Zažili jste lásku jako ve filmu Madisonské mosty?

Anonymní
6.4.20 15:34

Zažili jste lásku jako ve filmu Madisonské mosty?

Ahoj, jsem starší než většina z Vás, 40+. Mám za sebou dva dlouhé vztahy, dospělé děti. Už dlouho znám člověka, se kterým si hodně, opravdu hodně rozumíme, máme se více než rádi…jsme naladění na stejnou notu, rozumíme si beze slov…dlouho se i hodně fyzicky přitahujeme. Problém je jediný, má doma psychiatricky nemocnou partnerku, která má deprese, za sebou i pokusy o sebevraždu, je labilní…z těchto důvodů nikdy nedošel náš vztah dále. On by chtěl, ale oba víme, že jí opustit nikdy nemůže, skončila by v blázinci…a já se bojím, že když se staneme milenci, moje srdce bude trpět víc než nyní…vím, že se nikdy se nenaplní vztah tak, jak bych chtěla. Opustit jí nemůže, protože s tím vědomím nelze budovat štastný vztah, to bych ani nechtěla, on to ví taky…O všem jsme mluvili. Poznal to někdy někdo? Co s bezvýchodnou situací. I když se přestaneme vídat, myšlenky tam jsou…protože víte, že ač vám životem prošlo spousty lidí a bylo dost možností, nikdo vám nepřišel tak blízký jako ten, kterého mít nemůžete??? Nebo si užít aspon trochu štěstí?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Lalelale
6.4.20 16:16

Ty jo, to mě mrzí. On je míč na jeho straně, situaci mu teda nezávidím, buď si zničí život vedle nemocné a nefunkční partnerky, nebo bude za hajzla, co opustil nemocnou :( no hele, pokud oba dva cítíte, že váš vztah je osudový, muzes tomu poměru dat šanci a uvidíš, jak to půjde. Ale taky záleží na tvé situaci a co chceš od života. Asi bych do toho nešla v případě, že třeba tvůj sen je mít kompletní rodinu a děti, protože on ti tohle momentálně dát nemůže, pokud teda nechceš být svobodná matka. Mně by třeba vadilo i to, že bych jo nemohla ani představit známým aniž bych buď nelhala nebo nebyla za milenku. No nezávidím ti to. Kdybych měla mluvit za sebe, ať bych ho milovala sebevíc, nešla bych do toho, on ti nemůže dát budoucnost. Ale pořád je tu šance, že to nevydrží a uteče od ní.

  • Citovat
  • Nahlásit
6.4.20 16:19

Videjte se dál jako přátelé. Možná teď to vidíš tak, že toužíš po tom ten vztah posunout ale… Francesca si uchovala na Roberta krásnou vzpomínku, ale už se nikdy nedozvěděla, jestli a jak dlouho by jim láska vydržela. Možná bys lásce, která by za to až tak moc nestála, obětovala přátelství, které za to rozhodně stojí ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6292
6.4.20 18:31

Chápu, že je to těžké. Já s věkem dospěla (k možná paradoxně úlevnému 8) :oops: :nevim: ) zjištění, že v životě nemůžu/nebudu/není možné/nelze si splnit/nelze stihnout.. vše, co člověk chce. Jasně, on (teoreticky ideální partner) je tou prioritou v životě, ale.. ne vždy to jde, člověk nemá vždy možnost rozhodování s volnýma rukama.. Můj oblíbený citát (volně :lol: ): „Jsou dny, kdy je třeba plavat s proudem. A jsou dny, kdy musíš zabrat a plavat proti proudu za svým cílem. A nejdůležitější je je od sebe rozeznat.“
Kdybych toto téma četla třeba 10 let zpátky, viděla bych to jinak, dramatičtěji :lol: :kytka: :mavam: A teď né, že bych odevzdaně vyčkávala věcí příštích :lol:, ale v životě se dějí věci ne vždy pochopitelné, ne vždy bezbolestné.. to je život..
Jinak - můj oblíbený film :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6.4.20 18:45

Užít si trochu štěstí? To by ji do blázince nedostalo, kdyby se to dozvěděla?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8478
6.4.20 18:50

Tyhle lasky jsou tak strasne silne z jedineho duvodu, nikdy se plne nerealizovaly a neprobehla konfrontace s tim obycejnym kazdodennim zivotem. Je krasne si to nechat nekde hluboko v sobe a obcas se tou vzpominkou potesit, ale neupinat se k tomu a necitit zast k osudu a lidem, kteri te lasce nevedomky stali v ceste.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
452
6.4.20 19:31

Podle mě je lepší to prožít v rámci možností.
A smířit se s tím, že to nebude plnohodnotné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat