Zemřel: nemůžu se vzpamatovat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Lada84
Ukecaná baba ;) 2129 příspěvků 04.04.19 18:58
Zemřel: nemůžu se vzpamatovat

Ahoj holky, je to skoro týden, co mi zemřel blízký kamarád. Minulý pátek se vyboural kousek od Berouna, a já se z toho pořád nemůžu oklepat. Děti na mě mluví a já jsem myšlenkami mimo. Chodím zmateně po bytě, pak si sednu, ziram před sebe, pak zase nemám stání a snažím se cosi dělat, jsem roztržita, chvíli n*srana, pak apatická, pak plačtivá, pak agresivní…je to normální? Jak dlouho mi bude trvat to vstřebat? Co vám pomohlo? Já musím fungovat :(

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Božislava
Závislačka 2684 příspěvků 04.04.19 19:04

Je to smutný. Jdi k psychologovi. :hug:

ka2ka
Extra třída :D 14544 příspěvků 04.04.19 19:06

@Lada84 vydrž přejde to ale trvá to dlouho :,(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 19:15

@Lada84 chce to čas, týden je krátká doba, když mi umřel táta, tak jsem se dávala dohromady měsíc, v práci jsem první týden udělala pár skolackych chyb, po týdnu jsem v práci nějak už fungovala, ale doma jsem pak vždycky zalezla a vzpomínala, přítel mi tenkrát dost pomohl tím, že mě neustále něčím zamestnaval a měl velké pochopení, když jsem nereagovala na jeho otázky ;) ono když je to nečekané, tak to truchlení trvá déle… :hug:

dedrichov
Závislačka 3352 příspěvků 04.04.19 19:15

Upřímnou soustrast Tobě i rodině kamaráda. Je to smutný. Před 6 lety zemřel taktéž můj mladý kamarád. Měl rodinu, 2 malé děti, manželku …

bertoldina
Ukecaná baba ;) 1602 příspěvků 04.04.19 19:15

@Lada84 Je to úplně normální :hug: . Napadá mě, jestli máš prostor se s ním rozloučit, vybrečet se z podoby nebo třeba něco rozbít. Vidím, že máš malé děti a jak píšeš, musíš fungovat, možná se i snažíš to před nimi tolik neprožívat. Může Ti v tom pomoci muž? Že by sis třeba vyběhla někam sama do lesa a tam s tím byla chvíli sama?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 19:18

Taky mi takhle nečekaně, při autonehodě, zemřel velmi blízký člověk, vrstevník. Nepomůže nic, jen čas. :nevim: Je to už asi 5 let, bolí to stále a asi bude, ale myslím na něj prostě přes ty běžné, každodenní činnosti. A je fajn, že v rodině se na něj obecně vzpomíná pozitivně, třeba když někde jsme, kde jsme byli před lety i s ním, tak se řekne: Jé, vzpomínáte, tady jsme byli s X a dělali jsme to a to, to bylo fajn. Není to tabu něm mluvit. Ale to je taky dost individuální a jde to až po nějaké době…

Ou
Kelišová 6905 příspěvků 04.04.19 19:26

1. běž na pohřeb. Pokud už byl a tys ho vynechala, zanes mu na hrob kytku a zapal za něj svíčku.
2. plač - pláč opravdu pomáhá. A ne, dětem nebude vadit když jim řekneš že si smutná, protože se ti zabil kamarád. Stejně vnímají, že se něco děje - když jim to vysvětlíš, bude to pro ně pochopitelnější. Vztek je taky dost přirozenej, pokus se najít nějakou přijatelnou cestu jak ho ze sebe dostat, bez toho, abys byla podrážděná na okolí - sekání dřeva, boxování a nebo řvaní v lese pomáhá.
3. případně mu piš dopisy a pal je - aby za ním dorazil dým.

Jinak to je úplně normální žal, není to porucha a jen se jím musí projít a musí si člověk dovolit truchlit. Když to budeš potlačovat a neodtruchlíš co je potřeba, tak to pak může vylézt zpět časem jako podivná, „bezdůvodná“ deprese.

Víc třeba tady https://www.umirani.cz/…ce/truchleni

Příspěvek upraven 04.04.19 v 19:28

lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 23218 příspěvků 04.04.19 19:26

@Lada84 chce to čas, pokud to nezvládáš, zajdi k psychologovi.
Před lety mi umřela kamarádka/spolubydlící z intru. Blbá náhoda, zhlasl jí plamínek v karmě. Po škole už jsem se vídaly méně, ale psaly jsme si atd. Prvních pár dní, kdy jsem se to dozvěděla, mi bylo hrozně, pak mě tedy pohltily starosti, které jsem měla, ale už je to skoro 10 let a pořád, když slyším novou písničku od Chinasek, tak první na co myslím, jestli by se jí líbila.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 19:29
@Anonymní píše:
Taky mi takhle nečekaně, při autonehodě, zemřel velmi blízký člověk, vrstevník. Nepomůže nic, jen čas. :nevim: Je to už asi 5 let, bolí to stále a asi bude, ale myslím na něj prostě přes ty běžné, každodenní činnosti. A je fajn, že v rodině se na něj obecně vzpomíná pozitivně, třeba když někde jsme, kde jsme byli před lety i s ním, tak se řekne: Jé, vzpomínáte, tady jsme byli s X a dělali jsme to a to, to bylo fajn. Není to tabu něm mluvit. Ale to je taky dost individuální a jde to až po nějaké době…

Já jsem o taťkovi dokázala promluvit bez toho aniž bych se hystericky rozbrecela až po dvou letech. Umřel mi v 16, nečekaně. Dodnes jsem se s tím nesmirila.

Tiger-lily
Vesmírná mluvilka 34287 příspěvků 1 inzerát 04.04.19 19:36

:hug: :hug: Drž se… obklop se svými nejbližšími a nejmilejšími… zatím bych k žádnému psychologovi nechodila, je to čerstvé a potřebuješ čas se s tím srovnat. Upřímnou soustrast.

Renca8
Ukecaná baba ;) 1336 příspěvků 04.04.19 19:49

Prejde to, bez se za nej pomodlit do kostela na msi, venuj mu modlitbu aby se jeho duse pokojne dostala k Bohu to je to nejlepsi co muzes pro nej udelat. A taky zajdi na hrbitov, polozit mu tam kvetiny, rozloucit se. Zapal mu svicku, i doma si za nej zapal svicku…dela se to pry proto aby mel svetlo na sve ceste k Bohu. Se smrti se nejde smirit, ale muzes k jeho dusi promlouvat musis ho nechat jit kazdy mame svuj osud

Příspěvek upraven 04.04.19 v 19:53

Božislava
Závislačka 2684 příspěvků 04.04.19 19:51

Navzdory všemu doporučení od Tiger-lily-zajdi k tomu psychologovi, až uznáš za vhodné, a požádej o antidepresiva, nebo se v tom smutku utopíš. Upřímnou soustrast.

Lada84
Ukecaná baba ;) 2129 příspěvků 04.04.19 19:56

Moc se omlouvám, že píšu se zpožděním, sedím s prvorozenou u úkolů a mám co dělat se soustředit na sčítání a odčítání do 20 :roll: No, emoce před dětmi..to je těžký, nějak mám pocit, že by jim mohlo být líto mě a to poslední co chci je, aby v noci měly běsy a tak :( Emoce ven moc nepoustim, já jsem povahou spíš pasivní agresor, či jak se to nazyva :nevim: Manžel se do 10min vrátí z práce, tak se budu snažit vyběhnout na půl hodky ven, tohle „utíkani“ na mě celkem funguje..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 19:57

Já bych k psychiatrovi nechodila a už vůbec nezačínala s antidepresivy - pokud vím, antidepresiva jsou léky na nemoc - depresi. Ty nejsi nemocná, ale prožíváš hluboký smutek, vyrovnáváš se se smrtí blízkého, myslím si, že je dobré si to prostě po svém „odžít“, taky to mně i ostatním v rodině samozřejmě trvalo, než jsme byli schopni o dotyčném mluvit, než jsme byli zas schopni najet na „normální režim“, než jsme se naučili na něj vzpomínat… Nepřišlo by mi dobré to nějak ovlivňovat prášky.

Kromě toho týden je opravdu krátká doba…

Upřímnou soustrast. :(

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama