Žárlení na nevlastní dítě

Anonymní
15.7.21 13:44

Žárlení na nevlastní dítě

Prosím o zachování anonymity, už jednou jsem se tu potkala se známou a průšvih byl na světě…
Ahoj všem :mavam:

Mám dotaz na všechny otčímy a macechy- setkali jste se někdy se žárlivostí na svoje nevlastní děti? A pokud ano, jak jste se s ní vypořádali? Já totiž vůbec nevím, co se sebou. Strašně mi vadí syn přítele. Je malý, sedm let, ale kdykoli je u nás, tak jsem bez nálady, protivná, snažím se i odsedávat, nechci s nima jet na výlet, prostě mi strašně vadí. A nejvíc to, jak kolem něj jeho tatínek běhá, dítě nemusí říkat ani „prosím“, jen si štěkne, co chce a už to má. Všechno se točí kolem něj- výlety, program na víkend, co se bude vařit, na co koukat v televizi…A kochání jeho genialitou, s kterou dokáže postavit stavebnici je prakticky povinnost.

Tohle všechno samozřejmě skrývám, nedávám mu nic najevo, jen kolem něj neskáču jak divá a nejradši bych si na ty víkendy udělala svůj program, ale moje přítomnost je povinná, partner chce, abych fungovala jako rodič a jakékoli námitky se nepřipouští…Štve mě, co cítím a ráda bych se toho zbavila…Nějaké tipy? :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
33002
15.7.21 13:47
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity, už jednou jsem se tu potkala se známou a průšvih byl na světě…
Ahoj všem :mavam:

Mám dotaz na všechny otčímy a macechy- setkali jste se někdy se žárlivostí na svoje nevlastní děti? A pokud ano, jak jste se s ní vypořádali? Já totiž vůbec nevím, co se sebou. Strašně mi vadí syn přítele. Je malý, sedm let, ale kdykoli je u nás, tak jsem bez nálady, protivná, snažím se i odsedávat, nechci s nima jet na výlet, prostě mi strašně vadí. A nejvíc to, jak kolem něj jeho tatínek běhá, dítě nemusí říkat ani „prosím“, jen si štěkne, co chce a už to má. Všechno se točí kolem něj- výlety, program na víkend, co se bude vařit, na co koukat v televizi…A kochání jeho genialitou, s kterou dokáže postavit stavebnici je prakticky povinnost.

Tohle všechno samozřejmě skrývám, nedávám mu nic najevo, jen kolem něj neskáču jak divá a nejradši bych si na ty víkendy udělala svůj program, ale moje přítomnost je povinná, partner chce, abych fungovala jako rodič a jakékoli námitky se nepřipouští…Štve mě, co cítím a ráda bych se toho zbavila…Nějaké tipy? :nevim:

Rozejdi se a najdi si bezdětného.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9225
15.7.21 13:48

Najdi si chlapa bez dítěte. Chudák dítě, za nic nemůže a dostává od tebe pořádnou dávku zloby.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7342
15.7.21 13:48

Zbav se přítele s dítětem. Uděláš tak nejlíp.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9830
15.7.21 13:49

Najdi si bezdetnyho. Dítě bude vždycky na prvnim miste.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 13:51

To se snadno řekne, „rozejdi se s ním a najdi bezdětnýho“… Ale já ho mám ráda a myslela jsem, že tím pádem budu mít ráda i jeho dítě… Což bych měla mít, i on mi řekl, že jestli ho miluju, tak musím milovat i to dítě… logicky

  • Citovat
  • Nahlásit
18201
15.7.21 13:53
@Anonymní píše:
To se snadno řekne, „rozejdi se s ním a najdi bezdětnýho“… Ale já ho mám ráda a myslela jsem, že tím pádem budu mít ráda i jeho dítě… Což bych měla mít, i on mi řekl, že jestli ho miluju, tak musím milovat i to dítě… logicky

Snadno se to řekne a snadno to udělej. Tímhle ubližuješ nejen tomu klukovi, ale i příteli. Nikdy to nebude klapat, když tě štve takovej prcek. Za 5 let bys ho přerazila vejpůl a stejně byste šli od sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
441
15.7.21 13:54
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity, už jednou jsem se tu potkala se známou a průšvih byl na světě…
Ahoj všem :mavam:

Mám dotaz na všechny otčímy a macechy- setkali jste se někdy se žárlivostí na svoje nevlastní děti? A pokud ano, jak jste se s ní vypořádali? Já totiž vůbec nevím, co se sebou. Strašně mi vadí syn přítele. Je malý, sedm let, ale kdykoli je u nás, tak jsem bez nálady, protivná, snažím se i odsedávat, nechci s nima jet na výlet, prostě mi strašně vadí. A nejvíc to, jak kolem něj jeho tatínek běhá, dítě nemusí říkat ani „prosím“, jen si štěkne, co chce a už to má. Všechno se točí kolem něj- výlety, program na víkend, co se bude vařit, na co koukat v televizi…A kochání jeho genialitou, s kterou dokáže postavit stavebnici je prakticky povinnost.

Tohle všechno samozřejmě skrývám, nedávám mu nic najevo, jen kolem něj neskáču jak divá a nejradši bych si na ty víkendy udělala svůj program, ale moje přítomnost je povinná, partner chce, abych fungovala jako rodič a jakékoli námitky se nepřipouští…Štve mě, co cítím a ráda bych se toho zbavila…Nějaké tipy? :nevim:

A proč máš v sobě takovou zlobu? 8o to není láska… vždyť je to jeho dítě

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1606
15.7.21 13:54

Dite neni konkurent, je to soucast rodiny, kterou tvorite. Mas partnera s minulosti. Pokud si na tom prejes pracovat, zkus treba rodinnou poradnu. Muzes chodit i sama. Pokud ne, tak se s nim rozejdi. Dite tu bude porad a az by prislo spolecne dite, bylo by to mozna jeste horsi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Roznova
15.7.21 13:56
@Anonymní píše:
To se snadno řekne, „rozejdi se s ním a najdi bezdětnýho“… Ale já ho mám ráda a myslela jsem, že tím pádem budu mít ráda i jeho dítě… Což bych měla mít, i on mi řekl, že jestli ho miluju, tak musím milovat i to dítě… logicky

Nemohla bych milovat nekoho kdo by mi neco prikazoval, od toho bych naopak prchala, protoze ja jsem svepravna narozdil od tebe. Nechapu tedy hl. Tebe!

  • Citovat
  • Nahlásit
16591
15.7.21 13:56
@Anonymní píše:
To se snadno řekne, „rozejdi se s ním a najdi bezdětnýho“… Ale já ho mám ráda a myslela jsem, že tím pádem budu mít ráda i jeho dítě… Což bych měla mít, i on mi řekl, že jestli ho miluju, tak musím milovat i to dítě… logicky

Tvůj partner má v podstatě pravdu - jeho partnerka by měla přijmout a milovat jak jeho, tak jeho dítě, jinak vztah nemá šanci fungovat. Ty ale takovou partnerkou bohužel nejsi.

Není to samozřejmě Tvoje vina, to se prostě stává, city nepřicházejí na rozkaz - ale pokud už teď máš v sobě tolik zloby vůči sedmiletému klukovi, tak se to téměř jistě nezlepší.

Ukončení vztahu je ve Tvé situaci to nejrozumnější řešení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 13:57

@Kalbe Já nevím, proč to v sobě mám :( Samotnou mě to překvapilo. Přes týden si říkám, že o nic nejde, že malej je fajn a že to zvládnu, ale pak mi o víkendu stačí, aby mě ráno vzbudil kvůli televizi a já jsem naštvaná celej den…

  • Citovat
  • Nahlásit
4477
15.7.21 13:58

Milovat cizí dítě je velmi těžké. Ne každý to zvládne. Ty by sis opravdu měla najít bezdětného. Je to jeho syn a bude jeho synem navždy. I kdyby se jeho dítě přetrhlo, tobě se stejně nezavděčí. A za chvilku přijde puberta, kdy je těžké nezabít vlastní dítě, natož cizí. :lol: A až přijde na svět tvoje vlastní, bude to ještě horší. Takže bude nešťastných spousta lidí, včetně tebe. To nemá cenu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 13:58

Achjo :( Já asi čekala zrovna na portále s maminkami nějakou bomba radu, jak to v sobě vylepšit a nakonec dostanu tolik doporučení k rozchodu :( Tak teď jsem v pytli ještě víc…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 13:59

Neni povinné mít ráda dítě partnera, jasně, nemáš na něj být zlá, ale obdivovat ho určitě nemusíš. A být tebou, tak si klidně prosadím, že si na víkendy, kdy má přítel syna, připravím vlastní program, jak jako „partner chce, abych fungovala jako rodič“, syn svoji mámu má, jen ať se otec stará.

Jinak já jsem nikdy neměla ráda manžela dceru (byla už v pubertě), vůbec jsme si nesedly, dělala naschvály…naštěstí se brzy odstěhovala. Rády se nemáme doteď, někdy to prostě nejde, no :nevim: Buď ráda, že se jedná „jenom“ o víkendy, manžel měl dceru v péči, to bylo drsnější.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat