Žaludeční neuroza ze syna

Anonymní
26.1.16 09:22

Žaludeční neuroza ze syna

Mám tříletého syna s ADHD. Snažíme se ho s manželem vychovávat důsledně a láskyplně. Docházíme na dětskou psychiatrii, čteme odbornou literaturu a děláme co je v našich silách abychom syna i za této situace dobře vychovali. On je hodně živý, inteligentní, nevydrží si minutu hrát sám, všude je hlučný, vynucuje si aby bylo vše po jeho - když není pláče a zuří, třeba i několik desítek minut a několikrát denně. Všude na veřejnosti dělá ostudu, takže skoro nikam nechodíme, protože nechci tím otravovat další lidi - jedině tak někam do lesů, kde to jeho chování nikoho neobtěžuje. Jsou tedy i dny, kdy se chová jako normální dítě, vše je fajn a v klidu, ale moc jich není. Máme i tak vlastně hezký vztah, syn se semnou chodí často mazlit, je to miláček co stoji hodně energie. /To jen pro nastínění situace/

Se synem jsem byla na RD já, byl excesivně plačící naročné a vzteklé miminko, do dvou a půl doku měl spánkovou poruchu, takže naspáno jsem měla půměrně 5,5 hodin za noc a to ještě přerušovaně. Strašně se mi ulevilo, když syn začal chodit do školky a já do práce, užívat si rodičovství s takovým dítětem mi bohužel nešlo, ačkoliv syna miluji nadevše. :(

I tak se ale už ve mně zřejmě nakumuloval všechen ten stres a ve chvílích kdy se syn začíná vztekat se mně udělá hrozně špatně od žaludku - až na zvracení. Nebo když zjistím, že má syn teplotu a bydu s ním muset být celý den doma sama, protože nemůže do školky, okamžitě se mi zvedne žaludek a musím to vydýchat abych nezvracela. Potřebovala bych se toho nějak zbavit, víte o něčem, co by pomohlo?

Jinak manžel se na výchově podílí rovným dílem, se vším pomůže, nechá mne jet si s kamarádkami jednou za čas na prodloužený víkend a o syna se plnohodnotně postará (já mu toto bohužel nemohu oplatit, nezvládla bych to). Jeho pomoc je veliká, i prarodiče se snaží pomáhat ak mohou, ale mě už to prostě nestačí. Vrátím se odněkud odpočinutá a vyklidněná a jen co syn začne se svým záchvatem, okamžitě se mi zvedne žaludek. :( Nevím co s tím…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Lutonka
26.1.16 09:32

:hug: Radu asi nemám, děláš podle mě vše správně, chce to asi jen čas. Pochybuju, že by ti něco pomohlo, je to zjevně psychosomatický problém. Tak jedině zkusit to probrat s psychologem :nevim: Přeji pevné nervy!

  • Nahlásit
  • Citovat
49236
26.1.16 09:35
@Anonymní píše:
Mám tříletého syna s ADHD. Snažíme se ho s manželem vychovávat důsledně a láskyplně. Docházíme na dětskou psychiatrii, čteme odbornou literaturu a děláme co je v našich silách abychom syna i za této situace dobře vychovali. On je hodně živý, inteligentní, nevydrží si minutu hrát sám, všude je hlučný, vynucuje si aby bylo vše po jeho - když není pláče a zuří, třeba i několik desítek minut a několikrát denně. Všude na veřejnosti dělá ostudu, takže skoro nikam nechodíme, protože nechci tím otravovat další lidi - jedině tak někam do lesů, kde to jeho chování nikoho neobtěžuje. Jsou tedy i dny, kdy se chová jako normální dítě, vše je fajn a v klidu, ale moc jich není. Máme i tak vlastně hezký vztah, syn se semnou chodí často mazlit, je to miláček co stoji hodně energie. /To jen pro nastínění situace/

Se synem jsem byla na RD já, byl excesivně plačící naročné a vzteklé miminko, do dvou a půl doku měl spánkovou poruchu, takže naspáno jsem měla půměrně 5,5 hodin za noc a to ještě přerušovaně. Strašně se mi ulevilo, když syn začal chodit do školky a já do práce, užívat si rodičovství s takovým dítětem mi bohužel nešlo, ačkoliv syna miluji nadevše. :(

I tak se ale už ve mně zřejmě nakumuloval všechen ten stres a ve chvílích kdy se syn začíná vztekat se mně udělá hrozně špatně od žaludku - až na zvracení. Nebo když zjistím, že má syn teplotu a bydu s ním muset být celý den doma sama, protože nemůže do školky, okamžitě se mi zvedne žaludek a musím to vydýchat abych nezvracela. Potřebovala bych se toho nějak zbavit, víte o něčem, co by pomohlo?

Jinak manžel se na výchově podílí rovným dílem, se vším pomůže, nechá mne jet si s kamarádkami jednou za čas na prodloužený víkend a o syna se plnohodnotně postará (já mu toto bohužel nemohu oplatit, nezvládla bych to). Jeho pomoc je veliká, i prarodiče se snaží pomáhat ak mohou, ale mě už to prostě nestačí. Vrátím se odněkud odpočinutá a vyklidněná a jen co syn začne se svým záchvatem, okamžitě se mi zvedne žaludek. :( Nevím co s tím…

chápu a rozumím, vypěstovala sis blok, toto chce psychologa aby tě naučit s tím blokem zacházet.. důležité je uvědomovat si, že tě syn potřebuje a miluje, a že tyto děti potřebují tu lásku víc než jiné a 100× víc ji vrací… :hug:
mohu tě jen podpořit, že to bude lepší.. opravdu bude.. mému je ted šest a už míváme třeba i pět dní po sobě bez excesu a vzteku čili bude líp, musíš jen vydržet a postarat se především o sebe - čím víc budeš vyrovnaná tím víc bude i on.. tyhle děti nasávají nepohodu a stres jako houby.. drž se.. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
58662
26.1.16 09:36

Psychologa, tyhle problémy jsou psychického rázu.. evidentně neumíš odbourat to přepětí, nech si pomoct včas, ať není hůř :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.1.16 09:43

@jdukolem Děkuju, i synova lékařka řekla, že to bude s věkem lepší. Já naopak četla, že se to s pubertou zhoršuje, ale ona prorokovala, že by se to mohlo samo upravit do cca 7mi let. Jenže víš jak, nikdo mi to nezaručí…

S tím blokem máš zřejmě pravdu, je to mimo mou kontrolu a nevím jak s tím zacházet. Vím že pro děti s ADHD je nesmírmě důležitý pozitivní vztah s rodiči (dokonce dle literatury zejména s matkou) a tak se snažím nedat synovi nic najevo. Miluji ho, ale některé věci už pro něj dělám trochu se sebezapřením, abych ten pozitivní vztah udržela.

Měla bys nějaké rady jak s tím blokem pracovat? Jsem objednaná k psycholožce, ale vezme mne až za 2 měsíce. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
26.1.16 09:47

@Lutonka @martina.se K psycholožce jsem objednaná, ale termín mám až za 2 měsíce. Už jsem u ní jednou byla, ale byla to první návštěva, takže jsme to vše nestihly probrat do detailu. Nabízela mi Neurol - jako obecně pro krizové případy. Já se ale nechci cpát návykovou věcí, pokud to není bezpodmínečně nutná a jediná cesta. Chtěla bych napřed zkusit pracovat na sobě a pak až pokud to opravdu nepůjde sáhnout k chemii - neodsuzuji ji, jen ji nechci jako první volbu…

  • Nahlásit
  • Citovat
2529
26.1.16 09:54

Napiš mi SZ..třeba vůbec nebude potřeba tlumit

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2529
26.1.16 09:56

Kdybys byla z Prahy, měla bych pro Tebe psychologa a případně skupinku

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49236
26.1.16 09:58
@Anonymní píše:
@jdukolem Děkuju, i synova lékařka řekla, že to bude s věkem lepší. Já naopak četla, že se to s pubertou zhoršuje, ale ona prorokovala, že by se to mohlo samo upravit do cca 7mi let. Jenže víš jak, nikdo mi to nezaručí…

S tím blokem máš zřejmě pravdu, je to mimo mou kontrolu a nevím jak s tím zacházet. Vím že pro děti s ADHD je nesmírmě důležitý pozitivní vztah s rodiči (dokonce dle literatury zejména s matkou) a tak se snažím nedat synovi nic najevo. Miluji ho, ale některé věci už pro něj dělám trochu se sebezapřením, abych ten pozitivní vztah udržela.

Měla bys nějaké rady jak s tím blokem pracovat? Jsem objednaná k psycholožce, ale vezme mne až za 2 měsíce. :(

víš já nezvracela a ani mi nevadilo pobývat se synem doma, protože tam to znal a máme jasná pravidla = minimum podnětů pro vztek nebo „ostudu“, ale pokaždé když jdeme do nové situace, tak mívám žaludek na vodě, protože on nové situace zvládá velmi těžko a o to víc tam „zlobí“ čili i návštěva do ZOO byla o houpacím žaludku a napětí.. jenže to jsou situace kdy si můžeš říct - ok dnes to nejde, tak jdeme domů, nebo jinam.. ty to máš horší v tom, že se ti to stává už i doma, a že bys - jak píšeš nezvládla ani víkend sama s malým…to už je zlé… víš co by pomohlo? Vykašlat se na ty vyčerpávající scény co syn dělá- jakoby nebyly, ale každý sen si napiš to hezké co se stalo mezi vámi dvěma.. a na to se soustřeď.. víš ono scény a vzteky dělají i " normální" děti v tomto věku kdežto děti tohoto typu prostě umí super scény delší intenzivnější a vyčerpává to.. já vím že jo :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.1.16 10:15

@jdukolem Nové situace jsou u nás taková ruská ruleta. Buďto se mu to trefí do nálady a je rozkošnej a dokonce i poslušnej že se cizí paní zastavují aby nám řekly jak je to úžasnej chytrej chlapeček, ne jak ti dnešní nevychovanci (já celou dobu žaludek na vodě, páč vím, že se to může kdykoliv bezdůvodně zlomit).
No a nebo se mu to do nálady netrefí, ikdyž je to výlet přesně nastavenej přesně podle jeho zálib a je peklo. Miluje vlaky ale dělá v něm takovou ostudu, že bych vystoupila klidně i mezi poli, ale ona tam není zastávka, takže to musíme zkoušet nějak zastavit ten jeho záchvat, zaujmout jinak, nebo prostě vydržet. Lidé se pak dívají, kroutí hlavami, začínají si šeptat ikdyž se neznají, v zápětí slyším „harant nevychovanej“ a chce se mi brečet…a teď nově i zvracet.

Jinak normálně jsem rázná extrovertní povaha. Tohle už nedávám, vnímám to jako strašnou nespravdlnost… Už ale ne jen to, jak nás hodnotí, aniž by cokoliv bližšího věděli, ale i to že zrovna já mám takové dítě a všechny ostatní kamarádky bezúdržbové pohodáře. Přitom ho i tak miluju úplně nejvíc na světě.

  • Nahlásit
  • Citovat
192
26.1.16 10:34

Dobrý den zakladatelko, co zkusit biofeedbeck.? Moc o tom tedy nevím, ale zaslechla jsem, že některým dětem s ADHD zlepšuje jeho projevy. Mrkněte a přečtěte si http://www.agenturavlasta.cz/eeg.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.1.16 10:49

Soucítím. Já mám tříletýho ADHD s dysfázií, takže ještě k tomu nemluví a jenom řve.
Biofeedback jsem zkoušela s nejstarším dítkem a na nic, údajně to někomu zabere, ale nikoho takovýho neznám.
U nás nejvíc zabraly koupele v chloridu hořečnatým, protože hořčík mnoha dětem chybí a vitamín B6. Prostě to nějako uklidní, nevím jak je to možný, ale excesy spadly tak na třetinu (píšu si to, abych viděla pokroky).
A mně hrozně pomohla rodičovská skupina při Rané péči a teď nově i kniha Hyperaktivní předškoláci. Je sice pro kantory, ale tak hezká a laskavá, ale ne americky optimistická.
inko jiné

  • Nahlásit
  • Citovat
11133
26.1.16 10:59

Docela te chapu. mam syna 3,5 - autistu, ktery nemluvi a k tomu dvouletou, ktera je jak na red-bullu… deti maji mezi sebou 15m a mam pocit, ze jsem nebyla v klidu on narozeni toho starsiho…ja jsem ani nikdy pres noc bez nich.
ted momentalne jsem relativne klidnejsi, ale jednu dobu jsem mela pocit, ze mi fakt hrabne.

mi pomohlo jedine - hodne pracovat s malym (psycholog, terapie atd.) a videt nejakou zmenu a pokrok. my to mame s malym jako spojene nadoby, cim je vic v pohode on, tim vic ja, ale taky naopak - kdyz ja jsem v nervu, tak maly se hned taky zhorsi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11133
26.1.16 11:01

Jo a fakt hodne podstatne pro me bylo naucit se totalne ignorovat ostatni lidi. kdyz maly chytne zachvat a nekdo blbe cumi, tak mas mit vztek na toho, kdo blbe cumi a ne na maleho. ten chudak trpi vic jak ty.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2529
26.1.16 11:08

Mrkni třeba tady..rodinné centrum Provázek
Jinak, nechceš zkusit jako podporu Bachovy kapky? Pro sebe i pro syna? Než brát léky na zklidnění?
U syna, jestli můžu doporučit, vynech slazení bílým cukrem a sladkosti asi celkově, hlavně ty levné, běžné barvy typu zelená, modrá..
Je to těžké, kdybys brala bachovy kapky alespoň Ty, byla bys povznesená nad reakcemi lidí z okolí. Přeci nechceš celý život brát léky typu Diazepam…neblázni! Podívej, je to Tvoje dítě a u Tebe začíná, ač se tomu sebevíc bráníš, narůstat nechut a pocit jakéhosi selhání. Ano, cizí lidi si kolikrát opravdu nevidí do huby a Tvoje dítě, ani Ty nemáte na zádech napsáno, že za chování nemůžete. Ty nemáš co mít výčitky k cizím lidem, protože vaše rodina se nebude chovat tak, jak okolí bude akceptovat. Vaše rodina, vy všichni, co do ní patříte, se budete chovat tak, aby vám společně bylo dobře. Zaměř se ted na to, že musíte pokud možno v co nejširší rodině spolupracovat.Ty jako maminka potřebuješ občas oddech a k tomu musí pomáhat zbytek rodiny, případně asistent. nevím, odkud jsi, ale existují doprovodné organizace, které „vysílají“ zdravotního asistenta, kterého si rodiče částečně hradí jak do školek, škol atd.,ale i na volný čas. takový člověk vám současně může pomoct pochopit, jak se v určitých situacích chovat.
Vidíš, co v Tobě vyvolává jen vzpomínka, že máš tak trochu jiné dítě…ale máš ho, nejde dát zpátky a nemůže se narodit zdravé. Musíš se s tím srovnat a né se zničit.
Chyba je v okolí, v lidech, že si vytvořili nějaký standart, jak má člověk nebo dítě vypadat, ale kde se to vlastně vzalo? Standart? Když se podívám okolo sebe, pomalu každé dítě má nebo mělo nějaký zdrav. problém. Maminky mají problémy otěhotnět nebo donosit děti. Děti se rodí s vrozenými vadami nebo u nich propuká čím dál víc alergií na kde co. Každé 5 dítě s kterým se setkávám, má bud ADHD, aspergra nebo autismus a kdo je tedy ten, co soudí? Prosim tě vykašli se na blbý slova okolí, protože to Ti nepomůže. Spíš se pro Tvůj alespoň duševní klid spoj třeba s rodičemi, kteří mají také dítě nebo děti s poruchou chování a zjistíš, že oni prožívají to samé nebo podobné. Skupinky rodičů, jsou kolikrát lepší, než rada odborníka, protože Ti lecos poradí člověk, který je „přímo u zdroje“.A jestli chceš, tady na emiminu je maminka, která bezvadně míchá Bachovy kapky, tak ti na ní napíšu kontakt. Já dítě s ADHD sice nemám, ale pracuji v dětském zařízení, kde děti tyto „poruchy“ tak=é mají a vím o čem mluvíš. já sama jsem pěstoun, máme zas jiný problém, holčička kdysi týrané dítě, má problémy s ukočírováním afektů a hysterie, jako následek toho týrání a musim říct, že nabídka „bachovek“ přišla řekla bych né za 5 min.12,ale půl hod.po..Holka mi klidně vlítla do afektu, že jsem zmáčkla tlačítko na vystupování v trmvaji a ona MYSLELA, že to udělá sama třeba tak, že v tramvaji padla k zemi a začala bušit hlvou do země a řvala jak raněný zvíře. Víš..,nekoukala jsem co lidi, mě to fakt nezajímá, ale myslím, že jsme se o zábavu postarali. Nebo venku, když já řekla třeba v říjnu, kdy bylo větrno, že si nechá na hlavě čepici, protože je po nemoci a ona nechtěla..servala čepici, zařvalato svoje „NÉEE, Nebudu hodnááá“ a letěla a klidně po břiše vlítla do největší a nejzabahnivější louže po břiše lidi nelidi. Musela jsem na sobě..ano hlavně na sobě děsně pracovat, nenechat se vytočit, proto a pochopit, že ona v sobě zpracovává nějaký problém a, protože když mě to vytočí, zlobim se, ale nemyslim.Chci jenom jedinné a to, aby TO nedělala a to nevede nikam. Tuhle maminku jsem doporučila díky bezva zkušenostem i dalším lidem, jak pěstounům, kde poruchy chování nejsou ojedinělé, tak i lidem, co mají také děti s ADHD nebo jinou formou a všichni chválí. Fakt to za to stojí. Byla hromada věcí, které jsem myslela, že se nikdy nezmění, že bude pořád tak někdy šílená a že toi nebudu vůbec zvládat. A rady někoho, kdo to nezažil?..Hele, to je k ničemu, protože chytrá umím být taky ve věcech, v kterých nejsem.To je jen a jen názor nezasvěceného člověka. Podívej, nějaká baba nad námi nebude kroutit hlavou, že mám dítě v afektu, protože zrovna tak, bych já mohla jednou kroutit hlavou nad tím, proč ona má doma neskutečný bordel a neuklidí si. Opravdu na to kašli co říkají druzí. No a když to zavřu…nám radili odborníci toto…musíte přitrvdit ve výchově…ptám se „jako bít myslíte pí Dr?“ A ona „já nic neřekla. Pokud ale nepřitrvdíte, stejně vám nezbyde nic jiného než se objednat na psychiatri a dítě tedy tlumit“. Tak jsem sáhla po bachovkách s tím, že když nezaberou, tak se ještě chvíli zkusím nezbláznit a pak v nejhorším tedy sáhnu po psychiatrických lécích..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama