Zatnout zuby a jít dál?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.19 11:54
Zatnout zuby a jít dál?

Předem děkuji za respektování anonymu :kytka: A teď k věci. S přítelem jsme 10 let, máme dvě děti. Jedno za chvíli výjde ZŠ a druhé navštěvuje MŠ. Vztah nebyl jednoduchý od samého začátku, protože si do vztahu přinesl dluhy, o některých jsem ani nevěděla. Kouří trávu, což mu toleruji, ale začíná mi to silně vadit. Povedlo se mu založit úspěšnou firmu a dluhy splatit. Sem tam se nám do vztahu připletla nějaká jeho bývalka, která si mu do zprávy posteskla, jak to bylo kdysi fajn a že by se mohli vidět. Ani je nebudu počítat :roll: Protože podniká v uměleckém oboru, je dost obdivovaný pro svou práci a někdy jsem na FB svědkem komentářů, které mi nejsou jako jeho partnerce příjemné (vím…je to jenom sociální síť, ale vidět toho druhého, jak žije sám sebou a sebevědomí mu roste po každé pochvale pěkné dámy…no co už). Na děti a domácnost jsem sama. S jeho rodinou se nevídá, byť bydlí asi 8km od nás. O vnoučata jeho rodina zájem nejeví. Když jsme měli 2 měsíce před svatbou, tak ji zrušil, že ji uděláme z finančních důvodů za rok. K žádné nikdy nedošlo :lol: Peníze se utrácí za pěkné dovolené (evidentně jich je dost, na účet mu nevidím) Naše menší dítko bylo nedávno na operaci, ale nevěděl ani kdy nastupuje, kde ležíme…vše jsem vyřizovala sama a on se vůbec nezajímal. Na domácnosti se nepodílí. Já po mateřské zůstala jako OSVČ doma. Snažím se podnikat, on mi přispívá peníze. Máme hypotéku na dům, v katastru jsme psaní oba, splácí ji on, protože výše splátky je 1 můj měsíční příjem. Takže na mě jsou psané energie, které platím. Nyní je dost často v zahraničí, obdivovaný, pracuje sám na sobě, na kariéře a také o ničem jiném nemluví. A já mám pocit, že funguju jen jako nedoceněná služka. Když si najdu práci, říká mi, ať nikde neovčím za pár drobných, že je peněz dost. Ale mezi lidma je mi lépe a finančně závislá na něm už být po zkušenostech nechci. Bohužel tu nemám nikoho, kdo by mi menšího sviště vyzvedával ze školky. Moje rodina funguje skvěle, ale je daleko :( Teď mám i já zdravotní problémy, ale on má jen sebe. Po poslední hádce, která vznikla asi kvůli mně, protože jsem mu řekla, že na jeho styl života už dál nemám energii, jestli nebude lepší, aby šel svou cestou, když tu pro nás stejně není, mi začal sprostě nadávat, což jsem nerozdýchala a sdělila jsem mu, že takhle to dál nejde a končím (afekt). Jít kam mám. Jen mi je to strašně líto kvůli dětem. Od hádky se týden neukázal doma, což dohromady i s jeho pracovní cestu předtím dělá 14 dní, na děti se neptá, nic ho nezajímá. Napsala jsem mu, zda si chce o všem v klidu promluvit, ale opět píše jen o sobě a o tom, že teď potřebuje rekonvalescenci a potom si rád promluví. Možná jsem nemusela dělat ukvapené závěry a hnát to k tomu, že končím, ale po těch letech, kdy stojím furt za jeho zády a dělám tady 100% servis jsem už vyždímaná :( Nechodíme mezi lidi, běžné konverzace o normálním životě ho nezajímájí, ale monology o sobě a svém úspěchu nebo zahraničních cestách umí vést dlouhé. Poraďte, jak dál? Dát tomu čas…šanci? Je tu z Vás některá, co má doma umělce nebo úspěšného podnikatele, který má jen sám sebe? Co Vám pomáhá se nad to povznést? Když vidím, jak fungují rodiny kolem nás, je mi do pláče. Vše mají krásně zorganizované, taťkové se, až na vyjímky, starají. Na druhou stranu si říkám - nebije nás, nepije, peníze nosí, co je potřeba, tak koupí, ale není to náhodou tak trochu „vykoupený vztah“? Děkuji za trpělivost u skoro románu :oops:

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
Mollify83
Zasloužilá kecalka 659 příspěvků 31.03.19 12:04

Nevím co chceš slyšet. Partnera nemáš. Takhle partnerství nevypadá. Jsi jen služka. Dětem chybí? Pochybuju, když se nezajímá a není doma. V tomhle bych nežila a nebo si zařídila svůj život včetně milence. Vyber si co chceš.

hanka.br.
Neúnavná pisatelka 19729 příspěvků 31.03.19 12:07

Udivuje mě, že se potřebuješ povznést nad tím, že máš doma umělce a úspěšného podnikatele, Který má „jen sám pro sebe“, ale neřešíš, že jste mu ostatní úplně fuk, že hulí trávu, slejzá se s bejvalkama, není na něj spolehnutí a na tobě mu moc nezáleží. Tak jestli se ti tohle líbí, tak holt zatni zuby a jdi dál. Co chceš od nás slyšet? Želuješ na něj, jako bys očekávala, že mu někdo z nás zarazí vycházky. Přitom to bylo jasné už od začátku, že to taťka z románu fakt nebude - no co, hlavně, že je to úspěšnej chlap, to každá nemá. Tak teď to máš, neztěžuj si. Nebo se sbal a jdi.

Alušáček
Závislačka 3583 příspěvků 31.03.19 12:16

Jediné co z něho máš jsou peníze, jinak nic, ziješ se sobcem který má rád jen sám sebe. Není moc co radit, buď od něj odejdeš a zařídíš si možná lepší život, nebo s ním zustanes, rezignuješ, budeš pokračovat v tom jak žijete. Rozhodnout se musíš sama, recept na život není, lidi žijí v různých vztazích.

ludmilaadamkova
Ukecaná baba ;) 2333 příspěvků 31.03.19 12:28

NO LEPSI to uz s nim nebude. Otazka je zda chces zacit znova jinak.

terien
Extra třída :D 10706 příspěvků 31.03.19 12:31

Tak buď opravdu odejdeš a začneš znovu nebo zůstaneš, ale pak si to zařiď trochu jinak. Oboje má svoje. Když odejdeš, tak taky budeš na všechno sama, v tom nebude žádná změna, časem třeba někoho potkáš. Otázka je, jestli si nějak výrazně pomůžeš. Nebo zůstaneš, natvrdo ho zkasíruješ abys ty sama platila co nejmíň a trochu si to v sobě přenastavis. Jestli se cítíš jako služka, tak proto, že ji ze sebe sama děláš. Když jsou prachy tak si najmi chůvu a bez do práce, která by tě bavila, zařiď si život i bez něj. Já bych volila tu druhou možnost.

Pety2
Závislačka 2639 příspěvků 31.03.19 12:37

@terien
mam stejny názor, pokud ho mas rada, já bych asi zustala :nevim: Ale život bych si zaridila podle sebe, nasla bych si práci, ktera by mě bavila, jestli má prachy, muze platit i pani na uklid, školka a pracovní doba se prece da sjednotit, ma to tak většina rodin :nevim: nemáš doma mimina, můžeš zit i podle sebe a dost možná i v jeho ocich stoupnes v ceně, ale u elci bohužel ziji z obdivu, to se opravdu nezmeni

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.19 12:49

Já jsem byla lehce v podobné situaci. Můj muž byl a je umělecká duše, bohém..
Jak jsem psala už jinde, 99% uživatelek Emimina by ho doma nechtělo :mrgreen:
Já ho milovala. Nefungovalo mezi námi spousta věcí, co se obecně berou za podmínku šťastného manželství. A/ale já šťastná byla. Pak se něco změnilo (10-12 let), u něj, já přehodnotila vztah a to, co mě dosud neplňovalo a přišlo smysluplné nemělo pro mě tu hodnotu, rozvedli jsme se. Bez hádek a v pohodě. Nebyl problém se domluvit na financích, majetku, potomstvu. Ničeho nelituji. :mrgreen: Společných krásných 10 let, ani rozvoud. 8)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.19 12:56

@Pety2 @terien Já vlastně už ani nevím, jestli ho za tohle všechno mám ráda…psal mi sms, že pokud tedy uvažuji o tom, že půjdeme každý svou cestou, tak si musím uvědomit, že mu tím beru děti a ničím rodinu. A že požaduje, abych mu napsala čestné prohlášení, že mu do 30.4. odevzdám veškerý jeho majetek a přestanu užívat rodinný dům. Mně se to úplně hnusí. Je mi z toho zle. Neumím si představit, že takového člověka ještě někdy políbím, pohladím, podpořím…jak kdybychom s dětma byly věci :,( Docházela jsem i k psychoterapeutce, která mi radila, ať si užívám každého dne, kdy můžu dělat, co mě baví a děti se mají dobře. Ať pokračuju pouze pro děti a nic od vztahu neočekávám. Jinak ať si prý uvědomím, že žiju s manipulátorem. Já neumím pálit mosty, bojím se, že tím ohrozím děti, že se se mnou nebudou mít tak dobře a bude pro mě problém jim dopřát právě tu dovolenou nebo jiné věci jako lyžák, tábor atd. Naštěstí moje výdaje by nebyly velké. Cca 6000.- za energie. Měla bych kolem sebe rodinu…mamču, taťku, sestru, bratra…všechny. Jen bych byla bez auta, první měsíce i bez práce…to by se snad dalo nějak zvládnout, než bych našla práci. Vidím to podobně, jako Vy všechny tady… necítím respekt, úctu nebo strach o mou osobu, ba dokonce o děti. Ani jim nezavolá, jak se mají, neptá se, co dělají… Působí to na mě, že utekl před problémem, ví, že jeho život se s rodinou neslučuje, že na to nemá, a čeká, co já udělám, aby ten rozchod byl prostě na mě. Přesto tvrdí jak nás miluje jak mně, tak i okolí. Nevyznám se v něm :nevim: jestli měl doma jako malej špatný vzor, málo lásky a je chladnej jako pes…vím jen, že tohle mě ničí. A evidentně on ani hledat cestu, jak mi pomoct, jak si k sobě najít cestu, nechce.. chlapa už bych nechtěla. Je mi sice 33, ale jsem už tak ztrápená, že bych si naopak užila ten klid, kdy nikomu neposluhuju a pro nikoho se netrápím. Pokud by mi zdraví dovolilo, snažila bych se pracovat a pracovat, at se mají děti dobře. Rozhodně nemám v plánu hledat chlapa. Úplně jsem přestala věřit na lásku. Říkám si, když jsem tady zvládla dělat mámu/tátu 10 let , tak to zvládnu dalších 50. Jen si musím zajistit dobrý příjem. I tak nejsem sketa a je mi to prostě líto, furt jsem čekala, že se změní alespoň věkem, že přehodnotí, co je pro něj důležité. Chybí mi prostě ten cit, který on nemá. Že mi někdo řekne „jsi skvělá, děkuju, prosím, promiň, pomůžu ti, půjdeme nakoupit spolu? pojedu k lékaři s vámi, vyzvednu malou ze školky, jaký jsi měla den? “

terien
Extra třída :D 10706 příspěvků 31.03.19 13:06

Hele ve vztahu přichází chvíle, kdy si člověk myslí, že už to nepůjde dál. Ale já bych odešla jen za předpokladu, že bych si pomohla. Už jsem ve věku, kdy bych sama sobě klacky pod nohy neházela a byla bych i trochu vyčůraná :oops: navíc s ohledem na děti bych se do odchodu nehnala. Ale to je můj pohled, ty to můžeš mít úplně jinak. Každé řešení má své pro a proti.

