Zjistím, kde se stala chyba v mojí povaze?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
rorysek93
Kecalka 159 příspěvků 24.03.18 12:26
Zjistím kde se stala chyba v mojí povaze?

Ahojky, jdu sem s netradičním (alespon pro mě) dotazem. :think: Často si lámu hlavu nad tím, kde se stala chyba ve výchově mých rodičů nebo kde je příčina mého problému. Od mala mám pocit, že když se mi děje něco špatného, nejaká méně příjemná věc, nebo něco hůř zvládám - mam tendenci si začít vymýšlet, lhát. Abych jednak oddálila problém a abych z toho nevyšla tak špatně. Ve filnále je to horší, bolí mě z toho hlavu, je mi zle. Jenom proto, že něco v sobě držím, tajím, mám strach, že to praskne. Nejedná se o nějaké kritické situace, ale jsou to situace, které jsou na začátku naprosto banální, ale vyvine se z nich pro mě docela problém - protože logicky se v tom zamotám a tím pádem je pro mě obtížné, se z toho bez nějaké újmy dostat ven. Dříve to byly především dluhy, které jsem již díky bohu začala řešit. Ale jak se tak nad tím zamýšlím, snažím se si to včas uvědomit, jenže často se to stává znovu a znovu, že nedokážu v tu chvíli se prostě probrat a říct si, řekni pravdu hned. A už zase jede ten kolotoč. Dělala jsem to už jako malé dítě, přitom výchovu od rodičů jsem měla dle mého názoru v pořádku. Žádné rozvody, hádky, nic. Oboje prarodiče. Nechci říct, že jsem nějaký hajzlík nebo tak, ale mám prostě tendenci stále ae zamotávat do svých lží. At se jedná o změnu práce - bojím se to říct rodičum, tak radši si něco vymyslím. Nebo když mám zaplatit splátku - vymyslím tisíc důvodů, proč to ted nejde. Stejně to zaplatím, ale nedokážu říct hned narovinu - hele bude to ten a ten den. Radši to denně oddaluji a vymýšlím proč to nejde. A to jsou takové blbosti prostě. Ještě jako příklad - něco se mi doma nepovede - třeba něco rozbiji - příte se zeptá jak se to stalo a ja honem rychle vymyslet sto tisíc příkladů, jen bych nemusela říct pravdu - že já jsem to udělala. A tak dále.. Ted mi přijde, že jsem si spíš potřebovala vylejt srdce :D, ale ani nevím co od vás žádám za radu.. protože každý řekne - tak prostě nelži.. Od toho tu ale nepíšu.. zajímá mě, jestli máte někdo podobný problém, nebo zda se s tím dá nějak bojovat. Mám hodně nízké sebevědomí. Tak jestli neexistuje nějaké cvičení, rady, cokoliv, abych se začala trošku srovnávat v hlavě. Psycholog ani psychiatr mi v tomhle uplně nepomohl. Mam v sobě tolik křivd - které v sobě tutlám.. 8o

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »

Reklama

Reakce:
 
nostress
Extra třída :D 12171 příspěvků 24.03.18 12:42
@rorysek93 píše:
Ahojky, jdu sem s netradičním (alespon pro mě) dotazem. :think: Často si lámu hlavu nad tím, kde se stala chyba ve výchově mých rodičů nebo kde je příčina mého problému. Od mala mám pocit, že když se mi děje něco špatného, nejaká méně příjemná věc, nebo něco hůř zvládám - mam tendenci si začít vymýšlet, lhát. Abych jednak oddálila problém a abych z toho nevyšla tak špatně. Ve filnále je to horší, bolí mě z toho hlavu, je mi zle. Jenom proto, že něco v sobě držím, tajím, mám strach, že to praskne. Nejedná se o nějaké kritické situace, ale jsou to situace, které jsou na začátku naprosto banální, ale vyvine se z nich pro mě docela problém - protože logicky se v tom zamotám a tím pádem je pro mě obtížné, se z toho bez nějaké újmy dostat ven. Dříve to byly především dluhy, které jsem již díky bohu začala řešit. Ale jak se tak nad tím zamýšlím, snažím se si to včas uvědomit, jenže často se to stává znovu a znovu, že nedokážu v tu chvíli se prostě probrat a říct si, řekni pravdu hned. A už zase jede ten kolotoč. Dělala jsem to už jako malé dítě, přitom výchovu od rodičů jsem měla dle mého názoru v pořádku. Žádné rozvody, hádky, nic. Oboje prarodiče. Nechci říct, že jsem nějaký hajzlík nebo tak, ale mám prostě tendenci stále ae zamotávat do svých lží. At se jedná o změnu práce - bojím se to říct rodičum, tak radši si něco vymyslím. Nebo když mám zaplatit splátku - vymyslím tisíc důvodů, proč to ted nejde. Stejně to zaplatím, ale nedokážu říct hned narovinu - hele bude to ten a ten den. Radši to denně oddaluji a vymýšlím proč to nejde. A to jsou takové blbosti prostě. Ještě jako příklad - něco se mi doma nepovede - třeba něco rozbiji - příte se zeptá jak se to stalo a ja honem rychle vymyslet sto tisíc příkladů, jen bych nemusela říct pravdu - že já jsem to udělala. A tak dále.. Ted mi přijde, že jsem si spíš potřebovala vylejt srdce :D, ale ani nevím co od vás žádám za radu.. protože každý řekne - tak prostě nelži.. Od toho tu ale nepíšu.. zajímá mě, jestli máte někdo podobný problém, nebo zda se s tím dá nějak bojovat. Mám hodně nízké sebevědomí. Tak jestli neexistuje nějaké cvičení, rady, cokoliv, abych se začala trošku srovnávat v hlavě. Psycholog ani psychiatr mi v tomhle uplně nepomohl. Mam v sobě tolik křivd - které v sobě tutlám.. 8o

Hlavně je dobře, že si ten problém uvědomuješ, a chceš ho řešit. Myslím, že to má kořeny někde v dětství. Máš v sobě strach, že pokud řekneš pravdu, tak tě lidé ve tvém okolí nebudou mít rádi, nebo se chceš naopak dělat lepší, než jsi, a pod. Uvědom si, že ti za rozbitou skleničku, ani za nic jiného nikdo hlavu neutrhne. Klidně přiznej pravdu, a přidej třeba omluvu. A uvidíš, že si tě lidé naopak začnou daleko více vážit, než když zjistí, že lžeš u každé banality. ;)

 
Anonymní  24.03.18 12:44
@rorysek93 píše:
Ahojky, jdu sem s netradičním (alespon pro mě) dotazem. :think: Často si lámu hlavu nad tím, kde se stala chyba ve výchově mých rodičů nebo kde je příčina mého problému. Od mala mám pocit, že když se mi děje něco špatného, nejaká méně příjemná věc, nebo něco hůř zvládám - mam tendenci si začít vymýšlet, lhát. Abych jednak oddálila problém a abych z toho nevyšla tak špatně. Ve filnále je to horší, bolí mě z toho hlavu, je mi zle. Jenom proto, že něco v sobě držím, tajím, mám strach, že to praskne. Nejedná se o nějaké kritické situace, ale jsou to situace, které jsou na začátku naprosto banální, ale vyvine se z nich pro mě docela problém - protože logicky se v tom zamotám a tím pádem je pro mě obtížné, se z toho bez nějaké újmy dostat ven. Dříve to byly především dluhy, které jsem již díky bohu začala řešit. Ale jak se tak nad tím zamýšlím, snažím se si to včas uvědomit, jenže často se to stává znovu a znovu, že nedokážu v tu chvíli se prostě probrat a říct si, řekni pravdu hned. A už zase jede ten kolotoč. Dělala jsem to už jako malé dítě, přitom výchovu od rodičů jsem měla dle mého názoru v pořádku. Žádné rozvody, hádky, nic. Oboje prarodiče. Nechci říct, že jsem nějaký hajzlík nebo tak, ale mám prostě tendenci stále ae zamotávat do svých lží. At se jedná o změnu práce - bojím se to říct rodičum, tak radši si něco vymyslím. Nebo když mám zaplatit splátku - vymyslím tisíc důvodů, proč to ted nejde. Stejně to zaplatím, ale nedokážu říct hned narovinu - hele bude to ten a ten den. Radši to denně oddaluji a vymýšlím proč to nejde. A to jsou takové blbosti prostě. Ještě jako příklad - něco se mi doma nepovede - třeba něco rozbiji - příte se zeptá jak se to stalo a ja honem rychle vymyslet sto tisíc příkladů, jen bych nemusela říct pravdu - že já jsem to udělala. A tak dále.. Ted mi přijde, že jsem si spíš potřebovala vylejt srdce :D, ale ani nevím co od vás žádám za radu.. protože každý řekne - tak prostě nelži.. Od toho tu ale nepíšu.. zajímá mě, jestli máte někdo podobný problém, nebo zda se s tím dá nějak bojovat. Mám hodně nízké sebevědomí. Tak jestli neexistuje nějaké cvičení, rady, cokoliv, abych se začala trošku srovnávat v hlavě. Psycholog ani psychiatr mi v tomhle uplně nepomohl. Mam v sobě tolik křivd - které v sobě tutlám.. 8o

Ahoj! Odkud jsi? Jestli jsi z Prahy, mohu Ti xT kontakt na jednu paní. Dělá kineziologii- měla jsem ten samý problém jako Ty. A ta kineziologie mi hrozně pomohla! :hug:

 
rorysek93
Kecalka 159 příspěvků 24.03.18 13:33

@nostress jasně, to je pravda, že mám strach, ale než do mého mozku dojde informace, že mi nikdo hlavu neutrhne, okamžitě moje pusa začne právě říkat tyhle blbiny

 
rorysek93
Kecalka 159 příspěvků 24.03.18 13:33

Jsem z Plzně, ale dojet do Prahy není problém.

 
rorysek93
Kecalka 159 příspěvků 24.03.18 13:34

O tom, že si mě lidé neváží bych mohla napsat román a to je asi i důvod - proč to chci řešit.

 
Anonymní  24.03.18 13:44
@rorysek93 píše:
Jsem z Plzně, ale dojet do Prahy není problém.

Tady máš číslo na paní :
606 909 288. Jmenuje se Milena Kašparovská.
Adresa: Wenzigova 5, Praha 2. Je to 5 minut chůze od metra : I. P. Pavlova.
Mě strašně pomohla. Vrazila jsem spoustu peněz do psychologie, psychiatrie a atd a výsledek žádný :nevim: tady jsem zatím byla jednou a cítím se o 90 % lépe. Všichni říkají že změna je neskutečná jako že to prostě vnímá i okolí.
Ale musím Tě upozornit že je to dražší. Hodina stojí 800 Kč. Poprvé tam jsi 2 hodiny, takže 1600 Kč. A pak už tam vůbec jít nemusíš. Ale také říkala že jsou lidé kteří tam jdou třeba jednou za měsíc. Já tam jdu znovu příští týden, pak v Dubnu a pak půjdu až někdy o prázdninách. Přece jen netisknu peníze :nevim: ale změna enormní! :hug:

 
Malinkydablik
Kecalka 134 příspěvků 24.03.18 13:49

Zkus rodinné konstalace, tam se prý dostanou k jádru problému, o kterém ty třeba vůbec nemusíš vědět, ale je hluboko v tvém podvědomí :nevim:

 
Johnny7
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 24.03.18 13:51
@rorysek93 píše:
Ahojky, jdu sem s netradičním (alespon pro mě) dotazem. :think: Často si lámu hlavu nad tím, kde se stala chyba ve výchově mých rodičů nebo kde je příčina mého problému. Od mala mám pocit, že když se mi děje něco špatného, nejaká méně příjemná věc, nebo něco hůř zvládám - mam tendenci si začít vymýšlet, lhát. Abych jednak oddálila problém a abych z toho nevyšla tak špatně. Ve filnále je to horší, bolí mě z toho hlavu, je mi zle. Jenom proto, že něco v sobě držím, tajím, mám strach, že to praskne. Nejedná se o nějaké kritické situace, ale jsou to situace, které jsou na začátku naprosto banální, ale vyvine se z nich pro mě docela problém - protože logicky se v tom zamotám a tím pádem je pro mě obtížné, se z toho bez nějaké újmy dostat ven. Dříve to byly především dluhy, které jsem již díky bohu začala řešit. Ale jak se tak nad tím zamýšlím, snažím se si to včas uvědomit, jenže často se to stává znovu a znovu, že nedokážu v tu chvíli se prostě probrat a říct si, řekni pravdu hned. A už zase jede ten kolotoč. Dělala jsem to už jako malé dítě, přitom výchovu od rodičů jsem měla dle mého názoru v pořádku. Žádné rozvody, hádky, nic. Oboje prarodiče. Nechci říct, že jsem nějaký hajzlík nebo tak, ale mám prostě tendenci stále ae zamotávat do svých lží. At se jedná o změnu práce - bojím se to říct rodičum, tak radši si něco vymyslím. Nebo když mám zaplatit splátku - vymyslím tisíc důvodů, proč to ted nejde. Stejně to zaplatím, ale nedokážu říct hned narovinu - hele bude to ten a ten den. Radši to denně oddaluji a vymýšlím proč to nejde. A to jsou takové blbosti prostě. Ještě jako příklad - něco se mi doma nepovede - třeba něco rozbiji - příte se zeptá jak se to stalo a ja honem rychle vymyslet sto tisíc příkladů, jen bych nemusela říct pravdu - že já jsem to udělala. A tak dále.. Ted mi přijde, že jsem si spíš potřebovala vylejt srdce :D, ale ani nevím co od vás žádám za radu.. protože každý řekne - tak prostě nelži.. Od toho tu ale nepíšu.. zajímá mě, jestli máte někdo podobný problém, nebo zda se s tím dá nějak bojovat. Mám hodně nízké sebevědomí. Tak jestli neexistuje nějaké cvičení, rady, cokoliv, abych se začala trošku srovnávat v hlavě. Psycholog ani psychiatr mi v tomhle uplně nepomohl. Mam v sobě tolik křivd - které v sobě tutlám.. 8o

https://weinholdova.webnode.cz

 
Johnny7
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 24.03.18 13:52
@Johnny7 píše:
https://weinholdova.webnode.cz

Tato paní mi neskutečně mnoho pomohla. Hlavu vzhůru.

 
rorysek93
Kecalka 159 příspěvků 24.03.18 13:53

Děkuji a nějaké názory a rady jak se sebou pracovat sama? :(

 
rorysek93
Kecalka 159 příspěvků 24.03.18 13:57

@Johnny7 Děkuji, ta na webu se píše, že to hradí pojišťovny. To je pravda? :nevim:

 
Johnny7
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 24.03.18 13:58
@rorysek93 píše:
Děkuji a nějaké názory a rady jak se sebou pracovat sama? :(

Zkus si na papír sepsat, co cítíš, proč si myslíš že se chováš jak se chováš, jen upřímně, a sepiš si taky svoje zájmy a proč tě co baví a nebaví, kdo tě štve, co ti vadí, že se třeba necítíš dobře,… Většina lidí se cítí špatně proto, že je třeba v dětství nikdo nenaučil vyjadřovat vlastní pocity, Mě rodiče dokonce zakazovali, abych vyjádřil vlastní názor. Jen oni měli pravdu… to pak člověk ani neví, kým je vlastně zač.

 
Johnny7
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 24.03.18 13:59
@rorysek93 píše:
@Johnny7 Děkuji, ta na webu se píše, že to hradí pojišťovny. To je pravda? :nevim:

Ano. Ale v pohodě tam napiš mailík. Paní je moc milá a hodná. Má sice delší čekací lhůty ale neplatíš.

 
kve-tinka
Závislačka 4254 příspěvků 15 inzerátů 24.03.18 14:16

Bajná lhavost? Zkus pohledat.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Manuál na cesty: Co zabalit do lékárničky a kam s dětmi nejezdit

Blíží se léto a s ním čas dovolených. Většina z nás přemýšlí nad cestou k... číst dále >

Články z Expres.cz

Má český hokejista Vrána tajemství? „Miluji ho,“ překvapila pornohvězda

Talentovaný český hokejista Jakub Vrána (22) má po celém světě mnoho... číst dále >

Daniela Šinkorová nezdravě ujíždí na FaceAppu: Vypadá to ještě hezky?

Danielu Šinkorovou odnepaměti předchází pověst ženy, která se sama a velmi... číst dále >

Články z Ona Dnes

Slavné matky po čtyřicítce se varování odborníků nebojí

Ačkoli gynekologové ženy před mateřstvím ve starším věku spíše varují, matky... číst dále >

V druhé půli života jsou muži na ženách citově závislí, říká psycholog

Krize rodiny je podle psychologa Jeronýma Klimeše zákonitá a - jak dokládá... číst dále >


Reklama