Život s depresí, hledání práce, udržení vztahu

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.10.18 15:53
Život s depresí - hledání práce, udržení vztahu

Dobrý den,

léčím se u psychiatra s depresí a úzkostnou poruchou. Spoustu let jsem svůj problém přecházela. S výsledkem nedodělané VŠ a prakticky nepoužitelným životopisem.

Momentálně jsem na dně. Ráda bych se začlenila do pracovního procesu. Ale bojím se.

Stejně tak mě děsí budoucnost. Neumím si představit, že funguji jako všichni ostatní. Je mi třicet a jsem pro praktický život nepoužitelná.

Bojím se, že se mnou partner toto období nevydrží. Že jsem jen troska s depkou a bez práce, která už nemá, co nabídnout.

Omlouvám se za nejasnou formulaci, jen bych byla ráda za nějakou vaši zkušenost s překlenutím deprese, beznaděje. A snad i začleněním se do normálního života.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Ester13
Kelišová 5827 příspěvků 12.10.18 16:12

Nejdříve je potřeba dostat se do stabilizovaného stavu. Jak jsi na tom teď? Jak zvladas bezny život? Chodíš na terapie? Nebo jen bereš AD? Jaký máš vztah s psychiatrem? Hele nevím, po těch pár řádcích, jak na tom jsi. Ta diagnóza je tak obsáhlá… Měla bys mnoho možností, ale takto těžko radit. Jestli začít s psychoterapií nebo nastoupit pro začátek do nějakého podporovaného místa, popřípadě zažádat o ID. :nevim: Pokud chceš, rozepis se, třeba něco vymyslime.

Emimin7
Echt Kelišová 9375 příspěvků 12.10.18 16:14

Já to měl podobně, také jsem to roky přecházel a teď je mi úplně fajn, jestli ti to takhle stačí. Co máš přesně za diagnózu?

jenny.fields
Nadpozemská drbna 25303 příspěvků 12.10.18 16:59

Léky ti nepomáhají? Měnili jste je? Chodíš na terapii?

Josef_t
Zasloužilá kecalka 746 příspěvků 12.10.18 18:16

Tyto otázky patří na terapii. Nikdo z nás tu není odborník, který Ti může pomoci.

Jinak ano, z okolí znám ženu s depresemi, a to už měla a má manžela a děti.
Má úspěšný malý krámek a jednu zaměstnankyni.

Popelka12
Kecalka 484 příspěvků 16.10.18 08:52
@Anonymní píše:
Dobrý den,

léčím se u psychiatra s depresí a úzkostnou poruchou. Spoustu let jsem svůj problém přecházela. S výsledkem nedodělané VŠ a prakticky nepoužitelným životopisem.

Momentálně jsem na dně. Ráda bych se začlenila do pracovního procesu. Ale bojím se.

Stejně tak mě děsí budoucnost. Neumím si představit, že funguji jako všichni ostatní. Je mi třicet a jsem pro praktický život nepoužitelná.

Bojím se, že se mnou partner toto období nevydrží. Že jsem jen troska s depkou a bez práce, která už nemá, co nabídnout.

Omlouvám se za nejasnou formulaci, jen bych byla ráda za nějakou vaši zkušenost s překlenutím deprese, beznaděje. A snad i začleněním se do normálního života.

Ahoj, pokud můžeš a chceš, napiš mi sz. Ráda bych to s Tebou probrala. :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.10.18 14:57

@Ester13 děkuju za odpověď. Běžný život absolutně nezvládám. Nebýt finanční pomoci prarodičů, tak jsem nejspíš pod mostem. Snad přeháním, ale občas mě to napadlo. Momentálně beru AD, s psychiatrem je těžká domluva a hledám nového.

Chtěla bych fungovat jako každý jiný. Nechci být závislá na systému. Jen mi chybí síla a asi i schopnosti fungovat normálně. Nevím, čím začít? Jak se dát dohromady?

@Emimin7 sociální fobka a deprese. Myslím, že bych se měla postupně otrkávat, jenže se vždycky bloknu. Nevím, jak to překonat?

@Josef_t děkuju za pozitivní příklad…

@Popelka12 děkuju za reakci :)

@jenny.fields ne jakože myslím, že snad pomáhají, ne a ne, vzhledem k diagnóze je pro mě každý kontakt za trest, vím, že je to chyba.

Emimin7
Echt Kelišová 9375 příspěvků 16.10.18 15:10
@Anonymní píše:
@Ester13 děkuju za odpověď. Běžný život absolutně nezvládám. Nebýt finanční pomoci prarodičů, tak jsem nejspíš pod mostem. Snad přeháním, ale občas mě to napadlo. Momentálně beru AD, s psychiatrem je těžká domluva a hledám nového.

@Emimin7 sociální fobka a deprese. Myslím, že bych se měla postupně otrkávat, jenže se vždycky bloknu. Nevím, jak to překonat?

S depresí nevím jinak než AD a fyzické cvičení. S tou sociální fóbií spíš než postupně otrkávat se do toho vrhat po hlavě. Prostě se překecat a bez rozmýšlení udělat to, v čem ti fobie brání.

bětee
Kecalka 215 příspěvků 16.10.18 15:27

A nechtěla bys napsat trochu více informací, co se stalo? Možná ti holky lépe poradí … jsi anonymní, nemáš se čeho bát.....

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.10.18 17:40

@bětee ráda bych. Jenže nevím, jak to uchopit. Připadá mi, že jsem celý život promarnila, zahodila všechny příležitosti. Chtěla bych vypíchnout nějaký bod zlomu, nějakou katastrofu, ale připadá mi to pořád stejné.

@Emimin7 už jsem to parkrát i zkusila. A nevím, čím to je. Jestli tím mixem úzkostné a sociální fóbie. Ale kdykoliv jsem se do něčeho vrhla v rámci nějákého kolektivu, vždy jsem utekla. Ta expozice byla pro mě neúnosná. Nevím, nechápu.

Lidi mi už ani nechybí. Poslední dobou se smiřuju, že ani vztah nevyjde, ze prostě ten můj život bude jiný.

Jen bych si nejvíc ze všeho přála postavit se na vlastní nohy. A proto všechny prosím o jakoukoliv zkušenost. Jedno jestli vlastní nebo z doslechu.

Znám ženské, co za sebou mají skutečná svinstva, nepracují a jen využívají vzhled, ale tohle se mi příči. I když je vlastně chápu.

Hledám cestu a nevím kam.

Emimin7
Echt Kelišová 9375 příspěvků 16.10.18 18:04
@Anonymní píše:

@Emimin7 už jsem to parkrát i zkusila. A nevím, čím to je. Jestli tím mixem úzkostné a sociální fóbie. Ale kdykoliv jsem se do něčeho vrhla v rámci nějákého kolektivu, vždy jsem utekla. Ta expozice byla pro mě neúnosná. Nevím, nechápu.

Lidi mi už ani nechybí. Poslední dobou se smiřuju, že ani vztah nevyjde, ze prostě ten můj život bude jiný.

Jen bych si nejvíc ze všeho přála postavit se na vlastní nohy. A proto všechny prosím o jakoukoliv zkušenost. Jedno jestli vlastní nebo z doslechu.

Znám ženské, co za sebou mají skutečná svinstva, nepracují a jen využívají vzhled, ale tohle se mi příči. I když je vlastně chápu.

Hledám cestu a nevím kam.

Tak jsi to dělala správně. Takhle se „vrhej“ dál a fóbie bude pomalu slábnout. Jen vytrvej a časem se stane, že neutečeš. Zázračná metoda na to bohužel není, chce to odvahu a čas. A hlavně se s aktuálním stavem nesmiřovat, protože díky tomu takový nezůstáne, ale zhorší se. Můžeš jít buď vpřed, nebo zpět. Nejde stát na místě.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.10.18 18:43

@Emimin7 děkuju ti za podporu. Máš pravdu. Celý život stojím na místě. A už je nejvyšší čas se hnout.

Jsou chvíle, kdy mám dojem, že AD zabírají. Věci, které by mě dřív zničily, téměř přecházím. Což je u mě pokrok a nezvyk.

Možná to chce fakt se jen otrkat. Vystavovat se svým strachům. Zatím jsem do té situace byla vždy vhozena, možná bych měla začít skákat sama.

Myslíš, že je možné, že díky AD jsou mi určité věci jedno? Ještě nedávno jsem trpěla hrozným strachem, že mě partner opustí, podvede, zklame. Poslední dobou mi docela ublížil a nějak se to ve mně zlomilo a už ani na něm nelpím.

Mám pocit, že se stávám větším sobcem. Už se nechci nervovat. Chci být šťastná.

Emimin7
Echt Kelišová 9375 příspěvků 16.10.18 18:58
@Anonymní píše:
@Emimin7 děkuju ti za podporu. Máš pravdu. Celý život stojím na místě. A už je nejvyšší čas se hnout.

Jsou chvíle, kdy mám dojem, že AD zabírají. Věci, které by mě dřív zničily, téměř přecházím. Což je u mě pokrok a nezvyk.

Možná to chce fakt se jen otrkat. Vystavovat se svým strachům. Zatím jsem do té situace byla vždy vhozena, možná bych měla začít skákat sama.

Myslíš, že je možné, že díky AD jsou mi určité věci jedno? Ještě nedávno jsem trpěla hrozným strachem, že mě partner opustí, podvede, zklame. Poslední dobou mi docela ublížil a nějak se to ve mně zlomilo a už ani na něm nelpím.

Mám pocit, že se stávám větším sobcem. Už se nechci nervovat. Chci být šťastná.

Jak dlouho bereš ty AD?

A ano, chce to vystavovat se tebou žádoucím, ale nepříjemným situacím. Tím se zvýší tvá tolerance neklidu.

Že tě jistá událost ponechá chladnou, pokud AD zabraly, je i není díky nim. AD tě nemění, jen tě vrací zpět do zdravého stavu. Že jsi měla strach ohledně „že mě partner opustí, podvede, zklame“ je typické a stejně tak je typické, že už nemáš.
Fakt, že ti ublížil a s tebou to moc nedělá bych nepřipisoval AD. To bude asi normálně v tobě, něčím ve vašem vztahu, nevim. Je to špatný příklad.

Jen ještě musím zmínit, že samozřejmě nejsem odborník, takže mé rady nejsou slova boží. Jen s tím mám jednoduše zkušenosti.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.10.18 19:40

@Emimin7 Děkuju, že zkušenosti sdílíš. AD beru už několikáty měsíc (7 měsíců, přestávka, znovu). Dlouho nic. A pak najednou došlo k výše popsanému. Zdá se mi, že ty reakce nejsou mé. Nebo přesněji. Jsou. Právě konečně jsou. Tebou zmíněný zdravý normál.

Mám pocit, že věci vnímám v čistších barvách?

Ten příklad mě napadl se vzpomínkou na to, jak jsem reagovala na podobnou věc bez AD. To jsem se sesypala. A teď? Prostě si racionálně vysvětlím, že on za slzy nestojí, když se může chovat tak, jak se chová.

Mám pocit, že jsem byla hrozně podřízená. A právě nevím, jestli mi ke změně dopomohly AD, anebo je to vinou partnera a toho, že už přestřelil a ukázal se v pravých barvách. Možná je to souhra obojího?

Je možné, že díky AD cítím větší vnitřní sílu?
Je možné, že osvobozením se od jeho „útoků“ jsem víc nad věcí a svobodnější?

Byly dny, kdy jsem si chtěla ublížit. Připadala jsem si z něj zoufale. Teď je mi to k smíchu. Téměř.

A jsem z toho v šoku. Je to pro mě hodně přelomové. A tak bych to chtěla pochopit.

Emimin7
Echt Kelišová 9375 příspěvků 16.10.18 20:09
@Anonymní píše:
@Emimin7 Děkuju, že zkušenosti sdílíš. AD beru už několikáty měsíc (7 měsíců, přestávka, znovu). Dlouho nic. A pak najednou došlo k výše popsanému. Zdá se mi, že ty reakce nejsou mé. Nebo přesněji. Jsou. Právě konečně jsou. Tebou zmíněný zdravý normál.

Mám pocit, že věci vnímám v čistších barvách?

Ten příklad mě napadl se vzpomínkou na to, jak jsem reagovala na podobnou věc bez AD. To jsem se sesypala. A teď? Prostě si racionálně vysvětlím, že on za slzy nestojí, když se může chovat tak, jak se chová.

Mám pocit, že jsem byla hrozně podřízená. A právě nevím, jestli mi ke změně dopomohly AD, anebo je to vinou partnera a toho, že už přestřelil a ukázal se v pravých barvách. Možná je to souhra obojího?

Je možné, že díky AD cítím větší vnitřní sílu?
Je možné, že osvobozením se od jeho „útoků“ jsem víc nad věcí a svobodnější?

Byly dny, kdy jsem si chtěla ublížit. Připadala jsem si z něj zoufale. Teď je mi to k smíchu. Téměř.

A jsem z toho v šoku. Je to pro mě hodně přelomové. A tak bych to chtěla pochopit.

Je logické, že jsi z toho zmatená, když nastává změna, způsobuje to výkyvy.
A je typické se upnout na blízkou osobu v takových stavech, dá se říci, ať už je to kdokoli. Ve tvém případě tedy přítel, i když se choval špatně. Pro člověka v úzkostech je to lepší než samota, takže jsi mu mohla tolerovat chování, jaké by bylo bez úzkostí neodpustitelné. Ovšem někdy to může být i opodstatněné, neboť tím upnutím začne jít člověk tomu druhému trochu na nervy. Proto to není dobrý příklad a musíš to posoudit sama.

A ano, díky AD jsi celkově silnější, statečnější, neboť deprese a úzkosti tě o takové osobní kvality připraví a AD je zase vrátí do původního stavu. Ovšem nic víc. Ať už tedy teď cítíš cokoli, jsi to potom ty, ne AD. Jen je to díky AD. A co bylo předtím jsi nebyla ty.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Budou obědy ve školkách a školách zdarma?

Obědy pro všechny děti zdarma? S tímto návrhem přišla bývalá ministryně... číst dále >

Atopický ekzém: Jde to i bez škrábání?

Atopický ekzém trápí 30 % světové populace. Z toho je téměř 20 % kojenců a... číst dále >

Články z Expres.cz

Těžkej Pokondr zuří kvůli údajné cenzuře. Ředitelka Supraphonu: Ondráček je uražený lhář!

Miloš Pokorný (54) a Roman Ondráček (52) z hudebního dua Těžkej Pokondr... číst dále >

Česko, dílna všech coverů: Další verze hitu Být stále mlád Mareše a Gotta boduje

Jak se dělají hity v Česku? Zrecyklujte úspěšnou zahraniční melodii, dejte jí... číst dále >

Články z Ona Dnes

Žena se po porodu dva týdny mazlila s předčasně narozenou mrtvou dcerou

Emma Woodhouseová musela podstoupit akutní císařský řez kvůli poškozené... číst dále >

Vyrostla v dětském domově, stará se o bratra i syna. Poprvé má svůj pokoj

Kristýna vyrůstala od tří let po dětských domovech, v jednadvaceti... číst dále >