Žárlím na těhotnou kamarádku

Anonymní
5.9.20 16:54

Žárlím na těhotnou kamarádku

Ahoj holky…
dneska mi řekla kamarádka, že je těhotná ona si prostě jen tak řekla, že by chtěla mimco a s klukem, se kterým chodí chvilinku, tak se jim to podařilo.. (o tom že je to blázen, že nepockali dýl, aby ho líp poznala je věc druhá…) no a my s manzelem se o dítě snažíme tak dlouuuuho (cca 6 let) a prostě doteď jsem byla s tím smířená a teď, když mi to řekla tahle kamarádka, tak ji strašně závidím a potřebuju se přes to dostat a přát ji to, ale prostě ji závidím a nevím, jak se s tím poprat… Nemáte prosím nějakou radu jak jste se dostali přes takové zkoušky života? Díky moc…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
239
5.9.20 17:08

Ahoj je to těžké, když se to nedaří a okolo tebe to jde na první „šťouch“, vím jaké to je. Ale přes to jsem se přenesla vždy tím, že jsem se uťešovala, že teď je řada na mě a moc jsem se s kámoškama na mimi těšila a rozplývala se nad fotkama z utz a světe div se ono to pomohlo. Překonala jsem závist, která byla snad jen pár minut a do roka jsem našla // i já. Budu ti držet pěsti, ať to překonáš co nejrychleji a nepřijdeš o kámošku a dočkáš se i ty // 😘 🤗

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
77
5.9.20 17:10

Mám podobnou zkušenost, jedna moje známá otěhotněla teda v padesáti přirozeně (šla nakonec na potrat) a nám s mužem se nedařilo dlouhých 6 let, tak mě to dost vzalo (snažili jsme se od mých 28). Nyní máme 17 ti měsíční holčičku přes IVF. Občas mě to ještě štve, ale nic s tím neudělám. Chce to soustředit se na sebe a určitě se zadaří i vám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1741
5.9.20 17:35

Měla jsem podobné pocity na známou, která otěhotněla a ani nechtěla, a my se doma snažili. Sice jen pár měsíců, ale i tak mne to vzalo. Radit těžko - mně se podařilo otěhotnět záhy, takže ta žárlivost už byla irelevantní, ale pokud se snažíte dlouho, budou ty emoce silnější. Pokud je to dobrá kamarádka, asi bych se snažila to v sobě trochu tlumit. Nemusíš s ní chodit na ultrazvuky a juchat nad každou zprávou týkající se jiného stavu, ale pokud by o tom sama začala mluvit, ze zdvořilosti bych se doptala, sem tam dotaz, jak se cítí, jaké vybrala jméno, jestli chce víc kluka nebo holku apod. (takové ty standardní dotazy, které kladou i lidi, co se moc neznají) Pokud je to dobrá kamarádka a na dítě se těší, tak bych jí radost zbytečně nekazila, ona za Vaši situaci nemůže. A pak se leda uklidňovat tím, čím se uklidňovala moje kámoška, která děti chtěla od svých 17ti, posledních několik roků se o ně snažila čím dál zoufaleji, zatímco všechny kolem ní do toho vlítly, ani nevěděly jak. Ta si říkala, že prostě ještě není ten správný čas, že si jí ještě mimi nevybralo, z nějakého důvodu, který ona sama neví, ale který se pak ukáže, a že až se narodí, tak bude mít spoustu kamarádů a kamarádek už na světě :-). Nakonec měla dítě sice jako poslední, ale měla, a druhé už „šlo samo“ :-). Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2577
5.9.20 17:42

Taky znám. Já teda ani nezávidela, že bych to někomu nepřála, ale každé těhotenství v okolí jsem hodně obrečela. Jednou jsem se rozbrečela v čekárně u doktora, protože si vedle mě sedla těhotná a hladila si břicho, to jsem zrovna procházela stimulací při IVF a všechno jsem si hodně brala :oops: taky se dočkáš a pak se tomu ještě zasměješ :kytka: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.9.20 18:39

Chápu Tě a sama neznám radu. Já sama děti mít nikdy nebudu. Závidím každé ženě, která má dítě. Byla jsem nedávno v zoo a tam samé rodiny s dětmi. Snažím se chodit na procházky do lesa, kde nepoznám žádné lidi…

  • Citovat
  • Nahlásit
628
5.9.20 18:55

Je mi moc líto, jak se cítíš… musíš to nechat odbolet a prostě se přes to přenést a přát jí to… a ono se to miminko nakonec povede i vám :hug:
Sama mám v okolí jednu kamarádku, která každé těhotenství oplakala, až z toho přestala chodit na společné akce, protože prostě měla stres z toho kdo zas řekne, že čeká… Je to hrozný no

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
192
5.9.20 18:58

Taky ti celkem rozumím. Kolem nas roděj kamarádky, který jestě ani nebyly zadaný, když my už jsme se snažili. Každý těhotenství v okolí obrečím. Nejhorší je vždy ten začátek, ta první zpráva, že další je těhotná. Ale pak už se to zlepšuje a nakonec si na tu myšlenku nějak zvyknu. Taky se snažím pořád si opakovat, že jejich úspěch nesouvisí s tím, že nám se nedaří. Musíš věřit, že se brzy zadaří i vám a než se to stane, můžeš se radovat z miminka kamarádky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1824
5.9.20 19:56

To překonáš :hug: nejhorší jsou vždycky ty oznámení. Pak už je to v pohodě, prostě to přijmeš jako fakt.
Nám se zadařilo až po 7 letech a po IVF, takže vím jak se cítíš ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.9.20 20:01
@Anonymní píše:
Chápu Tě a sama neznám radu. Já sama děti mít nikdy nebudu. Závidím každé ženě, která má dítě. Byla jsem nedávno v zoo a tam samé rodiny s dětmi. Snažím se chodit na procházky do lesa, kde nepoznám žádné lidi…

Jsem na tom dost podobně. Neumím se s tou bezdětností vyrovnat :,(.

  • Citovat
  • Nahlásit
736
5.9.20 22:16

Musíte si uvědomit, že nikdo to nemá v životě jednoduché. Každý má nějaký problém. Co jednomu nečiní potíže, pro druhého může být hrozně složité. Jim se podařilo rychle otěhotnět, Vám se v životě zase daří něco jiného… Může se také stát, že ona bude za rok samoživitelka a Vy budete dál usínat vedle svého milovaného manžela. Budoucnost zkrátka neznáme. Je předčasné se hroutit, když ještě nic není ztraceno…

Sama říkáte, že to kamarádka moc neřešila a najednou byla těhotná. Zkuste si z toho vzít příklad. Vezměte to tak, že pro teď těhotenství není to, co se Vám má stát. A že se stane přesně v tu chvíli, kdy se stát má. A dřív to nedonutíte. Uvěřit tomu hrozně uklidňuje a projasňuje mysl. A uklidnit se, najít smíření a být skutečně pozitivní (ne to jen předstírat a vevnitř se ve skutečnosti užírat tím, co nemám) je klíč k tomu, jak se dostat na cestu, po níž chcete jít.

Takže se nestresujte. Nelitujte. Zbytečně se tím blokujete. Napjaté tělo se bude bránit. Musíte se uvolnit. Kamarádce to přejte. Mějte tu radost s ní. Využijte to k tomu, abyste se tak nesoustředila na vlastní touhu po těhotenství. A také jako příležitost učit se a získat nějaké zkušenosti do budoucna.

Dost možná se dočkáte dřív, než si myslíte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11808
6.9.20 08:41

My se snažíme 10 let. (No snažíme, nejsem už úplně přesvědčená o tom, že mít dítě by byl úplně dobrý nápad). A věř mi, že za tu dobu otěhotněli v okolí už naprosto VŠICHNI, někteří i 3×. Udělala jsem si takovou vnitřní ochrannou bariéru, projde to jenom kolem mě a ne přeze mě, něco jako ve škole - jedním uchem sem, druhým ven. Jediné, co bych nedala a občas to někdo zkouší, kdyby mi nacpali mimino do náruče, to bych asi měla hysterický záchvat (a bolela by mě prsa). Ber to jako že po létě přijde podzim, je to součást světa, který se točí. Zabolí to vždycky, ale je jenom na Tobě, jestli se tím necháš zraňovat :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
898
6.9.20 09:34

Také jsem to tak měla. Dvě nejbližší kamarádky mi třeba oznámily uprostřed běžného rozhovoru, jako by se nechumelilo, že jsou v jiném stavu…nebo pres zprávy…a to věděly, že se už několik let snažíme. Vždy jsem to oplakala, nejen tedy u nejbližších přátel, ale občas i z oznámení na fb nebo když jsem se to dozvěděla od někoho náhodou. Vždycky takový pocit, jako by mi spadl obří šutr do žaludku. Pak jsem nemohla dva tři dny spát a následně to přijala :andel: Je to bolestivé a je to naprosto normální. Teď jsem těhotná po IVF a stejně mám takový zvláštní pocity z cizích těhotenství. Asi to ve mně trochu zůstalo a nebo to možná až s časem zmizí s narozeným miminkem :srdce:
Držím palce ať se co nejdříve zadaří! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7807
6.9.20 19:02

Ono je to celkem normální bych řekla..časem ta žárlivost odezní, zbude jen „informace“..snažili jsme se 5 let..to co jsme pro dítě udělali je skutečně hodně a když jsem viděla, že holky které otěhotní na první šťouch, dokonce plánují dítě s ženatým mužem a povede se..pak ho cucaji z peněz..mno..říkala jsem si, jak je ten svět nespravedlivý..teď jsem zůstala těhotná a říkám si, že je kupa ženských co mi to taky můžou závidět a taky si říkají to co jsem si kdysi říkala já „PROČ ONA A NE JÁ?“..jsem teď na druhé straně barikády, těhotenství jsem nedávala na sociální sítě,.neoznamovala a pokorně držím hlavu dolů protože vím, jak by tato informace mohla ranit kamarádky které se léta snaží o mimco a vrazily do toho stejné úsilí, možná i daleko víc :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.9.20 20:56
@Skaiqy píše:
Ono je to celkem normální bych řekla..časem ta žárlivost odezní, zbude jen „informace“..snažili jsme se 5 let..to co jsme pro dítě udělali je skutečně hodně a když jsem viděla, že holky které otěhotní na první šťouch, dokonce plánují dítě s ženatým mužem a povede se..pak ho cucaji z peněz..mno..říkala jsem si, jak je ten svět nespravedlivý..teď jsem zůstala těhotná a říkám si, že je kupa ženských co mi to taky můžou závidět a taky si říkají to co jsem si kdysi říkala já „PROČ ONA A NE JÁ?“..jsem teď na druhé straně barikády, těhotenství jsem nedávala na sociální sítě,.neoznamovala a pokorně držím hlavu dolů protože vím, jak by tato informace mohla ranit kamarádky které se léta snaží o mimco a vrazily do toho stejné úsilí, možná i daleko víc :(

To je nádherně napsané. My se snažíme teda 13. měsíc, ale jako bys mi mluvila z duše. Až se nám to jednou podaří, rozhodně to budu brát s pokorou a úctou a nikde a nikomu nic cpát nebudu. Ne každý si váží toho, že dítě je opravdu dar z nebes. A ne každý komu to jde hned se bude dívat hodiny na to, jak mu ten malý zázrak spinká v postýlce a děkovat za to, že je. Teď mi to přijde tak hrozně nekonečné a mám pocit, že „to“ udělat nejde :D :nevim: a tobě moc gratuluji :)

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama