Životní příběh - Jak mi sactosalpinx změnil život

15
31.12.20 01:09

Životní příběh - Jak mi sactosalpinx změnil život

Tohle píšu abych se Vám svěřila se svým životním nemilým příběhem. Možná to ve mně vyvolá pocit útěchy, možná konečně naleznu svůj klid.. Nevím co od toho očekávat, přesto to zkusím. Do teď jsem byla tou nepochopenou, vystrčenou z kolektivu, protože se mi přihodilo tohle. Předem upozorňuji že to bude dlouhé, obsáhlé a budu ráda za každou osůbku, která to poctivě dočte až ke konci, zanechá zde nějaký vzkaz, myslím že tohle potřebuji.

Píše se rok 2019

S nyní již ex partnerem jsme se snažili o miminko. Z neznámých důvodů to nešlo. V září téhož roku jsem nedostala očekávánou menstruaci. Jásala jsem, že už možná se to podařilo. Začala jsem tedy těhotenskými testy. Ty byly negativní. Nicméně bolesti v podbříšku, nevolnosti, únava, den ode dne sílily. Došla jsem si na gynekologii. Po vyšetření mi lékař řekl, že těhotenství nevidí, ale odebral krev. Ta negativní. Po pár dalších dnech přišla menstruace. Bolestivá, než kdy jindy. Po skončení menstruace se mi ale nijak neulevilo. Rozhodla jsem se pro další návštěvu gynekologie. Opět po vyšetření mi bylo sděleno, že nic zásadního neshledal a poslal mě domů s léky od bolesti. Pár dnů tomu dáváte naději, že se přeci jen uleví. Ale neulevilo. Šla jsem tedy znovu k němu. Jelikož ho má návštěva docela vyvedla z míry, nevěděl co semnou, poslal mě na urologii. Urolog na CT břicha. Zpět na urologii. Odběr krve. Kontrola. Odeslal mě na neurologii. Oni k chirurgovi. Tam ultrazvuk, další odběry krve. Celé se to táhlo další dva týdny. Nemusím ani říkat, že nikdo nic nenašel, ale já měla bolesti čím dál intenzivnější. Během těch dvou týdnů jsem nesčetněkrát jela na pohotovost, doufala, že mě přijmou k hospitalizaci a rozšíří nějak to bádání po mých bolestech. Vše se řešilo injekcemi do zadečku a nashledanou. Prošla jsem si tedy všemi odbornostmi, kde vše možné vyloučili ale nijak mi neulevili. Měla jsem snad čtyři druhy antibiotik, psali mi jedny prášky za druhými, čímž sem si zhuntovala žaludek - i pres probiotika. Docházela jsem už tedy jen na chirurgii, kde kontrolovali ultrazvuk a krev. Po večerech jezdila po pohotovostech, i když sem trvala na přijmutí k hosp., vždy mě poslali domů.

Dobře… Bolesti se stupňovali, skutečně bych nevěřila, že může něco co nejde vidět, vyčíst z výsledků, tak moc bolet…

Už byl počátek listopadu a já se divím, že jsem zvládla existovat dva měsíce v ukrutných bolestech. Navštívila jsem znovu svého gynekologa, že to už opravdu není možné. Na férovku mi řekl, že neví co dělat, napsal žádanku do nemocnice na gynekologickou ambulanci za svým kolegou. Jela jsem tam s pocitem že je to úplně zbytečné. Uvítal mě velmi milý doktor, vypadal docela mladě ale pouze mě klamal svým tělem. :mrgreen: vyzval mě na kozu, zahájil vyšetření ultrazvukem. Uběhlo 5 minut, nic, uběhlo dalších 15 minut a já už doslova brečela protože to vyšetření vaginálním ultrazvukem po 20 minutách bylo HROZNÉ!!! Samozřejmě něco našel. Píšu něco, protože to v životě neviděl, nedokázal to pojmenovat, nikam přiřadit. Zkoumal to jak jen to šlo, udělal mnoho snímků a přizval i primáře, ale nebylo to tak patrné z toho ultrazvuku. Jediné co mi řekl, že se diví, že jsem ještě na živu. Jednalo se o nález na mém vejcovodu, který byl snad 3× větší než by měl. Dle snímku prokrvení byl rudý jak ohnivý kruh v Pánu prstenu. Samozřejmě to byla indikace k okamžitému přijetí a ihned na sál. Ihned to nešlo, bez potřebných vyšetření ještě. Pročítal mou dokumentaci a nestačil se divit, proč to nikdo nenašel za dva měsíce. Proč mě někdo nevzal už dřív k hospitalizaci a operaci. Protože nevěděl o co jde, nemohl mě seznámit s přenými riziky.

Přišla na řadu operace. Nebála jsem se, doufala že to bude něco co se vyřeší a budu naprosto zdravá a v pořádku půjdu domů. Nicméně to, co se stalo, jsem nečekala. Po operaci za mnou přišel ten milý lékař a to co mi oznámil mi málem přivodilo infarkt. Jedna zpráva byla ta, že mi museli odebrat celý vejcovod. Druhá, že vejcovod byl doslova přeplněn hnisem a byla to už otázka pár dnů, než by praskl a celý obsah HNISU by mi vytekl do břicha, do krve, kdyby se to stalo, dnes už bych vám to nepsala.. a věřte, že v ten moment jsem si to i přála, kdybych věděla, co mě čeká dál, protože tohle je jen začátek. Třetí zprávou bylo to, že jsem měla dělohu a vše okolo plné ložisek endometriózy. Takže docela piplačka. Jaký z toho byl závěr? Šance na otěhotnění byly nižší než za okolností že bych měla oba vejcovody. Užívání hormonů pro „léčbu“ endometriozy. (Ano vím, endo léčit nejde, pouze tlumit její vznik) a po ukončení léčby na to znovu hupsnout a zkusit štěstí. Nebudu lhát. Byl to pro mne šok. S něčím takovým jsem nepočítala, ani neuvažovala. Pro mne, 22 letou holku, to je docela masakr.

Takže Vám to tak vše šrotuje v hlavě, hlavně to, kdyby se zasáhlo dřív, stačilo nějak ten hnis odsát z vejcovodu a bylo by možná vše dobrý, bylo tolik verzí které mohli být přijatelnější, než tohle prostě.

Asi měsíc po operaci jsem se ocitla v bolestech znovu. Místo užívání se vánoční atmosféry jsem opět běžela na gynekologii, Tentokrát ale jsem zůstala u toho milého pana doktora mého Zachránce. Řekl, že vidí cystu na levém vaječníku. Čekali jsme do menstruace, zda odejde spolu s ní, nebo naopak. Bohužel to zesílilo a místo silvestra doma s partnerem jsem si užívala na nemocničním lůžku a k novému roku jsem si nadělila další operaci. Což se stalo asi i mým novoročním předsevzetím. :zed:
Cysta se zvětšila a nezbylo než jí operovat. Už si přesně nepamatuji, co to bylo za cystu, ale doslova mi sežrala 3/4 vaječníku, takže mi jej museli kus vzít. Bylo mi řečeno, že to bylo pohlavní nemocí, kterou mi musel předat můj do té doby milující partner. Jelikož já se nikde netahala, musel to být on. Jenže když jsem s ním o tom chtěla mluvit, tak mlžil a mlžil. Jeho blbost a neudržení ptáka v kalhotech mě stála kus orgánu, týden užívání antibiotik, jednu operaci, alespoň jsem po téhle infekční stránce zdravá. Vypakovala jsem ho z bytu a zůstala na vše sama.

Ženy, nedokážete si představit ten psychický nápor. Dvě operace, následky, rozpadlý vztah, zlomené srdce nešťastná láska… Nebudu lhát, neustála jsem to psychicky a skončila v rukou psychiatra i psycholožky. Můj život byl jedna velká noční můra, a tím začali moje úzkostné deprese vyvolané tímhle vším. Zobala jsem antidepresiva, něco na spaní - měla sem co dohánět za těch pár měsíců. Bylo to horší o to víc, protože mi chyběla kámoška který bych vše řekla, chyběli mi rodiče kteří by při mně stáli. O jednu jedinou TOP kámošku jsem přišla díky její přehnané žárlivosti a ačkoli jsem nic špatného neudělala a ona si to neuvědomila, já se nikoho prosit aby v mém životě zůstal, nebudu. Naši rozvedení, táta směřoval svůj zájem k někomu jinému, máma ta byla super…Ale v té době kdy mě bylo nejhůř se provalila její nevěra, ale když řeknu, že s MÝM kamarádem, tak tomu neuvěříte. Byla to pro mne další velká bolest, protože doma má super může, pro mne skoro otce, protože mi ho teoreticky nahradil… Takže jsem s mámou utla komunikaci a bojovala s tímhle vším SAMA. Pořídila jsem si štěňátko, ale po pár týdnech umřelo… :,( :,( :,( :,(

Byl zhruba únor a na sociální sítí mi blikla pozvánka o přátelství od nějakého cizince. No cizince, je to Polák. Běžně cizí lidi nepřijímám, ale po důkladném projetí jeho profilu, jsem usoudila, že je to sakra sympaťák. Navázal semnou komunikaci, muž o 15 let starší, vzdálený 1200km (žije v Německu), se mi stal neuvěřitelnou oporou NA DÁLKU. Denně mi psal, volal, mluvili jsme i hodiny. Protože byla doba koronovirová, nemohli jsme se sejít osobně. Scházeli jsme se alespoň na videochatech. Neuvěřitelné bylo to, že to vyústilo v něco víc. Po pár týdnech jsme došli k závěru, že jsme se do sebe zamilovali a hodně mi pomohl to nějak překonat. No víte, tuhle bolest opravdu nepřekoná nějaká láska, ale zaměstnal mou hlavu natolik, že nebyl čas sedět v depresích. Bavíme se měsíci květen. Ukončila jsem psychoterapie s tím, že to s mou novou láskou nějak společně zvládneme. Byl pro mne vším, co jsem potřebovala. V červnu jsme v nemocnici skončila znovu. Těžký zánět močových cest. Klasické antibiotika nezabraly. Až když mi je dávali do žíly. Zvláštní. Odležela jsem si týden a šla domů. Nakoplo mě to v tom, že ho potřebuji vedle sebe. Situace ve světě se jakštakš uklidnila a já mohla směle vycestovat za ním. Psal se konec června. V té době jsem i vysadila léky na onu endometriózu…

Po absolvování 14ti hodinové cesty vlakem, jsem byla konečně na místě. Čekal tam ON. První objetí, polibek. Ach bože. Kde byl celou tu dobu? Odvezl mě k němu domů. A začali se reálně užívat jeden druhého. Bylo to něco nepopsatelného a tak se o to ani nebudu pokoušet.

Po vysazení léků jsem dostala menstruaci téměř hned do pár dnů. Nadále jsme si užívali jeden druhého. Nějak jsem neodhadla situaci a nehlídali jsme si to. Nicméně on to nevyžadoval a vše o mně věděl, že se nechráním ani já. Nemyslím teď nemoce, ale hlavně kvůli možnému početí. Bylo to šílené, ale bylo mi to fuk. Přála jsem si, aby nám to vyšlo. Po všech těch bolestech. Červenec/srpen - menstruace se nedostavila.. Opět jsem byla nadšená, že by se zadařilo. Testy negativní. U lékařky nález který neodpovídal těhotenství. Nevěděla ale o co jde. Nedokázala to popsat. Vyčkala jsem na menses, ta se dostavila po dvou týdnech. Bolestivá, strašně strašně moc. Nezvládla jsem chodit, sedět, nejlíp mi bylo ve vaně v horké vodě…

Další menstruace i přes naše nedávání si pozor přišla na den přesně. A ta další, která měla přijít v září zase nepřišla. čekala jsem a čekala.. Test negativní, vyšetření negativní. Tuhle záležitost jsem si ale odjela řešit zpátky do Česka. Vše jsem to vyprávěla mému lékaři a ten rozhodl pro krevní vyšetření hormonálního profilu. Následně provedl ultrazvuk. (konec října) Protože jsem bolestmi podbříšku jsem trpěla zase od září. To, co mi řekl, se mi ale vůbec nelíbilo. Podle ultrazvuku nemohl najít můj pravý vejcovod, tedy něco viděl, ale jen stín.??? Volná tekutina, cysta, srůsty, další zánět, hnis, ucpaný vejcovod??? nešlo to určit… nezbývalo než jít na další operaci. Podle prokrvení bylo patrné, že už se ho zachránit nepodaří. Teď přišla ta největší bolest. Bylo mi jasné že po téhle operaci budu sterilní. Tj. Přirozenou cestou mít děti nebudeme. Jelikož jsme se opět ocitly v době koronavirové, nemohlo se operovat. Tedy mohlo, ale pouze akutní stavy. Neměla jsem dostatečné indikace k akutní operaci a tak mě naplánovali až na prosinec s tím, že kdyby se to zhoršilo, což mohlo, šla bych ihned. Takže jsem si pár dnů pobrečela, byla jsem z toho vážně zničená. Tenhle verdikt zametl veškeré mé sny.

Následně přišly výsledky z hormonálního profilu. Potvrzena anovulace, nadměrná tvorba testosteronu. Čímž si zpětně dokážu odůvodnit proč jsem měla jeden měsíc normální cyklus, další zpožděný, další zase normální a takhle dokola. Pár dnů na to mi ještě diagnostikovali trombózu v levé noze. Takže mám za sebou prvotní fázi píchání fraxiparinu. Nyní warfarin. Tohle vše mě zasáhlo natolik, že nevědomky ubližuju všem kolem sebe. Změny nálad, podrážděnost, vztek… Nemám dost síly ani chuť se objednat k odborníkům, vše jim vysvětlovat, říkat… :,( :,( :,(

V prosinci proběhla operace. Dopadlo to tak, jak jsme tušili. Přišla jsem o druhý vejcovod a jsem sterilní. Měla jsem tam pár drobných věcí, jako to že jsem měla střeva srostlé s dělohou, cysty, srůsty..

Závěr z toho plyne takový, že nás s partnerem čeká IVF, nevíme kdy, nevíme jak… Chci se dát dokupy, ale půjde to ještě vůbec někdy? Za celé to období jsem strašně přibrala. za rok je to téměř 30kg. Né schválně, z přejídání.. Spíše hormony, stres. Nedokážu to vysvětlit. Ráda bych váhu regulovala. Ale vše chce čas. Dřív prý IVF nemá smysl. Nerada bych plýtvala pokusy, když by moje váha omezila přijmutí těhotenství.

Jediné co vím, že před sebou mám dlouhou cestu. Nevím jak jí zvládnu, ale nějak budu muset. Necítím se vůbec dobře. Uvnitř sebe cítím takovou tíseň. Ale jsem vděčná za svého partnera. Nevzdává to semnou a je stále při mně i když mu to moc neulehčuji. Byť si mě chce vzít. Což sem nečekala. Moc ho obdivuji a má u mně respekt, že i přesto, že mu nemohu dát přirozeně děti, je semnou a nejde za jinou, která problém mít nebude.

Dřív, než mi budete psát o plných dětských domovech, adopci, a jiných alternativách, chci upozornit, že i já si tyhle možnosti pripouštím, vím o nich, jsem s nimi srozuměna. ALE NE TEĎ, NE V TUTO CHVÍLI. Jako většina žen, která touží po svém vlastním miminku, musíte vědět, že těhotenství je jedna z nejkrásnějších věcí na světě, dar přírody a to čeho je příroda schopná je nepopsatelné. Takže jistě chápete, že TOUŽÍM po tom, pod svým srdcem nosit miminko. Porodit si jej… Jestli se do té fáze někdy dostanu, já nevím, jediné co vím, že nevylučuji, někdy někdy někdy hooodně v budoucnu, že viz jednu z alternativ nahoře nepodstoupíme.
Ale tohle je bolest, kterou si musím projít, protrpět, naučit se s tím žít, přijmout to. Já to vím. Ale je to těžké. A když mi každý říkal, ať nevěším hlavu, že jsou jiné možnosti, tak jistě nechápe, jak velká bolest to je, když jste omezení tím, že si nemůžete jít jen tak užít sex a neotěhotnět z něj.. Mít jistotu že IVF ná 200% vyjde, tak asi ani smutná nebudu. Ale vše je ve hvězdách..

Myslím, že jsem napsala téměř vše, co jsem napsat chtěla a DĚKUJI VŠEM, CO TO DOČTETE AŽ DO KONCE.
Pokud se zde objeví pěkné komentáře, zlobit se nebudu, pokud se zde dočtu i ty špatné, co se dá dělat.

PS.: Momentálně, když to píšu, tak se ve mně bijou pocity, že bych už nejraději žádné cyklusy ani menstruaci neměla… Ale bez nich bych nemohla podstoupit ivf… Takže budu co nejvíc nabírat síly abych tu další etapu zvládla. Redukce váhy, a vše co příjde potom..

Ovšem, kdyby jste mi poradili, krom cvičení, co mohu užívat, slyšela jsem nějaké spalovače tuků, proteiny, možná doporučení na nějakou vhodnou stravu, vitamínky. apod., klidně mě zkontaktujte do zpráv, nebo zanechte vzkaz.

Přeji krásný silvestr a vkročme všichni tou správnou nohou do nového roku. Nechť to zlo alá COVID už skončí. :potlesk:
:srdce: :* :( :hug: :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
300
31.12.20 01:32

🙏🏼 🙏🏼 🙏🏼
Obrovska poklona za to, cim vsim jste si prosla a prochazite.
Takhle mlada holka a takovy trapeni. Je mi z toho smutno.
Hodne me tedy prekvapuje, ze vas nechali tak trpet, nez se vubec prislo na to, co vam je. A ze to teda bylo/je dost vazny.
Neumim si vubec predstavit jak vam musi byt a proste tak celkove… nejak nemam slov.
Nemam ani zadnou radu nebo pomoc.
Jen… drzte se a budte dal statecna, ona ta cesta za vysnenym miminkem vyjde, musite tomu verit ❤️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
628
31.12.20 02:16

:hug: :hug:
Je to az neuveritelne, ze v dnesni dobe se toto muze stat. Hlavni je, ze jste tady mate milujiciho partnera a chcete bojovat. Jste mlada a verim, ze s pozitivnim pristupem se Vam to podari.
Poradit, aspon trosku, muzu max. s tou vahou. Urcite zadne spalovace, myslim ze dalsi dryaky vase telo nepotrebuje. Nechte si treba udelat jidelnicek na miru, doporucim skupinu na FB Boj za nove telo…
Preji Vam hodne stesti :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
974
31.12.20 02:18

Je to strašné, smutné, a pro ženu nesmírně těžké.

Na druhou stranu - hodně mě udivuje, že ačkoli ti lékaři vysvětlili, jak k této chorobě dochází, tak i přesto si pokračuješ v nechráněném sexu, dokonce s úplně novým a neznámým partnerem - a pak se divíš další komplikaci, se kterým tvůj přístup dost koreluje… Některé lidi léčit je fakt sisyfovský úkol… Nechci prudit, ale takhle tomu všemu chodíš vstříc. Zatím to odnesly jen vejcovody, tak zbytečně neriskuj. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2780
31.12.20 07:07

Upřímně tomu moc nechci věřit. Je to moc komplikované, moc neštěstí najednou a příliš neschopných doktorů.. A ten nový partner? Tak to mi přijde úplně mimo, hlavně za okamžitá touha po miminu, nechráněný sex a následná sterilizace. Nevím, no.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3004
31.12.20 07:58

Přijde mi, že tvoje tělo je ve velice špatné kondici, nejen díky váze, ale všem těm problémům, co se ti nakupily. Snažila bych se nejdřív dát tělo dohromady nějakými přírodními doplňky, klidně bych asi zašla za nějakým prověřeným léčitelem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19351
31.12.20 08:05

Jestli je to pravda, tak sis neprošla lehkým obdobím, ale musím říct, že místy jsem si říkala, že jsi víc labilní a hloupá než nemocná :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15
31.12.20 08:56
@listento píše:
Je to strašné, smutné, a pro ženu nesmírně těžké.Na druhou stranu - hodně mě udivuje, že ačkoli ti lékaři vysvětlili, jak k této chorobě dochází, tak i přesto si pokračuješ v nechráněném sexu, dokonce s úplně novým a neznámým partnerem - a pak se divíš další komplikaci, se kterým tvůj přístup dost koreluje… Některé lidi léčit je fakt sisyfovský úkol… Nechci prudit, ale takhle tomu všemu chodíš vstříc. Zatím to odnesly jen vejcovody, tak zbytečně neriskuj. :kytka:

Problémy nevychází z nechráněného sexu. Sactosalpinx neboli adnexitida, postihuje vejcovody oba dva zároveň. Akutně/chronicky se projeví v jednom a v druhém se ukryje. V ženském těle roste nějakou dobu než se projeví. To vše se dá dočíst na internetu. Není to nechráněným sexem. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15
31.12.20 09:02
@Kockazvysocan píše:
Upřímně tomu moc nechci věřit. Je to moc komplikované, moc neštěstí najednou a příliš neschopných doktorů.. A ten nový partner? Tak to mi přijde úplně mimo, hlavně za okamžitá touha po miminu, nechráněný sex a následná sterilizace. Nevím, no.

Věřit nemusíš, nenutím tě, já důkazy ve formě lékařských zpráv o celém průběhu mám, ale ponižovat se a obhajovat že mám pravdu, tady nebudu. Bohužel mi život pěkně naložil a já jsem vlastně ráda že se v mém životě objevil i nový muž. Můžu říct, že jsme spolu a je to 3/4 roku, takže v tom nic nevidím mimo. A že byla touha po miminku. Upřímně, asi nevíš co se lidem s takovou bolestí honí v hlavě. Chtějí využít čas toho kdy mají přirozenou možnost. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15
31.12.20 09:04
@terien píše:
Jestli je to pravda, tak sis neprošla lehkým obdobím, ale musím říct, že místy jsem si říkala, že jsi víc labilní a hloupá než nemocná :think:

Nazvat mě tímhle chce odvahu, proč bych měla být víc labilní a hloupá než nemocná? Že člověk přijímá to co mu život klade pod nohy? Ať ve formě bolesti či štěstí? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19351
31.12.20 09:54
@Elkozyra píše:
Nazvat mě tímhle chce odvahu, proč bych měla být víc labilní a hloupá než nemocná? Že člověk přijímá to co mu život klade pod nohy? Ať ve formě bolesti či štěstí? :nevim:

Jestli to nevidíš ty sama, tak ti to nemá cenu vysvětlovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15
31.12.20 10:03
@terien píše:
Jestli to nevidíš ty sama, tak ti to nemá cenu vysvětlovat.

Projdi si tím, a povíme si.
Měj se a díky za reakci :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19351
31.12.20 10:03
@Elkozyra píše:
Projdi si tím, a povíme si.
Měj se a díky za reakci :mavam:

Já si prošla zase jinými věcmi. Nejsi jediná na planetě, která má problémy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
577
31.12.20 11:06

@Elkozyra, příště napiš hned v prvním příspěvku, že chceš pouze politovat nebo vyjádřit obdiv.
Také mi nepřijde úplně zodpovědné spát bez ochrany s naprosto cizím člověkem po pár měsících od nákazy tvým partnerem, kvůli které ti vzali část vejcovodu.
Neprošla jsi si ničím hezkým, ale vaječníky a dělohu máš. To, že dítě počnete pomocí IVF není tak velký problém. Ale chápu, že se s tím nesrovnáva lehko.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.12.20 11:21

Nic si nedělej z komentářů lidí, co si neprošli tím, čím ty. Mnohým lidem stačí ke zhroucení něvěra partnera. Ty máš k tomu velké chronické potíže. Ono žít s endometriózou není mnohdy jednoduché. Psychické následky operací taky člověk musí nějakou dobu zpracovávat.. Na tvém místě se objednám do Gennetu v Praze a proberu možnosti léčby endometriózy i neplodnosti (IVF). Jsou tam odborníci. Také bych se nebránila dlouhodobější práci na sobě formou psychoterapie. Já jsem si taky prošla těžkými věcmi a je to neustálý boj. Boj o pohodu a klidnou mysl. A tu ti v novém roce přeji. :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat