Žene mě falešná hrdost?

Anonymní
9.3.20 10:59

Žene mě falešná hrdost?

Doma nám to už přes rok moc neklape. Uvažuju o rozvodu, ale když se zamyslím nad tím proč, tak mi to nedává smysl. Nejvíce mě štve, že se muž odmítá podílet na domácích pracech. Na všechno používá výmluvu „musíš si říct“. Ale vede to do extrému, že si musím říct prakticky o cokoli, neustále, opakovaně. Sám neudělá skoro nic. A mě neskutečně sejří se neustále o něco doprošovat, nebo se nedoprošovat a dělat všechno sama, zatímco chlap čumí do mobilu nebo do PC. Řešili jsme to mockrát, on pořád uhýbá, vymlouvá se a nebo použije klasický argument „já všechno platím“ (což taky není úplně pravda, o rodiny dávám celý svůj rodičák a svoje věci pro radost nebo oblečení si taky kupuju ze svého přivýdělku). Kdyby se aspoň pořádně věnoval dětem, tak to nějak kousnu.
Ale rozvodem bych si silně pohoršila ve všech oblastech, rozbila bych rodinu dětem. Je to silně nelogické. Ale vlastně by mi tolik nevadilo být na všechno sama, protože by prostě nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoct a nechtěl.
Nejde mi o množství práce, kterou mám, není to tak, že bych byla totálně strhaná (jsem unavená hlavně psychicky, takže to není vidět). Ale šíleně mě vytáčí něco dělat pro rodinu a muset se neustále doprošovat aktivity od manžela, který je přece také součástí té rodiny.
Prostě mi připadá pro mé nervy jednodušší žít a být na vše sama, než žít vedle někoho a stejně být na vše sama nebo být za prudičku.
Chápete to, nebo jsem fakt úplně mimo? Stačily by vám prostě jen peníze a občasné „hlídání“ od manžela?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
9.3.20 11:06

A co láska a opora, je ve vašem vztahu?

  • Nahlásit
  • Citovat
9.3.20 11:09

A co třeba ubrat z tvé strany, to by nešlo? Někdo chce mít naklizený celý dům, jinému nepořádek nevadí. To je ale právě um a podstata lidských vztahů, že se chceme nějak sladit, hodit to trochu do průměru… :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9.3.20 11:13

U nás to stejné :D akorát mě teda nevadí si o to říct :D protože co neřeknu přítel neudělá :D A nebo ikdyž nejsem doma napíšu mu na papírek seznam co má udělat a je to :D příjdu domů a vše je hotové :D některé věci samozřejmě ne podle mých představ, ale snaha tam vidět je, takže jsem spokojená :D :D chlap se musí popostrčit :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.3.20 11:17

Člověče, jako bych to psala já. Fakt do puntíku. Já jsem dospěla k rozhodnutí, že nemá smysl se teď rozvádět. Velmi bych si pohoršila finančně, dětem bych rozbila rodinu. Předpokládám, že by byly velké dohady o péči. Taky je mi jasný, že veškerý čas, kdy by děti měly být s otcem, by byly u babičky, která by svorně s otcem měla blbé řeči na mě. No a v neposlední řadě bych se nehnula z domu, protože kdo.by mi hlídal. Dokud to není neúnosný, zůstane vše při starém. Ve dvou je ten rodinny zivot proste nesrovnatelně jednodussi a pokid je jedina chlapova chyba ta, ze jaksi neni rodinny typ, tal nemyslim, že by bylo nutne rodinu rozbíjet.

  • Nahlásit
  • Citovat
13341
9.3.20 11:26

Manžel doma taky moc nepomáhá, ale on má své práce dost. Já se teda nepovažuju za prodičku, když ho poprosím, aby mi s něčím pomohl. Prostě zadám povely a jedem. Zkus ho nepředělávat k obrazu svýmu, ale chvíli pracovat s tím, co máš. Prostě mu řekni, co má udělat, chvilku to překousni a třeba to bude fungovat k oboustranné spokojenosti. Na rozvod a trhání rodiny je času dost. Závažný problémy nemáte a pořád se vyplatí na vztahu pracovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.3.20 11:29

Doma to máme taky tak, ale já jsem rezignovala a už ani neříkám o pomoc s dítětem, proste nic… Mám ho ráda, to že nechce uklízet nebo mi pomáhat jsem si řekla, že snesu, lepší než se neustále vytáčet, že doma něco nedělá.. prostě to udělám a nepozastavuju se nad tím.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
9.3.20 11:33
@Anonymní píše:
A co láska a opora, je ve vašem vztahu?

On říká, že mě má rád. Ale to je všechno. Já tu lásku ani oporu necítím.
Jako jo, kdyby byl nějaký průšvih, tak mě v tom nenechá, to mu nechci brát. Dává tu jistotu na coby kdyby. Ale na ten každodenní život ne, mám pocit, že jsem na všechno sama.
Já ho ráda mám, ale od doby, co se takto chová, tak i má láska dostává povážlivé trhliny. Potřebuju něco dostat nazpět a jak to tak bývá, je to to, co on mi nechce dát.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
9.3.20 11:38
@nakreslenypanacek píše:
A co třeba ubrat z tvé strany, to by nešlo? Někdo chce mít naklizený celý dům, jinému nepořádek nevadí. To je ale právě um a podstata lidských vztahů, že se chceme nějak sladit, hodit to trochu do průměru… :nevim:

Mně nevadí nepořádek, ale vadí mi špína. No napiglované to u nás rozhodně není.
Ale já jsem psala, že nejde o to absolutní množství práce (a tím myslím domácnost i výchovu dětí), jako o to, že já jí dělám 95% a on 5 %, když hodně prudím tak 10 %. A já bych třeba ráda poměr 70 na 30.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
9.3.20 11:41
@Jančadáda píše:
U nás to stejné :D akorát mě teda nevadí si o to říct :D protože co neřeknu přítel neudělá :D A nebo ikdyž nejsem doma napíšu mu na papírek seznam co má udělat a je to :D příjdu domů a vše je hotové :D některé věci samozřejmě ne podle mých představ, ale snaha tam vidět je, takže jsem spokojená :D :D chlap se musí popostrčit :D

Jenže u nás tohle nefunguje. Kdybych mu napsala seznam úkolů, tak udělá možná polovinu, zbytek dne bude prudit a příští den příjde domů schválně pozdě večer.

  • Nahlásit
  • Citovat
1039
9.3.20 11:43

To by se ale rozváděla každá druhá ne? :-D já když chci aby manžel vysál tak musím dojít a říct mu: vysaj, já zatím uklidím zbytek… Mimochodem, mezitím co on vysaje tak já mám uklizený celý dům… Když mu napíšu seznam tak nakoupí, samotného ho to nenapadne. Přesto se rozvádět nechci :-D
Když neřeknu, neudělá to. On je OSVČ, já už taky pracuju, máme domek, malého syna ( pracovala jsem i na mateřské). Manžel je od rána do večera pryč, ale zase nosí víc peněz, mnohem víc než já. já dávám malého do jeslí, já ho vyzvedávám, vařím, uklízím, většinou i o víkendu jsem s malošem na výletě sama, protože muž si chce ( právem) odpočnout a nemá na cestování náladu.
S tím jsem si ho brala, nemám si na co stěžovat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8508
9.3.20 11:44

Co tedy od něj chceš? Když ho požádáš, aby třeba vynesl koš, udělá to? Chlap spoustu věcí prostě nevidí, a když ti ten tvůj řekne, že si máš říct, když je něco potřeba udělat, tak proč to neuděláš? Jestli pak doma naštvaně běháš s vysavačem a myslíš si, že ho napadne že to mohl udělat on, tak to se mýlíš. On vidí že vysáváš, neřeší to. Ty jsi naštvaná a on neví proč :nevim: Takže, když něco chceš, řekni mu to. Můj chlap doma taky nic nedělá, ale má své práce dost, tak domácnost zvládnu sama a neřeším to. Kdyby ale přišel ve tři z práce, lehnul na gauč a nic ho nezajímalo, tak to by mi vadilo, to jo :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2628
9.3.20 11:46

A on chodí do práce a ty si na mateřské?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26561
9.3.20 11:46
@Anonymní píše:
Doma nám to už přes rok moc neklape. Uvažuju o rozvodu, ale když se zamyslím nad tím proč, tak mi to nedává smysl. Nejvíce mě štve, že se muž odmítá podílet na domácích pracech. Na všechno používá výmluvu „musíš si říct“. Ale vede to do extrému, že si musím říct prakticky o cokoli, neustále, opakovaně. Sám neudělá skoro nic. A mě neskutečně sejří se neustále o něco doprošovat, nebo se nedoprošovat a dělat všechno sama, zatímco chlap čumí do mobilu nebo do PC. Řešili jsme to mockrát, on pořád uhýbá, vymlouvá se a nebo použije klasický argument „já všechno platím“ (což taky není úplně pravda, o rodiny dávám celý svůj rodičák a svoje věci pro radost nebo oblečení si taky kupuju ze svého přivýdělku). Kdyby se aspoň pořádně věnoval dětem, tak to nějak kousnu.
Ale rozvodem bych si silně pohoršila ve všech oblastech, rozbila bych rodinu dětem. Je to silně nelogické. Ale vlastně by mi tolik nevadilo být na všechno sama, protože by prostě nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoct a nechtěl.
Nejde mi o množství práce, kterou mám, není to tak, že bych byla totálně strhaná (jsem unavená hlavně psychicky, takže to není vidět). Ale šíleně mě vytáčí něco dělat pro rodinu a muset se neustále doprošovat aktivity od manžela, který je přece také součástí té rodiny.
Prostě mi připadá pro mé nervy jednodušší žít a být na vše sama, než žít vedle někoho a stejně být na vše sama nebo být za prudičku.
Chápete to, nebo jsem fakt úplně mimo? Stačily by vám prostě jen peníze a občasné „hlídání“ od manžela?

Na chlapa musíš hodit věci, který on samotnej potřebuje. :nevim:

Jemu je jedno, že je podlaha špinavá. Taky mi to bylo jedno jako pubošce (mně to teda bylo jedno až do narození dítěte, což je u mne po čtyřicíctce :mrgreen: ), ale nebude mu jedno, že nemá spárovaný ponožky, vyžehlený košile atd.

Já jsem pořádila chlapovi takovou tu průhlednou plastovou krabici z ikea, do ní mu házím všechny ponožky. Páruje si je sám. Nic z jeho věcí nežehlím, žehlí si sám. :mrgreen:

Ale to víš, že mě taky vysírá, že mu všechno musím říkat. Jak kdyby neviděl, že je ten koš plnej sám…

Obvykle k tomu řeku: vyndej prosím myčku, já jdu zatím pověsit prádlo, aby viděl, že se nenudím.

Ale je fakt, že když jsem byly na mateřské, dělala jsem toho mnohem víc než on. Přišlo mi to správné. No a po těch třech letech se mu těžko zvykalo na to, že musí i on. Bylo to krušné, ale nějak to pytlíkujem

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26561
9.3.20 11:51

Nebo, a to už je ode mne fakt „naschvál“, vždycky věším jeho prádlo do prádelny a svoje v koupelně. Protože vím, že když to jeho bude dole v prádelně (tak říkáme koupelně spodního bytu)., bude ho to motivovat jít ho sebrat :lol: :lol: :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama