Zajímá mě jenom moje dítě

8
22.2.21 18:21

Zajímá mě jenom moje dítě

Ahoj, ráda bych se dozvěděla jestli jsem v tomhle sama nebo jestli to tak má víc z nás. Od té doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, mě zajímá jenom moje dítě. Moje koníčky a myšlenky na cokoli jiného šly stranou. Miminko bylo neplánované, ale už odmalička jsem měla hluboký vztah k dětem a už jako pětiletá jsem „tahala“ cizí děti známých a starala se o ně. Když mi bylo sedm, jedno z těch dětí, které jsem měla ráda, začalo brečet u svojí mámy a začalo ke mě natahovat ručičky a říkat mi „mami“. Tehdy mě to strašně dojalo a všichni včetně mých rodičů, jejích i mě samotné byli v šoku. V jedenácti jsem se starala o svojí mladší sestřičku, vstávala jsem k ní i v noci a krmila jí z lahvičky když byla větší, místo mamky. Prostě vždycky jsem děti chtěla, ale zároveň mě jako mladší strašně dráždily známé, co nedokázaly mluvit o ničem jiném než o dítěti. Teď si připadám stejná :D Taky jsem si na něj dlouho počkala, neměla jsem podmínky pro to mít dítě dřív, je mi už 35 a bude to moje první.
Občas čtu příspěvky matek, které píšou, že si neumí vytvořit pouto k dítěti i když už je na světě, já to nechápu, svoje dítě miluju už teď. Myslím na něj celý den, vždycky když kope, tak si lehnu, chytím si bříško a vychutnávám si to, mluvím na něj. Kvůli jeho bezpečí jsem taky opustila jeho otce, protože by měl na miminko hodně negativní vliv. Dokonce se mi o maličkém i zdá, tedy ne přímo jako o miminku, ale o tom jak chodím s bříškem na různá vyšetření a jak s doktory řešíme jak se má, že je vše v pořádku apod. Prostě ho mám plnou hlavu i plné :srdce: Máte to taky tak nebo jsem tak nějak víc předurčená k tomu být takovou tou opečovávající kvočnou :D?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
12814
22.2.21 18:28

No, kdyz ctu vetu, ze jsi opustila jeho otce, protoze by mel na miminko negativni vliv :roll: :roll:, tak je mi z Tebe spis uzko :think:. Nebyla bys prvni ani posledni, co si dela dite kvuli diteti, ale spravne mi to neprijde. A jinak ne, deti mam rada, svoje dokonce tri, ale delam vse pro to, aby mely matku, co je take sama sebou, a ne opecovavajici kvocnu, to je totiz (jeste v kombinaci bez otce) cesta do pekel. No, nezbyva, nez poprat hodne stesti a at Ti po porodu zbyde i trocha rozumu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3014
22.2.21 18:35

Uf, je mi z tebe úzko. Dceru miluju, v těhotenství jsem na ni taky myslela a těšila se, i na druhé se moc těším a miluju ho. Ale taky jsem chtěla zůstat sama sebou. Ono to dítě tu kvočnu zas až tak neocení - max tak v miminčím věku, pak už je to spíš vopruz. A ta věta o tom že jsi opustila otce by dávala smysl pokud tě týral, chlastal nebo jel v drogách - jinak je to úplně psycho. Asi bych se snažila dát trochu dohromady než ti hrábne úplně…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7989
22.2.21 18:36
@Ann21 píše:
Kvůli jeho bezpečí jsem taky opustila jeho otce, protože by měl na miminko hodně negativní vliv.

Wtf? Asi ti nedošlo, že když on bude chtít, tak jej stejně bude moct vídat apod. :D tady sis vůbec nijak nepomohla

Každopádně podle příspěvku ti asi hráblo úplně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2033
22.2.21 18:36

No osobně si myslím, že v šestinedělí změníte názor :-D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1384
22.2.21 18:37

Jsem prave těhotná a takhle to fakt nemám. Rozhodně jsem se nevykaslala na všechny moje koníčky a už vůbec ne na manžela :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2028
22.2.21 18:38

@Hobitka mám na to stejný názor… Byt jsem milující mámou taky, své děti zboznuju. Já ale taky miluju svého partnera a to se vším všudy i s jeho chyba a. I když se někdy neschodneme v některých věcech ohledně výchovy atd. Beru to tak, že i jeho chování, názory a výchova je pro děti přínosem. Jiný element, jiná socializace, jiné dovednosti. Nejsem přeci dokonalá a to co já považuji za správné, nemusí někdo jiný. Beru to tak že různou interakci, jinými lidmi se z mých děti stávají lidé se svým názorem, s různorodým názorem, chovanim, jednanim. Takze pokud nebyl otec alkoholik, násilník atd tak jeho elmininaci zakladatelkou moc nechapu(druhá věc nedokážu si představit mít dítě a někým o kom nejsem presvedcena že by byl dobrý otec mým dětem). Přeju zakladatelce především trochu nadhledu a to aby svému dítěti neublížila takovou tou opičí láskou. Navíc já osobně jsem neskutečně šťastná že se můžu o výchovu, starosti a radosti o své děti s někým podelit(myšleno s partnerem), obdivuji všechny ženský co jsou na to samý… A další věc, děti jednou odrostou a já bych třeba za 15let nerada měla pocit že jsem svůj život „obětovala“ jen dětem. Takže mám taky svých dětí plnou hlavu i :srdce:, ale nezapomínám i na svá přání, potřeby a sny

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1765
22.2.21 18:42
@Zoe1 píše:
No osobně si myslím, že v šestinedělí změníte názor :-D

No to je možný, ale určitě třeba až pak ex zažádá o střídavou péči, nedejboze pro zakladatelku :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6413
22.2.21 18:44

Hele a jak to plánuješ s otcem dítěte? Uvědomujeme si že i on bude mít mimo povinnosti i rodičovská práva?
Podle mě s tebou mlátí hormony.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1176
22.2.21 18:46
@Ann21 píše:
Ahoj, ráda bych se dozvěděla jestli jsem v tomhle sama nebo jestli to tak má víc z nás. Od té doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, mě zajímá jenom moje dítě. Moje koníčky a myšlenky na cokoli jiného šly stranou. Miminko bylo neplánované, ale už odmalička jsem měla hluboký vztah k dětem a už jako pětiletá jsem „tahala“ cizí děti známých a starala se o ně. Když mi bylo sedm, jedno z těch dětí, které jsem měla ráda, začalo brečet u svojí mámy a začalo ke mě natahovat ručičky a říkat mi „mami“. Tehdy mě to strašně dojalo a všichni včetně mých rodičů, jejích i mě samotné byli v šoku. V jedenácti jsem se starala o svojí mladší sestřičku, vstávala jsem k ní i v noci a krmila jí z lahvičky když byla větší, místo mamky. Prostě vždycky jsem děti chtěla, ale zároveň mě jako mladší strašně dráždily známé, co nedokázaly mluvit o ničem jiném než o dítěti. Teď si připadám stejná :D Taky jsem si na něj dlouho počkala, neměla jsem podmínky pro to mít dítě dřív, je mi už 35 a bude to moje první.
Občas čtu příspěvky matek, které píšou, že si neumí vytvořit pouto k dítěti i když už je na světě, já to nechápu, svoje dítě miluju už teď. Myslím na něj celý den, vždycky když kope, tak si lehnu, chytím si bříško a vychutnávám si to, mluvím na něj. Kvůli jeho bezpečí jsem taky opustila jeho otce, protože by měl na miminko hodně negativní vliv. Dokonce se mi o maličkém i zdá, tedy ne přímo jako o miminku, ale o tom jak chodím s bříškem na různá vyšetření a jak s doktory řešíme jak se má, že je vše v pořádku apod. Prostě ho mám plnou hlavu i plné :srdce: Máte to taky tak nebo jsem tak nějak víc předurčená k tomu být takovou tou opečovávající kvočnou :D?

Třeba se, mýlím…ale podle toho co píšeš a jak to píšeš, mi nepřijdeš úplně v pořádku. Nepůsobíš vůbec jako kvočna, ale žena, které trochu hráblo. Možná hormony. Nic ve zlém.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8
22.2.21 18:53

Ahoj, moc děkuju za vaše názory, jen bych pár věcí ráda uvedla na pravou míru. Asi jsou důležité, ale mne hned nenapadlo je zmínit. Ne, nejsem typ matky, který si pořídí dítě jen pro dítě, miminko bylo neplánované a já, i když jsem chtěla být vždycky máma, jsem si taky přála pevnou a hezkou rodinu a svatbu. Bohužel s otcem dítěte jsme se moc neznali a jednalo se o „nehodu“. Taky si myslím, že je pro dítě otec důležitý, ale jsou i případy, kdy může víc uškodit a to je právě tento. Nechci to tu moc rozvádět, ale znali jsme se krátce, pak přišla „nehoda“ a já zjistila, že má násilnické sklony a jede v drogách, což nebylo na první (ani druhý) pohled vůbec znát. Takže jsem nám jenom nechtěla zkazit život a po poradě s psychologem vím že jsem udělala správně.
Ale myslím že máte pravdu v tom, že bych se taky měla začít věnovat víc sobě a ostatním lidem, taky o tom právě přemýšlím, proto se tady ptám :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31400
22.2.21 18:54
@Ann21 píše:
Ahoj, ráda bych se dozvěděla jestli jsem v tomhle sama nebo jestli to tak má víc z nás. Od té doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, mě zajímá jenom moje dítě. Moje koníčky a myšlenky na cokoli jiného šly stranou. Miminko bylo neplánované, ale už odmalička jsem měla hluboký vztah k dětem a už jako pětiletá jsem „tahala“ cizí děti známých a starala se o ně. Když mi bylo sedm, jedno z těch dětí, které jsem měla ráda, začalo brečet u svojí mámy a začalo ke mě natahovat ručičky a říkat mi „mami“. Tehdy mě to strašně dojalo a všichni včetně mých rodičů, jejích i mě samotné byli v šoku. V jedenácti jsem se starala o svojí mladší sestřičku, vstávala jsem k ní i v noci a krmila jí z lahvičky když byla větší, místo mamky. Prostě vždycky jsem děti chtěla, ale zároveň mě jako mladší strašně dráždily známé, co nedokázaly mluvit o ničem jiném než o dítěti. Teď si připadám stejná :D Taky jsem si na něj dlouho počkala, neměla jsem podmínky pro to mít dítě dřív, je mi už 35 a bude to moje první.
Občas čtu příspěvky matek, které píšou, že si neumí vytvořit pouto k dítěti i když už je na světě, já to nechápu, svoje dítě miluju už teď. Myslím na něj celý den, vždycky když kope, tak si lehnu, chytím si bříško a vychutnávám si to, mluvím na něj. Kvůli jeho bezpečí jsem taky opustila jeho otce, protože by měl na miminko hodně negativní vliv. Dokonce se mi o maličkém i zdá, tedy ne přímo jako o miminku, ale o tom jak chodím s bříškem na různá vyšetření a jak s doktory řešíme jak se má, že je vše v pořádku apod. Prostě ho mám plnou hlavu i plné :srdce: Máte to taky tak nebo jsem tak nějak víc předurčená k tomu být takovou tou opečovávající kvočnou :D?

Ale ty žádné dítě nemáš, takže těžko říct, jestli ho miluješ. Miluješ nějakou svojí představu o něm. :think:

Spousta žen zboňuje miminka a batolata, asi jako někdo koťata, ale když tady pak někdo napíše, že se devítiletá dcera v noci budí a chodí k nim, napíšou že je to velká provokatérka, co „vysírá“, a měli by jí vynadat a zamknout se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8
22.2.21 19:05
@Bábrdl píše:
Spousta žen zboňuje miminka a batolata, asi jako někdo koťata, ale když tady pak někdo napíše, že se devítiletá dcera v noci budí a chodí k nim, napíšou že je to velká provokatérka, co „vysírá“, a měli by jí vynadat a zamknout se.

Tak jestli tohle někdo napíše, asi toho moc o mateřské lásce neví. To mi připadá smutné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12982
22.2.21 19:17

Asi dobrej matros :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10996
22.2.21 19:24
@Bábrdl píše:
Ale ty žádné dítě nemáš, takže těžko říct, jestli ho miluješ. Miluješ nějakou svojí představu o něm. :think:Spousta žen zboňuje miminka a batolata, asi jako někdo koťata, ale když tady pak někdo napíše, že se devítiletá dcera v noci budí a chodí k nim, napíšou že je to velká provokatérka, co „vysírá“, a měli by jí vynadat a zamknout se.

Taky si myslim, ze jsi zamilovana jen do nejake predstavy o miminku a po porodu muze prijit poradny sok, takova srazka s realitou.
Zkus trosku ubrat a hlavne si najit i nejakou jinou napln.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat