Zhoubný nádor v prsu

253
9.6.09 11:10

zhoubný nádor v prsu

Ahoj všem,
hledám některou, která si tím prošla. Moje sestra si našla bulku, na vyšetření jí našli další, po odběru vzorků se potvrdil zhoubný nádor. V nejbližších dnech má nastoupit na 1/2 roční chemoterapii a potom ji čeká operace. Potřebovala bych poradit, jak se k člověku chovat, co mu pomůže ulehčit situaci, co dělat/nedělat, zkrátka konkrétní zkušenost, ne obecné rady, které jsem už načetla. Sestra pro mě hrozně moc znamená, kdyby to šlo, dýchala bych za ni, nejde to a já si samozřejmě vůbec nehodlám připustit možnost, že by to nedopadlo......jen ta představa, jak moc jí bude špatně (ale to jsou ty obecné informace, třeba je to u každého jinak a proto bych raději poprosila o vlastní zkušenost)
Děkuju

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
9.6.09 12:17

Ahoj Kiero,
právě jsem zasedla k PC, že sem zadám novou diskuzi s tímhle blbým tématem - my to teď prožíváme s mámou:(
Její nádor může mít až 4cm, nejdřív má jít na chemoterapie a potom na odstranění. Pokud teda dopadnou dobře všechny ostatní testy a rakovina nebude jinde v těle…
Tím, že jsem na mateřské a ještě ke všemu budou prázdniny, to máme trošku jednodušší v tom, že budu co nejvíc času trávit s mamkou, aby neměla možnost utápět se v tom. Je ale moc šikovná a docela statečně se s tím pere. Zatím jsme ale na začátku, tak uvidíme, jak to půjde dál.
Já jsem zase chtěla poprosit o praktické zkušenosti se stravováním a vším, co těm, které to mají za sebou pomohlo ať už fyzicky nebo psychicky.
Jinak máme v plánu třeba podporovat imunitu homeopaticky, aby líp snášela právě chemoterapii.
Díky moc všem.
Jana

  • Nahlásit
  • Citovat
2621
9.6.09 12:17

Ahoj Kiero!!!
Je mi moc líto, co potkalo Tvou sestru. Moje tchýně si tím prošla ještě za totáče, takže tady byl ke všemu ještě nedostatek léků. Řekli jí, že si je musí sehnat nebo umře 8O . Tchán scháněl přes známý z Německa. Přišla o prso, o vlasy, přibrala 20 kg. Byl to strašnej záhul po psychický i fyzický stránce, ale přežila!!!! Na psychice to zanechalo stopy v podstatě dodnes. Nejvíc jí pomohl právě tchán, že za ní neustále chodil, držel jí za ruku a dával jí najevo, že jí má rád a že o ní pořád stojí jako o ženskou.
Vím, že jí strašně deptalo, jak jí padaly ty vlasy. Nic moc konkrétního jsem ti neporadila, ale myslím, že tady stoprocentně platí, že se tomu nesmí poddat, musí koukat dopředu a mít pro co dál žít.
Dnes jsou zase lékaři daleko dál, důležité je přijít včas. Přeju Tobě a hlavně Tvé sestře spoustu sil a pozitivní energie!!!!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1943
9.6.09 14:49

kiero, my si tím nedávno prošli s mým otcem,,, tam šlo o rakovinu plic. Nám se osvědčïlo mluvit o tom otevřeně, dělat si z toho i srandu. Když mu bylo špatně po chemu, tak to prostě zkusil zaspat, většinou to vycházelo. Nemohl se ale ani podívat na jídlo, prostě nic do sebe nedostal, tak jsme v lékárně kupovali Nutridrinky, tam se udává, že jeden tento drik je jakoby jedna porce řízku s bramborem, nebo nám to říkal doktor, už nevím, každopádně občas si to dal, dělají různý příchutě, a to bylo jeden čas opravdu jediné, co mohl pozřít. Hodně pil, a měl hodně jíst ovoce, tak se snažil, no ale na ovoce nikdy moc nebyl, tak to nebylo nejslavnější. Vlasy mu samozřejmě taky vypadaly, ale chlapi tohle moc neřeší, pak mu znovu narostly a byly pevnější a tmavší, že si mamka dělala srandu, že jí ho v nemocnici vyměnili … zrovna se řešila ta výměna miminek v porodnici, tak to takhle použila,,,, no říkám, chovat se normálně, normálně se o tom bavit, a ta sranda taky musí být… vím že i toto je vlastně taková obecná rada, ale nějakou moc konkrétní ani nedostaneš, on to každej člověk prožívá jinak, má jiný chutě apod.
Te´d mě napadá, jestli sledujete seriál Ulice, tak tam ta jedna hrdinka /nebudu konkrétní, neznám jméno, já to sleduju jen občas/ právě chemo absolvuje, chodí doma se šátkem na hlavě, je tam vidět, když se vrátí z chema, tak že jí je špatně, jsou v té rodině malé děti, snad 8 let, všechno ví, normálka se o tom baví, to se mi „líbí“.
Hlavně je dobře, že sestru čeká operace, ta by to vlastně měla všechno vyřešit, tak Vám přeji, ať dobře dopadne.

A.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35111
9.6.09 15:10

Ja to teda osobne ani v rodine neprozila, jen co vim ze skoly a zkusenosti s mymi pacienty - kdyz o tom zacnou mluvit - a treba i o smrti, tak nemenit tema, primerene utesovat - ale nebranit se treba probrat i tu alternativu „co kdyz umru“. Pro naslouchajiciho je to neprijemne, sam by nejradeji utekl, ale ten nemocny to chce probrat, treba rict, jaky chce mit pohreb. Samozrejme rikat „tohle se nestane“, ale probrat to.

Jinac mit na mysli to, ze pacient ma taky pravo nevedet. Takze pokud se me nekdo bude ptat „vid, ze neumru?“, tak mu to nebudu v zadnem pripade vyvracet.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1943
9.6.09 15:17

to je pravda, co říká Pudloslava, o tom právu nevědět. Ve vašem případě věřím, že to dobře dopadne, ale s mým otcem to bylo tak, že jsme se s doktory domluvili, že mu řeknou, že se to chytilo včas a rakovina se zastavila, že se samozřejmě nikdy úplně nevyléčí, ale že se to zkrátka nešíří dál. A otec tomu uvěřil, možná i proto, že jsme všichni okolo byli „veselí“ a „v pohodě“, tak byl taky. On na operaci nemohl, přišel pozdě,, možná i proto se tak moc upínám k operacím, mám vlastně i případy z okolí, kdy operativní pacienti jsou na tom samozřejmě mnohem líp než ti, co operaci nepodstoupí. A.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35111
9.6.09 15:24

Ono jako desne zalezi na tom, jak se pacient pta. Kdyz se pta „Co se mnou je a reknete mi pravdu, umru? Co jste nasli na tomk CT? Co to je za loziska, neni to rakovina?“ tak se mu tezko muze lhat. Ale kdyz se pta „ze neumru, pane doktore, ze to bude dobry“ tak to je jina. Musi se to tak nejak citem posoudit, je to tezke. V Americe se razi za:,–(a „pravda za kazdou cenu“

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19988
9.6.09 15:33

Rakovinu prsu prodělala moje nevlastní teta, nežije v ČR a vídáme se tak jednou za rok za dva, a tak jsem se to dozvěděla až po
Přišla o prs a nebýt toho, že mi to řekla máma, tak bych to nepoznala. Když jsme se viědly, tak už zas měla svý vlasy.
Ohledně konkrétních rad toho bohužel moc neřeknu, ale myslím, že hodně záleží na nátuře dotyčnýho a to mi připomnělo, jak psala Pudloslava:

Pudloslava píše:
Jinac mit na mysli to, ze pacient ma taky pravo nevedet. Takze pokud se me nekdo bude ptat „vid, ze neumru?“, tak mu to nebudu v zadnem pripade vyvracet.

U nás v rodině vládne docela dost černý humor, takže nejspíš bych odpověděla „To víš, že umřeš! … ale kdo ví kdy, tak jako všichni ostatní.“ :lol: Ale je mi jasný, že tenhle přístup prostě nejde u každýho.

Kiero, Jano - držím palce sestře i mamince, ať to dobře dopadne!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23505
9.6.09 15:43

Bohužel z vlastní zkušenosti - důležitý je vše řešit v klidu, podpořit, utěšit, někdy ale to spíše později nebo když léčba nezabírá, jsou tam deprese, projevy lítosti až hysterie. Jinak fajn že přizpůsobit stravu - po chemoterapii není chuť, takže nenutit, ale třeba nachystat malé kousky ovoce, pokud by přece jenom byl zájem, spíš něco vodnatějšího - jahody, mandarinka, nic, co by dusilo. To samý s pitím, nenutit, ale mít připraveny různé džusy, vymačkané šťávy, vodu s citronem, čaj, cokoli v menším, aby si mohl průběžně dávat na co má chuť. Jinak spíš se bavit otevřeně podle toho, jak jste zvyklí, neřešit budoucnosti ani minulost a když je tíseň, tak klidně pustit dobrej film nebo muziku, aby si i nemocný mohl odpočinout s myšlenkama. Kdo v noci hůř spí, tak potom ať si může zdřímnout přes den podle potřeby.

Je to záhul pro všechny, ale dá se to…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
9.6.09 18:58

Držím moc a moc palce,abyste to všechno zlvádali dobře,i když procházka růžovým :,-(em to není.Moje babička také měla CA prsu,prošli jsme si tím vším.Ale dřív bohužel nebyly takové metody léčby jako dnes.Prví nádor byl objeven v jejích 50-ti letech,bohužel jen operace,nic víc.Žádné ozářky,ani chemoterapie.Za deset let se objevil nádor v druhém prsu.Operace,ozářky,zvažovalo se nad chemoterapií,dodnes nevím,proč se rozhodli že ne,že tato léčba je dostačující.A za 7 let se objevily metastázy v mozku.Když to vezmu zpětně,co bychom dnes dali za chemoterapii,věřím,že ta by bývala onemocnění podchytila v začátcích.I když vím,že to není procházka růžovou zahradou,tak za ten vyhraný život to stojí!!!Moje rada zní-říkejte si,že člověk musí projít tou hrůzou,aby se vyléčil,jiná cesta není.Kamarádka-tenkrát jí bylo 28 let-měla také nádor v prsu,kdž jí to sdělili,byla z toho úplně vedle,brečela,hned druhý den nástup na chemoterapii-a tu nakonec zvládala bez nějakých větších potíží,až jsme se sami divili.A kamarádka mojí tchyně nyní prodělává chemoterapii,má je rozdělené do půl roku-a nikdo by to na ní nepoznal,říkala že občas druhý den je jí hůř,ale jinak se vůbec neomezuje.Jezdí na výlety,hlídá vnoučata,nezhubla,v obličeji vypadá stále stejně-jen vlasy vypadaly,ale ona jich měla vždy tak hrozně málo,že to není nijak veliká změna.Takže držím palce,jistě to zvládnete.

  • Nahlásit
  • Citovat
253
9.6.09 19:44

Děkuju všem za reakce, ale já bych raději tu osobní zkušenost, co se člověku honí hlavou, co mu pomůže, o co se třeba stydí říct apod., protože myslím, že vžít se do této situace je nemožné. Sestra to přijala, jakoby jí řekli, že má chřipku, já teda pořád brečím, ona ne, bojím se, jestli není v nějakém šoku, nebo tak a všechno pak přijde znásobené, nebo nevím, jak to popsat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
253
9.6.09 19:47

Jano a smozřejmě držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
9.6.09 22:20

Zkušenosti jsou různé,nedá se to popsat paušálně.Kamarádka když jí dg. zjistili-v úterý odp.-řekli že je výsledek pozitivní-nikdo v jejím věku nečekal tento nález,vlastně po operaci další kontrola neměla být,že nemusí mít strach…že ve 28 letech CA prsu nemůže být.Ale rána trošku začala hnisat,zašla si tam jen pro to nehojení,doktor kouknul do papírů,zhrozil se a vše nabralo rychlý spád.Hned ve středu ráno ležela na první chemoterapii.Říkala že pocity šílený,stále se ptala všech okolo,zda zemře.Nedökázala se s tím srovnat.Potom následovala další operace,úplné odsrtanění prsu a dál ozářky.To už zvládala lépe.Ale psych špatně nesla že nemá prso,hrozně jí to trápilo.Bohužel to mělo za následek rozchod s partnerem,neunesli vzájemně tuto chorobu.Potom byla několik let úplně v pohodě,chodila do práce,věnovala se dceři-a další rána z čistého nebe byla,když zjistili metastázy a páteři.To už bojovala mnohem lépe,ale bohužel svůj boj prohrála. :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
9.6.09 22:28

Jinak co se týče sestry,hodně naslouchejte a mluvte s ní.Jen to co ona bude chtít.Bohužel manžel má také nádory,ale v mozku,operaci zatím odložili…Vidím,že často myslí na vše možné-i když říkali,že snad nyní nerostou a pokud bude potřeba,kdykoli je vyndají…ale přesto občas má období,kdy to nese hodně špatně.Snažím se vnášet klid,povídat si s ním,ale myslím,že černým myšlenkám neporučíme.Občas jen nadnese-stejně už tu dlouho nebudu.Ale zase nechci o tomto problému mluvit stále dokola,aby si nemyslel,že je to horší,než to ve skutečnosti je.Jezdím s ním na kontroly,magnetické rezonance,ví,že kdykoli se postarám,pomůžu,i to je hodně,když je cítit podpora.Sestra je asi nyní v prvotním šoku a plně jí nedochází,co jí čeká.Takže buďte všichni doma připravený na to,až si to uvědomí.
U nás to bylo podobné-mažel v práci a já jsem se dozvěděla výsledek.Nechtěla jsem mu telefonovat,brečela jsem,hlavou šly všemožné myšlenky,i když lékařka utěšovala.Po příjezdu z práce jsem mu to sdělila /nečekali jsme to ani jeden,CT bylo děláno preventivně/a mamžel jakoby nic.Žádný brek,žádné hroucení,dali jsme si kafčo a říkali,že to bude OK.Došlo mu to až později.

  • Nahlásit
  • Citovat
253
10.6.09 08:32

Anonymní děkuju a přeju hodně štěstí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama