Zlobivé děti, jak na ně?

2383
30.3.16 18:47

Zlobivé děti jak na ně

Ahoj ženy
Napřed se chci omluvit, že jsem tady dlouho nebyla, ale skončil čas radostí a nastali starosti to jest práce…
A teď k otázce. Jak na neposluchy? Mám doma 2 holky ve věku 6 a 4 roky a občas mám pocit, že puberta u nich již nastala. Jako bych házela hrách na stěnu. Neposlouchají v zásadě obě. Stačí se otočit a hrajou se s vodou v koupelně, na okně křičí na lidi. Když mají uklidit pokojíček radši se schovají pod postel, přičemž mladší propukne v záchvat vzteku, když má dělat něco, co dělat nechce a v tu chvíli s ní nehne ani pár volů. Tresty jako stooupni si do rohu, nebo dnes jsi bez pohádky, či vezmu ti hračku? Nevadí.. Jak na ně dál..? Už vážně nevím… A o jsem nevyjmenovala vše… Vážně mám pocit, že se sesypu. Chodím do práce, příjdu domů unavená a ještě toto :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5370
30.3.16 19:38

Zapojit víc do tvého programu? Ať pomáhají… Starší už leccos zvládne a budete spolu. Ty nebudeš tak unavená a ony budou milt tu pozornost, co jim asi chybí. A kdyby nepomohlo, tak jedině sem tam na zadek…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15149
30.3.16 19:44

@vendulaaa a když jedna na zadek nepomůže? Případně se nebudou chtít zapojit? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
JayLee
30.3.16 20:05

@kissi evidentne chyba při vychove ze mas neposluchy - jak sïs je vychovala takovy jsou ;) kazdopadne taky bych je zkusila co nejvic zapojit ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
  • Upravit
2383
30.3.16 20:05

@vendulaaa @Tamtama Nechtějí se zapojit, starší mi řekla, že je to dřina. Na zadek taky nepomáhá…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2383
30.3.16 20:07

@JayLee Bydleli jsme nejdřív u mých rodičů poté u tchýně. Ano, je to moje vina, ale to vím, já teď potřebuju poradit jak na ně dál…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20829
30.3.16 20:08

Namísto trestu důslednost. Pokud mají kupříkladu uklidit pokojíček, tak ho prostě musí uklidit i za cenu, že tam budeš stát a nebudeš dělat nic jiného, než je nějak korigovat. Ve chvíli, kdy odejdeš, tak si začnou hrát. Případně můžeš vymyslet alternativu, rozdělit jim to a vyslověně jim říct, co má kdo uklidit, trošku jim to zjednodušší práci (taky mají doma zóny a kouskuju to stylem, ty teď uklidíš knížky do knihovny a ty sesbíráš lego do krabice). A zavést, že dokud to neuklidí, nebude večeře. Ale pak to musíš dodržet i za cenu, že půjdou hladoví spát. Vím, že je to blbý příklad, ale snažila jsem se nastínit možnosti. Ač se to nezdá, děti velmi rychle pochopí, že bez práce nejsou koláče. Pokud ve chvíli, kdy zalezou pod postel, nasadíš nějaký trest, tak je to k ničemu, protože trest je vlastně způsob, jak se vyhnout nějakému úkolu. Proč ten úkol vlastně dělat, když už jsem dostal trest za jeho neudělání? Takže tím, že zazlobím, maminka mě postaví do kouta a už uklízet nemusím. Takže příště to udělám stejně, protože je to výhodnější.
To je tak to, co mě v rychlosti napadlo :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22047
30.3.16 20:11

Dávkovat úkoly po kouskách, spravedlivě oběma a důsledně trvat na jejich splnění - i za cenu, že jim budeš stále za zadkem. Ze začátku to bude boj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2243
30.3.16 20:12

Tak na uklízení pokojíčku docela dlouho děti nereagují jednoduše proto, že je to pro ně příliš abstraktní pojem. Chce to jít s nimi do toho pokojíčku a říct Anežka uklidí lego do krabice, Bětka posbírá panenky a dá je do poličky - prostě konkrétní úkoly a po splnění teprve říct další, popř. jim ty věci podávat. Samotné děti pokojíček uklidní málokdy, přestože může mít člověk dojem, že jsou schopni toto zvládnout, většinou neví, čím začít a motají se v tom. Taky je pro ně jednodušší ta přítomnost dospělého a podávání hraček, mají dojem, že v tom nejsou sami. Na jedoduchých příkazech jasně trvat a to vždy. Pokud řeknu, že si nepřeji, aby si hrály s vodou v koupelně (proč si hrát nemohou? Nemáte tam hadr, aby pak po sobě utřely?), zkusit s nimi domluvit pravidla - kdy a za jakých podmínek hrát ano - např. dobře, až večer ve vaně a pak po sobě vše vytřete. A ne, ony neposlechly, já na ně nemám sílu, přestože jsem zakázala, najednou vyměknu a nechám je. Dobře si svoje zákazy a příkazy rozmyslet, jestli na nich opravdu trvám a jsem schopná vytrvat, aby si děti zvykly, že když už něco řeknu, myslím to opravdu vážně. Příklad u kamarádky - nezapínej tu televizi, nech ten ovladač (dcera přesto zapne), no jo, tak si to aspoň ztiš (ha ha, takže maminka sice řekla nezapínej, zopakovala ještě jednou, ale nakonec mi dovolí tu televizi mít zapnutou, stačí, když ztiším zvuk) - tuto chybu vídám denně. Jinak je to hlavně tím, že jsi unavená a s holkama asi i míň, než by si přály. Je to hlavně v tobě, ne v nich…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
46669
30.3.16 20:24

@kissi, mám dva kluky ve věku tvých holčiček, takže vím, o čem mluvíš.
Zrovna nedávno mě napadlo, že až budou v pubertě, tak se oběsím. To mám koneckonců chuť udělat asi tak sedmkrát do týdne :mrgreen:

Udělala jsem chybu ve výchově, vím to. A to tu, že jsem se okamžitě po jejich narození nestala superhyperultramatkou, ale občas i zcela sobecky myslím na sebe, takže jim nevěnuji 150% svého času.
No co už, teď s tím trochu bojujeme (někdy docela dost), učím se jim naslouchat a učím je poslouchat :lol:

S úklidem je to pakárna, musím jim asistovat, jinak neuklidí ani prd. Mladší má tak tvrdou hlavu, že když se zabejčí, nehne s ním ani hever. Ten vztek potom!! A já taky nejsem zrovna vzor klidu :oops:

Já jen, že ti neporadím, protože sama nevím. Jen ti chci říct, že v tom nejsi sama. Takových případů je nás víc.. ale kluci jsou zdraví a já je miluju.. jsou poklad, jen občas nevím, kam je zakopat :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
abver
30.3.16 20:32

Já mám děti 4roky + 16m a u nich platí to, že zlobí, dělají lumpárny, když se nudí. Jak píšou výše, zapojit, připravit zajímavou činnost a nenechat je lážo plážo sobě samotným napospas…

Příspěvek upraven 30.03.16 v 20:58

  • Citovat
  • Nahlásit
17909
30.3.16 20:52

@kissi Ja jako trest aplikuji metodu izolace. Vymyslela ji anglicka chuva Jo Frost. V zasade spociva v tomhle:
Diteti vysvetlim, proc je jeho chovani neakceptovatelne a odeslu do mistnosti, kde neni zadna zabava, zadne hracky, tablet, televize, casopis, proste nic zajimaveho. Necham ho tam adekvatne veku.Po nejake chvili jdu pro nej, znova vysvetlim, proc jsem ho tam dala a sdelim, jak by se melo chovat spravne. A k povinnostem, vysvetluj detem, ze kazdy ma sve povinnosti a jake. Zkus ty neprijemne ukoly plnit treba formou hry, ale opravdu praktikuj duslednost a to i u zakazu.Kdyz uz takovy zakaz vyslovis, musis ho dodrzet, jinak jim budes pro srandu. A vymysli si nejaky fakt drsny. Pohadek a sladkosti maji evidentne dost, kdyz jim jedna odpadne, tak se nezhrouti. Muzes jim zakazat televizi treba na tyden a to bych se divila, kdyby to s nima nehnulo. Idealni je ochudit o neco, na cem jim fakt zalezi, at se pouci z dusledku spatneho chovani. Proste musis aspon jednou provest nejaky opravdu drsny trest dle tveho uvazeni, aby deti vedely, ze jsi schopna ho zrealizovat. A pak uz jen staci timto trestem pohrozit.Je to generacemi proverena vychovna metoda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15149
30.3.16 20:57

@kissi to máš doma mého čtyřleťáka, ne? :lol: Mladší je docela v pohodě, pomůže, uklidí i po bráchovi, ale to nechci. Staršímu řeknu: „Panenku dej do kočárku.“ Odpověd: „Ne, ona už tam je!“ Už šel kolikrát spát bez večeře, tenhle týden jsme dokonce ještě nečetli před spaním pohádku, protože mu musím zuby čistit silou. :zed:
@zuzkasim já nevím, mně nepřijde normální, aby děti schválně vylívaly vodu na zem.. :think: Neřeknu, když jsou ve vaně a nacákají, to je něco jiného.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15149
30.3.16 20:59

@MartinaIrena izolace? Tohle jsem nikdy nedokázala, udržet dítě za trest v jiné místnosti. Jen ho to vytočilo a kopal a bouchal do dveří. :nevim: Co se zakazuje dítěti, kterému je všechno jedno a na ničem mu nezáleží?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2243
30.3.16 23:23

@Tamtama Tak když ji vylije, tak ji taky utře, ne? To zvládne už naše dvouletá… Jo, je to někdy na palici, mám děti 2 roky od sebe, zažili jsme si toho dost, poslední prcek je pak po delší době a ač vymodlená holčička, raubířka největší, zničila věcí víc jak oba starší dohromady, platí toho na ni málo, ale v tomto věku se s ní už konečně dá trochu domluvit. A když se toho fakt víc nedaří, jsou dvě možnosti - buď je ona něčím naprosto rozhozená (nemoc, řemeslníci u nás doma atd.), což ovlivnit nejde a je potřeba to vydržet, nebo jsem rozhozená já - nervózní, spěchám, moc starostí atd. a to v podstatě ovlivnit můžu, můžu se cíleně snažit uklidnit, něco odložit a hned je to lepší. Pokud dítě zlobí, něco nám tím říká - potřebuje víc pozornosti, pobytu venku, nabídnout pro něj zajímavé činnosti… Nevím, jak máš staré dítě, ale zakazovat něco je dost daleká budoucnost a to žádné batole nedá, předškolák už částečně. Navíc mnohem účinnější je pozitivní motivace - svačinu dostaneš jakmile uděláš toto, televizi zapneme hned jak…, přečteme si spolu knížku až přineseš…, to je pro ně okamžitá výzva a jsou většinou ochotnější spolupracovat. Nejsem supermatka, taky doma někdy ječím, plácnu, ale většinou mám představu, jak to dělat lépe a občas to i funguje:-) Věř mi, že s počínajícím puberťákem je to výživnější a to to bude dle vyprávění kamarádek ještě horší…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat