Žádost o ruku nepřišla před početím dítěte - zklamání

Anonymní
23.3.20 18:20

Žádost o ruku nepřišla před početím dítěte - zklamání

Ahoj holky, ráda bych vás požádala o názor, jak to vidíte vy. S přítelem se známe z dětství, teď je nám 31 a chodíme spolu 1,5 roku. Jsme zajištění, z úplných rodin, nedávno jsme společně koupili pozemek a navíc teď čekáme (dali jsme tomu volný průběh, je to tedy „plánované“) dítě, které se má narodit v srpnu. Problém je, že nejsme svoji a já se s tím nějak nedokážu vnitřně srovnat. Už před početím jsem o tom hodně uvažovala a tajně doufala, ale tolik mi to nevadilo, zato teď - asi vlivem hormonů - je to šílený. Hrozně mě mrzí, štve a deptá, že mě nepožádal o ruku před početím. Nechci se vdávat těhotná ani s dítětem v náručí. Vnímám to tak, že o ruku žádá jen proto, aby mělo dítě stejné příjmení a že „musí“. Asi jsem pitomá a řeším blbosti, ale opravdu nevím, jak se s tím vnitřně vyrovnat a přestat to řešit. Bavit se s ním o tom nechci, na to jsem moc stydlivá, párkrát už jsem to téma chtěla načít, ale stud mi to nedovolil. Téma svatby padlo jen při příležitosti svateb známých v našem okolí. Dodám, že přítel v minulém vztahu požádal svou bývalou o ruku během prvního půl roku, kdy spolu začali chodit, tedy v době, kdy byli ještě na vysoké ( o to víc mě štve, že se mnou ho to nenapadlo - navíc, když jsme spolu začali plánovat rodinu). Rozešla se s ním po 7 letech kvůli jinému. Možná to na to má vliv… Jeho dva nejlepší kamarádi jsou naprostý antisvatební typy a omílají pořád jen to, že svatba je o ničem a že by do toho nikdy nešli. Strašně mě to užírá a už se to odráží i na mém chování k němu, jsem odtažitá a zamlklá, ale neumím si pomoct. Nejhorší je, že vím, že když by mě teď o ruku požádal (naznačují tomu okolnosti), tak mi to vůbec neudělá radost a nejradši bych řekla něco neurčitého a příjmení dala dítěti po mně. Uvědomuju si, že je to dětinský, nevděčný a že bych se měla probrat, že jsem mu měla říct narovinu, že nejdřív svatba, pak dítě, ale jak říkám, nechtěla jsem, aby měl sebemenší pocit, že ho do svatby nutím. K tomu rozhodnutí by si dle mého měl dojít sám. Poraďte prosím, jak to vnímáte a jak byste se přes to přenesly vy? Díky

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
23.3.20 18:28
@Anonymní píše:
Ahoj holky, ráda bych vás požádala o názor, jak to vidíte vy. S přítelem se známe z dětství, teď je nám 31 a chodíme spolu 1,5 roku. Jsme zajištění, z úplných rodin, nedávno jsme společně koupili pozemek a navíc teď čekáme (dali jsme tomu volný průběh, je to tedy „plánované“) dítě, které se má narodit v srpnu. Problém je, že nejsme svoji a já se s tím nějak nedokážu vnitřně srovnat. Už před početím jsem o tom hodně uvažovala a tajně doufala, ale tolik mi to nevadilo, zato teď - asi vlivem hormonů - je to šílený. Hrozně mě mrzí, štve a deptá, že mě nepožádal o ruku před početím. Nechci se vdávat těhotná ani s dítětem v náručí. Vnímám to tak, že o ruku žádá jen proto, aby mělo dítě stejné příjmení a že „musí“. Asi jsem pitomá a řeším blbosti, ale opravdu nevím, jak se s tím vnitřně vyrovnat a přestat to řešit. Bavit se s ním o tom nechci, na to jsem moc stydlivá, párkrát už jsem to téma chtěla načít, ale stud mi to nedovolil. Téma svatby padlo jen při příležitosti svateb známých v našem okolí. Dodám, že přítel v minulém vztahu požádal svou bývalou o ruku během prvního půl roku, kdy spolu začali chodit, tedy v době, kdy byli ještě na vysoké ( o to víc mě štve, že se mnou ho to nenapadlo - navíc, když jsme spolu začali plánovat rodinu). Rozešla se s ním po 7 letech kvůli jinému. Možná to na to má vliv… Jeho dva nejlepší kamarádi jsou naprostý antisvatební typy a omílají pořád jen to, že svatba je o ničem a že by do toho nikdy nešli. Strašně mě to užírá a už se to odráží i na mém chování k němu, jsem odtažitá a zamlklá, ale neumím si pomoct. Nejhorší je, že vím, že když by mě teď o ruku požádal (naznačují tomu okolnosti), tak mi to vůbec neudělá radost a nejradši bych řekla něco neurčitého a příjmení dala dítěti po mně. Uvědomuju si, že je to dětinský, nevděčný a že bych se měla probrat, že jsem mu měla říct narovinu, že nejdřív svatba, pak dítě, ale jak říkám, nechtěla jsem, aby měl sebemenší pocit, že ho do svatby nutím. K tomu rozhodnutí by si dle mého měl dojít sám. Poraďte prosím, jak to vnímáte a jak byste se přes to přenesly vy? Díky

Mám to stejně, je mi 27 s přítelem jsem 4 roky a doposud mě nepožádal. Dokonce plánujeme dítě a pracujeme na tom ale že by mě požádal o ruku? Nic… Říká že je ještě čas a že chce velkou svatbu ale nejsou na to peníze. Tak to v tom případě svatba nebude nikdy… Taky mě to trápí i když vím jak moc mě miluje den co den mi to dává najevo ale tak proč si mě teda nevezme?? Říká že se mnou chce zestarnout tak na co teda čeká??…

  • Citovat
  • Nahlásit
2464
23.3.20 18:31

Nějak to nedokáži pochopit. Chlap chce dítě a nechce svatbu. Proč na to holky přistoupíte? Pokud nechce teď pochybuji, že to časem přehodnotí. Pokud se chci vdávat, tak nejdříve svatba a pak dítě. Ne jenom mlhavý příslib svatby nebo ani to ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4007
23.3.20 18:31

Když oni to mají jinak. Třeba je ten Tvůj zodpovědný se vším všudy, myslí si, jak tě HROZNĚ překvapí tou žádostí, čeká na nějaký (podle něj) vhodný okamžik… zatímco podle Tebe v podstatě přešlapuje na místě a je už tak spíš 5 minut po dvanácté…
Chápu Tě. Ale… co kdyby sis třeba pro svůj klid stanovila určitý termín, do kdy se on vyjádří a hezky tu žádost přijala. Pokud se do určitého data nevyjádří, pokud Ti to pomůže, dáš miminku své příjmení?
Třeba tak nějak… tak ať jste hlavně zdraví :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
51445
23.3.20 18:34

Rozumím tomu správně, že ty něco chceš, stydíš se to před otcem svého dítěte vyslovit, čekáš, že ti měl číst myšlenky, ale pokud už to neudělal v minulosti a udělal by to až teď, tak bys z toho byla stejně zklamaná. Hm, to máš blbý. Ale doporučuju na té stydlivosti a komunikaci velmi výrazně zapracovat, protože pak můžeš být v hlubokých depresích, že dostatečně nepřebaluje nebo ti nedává dost peněz na plíny a ten chudák bude žít v přesvědčení, že pro ženskou dělá první poslední. Když je pro tebe něco důležitý, tak to prostě řekni, telepatií je obdařen málokdo. Děláš si to sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12135
23.3.20 18:35

Tak mu to rekni, protoze on nevi, ze te to zere.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4409
23.3.20 18:37

Klid, to jsou hormony… nechápu, proč každá žena očekává nějaké oficiální požádání o ruku a ještě si vymýšlí, kdy konkrétně by to mělo být. My jsme se brali po 4 letech vztahu, s půlročním dítětem. Prostě jsme se na tom domluvili. Nikdo nikoho nežádal, nikdo nic neočekával, nikdo se kvůli tomu netrapil. Pokud tě požádá, neblbni, řekni ano a raduj se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6104
23.3.20 18:40

Já jsem to řekla manželovi jasně, že bez svatby prostě děti nerodím a fakt to nepovažuju za žádný vydírání nebo nucení do svatby, já to tak cítím a pokud s tím měl problém, měl dost času hledat jinde. Já nevím holky, proč s nimi o tom normálně nemluvíte? Čekáte na nějakou romantickou žádost jak z americkýho filmu? Nebo že vám chlap vidí do hlavy? Je to přece normální součást plánování rodiny :nevim: Jako co teď s tím… Tak, jak sis to vysnila, už to prostě nebude. Takže ti nezbývá, než se zamyslet, proč jsi tu svatbu vlastně chtěla, co na ní bylo pro tebe nejdůležitější. A podle toho se buď rozhodneš zůstat svobodnou matkou, nebo budeš těhotná/dětná nevěsta, jinou možnost už nemáš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11032
23.3.20 18:42

Tak já bych to normálně řekla a taky jsem to normálně řekla. A pokud nejsou peníze na svatbu, udělá se přeci malá, vždyť to nevadí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2569
23.3.20 18:42

Presne, pokud je pro tebe svatba dulezita, musis to rict! A romanticka zadost o ruku…no…vztah stoji na necem jinem nez na romantickych gestech. Skoro bych rekla, cim vetsi gesta, tim horsi vztah.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3443
23.3.20 18:43

Me požádal o ruku, když jsem byla těhotná a brát se budeme teď v srpnu a holčičce bude rok a těšíme se na společnou svatbu.Ja jsem mu normálně řekla ze mi na tom záleží.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1999
23.3.20 18:44

No tak určitě bych promluvila s partnerem. Za co se stydíš?? On třeba neví, že tě to trápí :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18796
23.3.20 18:44

Tomu vubec nerozumím, ty jsi chtěla svatbu před početím, proto sis s ním plánovaně udělala dítě a teď kdyby si tě chtěl vzít, tak ty nechceš, protože to neudělal tak, jak tys chtěla. Tos mu ovšem neřekla, protože se stydíš mluvit o svatbě s mužem, se kterým budeš mít dítě a chceš s ním být celý život :think: to je trochu na hlavu, ne? Tak jsi na to neměla přistoupit, když ti to vadí, měla jsi možnost si to rozmyslet. A pokud neumíš komunikovat o základních věcech, tak nebylo ani moudré si pořizovat rodinu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18796
23.3.20 18:46
@jita22 píše:
Presne, pokud je pro tebe svatba dulezita, musis to rict! A romanticka zadost o ruku…no…vztah stoji na necem jinem nez na romantickych gestech. Skoro bych rekla, cim vetsi gesta, tim horsi vztah.

Tu poslední větu tesat do kamene :pankac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.3.20 18:48

31 a máš chování jako já v osmnácti, to jsi za ty roky přece musela nasbírat zkušenosti ne?

Podle mě si dává na čas, protože už mu to jednou nevyšlo a tak se prostě nechce spálit znova, pokud ale oba chcete svatbu, což nejspíš ano?

pak mu to prostě řekni, my se třeba bavíme o svatbě normálně, že jednou ano, ale není to pro oba priorita, nejspíš půjdu k oltáři ve 40 letech :-) Protože s krizí, co přijde teď po koronaviru, se budeme muset trochu uskromnit…a my se shodneme, že až k tomu jednou dojde chceme předmanželskou smlouvu a velkou párty :mrgreen: a já prsten s diamantem ;)

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama