Žádný mateřský pud - panika z novorozence a všeho kolem

Anonymní
7.5.20 00:20

Zadny matersky pud - panika z novorozence a vseho kolem

Ahoj, omlouvam se za anonym, ale bohuzel se citim tak, ze me nikdo nechape a rada bych toto ventilovala nejdrive inkognito :)

Nikdy jsem nemela vztah k detem, ale s manzelem jsme uz nejakou dobu svoji, jsme dobre zajisteni a on si vzdy dite pral.. tak dlouho jsme to rozebirali, az jsem si sama rikala, ze proc vlastne ne, ze kdyz to bude me dite, tak preci instinkty a priroda udelaji sve.

Jenze.. momentalne jsem v 6. mesici a stale nic neprichazi. Nerada se o tehotenstvi bavim, na ultrazvuku se mi vzdy udela uplne spatne, kdyz vidim hybajici se dite, ktere ve mne roste a stale me vice a vice prepada panika z toho, ze k tomu diteti budu mit odpor. Uprimne bych nejraději ani u porodu nebyla :D

Jsem pomerne racionalni clovek a mam bohate veterinarni zkusenosti, takze si nemyslim, ze bych byla nejak marna matka, nebo dite svou hlouposti treba ohrozila, ale nikdy jsem si nedokazala predstavit jake to je vubec chtit si treba pochovat dite.. vzdy to ve mne vzbuzovalo az odpor, mozna i trochu strach.

Bojim se, ze ke svemu diteti nebudu mit take zadny vztah, ze nebudu schopna ho ani po porodu vzit k sobe.. paradoxně to ve mne vzbuzuje vetsi paniku, nez porod samotny.
Vse se stupnuje jen tim, ze z rodiny stale nalehaji na fotku z ultrazvuku, jmeno, ptaji se stale, jestli se tesim a ja uz zacala byt asi i protivna, protoze mi to je velmi neprijemne, navic kdyz vidim, jak to naprosta vetsina lidi kolem me proziva a ja toho nejsem schopna, protoze mi proste prijdou hlavne novorozene deti jako uplne jiny druh civilizace.

Myslite, ze je na miste nekoho navstivit a nechat si nejak pomoci, nebo je to bezne?
Delam vse proto, aby se dite uz ted melo dobre a vim, ze bude mit vse i nadale v zivote, zajisteno, ale nejsem si jista, jestli ho dokazu nekdy milovat tak, jak to vsude slysim a ctu..vsechny kamaradky jsou nadsene matky a vubec toto nechapou, takze to nemám moc kde ventilovat.

Snazim se myslet na to, ze az trochu povyroste, tak uz to bude fajn, ale ten prvni pul rok me opravdu desi a netusim, co budu delat.. hodne kvuli tomu zvazuji i ambulantni porod, pokud to bude mozne, protoze asi nebudu schopna vyporadat se s tim v nemocnicnim prostredi za asistence nekoho ciziho.. citim, ze bych s tim vsim asi byla nejvice OK nekde o samote, uplne bez vlivu ostatnich, ale to samozrejme úplně tak u porodu asi nepujde :D

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

58857
7.5.20 00:27

Klid.. Tohle je dost běžné.
Jinak hodně toho přijde, až dostaneš mrne po porodu do ruky.. Hormony udělají svoje.. :hug: ambulantní porod je fajn nápad a případně dula, co pomůže, poradí, třeba na telefonu.. Půlrok uteče jak voda..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1999
7.5.20 00:37

To bude ok, měla jsem to taky tak, ne tedy přímo odpor, ale taková nějaká lhostejnost. Po porodu to všechno přišlo samo. Rodila jsem sama, nějak jsem neměla potřebu to s někým sdílet a byl to dobrý nápad, bylo to tak nechutný, že jsem ráda, že jsem u toho byla jen já (a personál co je na to zvyklý) :lol: :lol

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
605
7.5.20 00:39

Bohaté veterinární zkušenosti… to me pobavilo :lol:

Jinak, určitě nejsi sama a ve tvém případě bych odbornou pomoc určitě vyhledala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1037
7.5.20 00:39

No vítám tě v klubu. :D Pro mne byly děti dlouhou dobu obtížný hmyz, první dítě jsem si vlastně chovala až to svoje. Ty // jsem skoro obrečela, z těhotenství nemám snad žádné fotky, připadala jsem si naprosto odporná. Porod hrůza, v porodnici jsem jela na autopilota. No ale po třech měsících už dobré. Jestli tě manžel podrží, tak se už vůbec neboj. :hug: Najdi si nějakou fajn soukromou PA na doporučení, se kterou vše proberete a připraví tě na ambulantní porod.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.5.20 00:41

:mrgreen: :mrgreen: to jsem rada, ze nas je vic :D jako maminku, nebo tak me ani nenapadlo zvat vubec do porodnice, natoz k porodu, ale manzel pokud chce, at tam je, ale uprimne je mi to asi taky jedno a byt jim, tak toho asi nevyuziju..a to jsem od zvirat zvykla na ledasco pri porodech :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
7.5.20 00:46

Jinac z manzelovy podpory mam taky celkem strach, neni vubec podporovaci typ totiz, takze to taky mozna dopadne tak, ze ho po hodině vyhodim uz z pokoje, jestli mi řekne nejaky hlod jakoze to je prirozene, ze to bolí, nebo tak :lol: o PA jsem uvazovala, ale bohuzel planovana schuzka se presunula kvuli koronaviru az na cerven a pak uz bude malo casu 8o mozna prostě jen hledam problem tam, kde neni, ale mrzi me to, ze ani rodiname nechape a jsou jeste nastvani, ze nimi nic nesdilim.. ale uz od odjakziva proste nejsem ten člověk, co se se vsim sveruje rodicum..hlavne asi sami me to nenaucili a mam dojem, ze me dite v tomhle asi nebude o moc lepsi :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
5856
7.5.20 03:22

Co štěňátka, koťátka, dojímáš se? Nebo taky studeno, nic?
Jestli to první, bude to v pohodě, neboj.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
851
7.5.20 03:34

Tohle nám jde celkem napříč rodinou. Žádné ženy z našeho „klanu“ cizím dětem moc neholdují, předporodního mateřského pudu moc nepobraly, nějaké fotky ultrazvuků se nikdy neukazovaly a nikoho nezajímaly, mimina nám připadají neskutečně ošklivá a u všech nějaký mateřský pud přišel až po porodu, u některých dokonce až po několika týdnech, kdy se s novorozencem trochu sžily. Ale u všech to přišlo :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7.5.20 03:53

Take jsem vubec nic v tehotenstvi necitila, dokonce jsem mela plan, co budu delat, kdyz se nahodou neco pokazi a mimco si domu neodvezeme. Byl podrobnejsi, nez ten, ze budeme mit mimco doma :oops: Prvni tri mesice byly narocne, ale vsechno casem dorazilo a ted ve 20m bych malou za nic nevymenila ;) Momentalne cekam druhe a uz vim, ze to male rvouci mimino neni nic pro me, takze se moc netesim, ale az se zacne trochu hybat a komunikovat bude to lepsi.
Ted bych zbytecne neplasila, po porodu hormony zaridi, co maji :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
79
7.5.20 06:06

Já počítám s tím, že si vztah k tomu dítěti vytvořím v řádech spíš týdnů po narození. Já mám zase bohaté „medické“ zkušenosti :D a pamatuji si, jak nám říkali na gyndě, že rodičky si často myslí, že ten vztah vznikne hned a ono to tak pak často není. Jinak jsem ráda, že nejsem sama, kdo chce rodit sám. V dnešní době si připadám jak exot, že tam otce nechci :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8078
7.5.20 06:17

Až v takovéhle míře to neznám, ale taky nepatřím mezi ženy, které by těhotenství nějak prožívaly. Pro mě to bylo jen nutné zlo, období omezování břicho mi překáželo. Ani po porodu se u mě nedostavilo taková ta okamžitá bezpodmínečná láska. Pamatuji si, jak jsem držela první dítě v náručí a v duchu si říkala,, teď už tu to se mnou bude pořád a já se musím starat, kdykoliv bude chtít ". Čím byl starší, tím se mezi námi to pouto utužovalo. V jeho roce jsem znovu plánovaně otěhotněla a tohle těhotenství mám jen v mlze. Nebyl čas. Pocity po porodu stejně jako při synovi. A dnes, malému jsou 2,5,malé 10 měsíců miluji je a v životě bych je nedala. Rvala bych se za ně za každou cenu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.5.20 07:28

Buď v klidu, taky jsem to měla taky. Otěhotněla jsem plánované, ale jakmile se zadařilo, tak nastaly stejně pocity jako u tebe a nešli setřást. :zed: Teď jsem na konci 20 TT, pořád necítím pohyby, takže najednou stres a strach, co se děje… Myslím, takže hormony a mateřský pud tě nakonec doženou. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
7.5.20 09:04

Nikdy mě miminka nebraly, žádné ťuťu ňuňu, ani jsem netoužila po tom mít nějaké v náruči třeba od kamarádky. Proto jsme to pořád odkládali, ale s partnerem jsme věděli, že bezdětní být nechceme, takže jsem otěhotněla ve 35 letech.
V těhotenství jsem si hlavně přála, ať je miminko v pořádku a zdravé, takže jsem poctivě chodila na prohlídky a ultrazvuky, ale fotky z utz jsem vůbec nechtěla a nikomu neukazovala, proč taky. A pak se syn narodil a asi hormony udělaly svoje, protože mě to mateřství strašně moc změnilo a kdyby mi tohle někdo řekl před porodem, tak se mu vysměju. Teď je mi 39 a máme doma druhé miminko a mně je moc líto, že jsme s dětmi nezačali dřív, protože bych si klidně přála ještě třetí.
Sice nevím, jak moc je tvá lhostejnost normální nebo není a jestli by bylo dobré vyhledat nějakou odbornou pomoc, ale jen jsem ti chtěla napsat, že po porodu je s tělem v důsledku hormonů všechno jinak a ovlivňuje to samozřejmě nejen tělo, ale i mysl, city.
Ale co bych asi na tvém místě udělala, určitě bych si promluvila s porodní asistentkou.

  • Nahlásit
  • Citovat
52
7.5.20 15:57
@Adelkadd píše:
Bohaté veterinární zkušenosti… to me pobavilo :lol:Jinak, určitě nejsi sama a ve tvém případě bych odbornou pomoc určitě vyhledala.

Tim myslim to, ze asistuju u mnoha porodu, staram se k praci jeste o sva zvirata, takze si myslim, ze uz tak nejak i instinktivne vim, co s mladaty - sice to je celkem vtipne, ale ono to je vse dost podobne od pece, az po prvni pomoc :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama