Životní zklamání

12142
12.4.10 10:25

Živostí zklamání

Ahoj holky.
V souvislosti s jednou diskuzí mě napadlo nové téma:
Zklamali jste se někdy v životě? Ublížil vám někdo? Nebo vy někomu?
Tady je jedna z mých zkušeností, jak (ne)obstát v kamarádství:

Měla jsem skvělého kamaráda. Bydleli jsme od dětství vedle sebe – sousedi. V období dospívání nám (tedy v partě brácha, já, soused, kamarádi) opatrně sdělil, že je homosexuál. V pohodě jsme to vzali, sice jsme byli všichni překvapení, ale pohoda, život šel dál, kamarádství taky. Po čase jsem se vdala, přestěhovala, začali jsme s přestavbou domu s mužem. Začala jsem pracovat v nemocnici, shodou okolností s jeho maminkou. S kamarádem-partou už nějak nešlo vídat se denně, to bylo jasné, že? Ten kamarád se přestal se mnou bavit úplně, neodpovídal na SMSky, nevolal apod. Ve městě dokonce přešel na 2. chodník, jen aby mě nemusel pozdravit. Došla mi trpělivost a šla k němu na kafe zjistit, co se stalo. Vylezlo z něho, že prý ho všude pomlouvám a údajně vytrubuju, že je homosexuál, že to nikdo ještě neměl vědět, že takové malé město na to není ještě připravené apod. Já zůstala koukat s otevřenou pusou a nevěřila tomu. Když jsem se vzpamatovala, začala jsem se obhajovat stylem, že na takové hovadiny nemám čas a nevím, proč bych to jeho tajemství začala vykdákávat lidem na potkání po 10-ti letech. Proč jsem si teda jako nepustila hubu na špacír dřív…? Nemluvě o tom, že po šichtě, kdy jsem dorazila domů mě čekala doma makačka na baráku (kdo stavěl, ví o čem mluvím :-) ). Skončili jsme s manželem kolem 21-té hodině a šli spát a ráno opět do práce. Takže jsem ani neměla čas a energii lítat po hospodách nebo po návštěvách a zmiňovat se o jeho sladkém tajemství. No pakárna. Byla jsem z toho fakt smutná, že takovým lžím uvěřil. A nevěří mi vlastně asi doteď, protože je to od té hádky nějakých 5 let a pořád se mi neozývá, neodpovídá na emaily (myslím tedy jenom blhopřejné k svátku, narozkám, Vánocům apod.). Prostě utnul kontakty. Doteď nevím, která „dobrá duše“ nás rozhádala.

PS: Nevím ale, jestli jsem to správně zařadila. Vztah to jakýsi byl, ale ne manželství a partnerství. Možná by mohli admini přidat nějakou podsekci „kamarádství, přátelství“.

A co vy? Máte nějaký životní příběh, co by jste asi ani nechtěli, aby se to stalo? (píšu měkké „i“, kdyby se ozvali i chlapi :-D ).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

397
12.4.10 11:07

Smutné. Mám něco podobného. Na strojárně jsem měla nejlepší kamarádku, podnikaly jsme spolu různé věci, chodily na hokej (zrovna v sezonu, kdy Mora - Olomouc vyhrála extraligu), na fotbal atd. Jednoho dne se se mnou přestala bavit - nevěděla jsem proč. Až pak jsem v lavici v učebně na angličtinu viděla napsané: seru na Ladu 8-o . Na místě, kde jsem sedávala já. Samozřejmě jsem to nepsala, snažila jsem se jí to říct, ale už nikdy se to nedalo dopořádku. Mrzí mě to doteď a že to už je let.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13795
12.4.10 11:45

Ahoj,
mrzí mě ten Tvuj příběh a vím asi tak jak Ti je …

Já jelikož jsem v 15ti letech začla dělat modeling, tak ztrácení kamarádu bylo normální. Něco jsem brala huř, něco lépe. Ale než se mi narodil malej jsem se začla hodně bavit s jednou holkou. Znali jsme se už předtim, ale jí se narodila holčička když já otěhotněla. Bylo to super, byli jsme furt spolu, vyměnovali si zkušenosti, když se narodil malý, tak jsme jezdili na společné výlety a vše spolu. Nedala bych na tu holku nikdy dopustit. Vlastně asi ani ted ne i když občas si říkám, že za to nestojí.

Začla jsem mít problémy s přítelem a našla si někoho jiného v době kdy se měla vedle do vchodu stěhovat další má dobrá kamarádka. Jenže když jsem se odstěhovala, z ničeho nic mi ta co se nastěhovala začla psát, že jsem zničila rodinu a že se nestarám o malého (upozornuji, že od narození jsem s nim pořád, občas si ho vezme na víkend babička nebo dědeček na spinkání a když jsme byli s přítelem od sebe, tak si ho bral jednou za 14.dní na víkend) a prostě psala a odsuzovala mě a mě to hrozně moc mrzelo. Zatimco ta druhá ještě byla v pohodě, furt mě podporovala, že to bude dobrý a že mi to přeje. Jenže oni dvě se spolu začli bavit a tím to vše začalo. Pohádala jsem se s tou co mě začla odsuzovat (a to přitom podváděla manžela už těhotná, po pul roce od narození dcery ho opustila, pátek, soboty pařila a já ji NIKDY neodsoudila a ani neřekla, že je špatná matka) noo a když jsme se pohádali, začla se ke mě točit zády i ta druhá. A na jednou bylo ticho po pěšině od obou mých nejlepších kamarádek. Po třech měsících jsem se vrátila k přítelovi. Oni dvě nejlepší kamarádky a jaksi mě odhodili někam daleko. Obě bydlí vedle ve vchodě… Hrozně mě to mrzelo a vlastně i mrzí. Spolčili se a kvuli mé blbosti na mě zanevřeli. Pozdravíme se, ale to je vše… Zkoušela jsem navázat kontakt s tou co jsme se začli bavit když jsem otěhotněla, ale bohužel jen přes maily a podle psaní jsem pochopila a s tou druhou, když jsem ted byla v nemocnici. Je těhotná a zahlédla jsem jí tam (termín až za dva měsíce), tak mi to nedalo a psala jsem jí jestli je v pořádku. Poslala přítele at nám oboum koupí hamburgra a jí ještě něco, donesla jsem jí to, mluvili jsme asi 15minut na chodbě, ale vrátila se z nemocnice a už se neozvala. Takže jsem pochopila, že mezi nima nejsem vítána. Mrzí mě to, ale na druhou stranu si říkám, že to nebyli asi ty opravdové kamarádky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12142
12.4.10 13:16

Holky, to je takové to čtení příběhů, co zrovna radost teda nedělá :-( . Ale takové kamarádky teda nebrat, Marceli.
Když už nic, člověk se z takových situací aspoň poučí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.4.10 13:27

Me se stalo 2×, ze jsme se prestaly bavit s „nejlepsi“ kamaradkou.. Nekdy je to podle me i tak, ze ten zivot nas zavede kazdeho trosku jinam a najednou si nemame co rict, nebo ma jeden z nas ten pocit… a pritom je to proste blbost…
Jednou to byla prave moje chyba a jednou me zase zklamala ta kamoska.....

Poprve to byla kamoska z VS, vidaly jsme se po ukonceni skoly malo, ale rady.. No a pak „jedna pani povidala…“ jak jim rodice koupili novy 3+1 a my prej bydlime „skoro ve sklepe“ (prizemi :lol: ) a me to nastvalo a ani jsem se ji nejak neptala, jestli to opravdu rekla atd. atd…
Proste jsme postupne prerusily kontakty, skoro na 5 let, az kdyz se nam obema narodily deti, skoro stejne, tak jsme si to jako oznamily a pak se sesly a vyrikaly si to a ted uz je to zase ok.. :wink: Za tyden se jedu podivat na jeji druhe mimco :wink:

No a s tou druhou jsme zase zacaly byt vyborne kamosky skoro az po VS, vedely jsme o sobe vse, byla mi i za svedkyni no a po me svatbe se najednou zacala nejak stahovat, nakonec si nasla kluka - cizince a uplne se odmlcela.. Jeste s jednou kamoskou, co nas dala dohromady jsme se zkousely zase „napojit“, resily jsme, jestli ji ten jeji treba nemlati, ale i jakykoliv sraz v baru byl docela trapny, na hodku a za chvili bylo takove to trapne ticho.....
Ted uz je to snad rok, co jsme se nevidely a me to fakt mrzi, ale proste kdyz mi nekdo po e-mailu napise „vse je v pohode, jako driv, ja se ozvu“ a neozve, tak uz me po roce nebavi to zkouset… 8-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16291
12.4.10 13:32

Já měla jedno vcelku dobré kamarádství jako aupairka s jednou další češkou co byla také aupair v tom městě… Přestěhovala se do rakouska za přítelem a přestala se se mnou bavit, protože jí nakecal že po něm jedu… :-(

Jediné co jsem mu provedla aby si toto mohl myslet bylo že když jsem tam byla na návštěvě, tak jsem na oplátku za jídlo umyla všechno nádobí… :nevim: Já tehdy taky měla přítele (jeho kamaráda), tak fakt nevím co se stalo a jak ona mohla věřit takovéto pitomině.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.4.10 17:36

Ahoj, taky mám takové smutné zkušenosti, a je to v rodině, tak pardon za anonym.
1. švagrová, cizinka, tchyně ji nesnášela, pomlouvala a já údajně na jejich svatbě tuto pomluvu řekla před švagrovým šéfem a ten to prezentoval jako můj názor a od té doby po mě jede. Tchýně ji má za nejoblíbenější, omotala si ji kolem prstu a já jsem ta nejhorší…Fajn bylo, že se se mnou nebavila ze dne na den a já nevěděla proč, dozvěděla jsem se to asi po 3 letech, ale už to tak vygradovalo, že nemám zájem o usmíření.
2. moje vlastní sestra, podrobnosti ani nebudu psát, je to osobní, ale trvá už to rok…
Někdy mě to fakt mrzí, hlavně se ségrou, ale vina je na její straně, vidí to tak i jiní. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
4132
12.4.10 17:50

Já musím říct, že jsem na „nejlepší kamarádky“ zanevřela!Myslím, že nic takového neexistuje! Věřila jsem ve svém životě třem holkách, udělala bych pro ně cokoliv, dala za ně ruku do ohně! Všechny tři mě podrazily! Každá v jiné době, ale to už je jedno! Jsem z malého města, všichni se tam navzájem pomlouvají, vždy jsem si zakládala na tom, že já a moje „kamarádky“ jsme jiné! Po čase jsem zjistila, že veškerá moje tajemství se probírají po celém městečku! A pokračuje to dál…rádobi kamarádky se přidaly k mým přátelům na fb. Jenže já vím, že je to jen proto, aby mohly zase rozebírat cože v té Praze dělám. Dnes už to není tolik, ale bolí to pořád! Dlouho mi bylo líto, že mi vlastně nezbyla ani jedna kámoška, ale vyřešila jsem to tak, že jsem si našla dobré přátele mezi gayi. Jsou dost holčičí a zároveň chlapsky přímí. :srdce: :-D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16291
12.4.10 18:17

beckie, možnost mít přítele gaye ti docela závidím… A to bez ironie :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4132
12.4.10 18:33
Hanule píše:
beckie, možnost mít přítele gaye ti docela závidím… A to bez ironie :)

To věřím. Mám takhle tři kamarády a jsou fakt úžasní :mrgreen: :mrgreen: . Prostě je v nich tak akorát ženského a tak akorát mužského. A hlavně vím, že když mi řeknou, že mi to sluší, tak mi to opravdu sluší a když vypadám jako debil, tak opravdu vypadám jako debil a nikdo se nebojí mi to sdělit. A je to tak se vším. Když má někdo z nich pocit, že se chovám jako nána, tak nelení a jde mi to vpálit do očí. Tohle jsem s žádnou „kamarádkou“ holkou nezažila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12142
12.4.10 19:06

Beckie,to věřím. Znám ten pocit, mít takového kamaráda/kamarády.
Jen kdyby ten můj kámoš uvěřil mně…a ne JPP…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16291
12.4.10 19:19

Beckie, radúno, všimly jste si ale někdy že to v podstatě prochází jen těm gayům? Já kdykoliv někomu řekla to co si o něm myslím, tak se pak už se mnou skoro nebavil… Protože většina lidí chce slyšet milosrdnou lež. Navíc od „normálních“ lidí to většina lidí bere tak jak by to mysleli oni kdyby to řekli. Dokonale to vidím třeba na sousedce, kde pouhé spojení slov - nová věc - rozpoutá hodinovou přednášku o tom že nevím co je to šetřit, že děti nové věci nepotřebují a že já nevím co vše… . Nebo že pouhé - prosím, nemohla by jste - je ve výsledku podáno jako že jsem sprostě nadávala a řvala na ni přes celou ulici… :nevim:

A třeba když to vezmu příklad tchyně a celé rodiny, i manžela jsem si musela převychovat… Spousta lidí opravdu nevnímá co jim kdo říká, převedou si na to co oni by tím mysleli a pak řeknou že to jsi říkal… Takže u nás byl dloooouho problém i obyčejné odfrknutí - ty seš ale blbej… Které se u nás používalo vždy když někdo provedl koninu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13795
12.4.10 20:36

BECKIE tak to máš naprostou pravdu, pár kamarádu gaiu jsem také měla a byli skvělý, ale to bylo ještě v době kdy jsem jezdila do Prahy…

Myslela jsem si, že něco takového potkalo jen mě, když to tady čtu, tak koukám, že si tim projde spousta lidí a spoustu lidí to hodně ublíží, tak aspon vim, že jsem normální a né nějaká hysterka :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4132
12.4.10 21:00

Hanule, to máš naprostou pravdu. Já taky většinou když někomu řekla pravdu do očí, tak jsem byla ta nejhorší já. A kolikrát nešlo o to jen říct pravdu, stačilo jen třeba říct, že když se slečna xy vyspala s panem hz, tak to z ní nemusí dělat couru, a že je to každého věc, co si dělá ve své posteli, a už jsem byla vlastně ta divná já. :nevim: :nevim: :nevim: Nj a nedej bóže že jsem měla něco nového. To mi musel koupit určo nějákej bohatej chlap :zed: :zed: :zed: :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5528
13.4.10 02:40
Hanule píše:
beckie, možnost mít přítele gaye ti docela závidím… A to bez ironie :)

Taky jednoho mám a je SUPER!!! :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama