Zlepší se to někdy?

31
5.4.18 22:34

Zlepší,se to někdy?

Ahoj,
přemýšlím jestli se to někdy, zlepší v mém partnerském vztahu. Jsme spolu s přítelem dva roky a nějak ten vztah v poslední době, dostal hodně zabrat. Že začátku, bylo vše krásné, randili jsme.Byli jsme dokonale šťastní. Ale, pak přišli první hádky. Navíc, jsem asi rok byla na svém příteli, hodně emocionálně závislá. Za, tohle se stydím. Byl pro mě jako nejlepší přítel a kamarád v jedné osobě.
Asi po roce a půl, jsme spolu začali bydlet, ukázalo se, že tento krok byl dost nerozvážný… Pořád jsme se hádali, alespoň tedy zpočátku. Bydlime spolu v malém bytě. A tak, není moc možností kam, by bylo možné si v případě potřeby zalézt. Přiznám se, že k těm hádkám, jsem asi taky přispěla tím, že jsem neměla žádnou brigádu ani práci. Oba nás, živil přítel. Tohle si zcela uvědomují, že ty peníze a stěhování byly moje chyba. Pak jsem chvíli pracovala, ale vyhodili mě. Nedlouho potom jsem otehotnela. Momentalnetaky nepracuji. Protoze musím dodržet šestinedělí. Před čtrnácti dny, se nám naše vytoužená holčička, bohužel narodila mrtvá. A mě, se zhroutil svět a přijdu si sama. Navic asi nejsem pro přítele moc dobrá podpora.Ja ,si velmi vážím toho, že se snaží, je se mnou teď, i na pár dnů doma.Ale, já si možná říkám, jestli by mu beze mně nebylo lépe? Komunikujeme spolu poměrně málo. Je, mi navíc trapně, že dál bydlím v bytě jeho táty, kde spolu bydlíme… Poradíte mi prosím, jak bych se správně měla zachovat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9888
5.4.18 22:38

Dej tomu čas, až se z toho dostaneš tak si najdi práci a ono se to určitě zlepší uvidíš. Jinak je mi to moc líto :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3510
5.4.18 22:46

Chtela jsem ti napsat, ze emocionalni zavislost nikdy nedela dobrotu… a pak jsem docetla ke konci. Je mi lito co se stalo, a rozhodne si ted nic nevycitej a vubec se netrap tim, zda by mu bez tebe bylo lip nebo ne, ze bydlite kde bydlite.. neres hlouposti. Sama urcite vis, ze to jsou prkotiny oproti tomu, co se vam stalo. Bude lip, neboj se :hug: Az se das trochu dohromady, muzete si o tom promluvit. Ted to neres a soustred se na sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18511
5.4.18 22:47

Je mi lito, co se stalo Vasemu miminku, hlavne si to nedavej za vinu. Pritel by ted mel byt podpora pro tebe, az ti bude lepe najdi si práce a budes mit i jiné myslenky…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1677
5.4.18 23:36
@Destiny20 píše:
Ahoj,
přemýšlím jestli se to někdy, zlepší v mém partnerském vztahu. Jsme spolu s přítelem dva roky a nějak ten vztah v poslední době, dostal hodně zabrat. Že začátku, bylo vše krásné, randili jsme.Byli jsme dokonale šťastní. Ale, pak přišli první hádky. Navíc, jsem asi rok byla na svém příteli, hodně emocionálně závislá. Za, tohle se stydím. Byl pro mě jako nejlepší přítel a kamarád v jedné osobě.
Asi po roce a půl, jsme spolu začali bydlet, ukázalo se, že tento krok byl dost nerozvážný… Pořád jsme se hádali, alespoň tedy zpočátku. Bydlime spolu v malém bytě. A tak, není moc možností kam, by bylo možné si v případě potřeby zalézt. Přiznám se, že k těm hádkám, jsem asi taky přispěla tím, že jsem neměla žádnou brigádu ani práci. Oba nás, živil přítel. Tohle si zcela uvědomují, že ty peníze a stěhování byly moje chyba. Pak jsem chvíli pracovala, ale vyhodili mě. Nedlouho potom jsem otehotnela. Momentalnetaky nepracuji. Protoze musím dodržet šestinedělí. Před čtrnácti dny, se nám naše vytoužená holčička, bohužel narodila mrtvá. A mě, se zhroutil svět a přijdu si sama. Navic asi nejsem pro přítele moc dobrá podpora.Ja ,si velmi vážím toho, že se snaží, je se mnou teď, i na pár dnů doma.Ale, já si možná říkám, jestli by mu beze mně nebylo lépe? Komunikujeme spolu poměrně málo. Je, mi navíc trapně, že dál bydlím v bytě jeho táty, kde spolu bydlíme… Poradíte mi prosím, jak bych se správně měla zachovat?
:,( to co jsi prozila je smutne. Ja bych se zblaznila a asi by me museli vzit do parady psychiatri. Mas muj obdiv ze to pises. Jak se mas zachovat? Musis prekonat stratu. Jestli si unavena odpocivej, jestli potrebujes odejit odejdi. To co si myslis, ze Ti pomuze udelej. :hug:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
568
6.4.18 00:22

Zijes jen jednou, zda to neni prave orechove bez dal neboj se… Mimiska mi je líto, nevim jake to je ale vim jake je cekani… :oops: proste zij :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4090
6.4.18 02:35
@Destiny20 píše:
Ahoj,
přemýšlím jestli se to někdy, zlepší v mém partnerském vztahu. Jsme spolu s přítelem dva roky a nějak ten vztah v poslední době, dostal hodně zabrat. Že začátku, bylo vše krásné, randili jsme.Byli jsme dokonale šťastní. Ale, pak přišli první hádky. Navíc, jsem asi rok byla na svém příteli, hodně emocionálně závislá. Za, tohle se stydím. Byl pro mě jako nejlepší přítel a kamarád v jedné osobě.
Asi po roce a půl, jsme spolu začali bydlet, ukázalo se, že tento krok byl dost nerozvážný… Pořád jsme se hádali, alespoň tedy zpočátku. Bydlime spolu v malém bytě. A tak, není moc možností kam, by bylo možné si v případě potřeby zalézt. Přiznám se, že k těm hádkám, jsem asi taky přispěla tím, že jsem neměla žádnou brigádu ani práci. Oba nás, živil přítel. Tohle si zcela uvědomují, že ty peníze a stěhování byly moje chyba. Pak jsem chvíli pracovala, ale vyhodili mě. Nedlouho potom jsem otehotnela. Momentalnetaky nepracuji. Protoze musím dodržet šestinedělí. Před čtrnácti dny, se nám naše vytoužená holčička, bohužel narodila mrtvá. A mě, se zhroutil svět a přijdu si sama. Navic asi nejsem pro přítele moc dobrá podpora.Ja ,si velmi vážím toho, že se snaží, je se mnou teď, i na pár dnů doma.Ale, já si možná říkám, jestli by mu beze mně nebylo lépe? Komunikujeme spolu poměrně málo. Je, mi navíc trapně, že dál bydlím v bytě jeho táty, kde spolu bydlíme… Poradíte mi prosím, jak bych se správně měla zachovat?

To mě moc mrzí, co se ti stalo. Momentalne si myslím že po tom co jsi zažila, bych od přítele neodcházela. Pises že tě podporuje, ty že nejsi schopna podpořit jeho-to chápu, máš co dělat sama se sebou.Je to hrozne co se vám stalo. Budete muset překonat tu ztrátu, určitě to nebude jednoduché. Pomahala jsem kamarádce když taky přišla o dítě, nakonec přes veškerou podporu musela k doktoru a brát antidepresiva. Pokud by ses z toho nemohla vyhrabat určitě taky navštiv doktora.Az se z toho vyhrabes, hledala bych si práci, pak bych teprve řešila vztah.Je toho na tebe teď moc, přeju moc sil :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
343
6.4.18 08:02

Proč bys nemohla dál bydlet v bytě jeho táty? To bys chtěla odejít, když se miminko nepodařilo?

Ber to tak, že jestli spolu překonáte tohle, překonáte spolu už pravděpodobně všechno, je to hodně těžká zkouška. Měj na paměti, že nečinnost nás drží tam, kde jsme. Říká se, že čas zahojí všechny rány, ale ono to není tak docela pravda - to činy nás posouvají dál. Plánuj svojí budoucnost, vzdělávej se pro novou práci, koukej na inzeráty a příležitosti z okolí. Udělej něco pro sebe - zajímají tě jazyky, co po práci navštěvovat kurz?

Přeji pevné nervy, bude líp!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
97
6.4.18 10:02

Základ je najít si práci, která ti dodá víc sebedůvěry. Budeš přispívat do společného rozpočtu nebudeš se cítit blbě. Pak se na všem pracuje líp i na dítěti. Je potřeba dělat postupné kroky, nějak si to naplánovat a nehroutit se když se něco nepovede. Mít radost z malých úspěchu a jít jim naproti. Samo nic nepříjde. Začal bych prací, ideálně nějakou co tě baví.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1211
6.4.18 18:59

Neres bydleni…v dnesni dobe to tak casto je, ze byt neni spolecny…ale mate jeden druheho a bydleni je spolecne vam obema. Nejde prece o papir, kdo byt vlastni. Ztrata miminka (ditete) je ta nejhorsi vec, ktera se vam mohla stat…sama ted protivam to same a popravde ani po 2 mesicich nejsem schopna niceho..pracuju jako ucitelka a mezi deti se vratit ted nedokazu…pokud ty se citis, je to fajn. Navic v nove praci o tobe a tve ztrate nikdo nevi, v tom mas vyhodu. Preju ti jen to dobre.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama