Reklama

Zbavila jsem se věčného stěžovatele

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.02.17 23:34
Zbavila jsem se věčného stěžovatele

Ahoj holky, jako malé mi umřel táta. Mnoho let mám nechci říct náhradného tátu, to není pravda, ale staršího kamaráda,gaye.Je umělec, teď už je pár let v důchodu. Hodně mě ovlivnil, naučil, ale bylo to oboustranné, pomáhala jsem a byla štědrá vůči němu i já. Jenže před cca 2 lety se stal nesnesitelným, a že hodně vydržím. Teď už je jeho jednání nesnesitelné pro mě už zcela. Druhý byt a veškeré uspořené finance dal nějaké lásce, mladému klukovi, teplému, který z něj dál tahá peníze. Nedá se to zastavit, snažila se jeho rodina i lidé kolem. Psychicky se propadl do úplného energetického upíra, byli jsme zvyklí denně si volat (moc mi to pomohlo teď po úraze, kdy jsem dlouhodobě doma),ale prostě už to nejde, už na mě i zvyšuje hlas, jak já se mám dobře, přitom on je chudý a starý :-) (mám nemocenskou 7 tisíc, nájemní byt a jsem samoživotelka, chodím o holi, tak asi pochopíte, že závidět mi není co.Ale nestěžuji si! jsem šťastná!).Přitom je zdravý, má slušný důchod, střechu nad hlavou, děti nemá, ale má příbuzné, kteří mu pomáhají, neexistuje třeba že by musel vymalovat, uklízet, opravovat, příbuzní se nabídnou, jeho ségra mu nabízela úklidy, půjčku, bere ho k nim na chatu, jednou nebude sám. Stal se z něj psychopatický stěžovatel, vše je špatně. Doktoři měli podezření na rakovinu, to se naštěstí nepotvrdilo. Místo aby byl šťastný, začal nadávat na doktory! Pomoc odmítá. Říká, že mu nic nejde, je starý, ošklivý, nikdo ho nemá rád a jen závidí-denně mi vyprávěl jak má málo peněz a jiní hodně a jak musí šetřit (zatímco já asi rozhazuji :-)).Nakonec jsem už jednou nevydržela, řekla mu, že by své emoce měl krotit, a položila telefon.Od té doby se mnou nemluví. Na 1 stranu je mi to líto, na druhou jsem to fakt nedávala. Nečekám, že u něj dojde ke zlepšení stavu, je to hluboce psychické. Mrzí mě to proto, že podvědomě nerada ztrácím lidi, viz ztráta otce a blízkých lidí. Stalo se někomu něco takového? Že komunikaci už jste dál „nedali“? Chybí mi, mám ho ráda, i jsem mu to napsala, ale žádná reakce.Je fakt, že vždy pro něj budu jen hetero kamarádka, navíc mi bude podvědomě závidět dál společenský „úspěch“,sex s partnerem, věk, práci…Vždy mu budou bližší gayové než já, to chápu. Jo s tím klukem, co u dává peníze z důchodu, dal mu úspory a byt, má jen platonický vztah, je sám. Cítím, že je nešťastný, to chápu, ale hlavně že je sobec. Vźdyť tolik lidí je na tom hůř, styděla bych se stěžovat si…Ale to je můj postoj, on to má evidentně jinak. Nekouká kdo se má hůř, kouká kdo se má líp a závidí. Chci se jen vypsat…Dík :kytka:


Reklama

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.02.17 00:10

Já tě chápu. Odstřihla jsem takhle podobnou kamarádku. Bylo mi to líto, protože jsme toho spolu prožily hodně, ale já už jsem její neustálé stěžování fakt nedávala. Vždycky jsem tam přišla, hodinu poslouchala, co říká a odcházela jsem totálně vycucaná. Musela jsem to stopnout. Za poslední dva roky jsem ji viděla jednou, v poslední době jsem ji párkrát navštívila, ale zjistila jsem, že se nic nezměnilo. Fakt to nejde. Pocit, že tam nemusím je obrovská úleva. Na tvého přítele bohužel dolehlo stáří, ale ani to neomlouvá, jak se chová. Každý jsme strůjci svého osudu.

 
Vyhaslá sopka
Kecalka 195 příspěvků 02.02.17 00:16

Negativní lidi si nelze připouštět k tělu - jsou to pohlcovači energie a člověk od nich odchází naprosto vyčerpán a mnohdy i s depresemi.

 
Ou
Závislačka 4995 příspěvků 02.02.17 01:00

Byl na vyšetření, jestli to není alzheimer? A pokud jde „jen“ o deprese, léčí je - vhodnou kombinací medikace a psychoterapie?

Zavolejte na linku seniorů a proberte s nimi svoje pocity a situaci - jsem dost přesvědčená, že vám pomohou najít konstruktivní cestu, jak mu pomáhat, ale ne za cenu vyčerpání vlastních sil. Zároveň budou mít adresář regionálních služeb, které vám (třeba do budoucna) mohou pomoci s péčí.

https://elpida.cz/linka-senioru

Protože není OK odříznout člověka, který pro vás byl náhradním otcem v okamžiku, kdy to kvůli stáří prostě začne být těžké. Nehledě na to, že to jak současnou situaci budete řešit je ten model, který si odnesou do života vaše děti a podle něj pak budou mít tendenci řešit péči o vás.

 
Uživatel je onlineBábrdl
Generální žvanilka 20947 příspěvků 02.02.17 09:11

Tohle ke stárnutí u mužů prostě patří, ať už jsou gay nebo hetero. Začnou i stěžovat, na politiku, na zdravotní stav na všechno…

Musím se přiznat, že slova jako „energetický upír“ nemám moc ráda. Psala jsem tu o jedné starší kamarádce (je to vlastně moje příbuzná), která trpí RS. Má jednoho syna. Našel si partnerku a v podstatě matku odřízl. Jeho partnerka si s kamarádkou „upřímně promluvila“, řekla jí, že si nesedly, že nejsou stejná krevní skupina, že jí pobyt u ní energeticky vysává atd., ale to přeci nevadí, tak se nebudou tolik stýkat a šťastné budou obě. Ale šťatsná je jen snacha, kamarádka je osamělá.

Ano, je pravda, že si často stěžuje na zdravotní stav, že obtížně chodí, ale… Je to důvod odříznout mámu, která ho vychovala? Je to důvod nechat ji na ŠD samotnou, aby jim nekazila Vánoce s druhými prarodiči? (Nebyla letos samotná, vzali si ji jiní příbuzní).

Vnoučata k ní chodí u musu, aby se to nesnaží zastírat. Vyprávěla mi, že třeba jedno vnouče řeklo: a kdy už teda půjdeme? A snacha na to: tak to ještě chvíli vydrž. Jo, život není fér. Druzí prarodiče jsou zdraví, bohatí, aktivní. Jasně, že je s nima sranda. Ale ty děti měly šanci naučit se, že do rodiny patří i chudí a nemocní. No, nenaučily se… Ale alespoň se naučily vykonávat zdvořilostní návštěvy.

Když jsem byla dítě, měly jsme v rodině sestru babičky. Taky si furt stěžovala, návštěvy u ní nebyly nic moc. Ale jezdili jsme tam, protože jsme věděli, že jí má babi ráda a á na ní hezké vzpomínky.

Kamarádka takhle jezdila do Vlašimi za pánem, který žil s její matkou. A nebyl to žádný nevlastní otec, její maminka si ho našla tak v padesáti. Ale on s ní prošel rakovinou, pečoval o ní do posledních chvil. Tak ona pak jezdila za ním a pomáhala mu. I když to byl podle vyprávění nejen prudič, ale i takový tech chodič po úřadech, stále někam posílal stížnosti i se soudil.

V tvém případě těžko říct. Není to rodina. Přátelství bývá založené na tom, že má obohacovat obě strany. Pokud se tak dlouhodobě neděje, nejspíš nemá smysl ho protahovat…

Naopak v rodině může klidně roky jedna strana „dávat“ mnohem víc, zejména u starých lidí. A přijde mi to správné.

 
Vyhaslá sopka
Kecalka 195 příspěvků 02.02.17 10:19
@Bábrdl píše:
Tohle ke stárnutí u mužů prostě patří, ať už jsou gay nebo hetero. Začnou i stěžovat, na politiku, na zdravotní stav na všechno…

Musím se přiznat, že slova jako „energetický upír“ nemám moc ráda. Psala jsem tu o jedné starší kamarádce (je to vlastně moje příbuzná), která trpí RS. Má jednoho syna. Našel si partnerku a v podstatě matku odřízl. Jeho partnerka si s kamarádkou „upřímně promluvila“, řekla jí, že si nesedly, že nejsou stejná krevní skupina, že jí pobyt u ní energeticky vysává atd., ale to přeci nevadí, tak se nebudou tolik stýkat a šťastné budou obě. Ale šťatsná je jen snacha, kamarádka je osamělá.

Ano, je pravda, že si často stěžuje na zdravotní stav, že obtížně chodí, ale… Je to důvod odříznout mámu, která ho vychovala? Je to důvod nechat ji na ŠD samotnou, aby jim nekazila Vánoce s druhými prarodiči? (Nebyla letos samotná, vzali si ji jiní příbuzní).

Vnoučata k ní chodí u musu, aby se to nesnaží zastírat. Vyprávěla mi, že třeba jedno vnouče řeklo: a kdy už teda půjdeme? A snacha na to: tak to ještě chvíli vydrž. Jo, život není fér. Druzí prarodiče jsou zdraví, bohatí, aktivní. Jasně, že je s nima sranda. Ale ty děti měly šanci naučit se, že do rodiny patří i chudí a nemocní. No, nenaučily se… Ale alespoň se naučily vykonávat zdvořilostní návštěvy.

Když jsem byla dítě, měly jsme v rodině sestru babičky. Taky si furt stěžovala, návštěvy u ní nebyly nic moc. Ale jezdili jsme tam, protože jsme věděli, že jí má babi ráda a á na ní hezké vzpomínky.

Kamarádka takhle jezdila do Vlašimi za pánem, který žil s její matkou. A nebyl to žádný nevlastní otec, její maminka si ho našla tak v padesáti. Ale on s ní prošel rakovinou, pečoval o ní do posledních chvil. Tak ona pak jezdila za ním a pomáhala mu. I když to byl podle vyprávění nejen prudič, ale i takový tech chodič po úřadech, stále někam posílal stížnosti i se soudil.

V tvém případě těžko říct. Není to rodina. Přátelství bývá založené na tom, že má obohacovat obě strany. Pokud se tak dlouhodobě neděje, nejspíš nemá smysl ho protahovat…

Naopak v rodině může klidně roky jedna strana „dávat“ mnohem víc, zejména u starých lidí. A přijde mi to správné.
:potlesk: Krásně napsané!
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.02.17 14:06
@Ou píše:
Byl na vyšetření, jestli to není alzheimer? A pokud jde „jen“ o deprese, léčí je - vhodnou kombinací medikace a psychoterapie?

Zavolejte na linku seniorů a proberte s nimi svoje pocity a situaci - jsem dost přesvědčená, že vám pomohou najít konstruktivní cestu, jak mu pomáhat, ale ne za cenu vyčerpání vlastních sil. Zároveň budou mít adresář regionálních služeb, které vám (třeba do budoucna) mohou pomoci s péčí.

https://elpida.cz/linka-senioru

Protože není OK odříznout člověka, který pro vás byl náhradním otcem v okamžiku, kdy to kvůli stáří prostě začne být těžké. Nehledě na to, že to jak současnou situaci budete řešit je ten model, který si odnesou do života vaše děti a podle něj pak budou mít tendenci řešit péči o vás.

Na vyšetření byl. Rozhodně si děti neponesou tento model-starám se pečlivě o oba rodiče, babičku s dědou, nemohoucího strejdu, pomáhám v charitě atd.-jen s tímto kamarádem prostě už cítímn, že to dál nejde.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.02.17 14:11
@Bábrdl píše:
Tohle ke stárnutí u mužů prostě patří, ať už jsou gay nebo hetero. Začnou i stěžovat, na politiku, na zdravotní stav na všechno…

Musím se přiznat, že slova jako „energetický upír“ nemám moc ráda. Psala jsem tu o jedné starší kamarádce (je to vlastně moje příbuzná), která trpí RS. Má jednoho syna. Našel si partnerku a v podstatě matku odřízl. Jeho partnerka si s kamarádkou „upřímně promluvila“, řekla jí, že si nesedly, že nejsou stejná krevní skupina, že jí pobyt u ní energeticky vysává atd., ale to přeci nevadí, tak se nebudou tolik stýkat a šťastné budou obě. Ale šťatsná je jen snacha, kamarádka je osamělá.

Ano, je pravda, že si často stěžuje na zdravotní stav, že obtížně chodí, ale… Je to důvod odříznout mámu, která ho vychovala? Je to důvod nechat ji na ŠD samotnou, aby jim nekazila Vánoce s druhými prarodiči? (Nebyla letos samotná, vzali si ji jiní příbuzní).

Vnoučata k ní chodí u musu, aby se to nesnaží zastírat. Vyprávěla mi, že třeba jedno vnouče řeklo: a kdy už teda půjdeme? A snacha na to: tak to ještě chvíli vydrž. Jo, život není fér. Druzí prarodiče jsou zdraví, bohatí, aktivní. Jasně, že je s nima sranda. Ale ty děti měly šanci naučit se, že do rodiny patří i chudí a nemocní. No, nenaučily se… Ale alespoň se naučily vykonávat zdvořilostní návštěvy.

Když jsem byla dítě, měly jsme v rodině sestru babičky. Taky si furt stěžovala, návštěvy u ní nebyly nic moc. Ale jezdili jsme tam, protože jsme věděli, že jí má babi ráda a á na ní hezké vzpomínky.

Kamarádka takhle jezdila do Vlašimi za pánem, který žil s její matkou. A nebyl to žádný nevlastní otec, její maminka si ho našla tak v padesáti. Ale on s ní prošel rakovinou, pečoval o ní do posledních chvil. Tak ona pak jezdila za ním a pomáhala mu. I když to byl podle vyprávění nejen prudič, ale i takový tech chodič po úřadech, stále někam posílal stížnosti i se soudil.

V tvém případě těžko říct. Není to rodina. Přátelství bývá založené na tom, že má obohacovat obě strany. Pokud se tak dlouhodobě neděje, nejspíš nemá smysl ho protahovat…

Naopak v rodině může klidně roky jedna strana „dávat“ mnohem víc, zejména u starých lidí. A přijde mi to správné.

Děkuji, moc hezky napsané. Vystihla jsi podstatu-v přátelství musí být určitá rovnováha a tady už několik let necítím „obohacení“. Jako já odešly všechny přítelkyně, kamarádky, protože v tom neviděly smysl.Jak tu píši, starám se o rodiče, babi, strejdu, jezdím do charity atd.,ale tady necítím reciprocitu. A nechat nadávat si za to, že se údajně „mám proti němu dobře“,si nenechám, nejsem kus hadru, mám svou hrdost. Dík za postoj!

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.02.17 14:15

@Bábrdl Pozn.Nikdy mu také nebudu blízká jako gayové-jsem jen kamarádka, s níž stráví trochu volna, když nemá nic jiného na práci a chce se mu nebo když nemá nikoho jiného po ruce. Musím si uvědomit, že můj skutečný táta umřel, že toto táta není. Dík. Ahoj :*


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku

Jedním z nejčastějších sociálních problému, se kterými se dnes potkávají... číst dále >

Váháte, zda a kdy nechat děti očkovat? Udělejte si vlastní názor

Neublížím svému miminku očkováním brzy po narození? Otázku, kdy začít s... číst dále >

Články z Expres.cz

Novinářky potvrdily, že žádní sirotci neexistují, arabista jejich hledání nechápe

Reportérka České televize Markéta Kutilová odjela do Libanonu, aby zjistila,... číst dále >

Kde se vzala kráska od Mareše a Boučka? Začala kariéru u Westa!

Karle Svobodové alias Angeé se povedlo něco, co by nejspíš neprošlo ani Leoši... číst dále >

Články z Ona Dnes

VIDEO: Jak se ze služky Gottwaldové stala první dáma. A lidé se jí smáli

Toužila být obdivována jako její předchůdkyně Hana Benešová. Jenže Martě... číst dále >

Dvojčata z Atlanty se narodila jako holčičky, dnes jsou z nich bratři

Angel a Fabian Griffinovi už od deseti let vědí, že jim příroda nadělila... číst dále >


Reklama