Život mi protéká mezi prsty - pocit zmaru

Anonymní
11.2.21 12:24

Zivot mi proteka mezi prsty - pocit zmaru

Ahoj holky,
omlouvam se za anonymni prispevek, ale popravde mam odvahy akorat jen tolik, abych mohla anonymne sdelit sve pocity.

Zivot se mi proste nedari. Nedari se mi zit tak, jak bych si ho prala. Detstvi jsem pokladala za bezproblemove, nicmene zpetne vidim, ze to tak uplne nebylo (ano, jako u vetsiny z nas). Vysledkem je, ze nemam vybudovany duverny vztah s mamou a tatou.

Na to nejspis naseda neschopnost zit ve vztahu. Respektive se zamilovat. Na muzi vzdy neco najdu - myslim, ze podvedome proto, abych zadny duverny vztah zacit nemohla. Necitim strach, mam pocit, ze vztah chci, ale nekde je problem. Roky jsem to resila s psychologem - stale nevim. Ve vysledku jsem uz dlouhe roky sama.

Mam dceru. Je jeste v predskolnim veku, ale mne je ctyricet. Mam pocit, ze zivot mi protekl mezi prsty. Nemam partnera, financne sice zvladam, ale jen tak tak. Nesporim na duchod, ditku na skolu, nemam stavebni sporeni. Mam strach, ze ji nebudu umet pripravit na zivot. Nemam ji jak pomoci do zacatku - zatim. A co hur, ac na sobe hodne pracuji, ac se snazim koukat na svet optimisticky a dceru zatim nicim nezatezovat - moc se bojim, ze ji predam spatny pohled na zivot. Bez duvery a nadaje. Co si budem vykladat, ty deti citi, co je hluboko v nas.

I ja touzim po duvere, po zazemi. Po muzi stabilnim a financne schopnem (nemyslim milionare), takovem, ktery svuj zivot drzi ve svych rukou - zkratka takovem, o ktereho bych se mohla oprit. Mozna osudem, mozna mou vinou se mijime. Doufala jsem, ze budu mit maly skromny domek se zahradkou, dal od anonymity a spiny sidliste, ale stojim nohama na zemi - asi to zustane jen snem.

Celkove mam proste pocit (a realne myslim, ze nejen pocit), ze jsem to uplne nezvladla a na napravu je hoooodne pozde. Kde zacit a hlavne, jak se umet odklonit od svych snu a byt vice spokojena s tim, jak to je???

Prosim vsechny, kteri maji nutkani psat, ze se rouham…ano vim, ze lide ziji hur, presto bych rada zdolala svuj pocit prohry.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7345
11.2.21 12:38

Ahoj,
z toho co píšeš mi nepřijde, že bys s životem naložila nějak špatně.
Máš dceru, zvládáš utáhnout domácnost, určitě tě má jako maminku moc ráda a vytváříš pro ni i pro sebe stabilní zázemí, ikdyž tobě samé to tak třeba nepřijde, protože je to každý měsíc tak tak.
Chápu, že to vše pro tebe může být,,hrozným životním stereotypem," můžeš z toho mít ubíjející pocit, a chápu to.
Takový pocit ale zažíváme skoro každý, bez ohledu na to, jaký život vedeme.
Ty mi přijdeš, že se se vším pereš statečně, a i to, že máš nějaká přání, víš co bys ráda, je pro mne důkazem, že víš jak se svým životem naložit. A to je fajn. To hodně lidí neví…
Věřím, že jednou ti vše i z té současnosti smysl dá. A že to co hledáš, najdeš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.2.21 12:44

Mám trochu pocit, jakobys psala o mé mámě. Taky, dětství vlastně v pohodě, ale o rodičích nemluvila nikdy moc hezky. X vztahů, změn, touha po domečku. Nyní je jí lehce přes padesát. Je stále sama, zmuntrovala se na domeček a vlastně se tváří, že takhle to chtěla. Já už s ní několik let nežiji a tak to vidím trochu jinou optikou. V životě přece nejde o to, mít finance na kontě a vysněný domeček. V životě jde hlavně o to, mít tu síť blízkých, se kterými tě ten život těší a naplňuje. Přehrabovat si někde sama zahrádku je podle mě hodně krátkozraké. Proč nepřijmeš někoho k sobě (muže, kamarády, blízkou rodinu), i přes jejich chyby? Proč musíš hledat něco, přes co se nepřeneseš a uděláš z toho nakonec důvod, proč vztah nerozvíjet? Ano, pár chyb je neslučitelných se společným životem, ale zbytek jsou většinou drobnosti, na kterých se dá zapracovat. Máš dostatek „zpětné vazby“? Uvedomuješ si, kde ty máš ty slabé stránky a chyby? Nebo z toho jen viníš ty druhé? Jestli ano, neber to osobně, to jen navazují na tu spojitost s mámou, protože ona je dle mě sama, protože neumí přiznat chybu a její „dokonalost“ jaksi nikdo nesnese. Co si víc užívat život s dcerou, než jen zoufat? Třeba ten pravý právě čeká na tvé optimistické já. ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
K82
1574
11.2.21 12:51
@Premek_Orac píše:
Ahoj,
z toho co píšeš mi nepřijde, že bys s životem naložila nějak špatně.
Máš dceru, zvládáš utáhnout domácnost, určitě tě má jako maminku moc ráda a vytváříš pro ni i pro sebe stabilní zázemí, ikdyž tobě samé to tak třeba nepřijde, protože je to každý měsíc tak tak.
Chápu, že to vše pro tebe může být,,hrozným životním stereotypem," můžeš z toho mít ubíjející pocit, a chápu to.
Takový pocit ale zažíváme skoro každý, bez ohledu na to, jaký život vedeme.
Ty mi přijdeš, že se se vším pereš statečně, a i to, že máš nějaká přání, víš co bys ráda, je pro mne důkazem, že víš jak se svým životem naložit. A to je fajn. To hodně lidí neví…
Věřím, že jednou ti vše i z té současnosti smysl dá. A že to co hledáš, najdeš.

Chtěla jsem a psát, v podstatě, to samé. Zoufale vypadá úplně jinak, ty žiješ pracuješ, snažíš se. Jen na tebe asi dopadá ta osamělost, ale věř že asi na každého teď. Je to fakt podelana doba, která doléhá i na daleko vyrovnanější jedince. Za mne Radim méně hledat své nedostatky (ty máme každý), ale propracovat to, co ti jde a zkusit upevnit vztahy. Jakékoli, hlavně přátelské. Chlap ani rodina se na povel nejeví, ani nezmění, tak zkus energii směřovat tam, kde to funguje (dcera? kolegové? kamaradi?). Drž se! Taky toho mám někdy plný zuby ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13
11.2.21 12:57

Ahoj :mavam: poradím ti jedno, nemysli na to co jsi mohla/nemusela udělat a že jsi něco prošvihla a je pozdě něco napravovat.. není totiž co! Chovala jsi se tak, jak jsi v danou chvíli cítila a život dovolil, nemá smysl o tom přemýšlet a říkat si, že jsi něco podcenila - žij okamžikem, teď a tady! Měj sny a představy, věř jim, ale víc buď šťastná teď aktuálně, hodně věcí se pak změní. Je ti jen 40! Randi, zkoušej, spoř, co jen chceš a můžeš… hlavně si to užívej! Je platným zákonem, že pak to všechno přichází, když to člověk bere lážo plážo. :kytka:
Nejdůležitejšiho parťáka v životě, kterýmu můžeš 100% věřit máš - sama sebe! Takže nepochybuj ani o tom, že co když dceři do života nedáš správný příklad atd…dáš jí ten nejlepší, co ty dokážeš a budeš tady pro ní, až sama bude život poznávat a formovat se v “dospěláka”. Netrap se věcmi, které “nevymyslíš” a jen si tím děláš v hlavě smutky a strachy. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63636
11.2.21 13:13

Můžeš to změnit, vše stojí jen na tobě. Věř si. Ve 40 život nekončí :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.2.21 13:17

Je Ti 40! Jsi ještě mladá a chlap taky přijde! :kytka: :andel:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
11.2.21 13:27

ZAKLADATELKA:

Vsem moc dekuji za reakce. Hodne mi pomaha vas optimistictejsi pohled na vec.

Anonymni, co pises o sve mame: ano, i tam je kus pravdy. Davala jsem slepe vinu okoli, ted zase jen sobe. Ani jedno neni to prave. Nemela bych hledat vinika, ale jde mi to jen castecne. Zpetnou vazbu samozrejme dobrou nemam. Ta se formuje hlavne prave vztahem, ktery mi chybi (at uz rodice nebo partner). Hodne si vycitam, ze ho neumim zacit, zit, budovat. Nejde o to, ze bych se neprekousla pres to a ono…ja neumim najit takovy pocit blizkosti, abych jen nezila vedle a jeho netrapila.

Vim, ze bych to mela videt pozitivneji. A kdyz to tak racionalne rozeberu, musim tomu dat za pravdu. Ale pocit je pocit, je neodbytny a ja jsem ted tim pocitem prohry tak paralizovana, ze mi nejde se hnout z mista.

Moc dekuji vsem, kdo jste napsali.

  • Citovat
  • Nahlásit
1132
18.2.21 18:03
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
omlouvam se za anonymni prispevek, ale popravde mam odvahy akorat jen tolik, abych mohla anonymne sdelit sve pocity.Zivot se mi proste nedari. … …Prosim vsechny, kteri maji nutkani psat, ze se rouham…ano vim, ze lide ziji hur, presto bych rada zdolala svuj pocit prohry.

Ahoj, nepřijde mně, že by jsi měla mít pocit prohry. Myslím si, že situaci zvládáš dobře, i když tě ubíjí. Pocit prohry můžeš mít až nebudeš mít na výběr, nebudeš mít řešení ne z důvodu to nejde. Ber to tak, že tvá rozhodnutí udělaná v době kdy jsi je provedla, byla udělána za nějakých okolností které těžko nyní soudit nebo hodnotit. Ale důležité není ani tak to jaká rozhodnutí to byla, ale že to v tu chvíli byla pro tebe ta správná volba. Dcerku na život připravíš výborně jedině tak, že ji předáš i z dnešního pohledu tvá negativní rozhodnutí. Hlavně aby jste spolu dokázali se ze všeho poučit. Chlapa si zaslouží každá žena, i když takového kterého hledáš najdeš třeba na opačné straně republiky a budeš muset zase stát nad volbou jít za ním nebo ne. Ale ta volba prostě bude,…je. Pokud by jsi si chtěla popsat i soukromě, napiš SZ, rád tě vyslechnu. P. S. nemusíš se stydět a ani si připadat hloupě. Držím palce a hlavně buď svá a taková jaká jsi. A to je tvá přednost, tvá síla. :kytka: :kytka: :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat