Život na mateřské a psychické vyčerpání

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
29.6.22 14:51

Život na mateřské a psychické vyčerpání

Ahoj, prosím o ponechání anonymity, jinak smazat, děkuji.
Je mi 30 let, jsem na mateřské s druhým dítětem, starší syn bude nastupovat v září poprvé do školky. To znamená, že jsem čtvrtým rokem “doma” a nějak to psychicky nedávám.
Mladšímu jsou 3 měsíce, kojený a celkem “závisláček”, což od prvního syna vůbec neznám. Takže se sama bez dětí nikam nedostanu, staršího si bere často manžel když má volno, mladšího občas ven do kočáru na procházku, ale… Jedu jen bez něj nakoupit, vrátím se a on hystericky brečí, jako by vycítil, že tam nejsem. Takhle je to pokaždé, když jedu sama na nákup, brečí a manžel říká, že brečí skoro celou dobu, to jen pro vysvětlení, proč nikam sama nemůžu. Nákup je vlastně to jediné, kam se sama dostanu Ale já už jsem tak psychicky zničená. Ráno vstanu a nemám ani chuť se učesat.
Když se domluvím s kamarádkama a sejdem se tak je to fajn, ale nemůžu se k tomu moc dokopat a často to ruším, protože se mi prostě nechce. Nechce se mi vůbec nic.
Za měsíc jedeme k moři, a já se tam tak strašně těším, že budu mít nějakou změnu, že nedokážu ani žít přítomností a mám pocit, že se snad nedočkám. Ale říkám si, vrátíme se od moře a bude to to samé od znova a je mi z toho úplně špatně. Celodenní kolotoč - děti, úklid, vaření, práce na zahradě, do toho staršího školka, přijde zima a bude mi ještě hůř. Tak ráda bych šla s manželem do kina, na večeři, ale kvůli mladšímu to nejde.
Vím, že to chce jen čas a bude zase lépe. Ale je tu někdo kdo se cítí stejně? Co děláte proti tomu, když ráno vstanete a máte chuť jen prospat celý den? Může to být deprese? Od rána se jen modlím, ať už je večer a přijede muž.
Svoje děti miluju nejvíc na světě, ale jsem tak strašně vyčerpaná.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
28056
29.6.22 15:00

To víš, že to přejde, vždyť mladší je ještě takový prťátko, je jasný, že na nějaký velký hlídání to zatím není. Ale pomalu ho zvykejte (pokud máte babičky) a za rok ho budete moct odložit třeba i na noc, k tomu se upni :kytka: Jinak mě na rodičáku pomáhalo dělat prostě to, co můžu i s dětmi. Hodně jsem s nimi jezdila na kolo (i když zrovna v tomto věku to moc nešlo), k vodě, do lesa, za kamarády, rodinou, na vínko do herny (hihi, to byla má oblíbená poslední záchrana, když jsem nic lepšího nevymyslela :mrgreen: ) atd. Drž se. Ač se to nezdá, jednou na tohle období budeš ještě s láskou vzpomínat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4426
29.6.22 15:02

Hele jsem s dětmi doma už 7 let. A co mě donutí vstát každý den z postele? Ani nevím. Kupa povinností asi. A vědomi toho, že hladové děti jsou na zabití. Nejmladší bude mít teď 8 měsíců, nejstarší 7 let.

Stala jsem se závislou na kafi, to prostě ráno potřebuji. Když je hezky, je to lepší v tom, že můžeme vyrazit ven. Třeba nedávno jsme byli na vzdáleném hřišti asi 4km od baráku. Vzala jsem to jako celodenní výlet, pro tříleťáka jsem do kočárku sbalila karimatku, polštářek a lehkou deku. Je zvyklý spát po obědě. Starší ne, ti už vydrží celý den. Až na mimino to šli všichni hezky lesem po svých. Tam i zpět. Udělala jsem svačinu na celý den a vařila až večeři. Hele v 8 padli všichni za vlast 😀 a jak se tam znovu těší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
893
29.6.22 15:03

Chápu tvoje pocity. Určitě ti tady hodně poradí. Já na tom nejsem tak zle, ale mně pomáhá aspoň pokec přes telefon s kamarádkami, známými atd. Když nezvládám se s nimi sejít, tak aspoň ten pokec. A když je čas a energie, tak mě baví si něco rychle jen tak přečíst nebo poslechnout, co se netýká dětí a mateřství.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4348
29.6.22 15:08

Mám to podobně, jen starší už je ve školce dááávno, akorát letos moc nechodila, a mladší má deset měsíců. Starší byla spavec, po večerech jsem si žila svým životem jak za bezdětna, studovala jsem, vídala se s kamarády, mohla jsem se spolehnout že uspím a dítě zůstane spící a manžel/babička případně jen podlají dudlík nebo tak. Mladší spí mizerně, jakože fakt mizerně. Přes den jsou obě holky strašně hodný, ale stejně - i to že jsou hodný znamená že je tu neustále hluk, pištění, starší na mě furt mluví, něco chce, mladší chce tulit, já potřebuju pracovat nebo si prostě chci jen číst. Některý dny mám úplně hrůzu že zítra je zase další den. Manžel navrhoval psychoterapii, psychiatra - navzdory svým letitým pozitivním zkušenostem s obojím je teď představa, že někam jdu a něco řeším, zcela odpuzující. Trochu pomáhá, že se furt věnujem koníčkům, taháme s sebou holky na lezeckou stěnu, na festivaly, všude - člověk je pak sice zpruzelej že je všude s dětma, ale lepší než tam nebejt vůbec, že. Každej den mít něco v plánu, kafe s kámoškou, na hřiště se sousedama, jet plavat, na večeři, na stěnu - cokoliv! Jinak by mi hráblo úplně. Jsou dny kdy jen sedim, brečim a mechanicky zajišťuju přežití mladší. Hodně se to zlepšilo když babičky začaly hlídat, na jedno dopo týdně. Od září jde mladší na jeden den do školky, s tím že to postupně navýšíme. Ale jako jo, no, čas kdy jsou děti mimina je bezesporu z těch nejnáročnějších v mým životě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
981
29.6.22 15:16

Ani nevíš, jak Ti rozumím… Dvě děti - 2 roky a půlroční. Denně si v duchu nadávám, proč jsem si z celkem pohodové mateřské udělala peklo. Drtí mě pocti, že se nemůžu adekvátně věnovat ani jednomu dítěti, závidím těm, co mají jedno, protože dvouleté dítě je naprosto kouzelné a šlo už by s ním podnikat skoro „cokoliv“. Takhle jsem zase v bodě nula, plíny, kojení, příkrmy, řev, zuby..
Cítím se strašně sama, jako ve vězení. Na nic není čas. Manželství se pomalu rozpadá. Není čas na rozhovor, společné chvíle ve dvou, natož intimní. Pořád napětí, stres, honička. Pokud někdo přijde k nám, stejně z toho nic nemám, pořád těkám s pozorností k jednomu či druhému dítěti. Vypravit se někam? Horor.
Nevím, jestli je to deprese nebo ne, ale nemám chuť vstát ráno z postele. Nad vodou mě drží zahrádka, sledování seriálů (při nočním kojení) a čtení (snažím se před spaním dát pár stránek. V těch chvílích se cítím zase jako člověk, který má nějaký svůj prostor, život. Doufám, že to přejde časem, děti povyrostou. Jak to celé přežiju, nevím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
405
29.6.22 15:26

Mně na to nepomáhá nic, než ty myšlenky, že už nemám chuť/nechci/nezvládnu/nemůžu, zahnat jednou na čas do kouta.
Když nechci, aby můj život bylo pobíhání v teplácích kolem děcka, tak se musím kousnout a ten jiný program udělat v mezích toho, co dokážu.
S takhle malým miminem to může znamenat takovou blbost, že se ráno namaluju. Že si s mužem večer pustíme aspoň díl nejakého seriálu. Že si udělám/e piknik v nedalekém parku..
Aby člověku nehráblo, musí taky zažívat i něco hezkého a mimo ty nejzajetější koleje. :nevim:
Kolikrát na sebe s mužem nemáme čas, jen co přijde, děcko mu skočí kolem krku, já rychle poklidím, nachystám všem večeři..pak jeden z nás jde uspávat, druhý uklízí kuchyň, a setkáme se polomrtví v posteli. Když se tomu nechá „volný průchod“, trávili bychom takhle celé týdny. Tak se prostě domluvíme, že dnes po uspání máme rande..uděláme si čaj/dáme víno a povídáme si. Třeba. Kolikrát třeba do tři do rána. Malá se ráno budí kolem páté a druhý den jsem chodící mrtvola, ale ten pocit sblížení a čas pro sebe za to stejně stojí.
Snad z toho jde pochopit, jak to myslím :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.6.22 15:26

Ty máš aspoň vidinu dovolené. :oops: Manžel staví barák, takže já jsem skoro pořád sama s ročním dítětem a k tomu dva puberťáky, které už zabavit není zrovna snadné a pracuju na částečný úvazek z domu. Pořád vařím a peču, puberťáci toho sní dost a manžel taky potřebuje pořádně jíst. Sama nemůžu jít prakticky nikam, max k nejnutnějšímu lékaři atd. Že bych si šla sama aspoň zasportovat teď nehrozí. Někdy mám pocit, že mi hrábne, jak jsem vyčerpaná. Dovolená logicky nebude a hlídání taky pro nejmladší nemáme.
U tříměsíčního je to jasné, že sám nevydrží. V tu dobu jsem bez mimina nebyla nikdy, ani na nákup. :lol:
Chce to vydržet, bude líp. Ale znám tu depresi dost dobře…

  • Citovat
  • Nahlásit
28319
29.6.22 15:37

No já jsem vždycky byla připravená na to, že od kojeneho miminka se nehnu 6-7 měsíců. Takže žádná velká očekávání, plány..přišlo mi to akorát jako stres. On ten čas hrozně rychle utíká.
S manželem na sebe dodnes moc času nemáme ( nejmladšímu je 3,5 roku), ale snažíme se si ho dělat, domluvit hlídání, naplánovat..Samo se to neudělá. Děti jsou malé jen určitou dobu. Která přejde. A člověk pak vzpomíná. Nejde sedět na několika židlích a mít všechno ve stejné míře. Akorát to člověka trápí a ničí, když si myslí, že to jde a chce něco, co prostě nemůže mít. Nebo může, ale za nějakou cenu. Být doma s dětmi je náročné, fyzicky, psychicky..většinou to, co stojí za to, vyžaduje mnoho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28319
29.6.22 15:40

@Kryptozoo my též tak. Samo se to neudělá. Není to moc, ale je to potřeba. Jinak má člověk většinu dní v zápřahu a nestihne se ani zastavit a druhého vnímat. Stačí mít hlídání na 2 h a dá se ledacos a prospěje to. Nebo když malý spí, nechat všeho a být spolu. Taky kolikrát čekám na manžela večer, i když bych měla radši spát, ale ta chvíle klidu s ním za to stojí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
21473
29.6.22 15:54

Hele - on z toho, že potřebuje být v tvé blízkosti vyroste, nebude to takhle pořád. Bude snazší a snazší ho nechávat hlídat a jít si po svém.

Je jasné, že je to teď těžké a vyčerpajcí, ale prostě je potřeba vydržet.

Jak si ulevit v tom, aby člověk prošel těžkými časy?

Zkus si najít chvíli kdy dítě spí, udělej si něco k pití, co ti chutná a začni sepisovat na papír všechno co tě štve, vyčerpvá a podobně - prostě to ze sebe dostaň na papír. Když to dáš do slov a vět, bude to méně náročné, než když se to jen hromadí v hlavě. Papír pak vezmi a roztrhej, nebo spal, nebo se ho prostě zbav.

A pak si do nějakého pěkného sešitu/deníku napiš alespoň jednu věc. za kterou si za posledních 24 hodin byla vděčná (i kdyby to bylo to kafe co sis uvařila a nebo jiná maličkost) a naplánuj si na příštích 24 hodin něco, na co se budeš těšit - opět, i kdyby to byla úplná blbost.

Pokus se tohle praktikovat třeba přes léto, ideálně alepsoň tak 4 krát týdně - je nesmyslné požadovat po sobě děla tto každý den.

A uvidíš, jak ti bude v září.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
47587
29.6.22 16:03
@Anonymní píše:
Ty máš aspoň vidinu dovolené. :oops: Manžel staví barák, takže já jsem skoro pořád sama s ročním dítětem a k tomu dva puberťáky, které už zabavit není zrovna snadné a pracuju na částečný úvazek z domu. Pořád vařím a peču, puberťáci toho sní dost a manžel taky potřebuje pořádně jíst. Sama nemůžu jít prakticky nikam, max k nejnutnějšímu lékaři atd. Že bych si šla sama aspoň zasportovat teď nehrozí. Někdy mám pocit, že mi hrábne, jak jsem vyčerpaná. Dovolená logicky nebude a hlídání taky pro nejmladší nemáme.
U tříměsíčního je to jasné, že sám nevydrží. V tu dobu jsem bez mimina nebyla nikdy, ani na nákup. :lol:
Chce to vydržet, bude líp. Ale znám tu depresi dost dobře…

Tak pubosi se snad zabaví sami, ne? Nebo jim musíš vymyslet zábavu.
AAA že tříměsíční nevydrží sám? Vždyť není sám, má tátu.
A ty máš roční, klidně h ok můžou pohlídat ti dva, než si zabehas.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14
29.6.22 16:09

Mám to podobně. Každý den téměř to samé. Jsem většinu času sama s 3 měsíčním miminkem a někdy to docela dost leze na hlavu.
A jak zvládám ranní vstávání?? Někdy mi trvá hodinu než se pořádně proberu, to když máme náročnou noc. Ale prostě musím fungovat. Postarat se, uklidit, uvařit … protože nikdo jiný to neudělá. Partner jezdí domů okolo 17:00, kolikrát i o víkendu má někde práci a já už na něho začínám útočit, že nepomáhá, že s námi netráví skoro žádný čas. Víc než fyzicky je to pro mě těžší psychicky. Ale tak říkám si, že časem bude líp … :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29.6.22 16:10

Jsem na tom dost casto stejne
mimina uz jsou nastesti vetsi, takze se uz i nekam bez nich dostanu, ale vetsina tydne je naplněna ubijejici rutinou
bydlim ke vsemu v uplny pr, takze ani navstevy k nam moc nedostanu a na seznámeni se se sousedkama s detma jsem prilis velkej asocial :lol:
pomaha jen na kazdej den mit plan a nekam vyrazit, neco novyho v okoli objevit, neco zaridit, pokoupit…a tesit se na vikendy a na to, az deti vylifruju do skolky a vratim se k normalnimu životu :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13687
29.6.22 16:24
@Ou píše:
Hele - on z toho, že potřebuje být v tvé blízkosti vyroste, nebude to takhle pořád. Bude snazší a snazší ho nechávat hlídat a jít si po svém.

Je jasné, že je to teď těžké a vyčerpajcí, ale prostě je potřeba vydržet.

Jak si ulevit v tom, aby člověk prošel těžkými časy?

Zkus si najít chvíli kdy dítě spí, udělej si něco k pití, co ti chutná a začni sepisovat na papír všechno co tě štve, vyčerpvá a podobně - prostě to ze sebe dostaň na papír. Když to dáš do slov a vět, bude to méně náročné, než když se to jen hromadí v hlavě. Papír pak vezmi a roztrhej, nebo spal, nebo se ho prostě zbav.

A pak si do nějakého pěkného sešitu/deníku napiš alespoň jednu věc. za kterou si za posledních 24 hodin byla vděčná (i kdyby to bylo to kafe co sis uvařila a nebo jiná maličkost) a naplánuj si na příštích 24 hodin něco, na co se budeš těšit - opět, i kdyby to byla úplná blbost.

Pokus se tohle praktikovat třeba přes léto, ideálně alepsoň tak 4 krát týdně - je nesmyslné požadovat po sobě děla tto každý den.

A uvidíš, jak ti bude v září.

V září bude tady psát, jestli ty 2×2 dcl vína každý den jsou ještě OK nebo moc. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat