Zázračné děti - jak jste dopadli v dospělosti?

Anonymní
14.3.16 07:13

Zázračné děti - jak jste dopadli v dospělosti?

Napadlo mě téma spíše odlehčení, i když mě to vlastně docela trápí. Vy, kdo jste byli v dětství bráni svojí rodinou, školou či okolím jako šikovné, nadané, chytré dítě - ať už v jakýchkoli ohledech, jak jste to požívali (ambice svých rodičů i své) a jak jste nakonec dopadli?

Já sama toto prožila a v dětství jsem byla dost přetěžovaná nejrůznějšími kroužky. Některé dny jse. Měla i 2 za sebou a i když jsem na ně chodila docela ráda, postupně mi to začalo tolik vadit, že jsem pak na 2. stupni najednou se vším sekla. Potom mě to zas mrzelo, ale už jsem se skoro k ničemu nevrátila.

Nebyl to ale žádný sport, tam bych řekla, že se dítě lépe namotivuje, jsou tam viditelnější vysledky, třeba se i líp pozná skutečný talent.

Jinak jsem byla premiantka ve škole včetně gymplu, vlastně i na VŠ, ale stejně jsem ji nedodělala. Trochu ztracená existence.

A proč mě to napadlo - jak moc „ambiciózní“ mám být vzhledem ke svým dětem? Zajímají mě hlavně Vaše osobní zkušenosti… Díky! :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
14.3.16 07:14

Jak jste dopadly… Pardon. Měnila jsem formulaci a nezměnila už i/y. :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
58614
14.3.16 07:21

V 18 se mi hodně ulevilo, 2 dny po matuře jsem se odstěhovala a od té doby si žiju tak, jak to vyhovuje mi. „nadání“ jsem nenaplnila, pro mne to nebylo důležité.. ale když potkám bývalé učitele atd, je mi to vyčítáno i po těch letech :cert: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.3.16 07:28

Aha. Takže to byli rodiče ambiciózní až tak, že jsi radši odešla z domu? A čeho se nadání týkalo, jestli se mohu zeptat? Obecně intelektu nebo něčeho konkrétního? Díky. Zakl.

  • Nahlásit
  • Citovat
58614
14.3.16 07:30
@Anonymní píše:
Aha. Takže to byli rodiče ambiciózní až tak, že jsi radši odešla z domu? A čeho se nadání týkalo, jestli se mohu zeptat? Obecně intelektu nebo něčeho konkrétního? Díky. Zakl.

byl tlak okolí - rodičů až tak ne, ale hodně aji ze školy.. týkalo se to dost specifické věci, psát to přesně nebudu.. Rodiče dost dali na to, co si myslí okolí, to mi nevyhovovalo.. tak jsem radši odešla :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6565
14.3.16 07:33

No většina z těch nadaných spolužáků dopadla špatně. většinou udělali vš který je nebaví a dělají podřadnou práci která je taky nebaví(nebo jsou už mrtví ano 3z 30 spolužáků již zemřeli ve 25-30 letech). Naopak ti průměrní až podprůměrní jsou dnes velmi úspěšní a kreativní.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2844
14.3.16 07:35

U mě by ambiciozní rodič nepomohl (i když máma byla teda hodně - dost mě rvala dopředu a mi to vadilo), já byla hodně ambiciozní sama o sobě. A to si myslím, že je základ, to dítě tu hnací sílu musí prostě mít v sobě - otázkou je, jak ji v něm podpořit, aby ji v sobě našlo a samo rozvíjelo. Já dostudovala VŠ, za tu dobu dvě stáže v zahraničí (jedna roční), ještě před státnicemi mi nabídli dvě pozice na univerzitě, tam jsem byla dva roky, pak jsem šla za lepším do zahraničí, takže asi tak…Ale nevím, zda mi ambiciozní rodič pomohl, jsem taková :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
58614
14.3.16 07:38
@jakanas píše:
No většina z těch nadaných spolužáků dopadla špatně. většinou udělali vš který je nebaví a dělají podřadnou práci která je taky nebaví(nebo jsou už mrtví ano 3z 30 spolužáků již zemřeli ve 25-30 letech). Naopak ti průměrní až podprůměrní jsou dnes velmi úspěšní a kreativní.
:palec: u nás to samé - Ti rádoby podprůměrní dokázali fakt hodně překvapit :palec:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2892
14.3.16 07:43

Já taky chodila na dva kroužky za sebou, ale rodiče nevěřili v nějakou extra zázračnost, spíš jsem toho dělala hodně, než abych byla v něčem nejlepší. Tahle cesta mi vyhovuje. Ve škole jsem měla samý, bez šprtání, ale nenáviděla jsem ji (ZŠ), narozdíl od kroužků. Rodiče nikdy netlačili na to, abych dělala jednu věc a u té zůstala, spíš abych dělala „něco“. To samé u sourozenců. Nikdo neutekl z domova, máme VŠ a živíme se normální prací, nic špičkovýho. Jo, občas jsem ze školy přinesla pětku, kterou jsem si zařídila naschvál, aby rodiče šíleli, pač mě štvalo, že mě za ty jedničky nikdy nikdo nepochválil. A taky mě štvalo, že jsem u dětí byla za šprta, ačkoliv jsem na školu dost kašlala.
V okolí mám dvě baletky, které to dělaly odmala a doteď se tím živí, je jim skoro 40. Tam se u dětí tlačilo dost, takhle bych na svoje děti nikdy tlačit nedokázala. Pak jsem znala pár zázračných hudebníků, tak půlka se tím živí, půlka dělá něco jiného.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
488
14.3.16 07:45

Většina mých nadaných spolužáků dela podradnou praci. Pouze jedna holcina z tech nadanejsich deti je nyní úspěšná v praci, ale ne v osobním zivote. Ja jsem byla ve škole průměr a karierne jsem asi nejúspěšnější ze svých spolužáků. Naši na mne nikdy netlacili a akceptovali i průměrne výsledky :) Ja to hodlám praktikovat stejne u svého dítěte. Na moji starsi sestru byly kladeny vysoké nároky, škola, kroužky, sport - nyní váží pres 100kg, je asociální a vydělává pětinu meho platu. Tak asi tak ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2627
14.3.16 07:46
@jakanas píše:
No většina z těch nadaných spolužáků dopadla špatně. většinou udělali vš který je nebaví a dělají podřadnou práci která je taky nebaví(nebo jsou už mrtví ano 3z 30 spolužáků již zemřeli ve 25-30 letech). Naopak ti průměrní až podprůměrní jsou dnes velmi úspěšní a kreativní.

Teda, to zní hrozně. Na co zemřeli, víš to? Jinak já byla obecně spíš zhrozená tím, jak i průměrné děti ze základky skončily v dospelosti docela špatně. Je to určitě o osobních ambicích. Ty jsem já a bohužel ani dítě do vínku nedostala. Manžel je ambiciózní ve vědě, ale v reálném životě z toho také nepramení například nadstandardní zabezpečení. Chybí nám asi odvaha… :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.3.16 07:49

To je mi líto. Nikdy sle není na nic pozdě ;) Vysokou můžeš začít i teď. Já to měla trochu naopak. Měla jsem chytrou sestru, která měla vždy samé jedničky a spoustu kroužků. Já měla v 1. třídě na výzo dvojku a pak mě celou základku nebavilo se učit. Na kroužky mě nikdo nedonutil. Na střední odborný jsem i občas přestávala chodit i do školy. Maturitu jsem ale udělala a pak se to nějak zlomilo. Začla jsem pracovat v oboru, co mě bavil, pak jsem si dodělala vysší, tu už v pohodě. Odjela jsem na několik let do Anglie, naučila se anglicky, nyní zvažuji bakaláře. S kroužky pro děti to beru od dítěte, jedno baví vše a druhé nechce nikam, tak má jedno dva a druhé žádný ;)

Sorry za anonym, nechci aby se všeobecně vědělo jaká jsem byla lajdačka ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
2892
14.3.16 07:55

Moji spolužáci, kteří byli nejlepší v učení (ne třeba v hudbě nebo sportu), dopadli většinou výborně. Zajímavá práce, spokojená rodina, koníčky. Nejhůř dopadl jeden, který byl sígr už základce, učil se tak průměrně (drogy, vězení).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.3.16 08:19

Prosím anonym

Ahoj, taky jsem byla brána jako „na co sáhne, to jí jde“. Ve škole existovaly jako známky jen jedničky, když jsem přinesla byť 1-, máma se jen kysele podívala, že to není dobrá známka. Měla jsem to jako zakladatelka, spousty kroužků, každý den jeden či dva, na druhém stupni jsem postupně se vším také sekla, protože už jsem z toho byla unavená. Hlavně, jak jich bylo tolik, nemohla jsem nic dělat pořádně; do tanečních mi máma nekoupila taneční boty, na závodní plavání oddílový dres apod…Pro představu, dělala jsem v mš krasobruslení, balet, plavání, běh. Na zš balet, tanečky všeho druhu, flétnu, hudební nauku, dramaťák, krasobruslení už jen o víkendu, plavání, běh, zpěv…No děs. Na střední jsem se nevěnovala už absolutně ničemu, školu jsem si dělala průměrně i s kyselým obličejem mé mámy…Na VŠ jsem po pěti letech udělala bakaláře. Měla jsem už toho honění se za samými 1 po krk :poblion: Po matuře jsem šla do své první práce a práskla do bot, z první výplaty si zaplatila spolubydlení v podnájmu. Měla jsem hluboko do kapsy, ale konečně si žila podle svého. Známky ze zkoušek už jsem nehlásila, nemělo to smysl.. :roll: Mám odpor ke škole, na co sáhnu, to rozbiju :mrgreen: Nutím se chodit na pilates či jogu. Matka mi do teď opakuje, že jsem to v životě nikam nedotáhla. :pocitac:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
14.3.16 08:19

Já chodila na výběrovou základku, pak z ní udělali gympl. Většina z mých spolužáků má vysoké školy a jsou úspěšní, novináři i jedna herecka. Hodně jich je v zahraničí, většinou Spojené státy. Ti, co nemají, vejsky, mají svoje firmy. Zas hodně holek vůbec nemají děti a tak. Já mám taky VS, vždy nadprůměrny plat, manžel se i teď směje, že když on si najde super práci, tak já si najdu nějakou, kde mi dají dvojnásobek. Ale to je náhoda, asi štěstí. Ale nepřijdu si výjimečná. Prostě když je potřeba, tak makám.
Zas můj ex hrál od mala „závodně“ hokej, byl rok v Kanadě nižší soutěž a pak s tím po gymplu sekl a nic z toho. Prostě ambice rodičů.

Anonymní, nechci, aby mne někdo poznal.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama