Žádná kamarádka se mi neozve první

Žádný recept není, myslím že tvá upřímnost a co na srdci to na jazyku asi většině lidí nesvědčí, jak sama píšeš....... Zřejmě to bude ten důvod. Možná trochu ubrat a občas něco spolknout....... Jinak co se týče toho že se musíš ozvat první, to bych neřešila. Záleží jak kdo to má...... Já jsem teď na mateřský a je to kolotoč, člověk si ani neprdne a je večer. Někdo má děti, někdo moc práce...... Prostě když nevíš kde ti hlava stojí, člověk si nevzpomenu. Pokud se chci s někým vidět, tak mu napíšu a neřeším kdo se ozval první. Důležitý je zda dotyčný má zájem...... Já osobně píšu většině kamarádek první, ale nestalo se mi, že by někdo odmítl setkání nebo na mě neměl čas 

Jsem na tom podobně. Mám přítele, a jednu opravdovou kamarádku. Akorát mě to ani tolik netrápí. Doma máme 3 psy, 5 koček, na zahradě stáj (2 velké koně a 2 minihorse) a slepice. No tak si pokecám s nima, oni mi toho sice moc neřeknou, ale aspoň mi pořád neskáčou do řeči a nebásní pořád jen o sobě Já si s lidma moc nerozumím, jsem radši s těmi zvířaty no. A vlastně jsem i takhle spokojená Ale každý to má holt jinak, možná bys neměla všechno říkat a nechat si to občas pro sebe 

Podle mě takove pevne a hluboke přátelství mezi ženami patří nekde na střední školu, v dospělosti uz na to není cas a prostor, zvlast, kdyz prijde parter, děti. Já mám „nej ka“ z dětství, ze zakladky a střední, obe bydlí daleko. Sem tam tam si napiseme. V dospelosti jsem se spřátelila s pár zenami, ale vlivem odlisne životní situace a povinností není na pravidelné setkávání prostor. Jedna(z mnoha) si mě takto surpovala, delala si narok na můj cas a ocekavala, ze se s ní a jejím ditetem budeme pravidelně schazet, navstevovat,prizpusobovat.Taky cekala, ze s ní zajdu sem tam vecer nekam bez dětí, kdyz ona to to své má u otce.Mam hodne dětí, male batole, vecer kojim, nejsem večerní typ, nikam chodit nechci.Do toho jsem pořád poslouchala plky o jejích problemech a mindracich. Utla jsem s ní kontakt a je mi líp. S temi ostatními(je jich dost) si obcas napiseme, občas se sejdeme venku(i s detmi), obcas se navštívíme, je to fajn. Nekdy se ozvu první já, jindy ona..

I když zatím nemáš asi deti,nemusí byt problem v Tobě,ale v dospelosti se vztahy posouvají úplně nekam jinam. Možná ocekavas neco,co Ti může malokdo „opetovat“ Přátelství mezi chlapy je na jiné urovni,to bych nesrovnavala.

Mě se takto kamarádky rozprchli, když jsem si našla přítele, zamilovaná jsem na ně neměla čas. Pak si ony našli své partnery a začali zařizovat domácnosti a už ten čas není na obou stranách. Většinou se scházíme na větších akcích a pokecáme, ale sejít se na kávu, zavolat si jen tak je dost složité mě takovou tu vrbu nahradila mamka a rodina. Teď jsem v situaci kdy mám fakt šťastné manželství a čekáme rodinu a tím jsem se od kamarádek dost odcizila, ty zatím tohle moc nemají a řešit miminko je nebaví. Což chápu a snažím se o tom prckovi pořád nemluvit, ale to jde těžko počítám, že na mateřské to bude ještě horší. Zase já se umím zapojit mezi lidi a teď je u nás na vsi spousta maminek tak budu chodit ven s nimi. Holt nejlepší kamarádka je teď manžel a ta rodina.

Ono nekdy bohuzel „velice uprimna“ =„neomalená az drza“. Ono kamaradstvi neni o tom rikat druhemu vse za kazdou cenu.

Ja sice nemam rada pretvarku a pomluvy, ale rikat lidem vzdy uprimny nazor na cokoliv nemi dobra taktika. Chce to trochu diplomacie.
A to plati v pracovnich i osobnich vztazich. Je treba cloveka poznat, odhadnout co snese, kde je jeho bolave misto. 100% uprimnost je smrtici.