Zamlklé těhotenství ve věku 35+

Anonymní
4.4.20 15:55

Zamlklé těhotenství ve věku 35+

Ahoj,
určitě je tu takových témat mnoho, ale zrovna tohle jsem nenašla. Proto krátce vypíšu svůj životní příběh a poprosím o rady a zkušenosti. Je mi 37 a dva měsíce, necelé dva roky mám přítele, který už se zdá být ten pravý, moc se milujeme a je na mě hodný. :srdce: Byla jsem předtím 9 let vdaná, manžel byl cizinec, co u nás studoval medicínu, ve 28 letech jsem neplánovánĕ otěhotněla (antikoncepci jsem několik let nebrala a neberu doteď). Řeklo by se, že jsem byla vdaná, a věk taky ok, jenže my byli v dost těžké situaci, on byl mladší než já a před sebou ještě nejmíň 4 roky školy, finančnĕ nám pomáhali moji rodiče, já sice pracovala, ale nestačilo to. Ve zkratce - rozhodla jsem se jít na potrat. Impulsem byla věta mé matky, že by šel pracovat a školu by nedodělal. :? Já tenkrát po ekonomické krizi těžko hledala práci, byla jsem pár týdnů v nové, tak jsem to udělala. Řekla jsem si, že si to nebudu vyčítat a nebudu se za tím ohlížet, pokud se mi ještě někdy podaří nějaké dítě mít. Za pár let, když pan doktor konečně dostudoval, problémy mezi námi vyvrcholily a já od něj odešla. Pak jsem se pár let plácala, měla jsem pár známostí, ale jedna katastrofa za druhou, nikdo, kdo by stál o víc, než dočasné pobavení, tak jsem pomalu na vztahy zanevřela, když jsem se ve 35 ocitla opět single. Stejně jsem to ale nechtěla vzdát a zkoušela seznamky apod. Nechtĕla jsem se smířit s představou, že zůstanu sama a bezdĕtná. Nakonec to dlouho netrvalo a úplně náhodou jsem se přes internet, ne přes seznamku, seznámila s přítelem. Od té doby jsem šťastná, vydrželi jsme i roční vztah na velkou dálku s dojížděním, ale oba jsme dělali maximum, abychom spolu byli, a tak to stále je, když už spolu přes půl roku bydlíme.
Začátkem tohoto roku jsme si řekli, že to začneme zkoušet, povedlo se skoro na první pokus. Což jsem upřímně vůbec nečekala, vzhledem k věku a že jsem loni přišla o vaječník i vejcovod kvůli cystám a mám už jen jeden. Štěstí však dlouho netrvalo, bylo to ZT v 7. týdnu. :( Já prožila poslední týdny ve stresu, měla jsem pocit, že je něco špatnĕ. Nakonec jsem se s tím nějak srovnala, ale upřímně se bojím budoucnosti a to hlavně kvůli svému věku. Po šestinedělí bych to nejradši začala znovu zkoušet, ale bojím se dalšího neúspěchu. Pak už asi zbývá jen umělé oplodnění? Je sice dobrá zpráva, že otěhotním rychle, ale co z toho, když to takhle dopadlo. Bojím se, že už mám ta vajíčka nekvalitní a bude se to opakovat. Přítel je o pár let mladší než já, on má ještě čas a narozdíl ode mě je optimista, že se to znovu povede…ale já tu víru nějak postrádám. Je možné nechat si třeba udělat nějaké ty testy u doktora už teď, i když se mi to stalo jen jednou, ale kvůli tomu věku? Jinak jsem zdravá, ale měla jsem slabinu a to, že léta kouřím krabičku dennĕ, bohužel se mi nepovedlo přestat už před těhotenstvím. :( Teď jsem s tím sekla konečně úplně, říkám si, třeba to taky mĕlo vliv… :? Hodlám se dát dohromady po fyzické i psychické stránce. A zkusit to znovu, kdyby se to nedej bože zase nepovedlo, budu to už řešit s odborníky.
Dokážu se srovnat s tím, že to bude nějakou dobu trvat a budu mít dítě třeba až ve 40, ale ne s tím, že bych ho neměla mít vůbec…Chci si taky udržet vztah s přítelem, protože on je to nejlepší, co mě kdy potkalo a nechci o něj přijít kvůli připadné neplodnosti. Přesto, že on nic takového nenaznačil a chová se ke mně skvěle :srdce:
Tak to byl můj příběh, prosím nesuďte… Možná bych ráda slyšela, že se to taky někomu stalo v tomto věku a pak už to dopadlo dobře…a nějaké rady, co jste dělaly a jak se zbavit toho strachu a mít zase radost a víru v budoucnost… Díky :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

14580
4.4.20 16:03

Otěhotnět můžeš a taky musíš počitat s tím, že ve tvém věku nejsou vajíčka úplně v kondici, takže vám nezbývá než zkoušet a doufat. Zamlklý těhotenství běžně prožívají i mladší. Neházej po jednom neůspěchu flintu do žita…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24796
4.4.20 16:05

Mám v blízkosti případ těhotenství po několika neuspěšných pokusech. Už je 40+. Šanci máš, záleží na kondici vajíček a toho kolem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.4.20 16:10
@Anonymní píše:
Ahoj,
určitě je tu takových témat mnoho, ale zrovna tohle jsem nenašla. Proto krátce vypíšu svůj životní příběh a poprosím o rady a zkušenosti. Je mi 37 a dva měsíce, necelé dva roky mám přítele, který už se zdá být ten pravý, moc se milujeme a je na mě hodný. :srdce: Byla jsem předtím 9 let vdaná, manžel byl cizinec, co u nás studoval medicínu, ve 28 letech jsem neplánovánĕ otěhotněla (antikoncepci jsem několik let nebrala a neberu doteď). Řeklo by se, že jsem byla vdaná, a věk taky ok, jenže my byli v dost těžké situaci, on byl mladší než já a před sebou ještě nejmíň 4 roky školy, finančnĕ nám pomáhali moji rodiče, já sice pracovala, ale nestačilo to. Ve zkratce - rozhodla jsem se jít na potrat. Impulsem byla věta mé matky, že by šel pracovat a školu by nedodělal. :? Já tenkrát po ekonomické krizi těžko hledala práci, byla jsem pár týdnů v nové, tak jsem to udělala. Řekla jsem si, že si to nebudu vyčítat a nebudu se za tím ohlížet, pokud se mi ještě někdy podaří nějaké dítě mít. Za pár let, když pan doktor konečně dostudoval, problémy mezi námi vyvrcholily a já od něj odešla. Pak jsem se pár let plácala, měla jsem pár známostí, ale jedna katastrofa za druhou, nikdo, kdo by stál o víc, než dočasné pobavení, tak jsem pomalu na vztahy zanevřela, když jsem se ve 35 ocitla opět single. Stejně jsem to ale nechtěla vzdát a zkoušela seznamky apod. Nechtĕla jsem se smířit s představou, že zůstanu sama a bezdĕtná. Nakonec to dlouho netrvalo a úplně náhodou jsem se přes internet, ne přes seznamku, seznámila s přítelem. Od té doby jsem šťastná, vydrželi jsme i roční vztah na velkou dálku s dojížděním, ale oba jsme dělali maximum, abychom spolu byli, a tak to stále je, když už spolu přes půl roku bydlíme.
Začátkem tohoto roku jsme si řekli, že to začneme zkoušet, povedlo se skoro na první pokus. Což jsem upřímně vůbec nečekala, vzhledem k věku a že jsem loni přišla o vaječník i vejcovod kvůli cystám a mám už jen jeden. Štěstí však dlouho netrvalo, bylo to ZT v 7. týdnu. :( Já prožila poslední týdny ve stresu, měla jsem pocit, že je něco špatnĕ. Nakonec jsem se s tím nějak srovnala, ale upřímně se bojím budoucnosti a to hlavně kvůli svému věku. Po šestinedělí bych to nejradši začala znovu zkoušet, ale bojím se dalšího neúspěchu. Pak už asi zbývá jen umělé oplodnění? Je sice dobrá zpráva, že otěhotním rychle, ale co z toho, když to takhle dopadlo. Bojím se, že už mám ta vajíčka nekvalitní a bude se to opakovat. Přítel je o pár let mladší než já, on má ještě čas a narozdíl ode mě je optimista, že se to znovu povede…ale já tu víru nějak postrádám. Je možné nechat si třeba udělat nějaké ty testy u doktora už teď, i když se mi to stalo jen jednou, ale kvůli tomu věku? Jinak jsem zdravá, ale měla jsem slabinu a to, že léta kouřím krabičku dennĕ, bohužel se mi nepovedlo přestat už před těhotenstvím. :( Teď jsem s tím sekla konečně úplně, říkám si, třeba to taky mĕlo vliv… :? Hodlám se dát dohromady po fyzické i psychické stránce. A zkusit to znovu, kdyby se to nedej bože zase nepovedlo, budu to už řešit s odborníky.
Dokážu se srovnat s tím, že to bude nějakou dobu trvat a budu mít dítě třeba až ve 40, ale ne s tím, že bych ho neměla mít vůbec…Chci si taky udržet vztah s přítelem, protože on je to nejlepší, co mě kdy potkalo a nechci o něj přijít kvůli připadné neplodnosti. Přesto, že on nic takového nenaznačil a chová se ke mně skvěle :srdce:
Tak to byl můj příběh, prosím nesuďte… Možná bych ráda slyšela, že se to taky někomu stalo v tomto věku a pak už to dopadlo dobře…a nějaké rady, co jste dělaly a jak se zbavit toho strachu a mít zase radost a víru v budoucnost… Díky :kytka:

Ahojky, jsem sice o něco mladší než ty ale zrovna se dostávám z druhé kyretáže po druhém zamlklem těhotenství. Jsme s manželem ještě bezdětní. Nyní jsme objednání na genetické testy na kliniku. Vzhledem k tvému věku bych to udělala už teď. Já si teď totiž trochu vyčítám že jsme to už neudělali po tom prvním nevydařeném těhu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.4.20 16:14
@Anonymní píše:
Ahojky, jsem sice o něco mladší než ty ale zrovna se dostávám z druhé kyretáže po druhém zamlklem těhotenství. Jsme s manželem ještě bezdětní. Nyní jsme objednání na genetické testy na kliniku. Vzhledem k tvému věku bych to udělala už teď. Já si teď totiž trochu vyčítám že jsme to už neudělali po tom prvním nevydařeném těhu.

Ahoj, děkuju. Pokud jsi mladší, tak bych si to asi nevyčítala. Četla jsem, že normálně to doktoři řeší, až když se to stane 3×. Já mám v plánu se objednat na tolik testů, kolik mi umožní. Mezitím to můžeme třeba ještě zkusit přirozenĕ, ráda bych to ještě zkusila, i když tak nějak v hloubi duše počítám s dalším neúspěchem. :?

  • Nahlásit
  • Citovat
4.4.20 16:20

Vek 38,jedno zamkle za druhym, a dve mimodelozni vzdavam to. myslim si, ze to je mym vekem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
lebambule
4.4.20 16:23

Prej to je strašně častý, některá žena to ani nezjistí. Ja mela ve 32 první dítě, v jeho dvou mi vycházel termín druhého, ale ZT v 9tt, rok na to ZT ve 12tt, pak genetické testy včetně imunologii, oba ok, a rok na to uz vse ok a ted se mi tady mele ctyrmesicni rarasek. Nikdo ti nic neslibi a ani s ok genetikou to nemusí vyjit, ale může to vyjít, rozumíš. Prostě naděje umírá posledni. Jo a nerada se přiznávám, ale do prvního tehu jsem kouřila jak darebny kamna a rada se napila. Jee, to byly casy. Ted jsem skoro vzorna matka, teda sem tam dvojka vina nebo pivko. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.4.20 16:35
@sabinka098 píše:
Vek 38,jedno zamkle za druhym, a dve mimodelozni vzdavam to. myslim si, ze to je mym vekem.

To mě mrzí :?
Já bych to být tebou nevzdávala… Byla jsi na nějakých vyšetřeních? Pokud ne, určitě bych to ještě zkusila. Já se rozhodla, že to nevzdám tak do 42… Pak kdyby to opravdu neslo, probereme třeba adopci. Ale na to je pořád ještě brzo. Já věřím, že se obě dočkáme :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.4.20 16:38
@Anonymní píše:
Ahoj, děkuju. Pokud jsi mladší, tak bych si to asi nevyčítala. Četla jsem, že normálně to doktoři řeší, až když se to stane 3×. Já mám v plánu se objednat na tolik testů, kolik mi umožní. Mezitím to můžeme třeba ještě zkusit přirozenĕ, ráda bych to ještě zkusila, i když tak nějak v hloubi duše počítám s dalším neúspěchem. :?

No já teď právě zjišťuji, že máme pravděpodobně s manželem špatnou kombinaci Rh faktoru. V nemocnici mi jen tak mezi řečí řekli, že mám A- skupinu. A doma jsem nad tím tak přemýšlela, že manžel má A+. No a vlezla jsem na internet a dočetla se, že toto je problém a moje tělo se proti plodu brání. Pak jsem volala kamarádce, která právě po dvou potratech zjistila přesně tohle. A začali ji dávat nějaké látky do těla aby zase nevypudila ze sebe plod a má syna.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.4.20 16:49
@Anonymní píše:
No já teď právě zjišťuji, že máme pravděpodobně s manželem špatnou kombinaci Rh faktoru. V nemocnici mi jen tak mezi řečí řekli, že mám A- skupinu. A doma jsem nad tím tak přemýšlela, že manžel má A+. No a vlezla jsem na internet a dočetla se, že toto je problém a moje tělo se proti plodu brání. Pak jsem volala kamarádce, která právě po dvou potratech zjistila přesně tohle. A začali ji dávat nějaké látky do těla aby zase nevypudila ze sebe plod a má syna.

Já vím, že mám taky A- skupinu. Vím to od doby, co jsem byla na tom dobrovolném přerušení. Přítel ji má ovšem po rodičích taky… Takže tuhle příčinu mohu vyloučit. Jinak nevím nic, tak snad se mi povede na nějaké vyšetření dostat. Myslím, že je úleva když člověk už aspoň „něco“ ví. Nejhorší je asi situace typu, nic se nenašlo, jste oba úplně zdraví, zkoušejte to dál. Protože asi paradoxnĕ se člověk pořád bojí. :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.4.20 16:56
@Anonymní píše:
Já vím, že mám taky A- skupinu. Vím to od doby, co jsem byla na tom dobrovolném přerušení. Přítel ji má ovšem po rodičích taky… Takže tuhle příčinu mohu vyloučit. Jinak nevím nic, tak snad se mi povede na nějaké vyšetření dostat. Myslím, že je úleva když člověk už aspoň „něco“ ví. Nejhorší je asi situace typu, nic se nenašlo, jste oba úplně zdraví, zkoušejte to dál. Protože asi paradoxnĕ se člověk pořád bojí. :zed:

Já právě i od té kamarádky slyšela že ji říkaly, že někdy ty protilátky jsou i když jsou ty krevní skupiny v pořádku. Určitě ty vyšetření zkus, může to být i nějaká banalita. A nebo jak říkáš, nenajdou nic a zkrátka to byla jen blbá náhoda. Každopádně ti držím pěsti :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.4.20 17:02
@Anonymní píše:
Já právě i od té kamarádky slyšela že ji říkaly, že někdy ty protilátky jsou i když jsou ty krevní skupiny v pořádku. Určitě ty vyšetření zkus, může to být i nějaká banalita. A nebo jak říkáš, nenajdou nic a zkrátka to byla jen blbá náhoda. Každopádně ti držím pěsti :srdce:

Děkuji, i já tobě :)
Náhoda to klidně mohla být, ze svého okolí znám minimálnĕ 3 holky, co se jim to také stalo, jedné dokonce 2× po sobĕ a to byly mladší než já… Všechny teď mají děti.
Jinak kvůli jednomu vím, že nemám dělat drama, ale vzhledem k věku to chci mít trochu pozjišťované. Vím, že ani tak nezabráním tomu, kdyby se to mělo stát podruhé, ale aspoň budu klidnější, když budu vědět že něco…anebo snad právě že nic :)

  • Nahlásit
  • Citovat
1208
4.4.20 17:31

Podle mě máš velkou šanci na úspěšné těhotenství :kytka: jeden neúspěch přece ještě nic neznamená. Zkoušela bych to znovu co nejdříve.
Já jsem měla do 33 jen samá zamlklá těhotenství. Celkem 3 ZT a 1 SP :nevim:
Teprve páté těhotenství bylo v pořádku :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.4.20 18:29
@Anonymní píše:
Ahoj,
určitě je tu takových témat mnoho, ale zrovna tohle jsem nenašla. Proto krátce vypíšu svůj životní příběh a poprosím o rady a zkušenosti. Je mi 37 a dva měsíce, necelé dva roky mám přítele, který už se zdá být ten pravý, moc se milujeme a je na mě hodný. :srdce: Byla jsem předtím 9 let
Začátkem tohoto roku jsme si řekli, že to začneme zkoušet, povedlo se skoro na první pokus. Což jsem upřímně vůbec nečekala, vzhledem k věku a že jsem loni přišla o vaječník i vejcovod kvůli cystám a mám už jen jeden. Štěstí však dlouho netrvalo, bylo to ZT v 7. týdnu. :( Já prožila poslední týdny ve stresu, měla jsem pocit, že je něco špatnĕ. Nakonec jsem se s tím nějak srovnala, ale upřímně se bojím budoucnosti a to hlavně kvůli svému věku. Po šestinedělí bych to nejradši začala znovu zkoušet, ale bojím se dalšího neúspěchu. Pak už asi zbývá jen umělé oplodnění? Je sice dobrá zpráva, že otěhotním rychle, ale co z toho, když to takhle dopadlo. Bojím se, že už mám ta vajíčka nekvalitní a bude se to opakovat. Přítel je o pár let mladší než já, on má ještě čas a narozdíl ode mě je optimista, že se to znovu povede…ale já tu víru nějak postrádám. Je možné nechat si třeba udělat nějaké ty testy u doktora už teď, i když se mi to stalo jen jednou, ale kvůli tomu věku? Jinak jsem zdravá, ale měla jsem slabinu a to, že léta kouřím krabičku dennĕ, bohužel se mi nepovedlo přestat už před těhotenstvím. :( Teď jsem s tím sekla konečně úplně, říkám si, třeba to taky mĕlo vliv… :? Hodlám se dát dohromady po fyzické i psychické stránce. A zkusit to znovu, kdyby se to nedej bože zase nepovedlo, budu to už řešit s odborníky.
Dokážu se srovnat s tím, že to bude nějakou dobu trvat a budu mít dítě třeba až ve 40, ale ne s tím, že bych ho neměla mít vůbec…Chci si taky udržet vztah s přítelem, protože on je to nejlepší, co mě kdy potkalo a nechci o něj přijít kvůli připadné neplodnosti. Přesto, že on nic takového nenaznačil a chová se ke mně skvěle :srdce:
Tak to byl můj příběh, prosím nesuďte… Možná bych ráda slyšela, že se to taky někomu stalo v tomto věku a pak už to dopadlo dobře…a nějaké rady, co jste dělaly a jak se zbavit toho strachu a mít zase radost a víru v budoucnost… Díky :kytka:
@Anonymní píše:
Ahoj,
určitě je tu takových témat mnoho, ale zrovna tohle jsem nenašla. Proto krátce vypíšu svůj životní příběh a poprosím o rady a zkušenosti. Je mi 37 a dva měsíce, necelé dva roky mám přítele, který už se zdá být ten pravý, moc se milujeme a je na mě hodný. :srdce: Byla jsem předtím 9 let vdaná, manžel byl cizinec, co u nás studoval medicínu, ve 28 letech jsem neplánovánĕ otěhotněla (antikoncepci jsem několik let nebrala a neberu doteď). Řeklo by se, že jsem byla vdaná, a věk taky ok, jenže my byli v dost těžké situaci, on byl mladší než já a před sebou ještě nejmíň 4 roky školy, finančnĕ nám pomáhali moji rodiče, já sice pracovala, ale nestačilo to. Ve zkratce - rozhodla jsem se jít na potrat. Impulsem byla věta mé matky, že by šel pracovat a školu by nedodělal. :? Já tenkrát po ekonomické krizi těžko hledala práci, byla jsem pár týdnů v nové, tak jsem to udělala. Řekla jsem si, že si to nebudu vyčítat a nebudu se za tím ohlížet, pokud se mi ještě někdy podaří nějaké dítě mít. Za pár let, když pan doktor konečně dostudoval, problémy mezi námi vyvrcholily a já od něj odešla. Pak jsem se pár let plácala, měla jsem pár známostí, ale jedna katastrofa za druhou, nikdo, kdo by stál o víc, než dočasné pobavení, tak jsem pomalu na vztahy zanevřela, když jsem se ve 35 ocitla opět single. Stejně jsem to ale nechtěla vzdát a zkoušela seznamky apod. Nechtĕla jsem se smířit s představou, že zůstanu sama a bezdĕtná. Nakonec to dlouho netrvalo a úplně náhodou jsem se přes internet, ne přes seznamku, seznámila s přítelem. Od té doby jsem šťastná, vydrželi jsme i roční vztah na velkou dálku s dojížděním, ale oba jsme dělali maximum, abychom spolu byli, a tak to stále je, když už spolu přes půl roku bydlíme.
Začátkem tohoto roku jsme si řekli, že to začneme zkoušet, povedlo se skoro na první pokus. Což jsem upřímně vůbec nečekala, vzhledem k věku a že jsem loni přišla o vaječník i vejcovod kvůli cystám a mám už jen jeden. Štěstí však dlouho netrvalo, bylo to ZT v 7. týdnu. :( Já prožila poslední týdny ve stresu, měla jsem pocit, že je něco špatnĕ. Nakonec jsem se s tím nějak srovnala, ale upřímně se bojím budoucnosti a to hlavně kvůli svému věku. Po šestinedělí bych to nejradši začala znovu zkoušet, ale bojím se dalšího neúspěchu. Pak už asi zbývá jen umělé oplodnění? Je sice dobrá zpráva, že otěhotním rychle, ale co z toho, když to takhle dopadlo. Bojím se, že už mám ta vajíčka nekvalitní a bude se to opakovat. Přítel je o pár let mladší než já, on má ještě čas a narozdíl ode mě je optimista, že se to znovu povede…ale já tu víru nějak postrádám. Je možné nechat si třeba udělat nějaké ty testy u doktora už teď, i když se mi to stalo jen jednou, ale kvůli tomu věku? Jinak jsem zdravá, ale měla jsem slabinu a to, že léta kouřím krabičku dennĕ, bohužel se mi nepovedlo přestat už před těhotenstvím. :( Teď jsem s tím sekla konečně úplně, říkám si, třeba to taky mĕlo vliv… :? Hodlám se dát dohromady po fyzické i psychické stránce. A zkusit to znovu, kdyby se to nedej bože zase nepovedlo, budu to už řešit s odborníky.
Dokážu se srovnat s tím, že to bude nějakou dobu trvat a budu mít dítě třeba až ve 40, ale ne s tím, že bych ho neměla mít vůbec…Chci si taky udržet vztah s přítelem, protože on je to nejlepší, co mě kdy potkalo a nechci o něj přijít kvůli připadné neplodnosti. Přesto, že on nic takového nenaznačil a chová se ke mně skvěle :srdce:
Tak to byl můj příběh, prosím nesuďte… Možná bych ráda slyšela, že se to taky někomu stalo v tomto věku a pak už to dopadlo dobře…a nějaké rady, co jste dělaly a jak se zbavit toho strachu a mít zase radost a víru v budoucnost… Díky :kytka:

Ahoj tak já jsem otěhotněla minulý rok v září, bohužel v 8tt jsem taky měla zamlkly potrat, 17 října jsem musela jít na kyretazi protože embrio neodešlo samo, 12 listopadu jsem to dostala a pak už nic tak jsem si v polovině prosince udělala test a // ;) a ještě větší překvapení bylo když jsem šla v lednu na kontrolu a MUDr mi řekla že čekáme dvojčátka :heart_eyes: :heart:️:heart:️za dva dny mi bude 40 a zítra jsem ve 21tt :pray: takže bych neztracela naději :kytka: je fakt že mám o hodně větší strach po tom potratu, alr zatím je vše v pořádku, na prvním screeningu mi vyšli hraniční výsledky na downův syndrom, tak jsem o měsíc později měla kontrolní velký ultrazvuk s tím že kdyby něco tak půjdu na plodovku, naštěstí se nic nenašlo co by tomu nasvedcovalo :pray:včera jsem měla druhý screening a vše je v pořádku, teď už se jen modlit, ať ty princezny donosim co nejdyl :pray: :heart:️:heart:️

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.4.20 18:33
@Anonymní píše:
No já teď právě zjišťuji, že máme pravděpodobně s manželem špatnou kombinaci Rh faktoru. V nemocnici mi jen tak mezi řečí řekli, že mám A- skupinu. A doma jsem nad tím tak přemýšlela, že manžel má A+. No a vlezla jsem na internet a dočetla se, že toto je problém a moje tělo se proti plodu brání. Pak jsem volala kamarádce, která právě po dvou potratech zjistila přesně tohle. A začali ji dávat nějaké látky do těla aby zase nevypudila ze sebe plod a má syna.

Já mám taky A- nějaký vzácný protilátky, tak po tom zamlklym potratu mi museli píchnout nějaké protilátky, protože nevěděli jakou skupinu mělo to embrio a teď musím chodit každý měsíc na transfuzku na krev a hlídají to :pray:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama