtu něco v duchu „zbyli jsme na sebe“ nebo „jsem s ní jen kvůli dětem“, případně „nikdy tam nebyla jiskra jako s tebou“, tak zívám nudou. Je to jako přes kopírák. To už fakt radši férovka: svoji ženu miluju, nikdy se nerozvedu a ty jsi jen příjemné zpestření. Když teda pominu, že ty milenky tomu stejně nevěří a hledají v tom víc, než v tom je, citově se zainteresují (jasně, to někdy i chlapi) a průšvih je na světě. Doporučuju rozejít se s oběma, odžít si to a najít si třetího.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat