Zamilovanost v pubertě/zamilovanost v dospělosti

Anonymní
14.10.19 10:46

Zamilovanost v pubertě/zamilovanost v dospělosti

Určitě všichni znáte tu větu: "Zamiloval/a se jako puberťačka/puberťák. No jo, tedy to napovídá, že láska v pubertě je jiná, než ta v dospělosti? Jak to vnímáte vy?
Případně, jak dlouho vám trvalo se skutečně zamilovat? Až po uši? Případně ten cit se mění? Cítíte, že milujete čím dál víc nebo naopak? Jak je to v tou zamilovaností na začátku a láskou jako takovou?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
14.10.19 10:55

V ranné pubertě jsem byla zamilovaná asi tak každý měsíc do někoho jiného :mrgreen: Pak kolem 16-17 let přišla jedna velká láska, která mě držela dlouho (i přes to, že doopravdy jsme spolu nikdy nechodili), občas si na něj vzpomenu dodnes.
Nyní jsem 8 let vdaná (předtím jsme spolu ještě dalších 6 let jen chodili - od mých 19 let). Do manžela jsem bezhlavě zamilovaná (s těmi růžovými brýlemi) nebyla nikdy, ale láska přišla postupně. Máme spolu 2 děti, chceme třetí, vztah je dle mého zdravý, rádi se máme pořád. I když samozřejmě byly i drobné krize a občas se pohádáme. U mě je to ovlivněno i hormony - v určitých částech cyklu jsem zamilovaná a „na obláčku“, občas - hlavně před menstruací - ho nemůžu „ani vystát“ :mrgreen:

  • Citovat
  • Nahlásit
32793
14.10.19 10:55

To je hezky téma. Jako pubertak se zamilovavam stale, ale nedrzi me to tak dlouho :lol: takove to poblouzneni, kdy posloucham romanticke pisnicky a predstavuju si, ze…
A rozdil je ten, ze kdyz to pokracuje, tak mam pnuti si od toho milovaneho poridit na pamatku dite, ktere se mu bude podobat :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6273
14.10.19 11:00

Já si myslím, že v pubertě je to rychlejší. Nebo aspoň já jsem to tak měla. V podstatě jsem do toho vždycky vlítla raz dva, tolerovala jsem i cigarety, alkohol, trávu…
Dospělej člověk je obezřetnější. Přece jen by měl mít nějakej standard, nějakou "lajnu, pod kterou už nepůjde. Prostě něco, co už tolerovat nebude.
Takhle to vnímám já :)

Skutečně se zamilovat? Zamilování se není láska :) A poblouznění není zamilování se (připadám si teď jak nějakej filozof :mrgreen: )
Já tohle všechno mám hodně o hlavě, pak teprv to jde do srdce. Nejdřív rozum, potom city. Pro svou cestu životem jsem si vybrala rozumnýho, zodpovědnýho, spolehlivýho a moc hodnýho člověka. Takže jo, miluju ho čím dál víc, ono to snad ani jinak nejde.

Láska stárne jako víno - časem získá lepší chuť. To je z písničky, potvrdit to nemůžu, protože alkohol nepiju. Ale zní to moc hezky a věřím, že je to pravda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2662
14.10.19 11:04

U mě je hlavní rozdíl v tom, že v pubertě mi ten pocit zamilovanosti připadal pro vztah důležitý. Teď už jsem natolik otlučená životem a zcyničtělá, že pocit zamilovanosti je pro mě chemická reakce, jako taková zcela irelevantní a jako podklad pro životní rozhodnutí zcela nevhodná. Někdy závidím ženám, které jsou do svých mužů zamilované, těší se na ně… já jsem hlavně ráda, že manžel pracuje, je dobrý otec a že si s ním mám co říct a hodnotově si rozumíme :mrgreen: někdy po dvacítce jsem došla k názoru že láska jak z ruskýho románu je sice nesmírně dobrodružná, ale žít se s ní nedá. A furt se toho držím :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
825
14.10.19 11:06

Ahoj.
Souhlasím s tím, že láska v pubertě byla rychlejší. Nebo spíš… Na nic jsem se neohlížela. Bylo mi fuk jestli dotyčný je zlý, výbušný nebo cokoliv jiného. Já ho milovala a nic jsem neviděla. Teď v dospělosti po velkém „drzkopadu“ jsem teda sakra opatrná, abych neudělala nějakou volovinu. Citům člověk neporučí, ale snažím se to dost ovládat.
Sice jsem teď sama, ale sakra opatrná vůči tomu, abych si nenechala mazat med kolem pusy…
Když vidím dneska ty ženské, které na chlapa přepíšou půlku baráku nebo pošlou do zahraničí peníze nějakýmu chlapovi…
Ale to už je zase jiná záležitost

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
52866
14.10.19 11:22

Zamilovat se v pubertě je krásné, ale mnohdy po tom jde člověk po hlavě. V dospělosti si vybíráme, často se zamilovavame tak, že splodime s tím milovaným dítě a dítě je zodpovědnost. Pubertaci hrají na krásu, dospělí na zajištění rodiny. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3781
14.10.19 11:28

Tak si to zhrnme :think: v puberte to bylo podle instinktu a v dospelosti podle propoctu(hnizdici kalkul) :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1734
14.10.19 12:32
@Komsomol píše:
Tak si to zhrnme :think: v puberte to bylo podle instinktu a v dospelosti podle propoctu(hnizdici kalkul) :lol:

No a? Já si taky vybírám ženu podle vzhledu a váhy :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4078
14.10.19 14:29

Já se zamilovala v 15letech do „kluka snů“ no a jsem zamilovaná stále a moc do teď, je to už 19let co jsme spolu z toho 10let manželé :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.10.19 14:39

Zamilovala jsem stejně bláznivě v pubertě stejně jako po 40. Nevidím v tom žádný rozdíl. Akorát v té dospělosti jsem to kočírovala více hlavou.

  • Citovat
  • Nahlásit
60081
14.10.19 14:56
@PaníKadrnožková píše:
To je hezky téma. Jako pubertak se zamilovavam stale, ale nedrzi me to tak dlouho :lol: takove to poblouzneni, kdy posloucham romanticke pisnicky a predstavuju si, ze…
A rozdil je ten, ze kdyz to pokracuje, tak mam pnuti si od toho milovaneho poridit na pamatku dite, ktere se mu bude podobat :lol:
Bože můj :roll:
@Lily Evans píše:
U mě je hlavní rozdíl v tom, že v pubertě mi ten pocit zamilovanosti připadal pro vztah důležitý. Teď už jsem natolik otlučená životem a zcyničtělá, že pocit zamilovanosti je pro mě chemická reakce, jako taková zcela irelevantní a jako podklad pro životní rozhodnutí zcela nevhodná. Někdy závidím ženám, které jsou do svých mužů zamilované, těší se na ně… já jsem hlavně ráda, že manžel pracuje, je dobrý otec a že si s ním mám co říct a hodnotově si rozumíme :mrgreen: někdy po dvacítce jsem došla k názoru že láska jak z ruskýho románu je sice nesmírně dobrodružná, ale žít se s ní nedá. A furt se toho držím :mrgreen:
Tak to hodně brzo…já to mám přesně opačne,z rozumu bych s nikým být nemohla
@Komsomol píše:
Tak si to zhrnme :think: v puberte to bylo podle instinktu a v dospelosti podle propoctu(hnizdici kalkul) :lol:

Tak možná až přestanou hnízdit, vrátí se i instinkt a srdce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2662
14.10.19 15:13

@Venetia nevim no, je to praktický :nevim: přijde mi lepší být s někým z rozumu (byť samozřejmě láska tam je, jen ne nijak vášnivá) když to funguje, než být s někým z šílené lásky, když to nefunguje. Zamilovanost jako taková vyprchá nicméně tak jako tak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
60081
14.10.19 15:26
@Lily Evans píše:
@Venetia nevim no, je to praktický :nevim: přijde mi lepší být s někým z rozumu (byť samozřejmě láska tam je, jen ne nijak vášnivá) když to funguje, než být s někým z šílené lásky, když to nefunguje. Zamilovanost jako taková vyprchá nicméně tak jako tak.

Já preferuju oboje v jednom.No prostě z rozumu bych neuměla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25858
14.10.19 16:53
@PaníKadrnožková píše:
To je hezky téma. Jako pubertak se zamilovavam stale, ale nedrzi me to tak dlouho :lol: takove to poblouzneni, kdy posloucham romanticke pisnicky a predstavuju si, ze…
A rozdil je ten, ze kdyz to pokracuje, tak mam pnuti si od toho milovaneho poridit na pamatku dite, ktere se mu bude podobat :lol:

A nejlíp tak do půl roku od seznámení ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat