Závidím kamarádce, jsem nešťastná a mrzí mě to

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.19 09:57
závidím kamarádce, jsme neštastná a mrzí mě to

Dobrý den,

jdu sem s takovou malou osobní zpovědí, protože se s tím nechci nikomu v okolí svěřit..

V poslední dobou trpím depresemi, jsem vyhořelá a vše se na mě sype. Mám kamarádku, mám ji ráda, ale nějak v poslední době se ji vyhýbám, nemám vůbec chut se s ní vídat..na jednu stranu mě to mrzí, na druhou vždy, když jdu od ní připadám si jak uplná nicka, lůza..a vím, že problém není v ní, ale ve mně..

Moc kamarádek nemám, povětšinou bezdětných, tohle je moje jediná kamarádka s dítětem..

No a kde je problém, ona je toková trochu zvláštní, je hodně přátelská, zábavná, ale dost lidí ji nemusí, je dost afektovaná, je na ni znát, že je jedináček, často chce být středem pozornosti, působí dost arogantně, povýšeně, ale není, povětšinou :) jak píšu, mám ji fakt ráda, problém je, že každá jsme z jiného těsta ve smyslu, ona měla štastný a beztarostný život, já ne. ona má oba rodiče, vychovali ji jako jedináčka, nikdy se nemusela o nic starat, vše dostala, já otec alkoholik, mlátil nás, pak máma odešla, neměly jsme peníze, máma pak onemocněla, já se o ni starala, moje maturita byla učit se do školy, starat se o umírající mamku..a tak je to ve všem..

nicméně, když jsme se poznaly, v práci v kanclu, měla jsem docela ok období, pronajatý malinky byt s přítelem, happy..ona byla taková svérázná, akční, veselá, beztarostná..to se mi líbilo..

ale v poslední době nějak přemýšlím o svém životě a štve mě, že se mi pořád něco děje, proč má někdo tak hezký a beztarostný život..já v 18 řešila pohřeb, kam půjdu, bez peněz, jí koupili rodiče k 18 byt v Praze, auto, krásný start do života, vždy jsme si říkala, vše tě posílí, ale není to pravda, stává se ze mě troska, nepřijdu si lepší, jak spousta lidí říká, že prožít si těžká období, že vás to posílí, naučí něčemu, naopak, mám pocit, že mě to sráží víc a víc..

no, já pak změnila práci a šla do jiné firmy, která pak skončila v insolvenci, neplatili nám, nepřihlásili nás na sociální a ni zdravotní, koloběh vyřizování, vše finančně na tehdy už manželovi, já v té době otěhotněla, jenže ouha, jak nás nepřihlásili, nedali nám zápočták, bez nároku na MD a v té době to začlo, příjem hlavně od muže, dítě..opět finanřní krize, do toho krize v manželství, kupilo se to..

moje malá odmala plakala, dráždivá, koliky, první 2 roky špatně spala, kamarádky dítě, andílek, od narození spinká, jí, nepláče..a tehdy jsme začala porovnávat, oni pořád někam cestují a chtěli, abychom jezdili s nimi, jenže s malou se cestovalo špatně, to za prvé, za druhé, nebyly peníze..a začaly jsme se s kamarádkou oddalovat, místo, abychom spolu prožívaly mateřství, ona si na Rd dělala různé kurzy, cestovala, plnila sny, já sháněla brigády po večerech a ráno ko se starala o dceru, manžel taky..

často jsme odříkala sraz, protože se šlo někam, kde to bylo drahé, ona jakože měla pochopení, ale prostě když jsme se spolu bavily, byla jsme každá jinde, ona prostě bez problému, já jich plno, byla jsem smutná, unavená a jen poslouchala, jak musím pro sebe něco dělat, kadeřník, fitko, výlety, nj, ale peníze nebyly..

no malá pak nastoupila do školky, myslela jsem, že bude líp, už jsme plánovali s mužem i první dovču, co si pořídíme do bytu, pár věcí se nám rozbilo, potřebujeme vymalovat atp..

jenže..v září nástup a od října skoro pořád doma, já v řijnu nastoupila do práce, ale už po 14 dnech jsme musla jít marodit s dcerou, manžel je kuchař a nemůže si dovolit chybět v práci, nemá ho kdo zastoupit..

no a o práci jsme přišla, u nás to od října vypadá takto, týden školka, 2 týdny doma, hlídání nemáme, babičky nejsou a jeden děda to nedává, neumí se o děti postarat, o takto malé..takže jsme byla víc doma než v práci, ted začíná jaro a já doufám, že už bude lépe, protože to je hrozné..

finanční krize se prohlubuje, už i plánujeme se stěhovat z Prahy, neutáhneme to dále, zvýšili nám od ledna nájem, byly větší nedoplatky, ale je to těžké, v Praze jsem oba vyrostli, odejít, já nevim, přijde mi, že to už je poslední tečka, uplně se vykořenit a jít někam jen proto, že je tu draho, ale asi nám nic nezbyde..na tohle mi kamarádka řekla, že z prahy odchází jen chudáci, to mě docela zarazila, tak jako asi jsme no..jako ona má při RD ještě příjem z pronájmu bytu co dostala od rodičů, její manžel zdědil dům za prahou po dědovi, takže neplatí ani hypo, plus má vyšší příjem a ona průměrný, ale k tomu má peníze z pronájmu, takže ona vůbec nechápe..ale mrzí mě, co řekla..

do toho se hrozně hádáme s mužem, má už toho dost, já už taky, jsme kolikrát i hnusná na dceru, ubíjí mě být pořád doma, točíme se v těch nemocech a nemá mě kdo vystřídat, mrzí mě, že ji nemůžu nic dopřát, nám..začíná být na nás vidět, že jsme docela chudí, staré oblečení, nemůžu so dovolit nové, manželovi se rozbily boty do práce, nové stojí asi 2500, ale ty si nemůžeme dovolit, tak soï koupil nějaké levnější, ale je to znát, je 12 hod na nohou a začíná ho bolet pata, už jednou měl problém s ostruhou, tak se děsím..protože si nemůžeme dovolit přijít o příjem..tak ho nutím, aby si koupil ty kvalitní boty, ale zas bude chybět jinde, já potřebuji zubaře, ale nemám na plombu, takže v zubu už kráter..takové ty běžné věci, které jsou třeba a my na ně nemáme..

cítím to tak delší dobu, jsme vyhořelá a asi mě dorazila taková blbost, samotnou mě to překvapilo..já nevim, nějak me zamrzelo, že kamarádka ted odjela na 2 měsíce s mužem i dcerou po Asii, to je obrovský sen, měla jsme i itinerář, ne že bych to nějak konkrétně nějak plánovala kdy, ale tak občas jsme si snila a dělala ho pro radost a kamarádka, že chce nahlédnout, že po cestě po asii nikdy neuvažovala, že jen koukne.. a celý ho zkopírovala, že se ji líbí a najednou oznámila, že si chce splnit odvěký sen a že si vymyslela super cestu a že jedou a pořád dává fotky na FB, jak si plní sen, já nevim, vím, že je to můj problém, ale žárlim a hodně..

potřebuji se od toho odprostit, chci už chodit normálně do práce, nikdy nebudeme mít na to si vyskakovat, ale chci už aspon trochu žít..

potřebuji změnit svoje myšlení, uvědomu ji si to, ale nevím jak..jak se přestat užírat, když na mě vše padá, sama začínám cítit, že z psychiky mám i zdravotní problémy, asi z jídla nenakupuji moc zdravě, mám malý rozpočet a přijde mi, že se to i na mě podepisuje, tloustnu a bolí mě žaludek..

často taky přemýšlím, že skončím jak moje máma, zadlužená, neštastná, unavená..pořád mám pocit, že s emi taky brzo objeví rakoviny a že umřu brzo, nic nezažiju, pro dceru nic neudělám, snažím se kvůli dceři, chci pro ni lepší život, než jsme měla já, ale přijde mi, že kopíruji ten mamky, už jen chybí, aby manžel začal pít a bát nás (to nehrozí, ale hádáme se dost..máme toho oba po krk..

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Reakce:
terien
Extra třída :D 10660 příspěvků 26.03.19 10:08

Tak předně se přestaň s někým porovnávat. Obzvlášť s někým, kdo žije v úplně jiné dimenzi, to nikam nevede. A pak vezměte rozum do hrsti a začněte jednat. Máte se kam odstěhovat? Nebude to jen z bláta do louže? Pokud ne, tak se sbalte a jděte, co si o tom kdo myslí neřeš. Hodně jste si zkomplikovali situaci tím, že jste s dítětem nepočkali. Jako pořídit si dítě s holým zadkem a ještě si tím zvednout výdaje a přiškrtit možnost výdělku, to nebylo zrovna chytré.

Russet
Neúnavná pisatelka 15024 příspěvků 26.03.19 10:17
@Anonymní píše:
Dobrý den,

jdu sem s takovou malou osobní zpovědí, protože se s tím nechci nikomu v okolí svěřit..

V poslední dobou trpím depresemi, jsem vyhořelá a vše se na mě sype. Mám kamarádku, mám ji ráda, ale nějak v poslední době se ji vyhýbám, nemám vůbec chut se s ní vídat..na jednu stranu mě to mrzí, na druhou vždy, když jdu od ní připadám si jak uplná nicka, lůza..a vím, že problém není v ní, ale ve mně..

Moc kamarádek nemám, povětšinou bezdětných, tohle je moje jediná kamarádka s dítětem..

No a kde je problém, ona je toková trochu zvláštní, je hodně přátelská, zábavná, ale dost lidí ji nemusí, je dost afektovaná, je na ni znát, že je jedináček, často chce být středem pozornosti, působí dost arogantně, povýšeně, ale není, povětšinou :) jak píšu, mám ji fakt ráda, problém je, že každá jsme z jiného těsta ve smyslu, ona měla štastný a beztarostný život, já ne. ona má oba rodiče, vychovali ji jako jedináčka, nikdy se nemusela o nic starat, vše dostala, já otec alkoholik, mlátil nás, pak máma odešla, neměly jsme peníze, máma pak onemocněla, já se o ni starala, moje maturita byla učit se do školy, starat se o umírající mamku..a tak je to ve všem..

nicméně, když jsme se poznaly, v práci v kanclu, měla jsem docela ok období, pronajatý malinky byt s přítelem, happy..ona byla taková svérázná, akční, veselá, beztarostná..to se mi líbilo..

ale v poslední době nějak přemýšlím o svém životě a štve mě, že se mi pořád něco děje, proč má někdo tak hezký a beztarostný život..já v 18 řešila pohřeb, kam půjdu, bez peněz, jí koupili rodiče k 18 byt v Praze, auto, krásný start do života, vždy jsme si říkala, vše tě posílí, ale není to pravda, stává se ze mě troska, nepřijdu si lepší, jak spousta lidí říká, že prožít si těžká období, že vás to posílí, naučí něčemu, naopak, mám pocit, že mě to sráží víc a víc..

no, já pak změnila práci a šla do jiné firmy, která pak skončila v insolvenci, neplatili nám, nepřihlásili nás na sociální a ni zdravotní, koloběh vyřizování, vše finančně na tehdy už manželovi, já v té době otěhotněla, jenže ouha, jak nás nepřihlásili, nedali nám zápočták, bez nároku na MD a v té době to začlo, příjem hlavně od muže, dítě..opět finanřní krize, do toho krize v manželství, kupilo se to..

moje malá odmala plakala, dráždivá, koliky, první 2 roky špatně spala, kamarádky dítě, andílek, od narození spinká, jí, nepláče..a tehdy jsme začala porovnávat, oni pořád někam cestují a chtěli, abychom jezdili s nimi, jenže s malou se cestovalo špatně, to za prvé, za druhé, nebyly peníze..a začaly jsme se s kamarádkou oddalovat, místo, abychom spolu prožívaly mateřství, ona si na Rd dělala různé kurzy, cestovala, plnila sny, já sháněla brigády po večerech a ráno ko se starala o dceru, manžel taky..

často jsme odříkala sraz, protože se šlo někam, kde to bylo drahé, ona jakože měla pochopení, ale prostě když jsme se spolu bavily, byla jsme každá jinde, ona prostě bez problému, já jich plno, byla jsem smutná, unavená a jen poslouchala, jak musím pro sebe něco dělat, kadeřník, fitko, výlety, nj, ale peníze nebyly..

no malá pak nastoupila do školky, myslela jsem, že bude líp, už jsme plánovali s mužem i první dovču, co si pořídíme do bytu, pár věcí se nám rozbilo, potřebujeme vymalovat atp..

jenže..v září nástup a od října skoro pořád doma, já v řijnu nastoupila do práce, ale už po 14 dnech jsme musla jít marodit s dcerou, manžel je kuchař a nemůže si dovolit chybět v práci, nemá ho kdo zastoupit..

no a o práci jsme přišla, u nás to od října vypadá takto, týden školka, 2 týdny doma, hlídání nemáme, babičky nejsou a jeden děda to nedává, neumí se o děti postarat, o takto malé..takže jsme byla víc doma než v práci, ted začíná jaro a já doufám, že už bude lépe, protože to je hrozné..

finanční krize se prohlubuje, už i plánujeme se stěhovat z Prahy, neutáhneme to dále, zvýšili nám od ledna nájem, byly větší nedoplatky, ale je to těžké, v Praze jsem oba vyrostli, odejít, já nevim, přijde mi, že to už je poslední tečka, uplně se vykořenit a jít někam jen proto, že je tu draho, ale asi nám nic nezbyde..na tohle mi kamarádka řekla, že z prahy odchází jen chudáci, to mě docela zarazila, tak jako asi jsme no..jako ona má při RD ještě příjem z pronájmu bytu co dostala od rodičů, její manžel zdědil dům za prahou po dědovi, takže neplatí ani hypo, plus má vyšší příjem a ona průměrný, ale k tomu má peníze z pronájmu, takže ona vůbec nechápe..ale mrzí mě, co řekla..

do toho se hrozně hádáme s mužem, má už toho dost, já už taky, jsme kolikrát i hnusná na dceru, ubíjí mě být pořád doma, točíme se v těch nemocech a nemá mě kdo vystřídat, mrzí mě, že ji nemůžu nic dopřát, nám..začíná být na nás vidět, že jsme docela chudí, staré oblečení, nemůžu so dovolit nové, manželovi se rozbily boty do práce, nové stojí asi 2500, ale ty si nemůžeme dovolit, tak soï koupil nějaké levnější, ale je to znát, je 12 hod na nohou a začíná ho bolet pata, už jednou měl problém s ostruhou, tak se děsím..protože si nemůžeme dovolit přijít o příjem..tak ho nutím, aby si koupil ty kvalitní boty, ale zas bude chybět jinde, já potřebuji zubaře, ale nemám na plombu, takže v zubu už kráter..takové ty běžné věci, které jsou třeba a my na ně nemáme..

cítím to tak delší dobu, jsme vyhořelá a asi mě dorazila taková blbost, samotnou mě to překvapilo..já nevim, nějak me zamrzelo, že kamarádka ted odjela na 2 měsíce s mužem i dcerou po Asii, to je obrovský sen, měla jsme i itinerář, ne že bych to nějak konkrétně nějak plánovala kdy, ale tak občas jsme si snila a dělala ho pro radost a kamarádka, že chce nahlédnout, že po cestě po asii nikdy neuvažovala, že jen koukne.. a celý ho zkopírovala, že se ji líbí a najednou oznámila, že si chce splnit odvěký sen a že si vymyslela super cestu a že jedou a pořád dává fotky na FB, jak si plní sen, já nevim, vím, že je to můj problém, ale žárlim a hodně..

potřebuji se od toho odprostit, chci už chodit normálně do práce, nikdy nebudeme mít na to si vyskakovat, ale chci už aspon trochu žít..

potřebuji změnit svoje myšlení, uvědomu ji si to, ale nevím jak..jak se přestat užírat, když na mě vše padá, sama začínám cítit, že z psychiky mám i zdravotní problémy, asi z jídla nenakupuji moc zdravě, mám malý rozpočet a přijde mi, že se to i na mě podepisuje, tloustnu a bolí mě žaludek..

často taky přemýšlím, že skončím jak moje máma, zadlužená, neštastná, unavená..pořád mám pocit, že s emi taky brzo objeví rakoviny a že umřu brzo, nic nezažiju, pro dceru nic neudělám, snažím se kvůli dceři, chci pro ni lepší život, než jsme měla já, ale přijde mi, že kopíruji ten mamky, už jen chybí, aby manžel začal pít a bát nás (to nehrozí, ale hádáme se dost..máme toho oba po krk..

Já bych si našla opravdovou kamarádku. V tom novém místě, kam se klidně přestěhujte, pokud to bude dobré bydlení a snížíte náklady. Holka věčně nemocná nebude, bude teplo, ve volnu vyražte ven. Nemusí to být drahý výlet, třeba jen procházka. Neseďte doma, když tě to ubíjí. Pokud nemá dítě horečku a nebere antibiotika, ven na chvilku může.
Muž by kvalitní boty měl mít, když stojí celé dny na nohách.
A hlavně neporovnávej životy jiných se svým a neposuzuj jiné podle fotek na Fcb. Jistě bych mohla lecos svým kamarádkám závidět. Třeba už z dob dospívání. Ale díky tomu jsem tam kde jsem. Neskuhrám na osud. Beru to tak, jak to je. A raduju se z prkotin.

pe-terka
Neúnavná pisatelka 18427 příspěvků 26.03.19 10:18

Je to hodně o změně myšlení. Taky mám takovou kamarádku (resp. spíš známou, je to kamarádka kamarádky), která se narodila na štastné hvězdě. Podobně jako ta tvoje nikdy neřešila finance nebo zázemí, prostě ho má a měla.
Já jsem si taky musela daleko víc máknout, než jsem se ke svému štěstí dohrabala. Ale dokázali jsme to, spolu s manželem. Počítám, že jsem minimálně o dekádu starší než ty, ve tvém věku jsem byla na cestě a taky to nebylo vždycky lehký. Chce to si stanovit reálné cíle a plnit si je pozvolna. Takže ted vůči podobným štastlivcům necítím žádnou závist, nemám potřebu se s nimi srovnávat. Protože si svůj sen plním, a nevadí mi, že to není cesta kolem světa…A další životní postřeh. Někdy jsou věci jinak, než se zdají. Každého potká v životě nějaký problém, překážka, nebo něco cítí jinak, než by chtěl. A ty o tom z pozice pozorovatele ani nemusíš vědět.

Příspěvek upraven 26.03.19 v 10:20

eileithia
Kecalka 304 příspěvků 26.03.19 10:19

Prostě zkus se už neohlížet na kamarádku a nesrovnavat se s ní, jste každá jinde .bohužel tak to je, někdo je chudej, někdo bohatší, ale zas se to projeví jinde..nevěř v bezstarostný život, to co říká tvoje rádoby kamarádka,že z Prahy odchází jen chudáci tak tomu opravdu nevěř…Zaměř se víc na svoji rodinu, nekoukej kolem kdo co má a vy ne, to ti na psychice nepřidá.. Ano Praha je drahá na život s rodinou, pokud jsi něco většího zadarmo nedostala od rodičů,příbuzných..tak holt se uskrovníte a našetříte, když se odstěhujete pryč z Prahy ne..Proč platit tak vysokej nájem?? To je cesta do pekel..hledejte jinde něco levnějšího,dá se..!
Držím palce, ať jste jako rodina šťastnější..holt život je boj no

Demi
Závislačka 3779 příspěvků 26.03.19 10:19

Už asi nemá cenu řešit, jestli bylo nebo nebylo správné pořídit si dítě, ne? Dítě už tady je a je třeba řešit tuto situaci.
Podle mě by pomohlo ujasnit si, co chceš a co můžeš, co bys chtěla teď, co počká, co není podstatné, a pod. Možná ta tvá kamarádka není zas tak super, věř, že i ona má své problémy, ale nemluví o nich, protože je naučená ukazovat svůj život jako nejlepší ze všech životů. A možná si také uvědomuje, že tě tím trápí, že ji závidíš, a přes to nebo právě proto jí nedělá problém se předvádět.
Ze všeho nejdřív si dej do pořádku manželství. Co je v životě cennější, než dobrá rodina a pěkné vztahy? Je opravdu tak nutné hádat se a vidět problém v tom, jaké máte oblečení? Vždyť i to je věc dočasná, jen co dítě povyroste a najdeš si práci.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.19 10:20

@terien stalo se, neberu ze zdravotních důvodů antiko, chráníme se, ale stalo se, jenže v té době jsme měli oba práci, něco málo našetřeno jsme měli, kdybych brala mateřskou, takový sešup dolů by to nebyl, neštatsné je, že jsme otěhotněla zrovna v době, kdy byly v práci problémy a přestali nám platit - od té doby bylo vše na manželovi a sahali jsme do uspor, protože s jedním platem, já nemohla ani na UP, jelikož mi v práci nevystavili započtový list, nepřihlásili na sociální, takže ani nárok na mateřskou, firma šla nakonec do insolvence, ale my jako zaměstnanci nedostali nic, do toho ještě pojištovna po nás chtěla uhradu, že jsme si neplatili pojištění, protože nás zaměstnavatel nenahlásil, takže jsme byli pro ně jako nepracující, smlouva o zaměstnání - to je nezajímalo, smlouva prý není dostatečný důkaz, ted už vím, že at nastoupim kam nastoupim, musím si obvolat, zda mě zaměstnavatel nahlásil, jsem poučena..

terien
Extra třída :D 10660 příspěvků 26.03.19 10:25
@Anonymní píše:
@terien stalo se, neberu ze zdravotních důvodů antiko, chráníme se, ale stalo se, jenže v té době jsme měli oba práci, něco málo našetřeno jsme měli, kdybych brala mateřskou, takový sešup dolů by to nebyl, neštatsné je, že jsme otěhotněla zrovna v době, kdy byly v práci problémy a přestali nám platit - od té doby bylo vše na manželovi a sahali jsme do uspor, protože s jedním platem, já nemohla ani na UP, jelikož mi v práci nevystavili započtový list, nepřihlásili na sociální, takže ani nárok na mateřskou, firma šla nakonec do insolvence, ale my jako zaměstnanci nedostali nic, do toho ještě pojištovna po nás chtěla uhradu, že jsme si neplatili pojištění, protože nás zaměstnavatel nenahlásil, takže jsme byli pro ně jako nepracující, smlouva o zaměstnání - to je nezajímalo, smlouva prý není dostatečný důkaz, ted už vím, že at nastoupim kam nastoupim, musím si obvolat, zda mě zaměstnavatel nahlásil, jsem poučena..

Hlavně si prosím tě nepořizujte teď druhý. Co teda to stěhování, máte kam jít?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.19 10:25

@Russet taky vím, že to musím změnit u sebe, ale nevim jak, nechci být zapšklá, závistivá a nepřející, nikdy jsem taková nebyla a nechci být, ale je toho na mě tak nějak moc už a ty negativní emoce se derou na povrch, až mě to samotnou zaráží..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.19 10:27

@terien zatím se jen tak poohlížíme, ty nájmy jsou levnější, ale zas já budu mát problém najít práci, manžel ji najde, ale co koukal, tak zas za méně penez, takže zatím řešíme co a jak, navíc kauce a realitce, hledáme bez realitky teda, ale i tak jsou to dardy..uvažujeme , že ideální by bylo, když bych už mohla nastoupit do práce, neco vydělat a pak se hnout třeba ,ale zas bude problém, aby někde bylo místo ve školce..tady místo má..zvažujeme všechny možnosti, at se neukvapíme..

Lucy75
Zasloužilá kecalka 713 příspěvků 26.03.19 10:27

Myslím, že se moc porovnáváš s kámoškou, která je prostě v naprosto jiné situaci

vždyť je na druhou stranu spousta zadlužených lidí, nebo nemocných.. vy jste mladí, relativně zdraví, vše máte před sebou..

stěhování není žádná tragedie, pokud si tam ale předtím najdete práci, školku..

raduj se z maličkostí.. taky jsem pár let nakupovala věci z druhé ruky po bazárcích, no a co… nemusíte mít vše TOP a cestovat po Asii

plomba by měla jít na pojišťovnu, to bych pořešila jako první.. hlavně si neberte půjčky a úvěry.. na boty muži našetři a vařit se dá levněji i zdravě (luštěniny, zelenina, rýže, kuřecí, špenát, zelí…) viz. spousta receptů ve všemožných diskusích, kde mamky na mateřské taky řeší finance kontra vaření…

hlavu vzhůru :kytka:

edit : v Praze ale najdeš rychleji a lepší práci pro sebe než třeba na malém městě.. jeden plat navíc by vám to určo vyřešil - zřejmě i bez stěhování.., i kdybys měla jít někam za kasu… co máš za školu a praxi?

Příspěvek upraven 26.03.19 v 10:29

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.19 10:28

@terien to nehrozí, druhé opravdu ne, dáváme si pozor a beztak spolu skoro ani nespíme, máme ted fakt krizi

Šáruší
Ukecaná baba ;) 1310 příspěvků 26.03.19 10:30
@Anonymní píše:
@terien stalo se, neberu ze zdravotních důvodů antiko, chráníme se, ale stalo se, jenže v té době jsme měli oba práci, něco málo našetřeno jsme měli, kdybych brala mateřskou, takový sešup dolů by to nebyl, neštatsné je, že jsme otěhotněla zrovna v době, kdy byly v práci problémy a přestali nám platit - od té doby bylo vše na manželovi a sahali jsme do uspor, protože s jedním platem, já nemohla ani na UP, jelikož mi v práci nevystavili započtový list, nepřihlásili na sociální, takže ani nárok na mateřskou, firma šla nakonec do insolvence, ale my jako zaměstnanci nedostali nic, do toho ještě pojištovna po nás chtěla uhradu, že jsme si neplatili pojištění, protože nás zaměstnavatel nenahlásil, takže jsme byli pro ně jako nepracující, smlouva o zaměstnání - to je nezajímalo, smlouva prý není dostatečný důkaz, ted už vím, že at nastoupim kam nastoupim, musím si obvolat, zda mě zaměstnavatel nahlásil, jsem poučena..

hele, mně se to nezdá. To co píšeš, protože takhle to nefunguje. A to jsem ten zaměstnavatel. Když zaměstnance nepřihlásím, jde to za mnou, to že jsem ho nepřihlásila je můj problém, zaměstnanec tam doloží smlouvu, eventuálně výplatní pásky a je z obliga. Řešila jsem to i jako zaměstnanec, dala jsem smlouvu a bylo. Veškerý dluh a problém jde za zaměstnavatelem, ne za mnou. Navíc, pokud fakticky vznikla újma, že jsoi nedostala mateřskou kvůli nim, měla jsi na soud dát žalobu o vzniklou škodu a byla bys ji na první dobrou bez problémů vyhrála. Někdy to jako není lehké, někdo se narodí do zlaté kolébky, někdo prostě bojuje. Taky mám poslední dobou pocit, že jen bojuju, ale ty máš špatně nastavené myšlení. Jste oba zdraví, máte zdravé dítě ( až teď na školkové virózky), takže vždycky se dá všechno řešit.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.19 10:31

@Lucy75 plomba jo, i když mj zubař si neco učtuje, mně čeká ještě jeden zákrok a jedná se o přední zuby, mám tam pořád mléčný a na rtg je vidět druhý zub, jenže doktor řekl, že by se musel ven a dát místo nej implantát nebo rovnátka, když by se tenhle použil, tak jako tak, ta suma je vysoká, není to akutní, ale kdo ví, kdy mi ten první vypadne, už je volnější..nehcci být bez zubu, kor přední, ale ted na to prostě není

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.19 10:33

@Šáruší a co by mi kdo dal, ta firma přestala existovat, majitel zmizel, do dneška se nikomu nic nevyplatilo ani v rámci insolvence, prvotní byl stát, jeho pohledávky, beztak nic nebylo, jen majetek, co zůstal v kancelářích, který šel do konkurzu..

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Váš příspěvek
Reklama