Elephantka
Ukecaná baba ;) 1151 příspěvků 1 inzerát 31.03.19 13:12

Mela jsem kamaradku, ktera zila s clovekem podobnym tvemu muzi 14 let. Vloni na jare se obesila… :,(

Aduš8
Závislačka 4127 příspěvků 31.03.19 13:21

No, odejít jen proto, že jsi ho(byť tě naprosto chápu) zahnala do kouta, je z tvé strany nerozum. Nemáš práci, dvě děti, z nich jedno docela velké, zvyklé na určitý standard a těm tak jednoduše nevysvětlíš, proč to a tamhleto najednou není a nebude. Taky by se to mohlo obrátit proti tobě. Ty sice pomůžeš sama sobě, ale víc ztratíš. Zařídila bych se podle sebe. Našla si práci, na domácí práce si najala výpomoc a věnovala se dětem a sobě. Nedocházela bych s holým zadkem a hlavou vztyčenou. Na to, bohužel, dnes není doba.

růžový achát
Kelišová 7117 příspěvků 31.03.19 13:22
@Anonymní píše:
Předem děkuji za respektování anonymu :kytka: A teď k věci. S přítelem jsme 10 let, máme dvě děti. Jedno za chvíli výjde ZŠ a druhé navštěvuje MŠ. Vztah nebyl jednoduchý od samého začátku, protože si do vztahu přinesl dluhy, o některých jsem ani nevěděla. Kouří trávu, což mu toleruji, ale začíná mi to silně vadit. Povedlo se mu založit úspěšnou firmu a dluhy splatit. Sem tam se nám do vztahu připletla nějaká jeho bývalka, která si mu do zprávy posteskla, jak to bylo kdysi fajn a že by se mohli vidět. Ani je nebudu počítat :roll: Protože podniká v uměleckém oboru, je dost obdivovaný pro svou práci a někdy jsem na FB svědkem komentářů, které mi nejsou jako jeho partnerce příjemné (vím…je to jenom sociální síť, ale vidět toho druhého, jak žije sám sebou a sebevědomí mu roste po každé pochvale pěkné dámy…no co už). Na děti a domácnost jsem sama. S jeho rodinou se nevídá, byť bydlí asi 8km od nás. O vnoučata jeho rodina zájem nejeví. Když jsme měli 2 měsíce před svatbou, tak ji zrušil, že ji uděláme z finančních důvodů za rok. K žádné nikdy nedošlo :lol: Peníze se utrácí za pěkné dovolené (evidentně jich je dost, na účet mu nevidím) Naše menší dítko bylo nedávno na operaci, ale nevěděl ani kdy nastupuje, kde ležíme…vše jsem vyřizovala sama a on se vůbec nezajímal. Na domácnosti se nepodílí. Já po mateřské zůstala jako OSVČ doma. Snažím se podnikat, on mi přispívá peníze. Máme hypotéku na dům, v katastru jsme psaní oba, splácí ji on, protože výše splátky je 1 můj měsíční příjem. Takže na mě jsou psané energie, které platím. Nyní je dost často v zahraničí, obdivovaný, pracuje sám na sobě, na kariéře a také o ničem jiném nemluví. A já mám pocit, že funguju jen jako nedoceněná služka. Když si najdu práci, říká mi, ať nikde neovčím za pár drobných, že je peněz dost. Ale mezi lidma je mi lépe a finančně závislá na něm už být po zkušenostech nechci. Bohužel tu nemám nikoho, kdo by mi menšího sviště vyzvedával ze školky. Moje rodina funguje skvěle, ale je daleko :( Teď mám i já zdravotní problémy, ale on má jen sebe. Po poslední hádce, která vznikla asi kvůli mně, protože jsem mu řekla, že na jeho styl života už dál nemám energii, jestli nebude lepší, aby šel svou cestou, když tu pro nás stejně není, mi začal sprostě nadávat, což jsem nerozdýchala a sdělila jsem mu, že takhle to dál nejde a končím (afekt). Jít kam mám. Jen mi je to strašně líto kvůli dětem. Od hádky se týden neukázal doma, což dohromady i s jeho pracovní cestu předtím dělá 14 dní, na děti se neptá, nic ho nezajímá. Napsala jsem mu, zda si chce o všem v klidu promluvit, ale opět píše jen o sobě a o tom, že teď potřebuje rekonvalescenci a potom si rád promluví. Možná jsem nemusela dělat ukvapené závěry a hnát to k tomu, že končím, ale po těch letech, kdy stojím furt za jeho zády a dělám tady 100% servis jsem už vyždímaná :( Nechodíme mezi lidi, běžné konverzace o normálním životě ho nezajímájí, ale monology o sobě a svém úspěchu nebo zahraničních cestách umí vést dlouhé. Poraďte, jak dál? Dát tomu čas…šanci? Je tu z Vás některá, co má doma umělce nebo úspěšného podnikatele, který má jen sám sebe? Co Vám pomáhá se nad to povznést? Když vidím, jak fungují rodiny kolem nás, je mi do pláče. Vše mají krásně zorganizované, taťkové se, až na vyjímky, starají. Na druhou stranu si říkám - nebije nás, nepije, peníze nosí, co je potřeba, tak koupí, ale není to náhodou tak trochu „vykoupený vztah“? Děkuji za trpělivost u skoro románu :oops:

Hmm, tak mi to připomíná můj ne-vztah jak přes kopírák… radu nemám … jsem na tom fakt stejně

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.19 13:24
@Anonymní píše:
Předem děkuji za respektování anonymu :kytka: A teď k věci. S přítelem jsme 10 let, máme dvě děti. Jedno za chvíli výjde ZŠ a druhé navštěvuje MŠ. Vztah nebyl jednoduchý od samého začátku, protože si do vztahu přinesl dluhy, o některých jsem ani nevěděla. Kouří trávu, což mu toleruji, ale začíná mi to silně vadit. Povedlo se mu založit úspěšnou firmu a dluhy splatit. Sem tam se nám do vztahu připletla nějaká jeho bývalka, která si mu do zprávy posteskla, jak to bylo kdysi fajn a že by se mohli vidět. Ani je nebudu počítat :roll: Protože podniká v uměleckém oboru, je dost obdivovaný pro svou práci a někdy jsem na FB svědkem komentářů, které mi nejsou jako jeho partnerce příjemné (vím…je to jenom sociální síť, ale vidět toho druhého, jak žije sám sebou a sebevědomí mu roste po každé pochvale pěkné dámy…no co už). Na děti a domácnost jsem sama. S jeho rodinou se nevídá, byť bydlí asi 8km od nás. O vnoučata jeho rodina zájem nejeví. Když jsme měli 2 měsíce před svatbou, tak ji zrušil, že ji uděláme z finančních důvodů za rok. K žádné nikdy nedošlo :lol: Peníze se utrácí za pěkné dovolené (evidentně jich je dost, na účet mu nevidím) Naše menší dítko bylo nedávno na operaci, ale nevěděl ani kdy nastupuje, kde ležíme…vše jsem vyřizovala sama a on se vůbec nezajímal. Na domácnosti se nepodílí. Já po mateřské zůstala jako OSVČ doma. Snažím se podnikat, on mi přispívá peníze. Máme hypotéku na dům, v katastru jsme psaní oba, splácí ji on, protože výše splátky je 1 můj měsíční příjem. Takže na mě jsou psané energie, které platím. Nyní je dost často v zahraničí, obdivovaný, pracuje sám na sobě, na kariéře a také o ničem jiném nemluví. A já mám pocit, že funguju jen jako nedoceněná služka. Když si najdu práci, říká mi, ať nikde neovčím za pár drobných, že je peněz dost. Ale mezi lidma je mi lépe a finančně závislá na něm už být po zkušenostech nechci. Bohužel tu nemám nikoho, kdo by mi menšího sviště vyzvedával ze školky. Moje rodina funguje skvěle, ale je daleko :( Teď mám i já zdravotní problémy, ale on má jen sebe. Po poslední hádce, která vznikla asi kvůli mně, protože jsem mu řekla, že na jeho styl života už dál nemám energii, jestli nebude lepší, aby šel svou cestou, když tu pro nás stejně není, mi začal sprostě nadávat, což jsem nerozdýchala a sdělila jsem mu, že takhle to dál nejde a končím (afekt). Jít kam mám. Jen mi je to strašně líto kvůli dětem. Od hádky se týden neukázal doma, což dohromady i s jeho pracovní cestu předtím dělá 14 dní, na děti se neptá, nic ho nezajímá. Napsala jsem mu, zda si chce o všem v klidu promluvit, ale opět píše jen o sobě a o tom, že teď potřebuje rekonvalescenci a potom si rád promluví. Možná jsem nemusela dělat ukvapené závěry a hnát to k tomu, že končím, ale po těch letech, kdy stojím furt za jeho zády a dělám tady 100% servis jsem už vyždímaná :( Nechodíme mezi lidi, běžné konverzace o normálním životě ho nezajímájí, ale monology o sobě a svém úspěchu nebo zahraničních cestách umí vést dlouhé. Poraďte, jak dál? Dát tomu čas…šanci? Je tu z Vás některá, co má doma umělce nebo úspěšného podnikatele, který má jen sám sebe? Co Vám pomáhá se nad to povznést? Když vidím, jak fungují rodiny kolem nás, je mi do pláče. Vše mají krásně zorganizované, taťkové se, až na vyjímky, starají. Na druhou stranu si říkám - nebije nás, nepije, peníze nosí, co je potřeba, tak koupí, ale není to náhodou tak trochu „vykoupený vztah“? Děkuji za trpělivost u skoro románu :oops:

Já takhle podobně žila 20 let, na všechno jsem byla sama, navíc jsem v práci dřela jako kůn, abychom se měli slušně. Dneska vidím, že to byla chyba. Podruhé bych od partnera, který myslí jenom na sebe odešla …

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.19 13:26

@terien Právě proto se svěřuji tady a řeším to. Protože se mi naskytl byt, který nemusí být dlouho volný a přišlo mi to do cesty zrovna teď. Mohla bych z fleku bydlet poblíž rodiny. Vrátit se zpět do rodného města. Ale přesně jak píšeš, je mi to líto, bojím se, že si naházím klacky pod nohy, že děti budou mít maglajz. Starší už je teda z něho taky dost unavená, mladší si on kupuje dárkama, takže tatínek je pro ni vzácnost…furt je totiž pryč a když se doma objeví, vždy pro ni má extra dárek. Já mám prázdné ruce, tak moc nefrčím :zed: Pak se rozhlídnu kolem a říkám si „kurňa, co je to za život, furt tu na něj čekáme, všude jezdíme samy, vše vyřizuju sama, zatímco on dělá kariéru a splácí si bejvák“ a když teda dojde na pomyslný rozchod, napíše podepiš mi čestný prohlášení a přestaň užívat můj majetek… kde je slovo NÁŠ…NAŠE…oba jsme do toho vložili přeci svoje úsilí…a druhá strana věci :think: "holky mají všechno, ale nevidí správný model rodiny, nemusim se honit a dřít jako kůň, ale stojí mě to plno sebezapírání, podíváme se po světě, děti vyběhnou na zahrádku, každá má v baráku svůj pokojíček, už tu v okolí mají své kamarády, neodpírám jim nic, na kroužky peníze jsou :nevim: je to těžké

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek
Reklama